Další díl

Kabala Odhalena #10

Svobodná vůle, část 1

Lekce pro americký televizní kanál Shalom TV

Anthony Kosinec

• Zvýrazněno: Původní Baal HaSulamuv text
• Normální: Komentáře Tonyho Kosineca
• Kurzíva s malými prvními písmeny: zdůrazněná slova
• Kurzíva s Velkýmii prvními písmeny: přepis z hebrejštiny

Opět ahoj a vítejte do Odhalené kabaly. Jsem Tony Kosinec.

V této lekci začneme první ze dvou lekcí o svobodné vůli. Podíváme se na to, co to je a kde existuje.

Svobodná vůle je extrémně důležitým tématem a když dáváme lekce novým studentům o základních konceptech v kabale - na živo - co rádi děláme je to, že jim rozdáme dotazník a necháme je odpovědět na pár věcí, takže si mohou ponechat záznam toho, jaké je jejich vnímání věcí na začátku těchto lekcí. Pak se na to mohou podívat později a uvidět, jak se jejich nahlížení změnilo.

Jedna z otázek, která se pokládá, je: „Kde mám svobodu volby?“ Téměř bez výjimky stovky po stovkách studentů, tedy všichni z nich, odpovídají: „Mám svobodu ve všem.“ Protože to je v podstatě to, jaká je tato úroveň uvědomění; víra, že si můžeme zvolit cokoliv. Tomu je proto, protože je na této úrovni Stvořitel zcela skryt. Jinými slovy opravdu nemáme žádné vnímání zákonů, které vytvářejí a vládnou našim situacím, ale vědění, co svoboda je, je extrémně důležité, protože strávíme ohromné množství úsilí honbou za věcmi a vytvářením věcí, možná celý náš život, na základě toho, co si myslíme, že je vyjádření naší esence, něco, co jsme si zvolili být a budovat. Pro některé lidi je to možná duchovno, pro jiné lidi jsou to jiné věci. Ale jak můžete vyjádřit, co je vaše esence, pokud doopravdy nevíte, co je vaše „Já?“ Pátrání po „já“ – co je moje já?“ Je ve skutečnosti pátráním po tomto bodě svobody – zkušenost, nebýt omezen tím, co není mnou, nebýt nucen silami vně „já“ a být schopen řídit cestu svého života podél drah toho, co to je, po čem toužím, abych měl vytoužený výsledek, který byl zamýšlen.  
V předchozích lekcích jsme se již učili, že jsme ovlivňováni jak vnitřními, tak vnějšími silami v celé struktuře stvoření a tyto vnitřní a vnější parametry na nás vždycky pracují. Vnitřní síla, vnitřní parametr, který na nás pracuje; fakt, pracujeme velmi úzké končině mezi vyhledáváním potěšení a vyhýbáním se bolesti – a to jsou vnitřní síly mého naprogramování – ale my skutečně podceňujeme vliv naší vytvořené přirozenosti, naší vůle přijímat. Je to v rámci, jakým odpovídáme na věci, tak silné, že opravdu v každé situaci jednáme jako roboti, dokud fungujeme podle toho programu, protože si můžeme myslet, že si volíme dělat určuté věci, ale nemůžeme zvolit vně těchto parametrů kráčení vstříc potěšení a vyhýbání se bolesti. A vše, co děláme, je činěno z egoistického důvodu. Nezávisí na tom, jak to vypadá zvenčí.

Stupeň, do kterého náš egoismus kontroluje události v našich životech – no, to je zřejmé; jen se podívejte na svět a uvidíte druh vztahů, kterou spolu lidé mají. Navenek vypadají velmi pěkně, ale co se opravdu děje, je, že každý druh dávání, cokoliv co se jeví být altruistickým činem, je vždy kalkulace po sebe-uspokojení. Dokonce i dávání velkých peněžních částek či vynakládání osobního úsilí, abychom pomáhali chudým nebo léčili nemocné. Dokud pracují uvnitř vůle přijímat, je tu kalkulace, že bude člověkem získáno potěšení. Buď to bude ve formě pocty od ostatních nebo to bude ve formě potěšení z toho, že si myslím, že jsem druhým nadřazený, dokonce, i když jim o tom neříkám. Je to vždy kalkulace, vynakládaná, aby bylo do vůle přijímat přijato potěšení. Vládne všemu a dokud uvnitř toho fungujeme, je to neustálý tlak, který nám podle vnitřního tlaku umožňuje být lehko vedeni z jedné situace do druhé. 
Vnější tlak je naše prostředí. Naše prostředí se skládá ze všech stádií našeho vývoje předcházejících tomu, kde jsme, což zahrnuje vše, čím jsme procházeli předtím a také situaci, ve které se nacházíme v daném okamžiku. Takže si prostě projděme to, jaká je naše situace na základě toho, odkud jsme přišli.



(Tony kreslí)

V našem původním prvním stavu jsme byli vytvořeni v stvoření tvorby, čtyř fází Přímého Světla. V tomto stavu zde byla jedna duše ve vztahu ke Stvořiteli bez hranic tohoto spojení. To je společná duše, Adam HaRišon. Ve skutečnosti je toto stav, ve kterém žijeme, kromě toho, že jsme ztratili jakékoliv vnímání našeho opravdového stavu.

Jak byl tento stav silou vývoje snížen skrze určitý počet fází, což je vývoj touhy a také vývoj vůle přijímat místo vůle odevzdávat, dorazila do nezávislé touhy bytosti.

(Tony kreslí)

To je v našem zažívání odráženo touto cestou (Tony kreslí). Tento stav (Tony ukazuje na kresbu na fázi 1) je prožíván spíše jako druh matrice. Mříže, která obsahuje šest set tisíc nezávislých částí, individuálních duší, všechny se vztahující jedna k druhé. Vztah jedné s druhou a vliv mezi nimi je nesmírný. Jsou všechny ve skutečnosti jedna s druhou provázány způsobem, jakým byly spojeny ve svém původním stavu, ale uvědomění si tohoto vztahu je jedné každé individuální duši ztraceno. Všechno, co je činěno v jedné z těchto částí – což je individuální touha – je cítěno skrze toto propojení v každé další části. Tedy je zde vliv, nesmírný vliv, který je pociťován po celém systému, kterému byl dán stav nebo vnitřní čin touhy každé z těchto. Takže nic tady uvnitř ve skutečnosti nefunguje jako jednotlivec. My vnímáme, že to tak je. Toto je náš pocit jako výsledek toho, že je nám skryt náš opravdový stav.  

Místo abychom cítili toto propojení, to, co doopravdy cítíme, vypadá trochu víc jako toto (Tony kreslí) – že člověk existuje nezávisle na ostatních; je uživatel a ten, který ostatní využívá. Ale ve skutečnosti stav, který cítíme, je víc jako toto (Tony kreslí) – nepřipojen k ničemu. Pravdou je, že naším prostředím je tato společná duše a ve formě naší společnosti na nás vkládá ohromný tlak – společenské tlaky; způsob, kterým nás vše v našem prostředí ovlivňuje. Tak moc z toho, co cítíme (a uvidíme, jak moc), přichází odsud a ne odsud (Tony se vztahuje ke kresbě).

Jak můžete vidět, jsme ovlivňováni ze všech stran – zevnitř a zvenčí – a přesto je naše svoboda stále dosažitelná dokonce i v materiálním světě, v tomto životě, a ne v nějakém dalším světě, jak většina náboženství říká. Ale vyžaduje to velmi speciální úsilí, a toto úsilí je pozvednout se nad naši přirozenost, a to se vyjasní, jak budeme pokračovat.

Podívejme se, jak se to děje ve světě přírody. Zvířata nám mohou ukázat, že v přírodě je vlastnost, která opravdu nenávidí otroctví; nenávidí nedostatek svobody. Pokud vezmete zvíře a dáte je do zajetí, obzvlášť divoké zvíře, zeslábne a ve většině případů zemře.
Dokonce i naši mazlíčci, domestikovaná zvířata, musíte s nimi uzavřít dohodu. Musíte je kompenzovat za jejich ztrátu svobody tím, že jim budete dávat spoustu jídla, určitý druh přístřeší a hodně pozornosti, jaksi stavíte jednu stranu vyrovnání pro jejich vůli přijímat, jinak by jednoduše neviděly to, co se děje, jako nic jiného, než ztrátu svobody. Tímto způsobem je příroda zkonstruována. Svoboda je mocná síla a vše je vstříc této svobodě vedeno.
Zvířata nedělají chyby, protože fungují úplně uvnitř zákona přírody. Například uvidíte, že kočka dokáže vyskočit na stůl nebo na zeď a pokud se podíváte opravdu zblízka – a já jsem to viděl na zpomalené kameře – kočka vyskočí, ale je zde bod, ve kterém jakoby byla téměř zvedána a prostě přesně přistane na stole. Je to jakoby byla v  proudu nějakého druhu energie, který ji tam jednoduše vezme. A zvířata nedělají chyby, protože se nepohybují poznáním; ona samotná nic nehodnotí.
Zvíře, které se narodí, ví, co je pro něj dobré k jídlu; ví, kde to najít. A nic z toho nepřichází od inteligence, je to všechno instinktivní, je to tam pro zvíře vše připraveno. Dokonce i když se nám zdá, že zvíře dělá chybu, jako třeba že je jedno zvíře sežráno druhým, pro které zvíře je to chyba? Pro to, které bylo sežráno nebo pro to, které jej sežralo?
Vidíme to jako chybu, protože jsme částečně zakotveni na této úrovni zvířete, že část z nás je zvíře a my nemůže vidět úplně vně systému a aplikujeme na něj tento aspekt a věříme, že vidíme něco, co ztrácí, a něco, co získává, zatímco ve skutečnosti zvíře samo pracuje zcela uvnitř přírody a je částí systému, který pracuje jako buňka uvnitř těla nebo orgán uvnitř těla – buňka uvnitř orgánu, orgán uvnitř těla – tedy pracuje pouze pro naplnění celého organismu, ne pro jednotlivce, a vše, co se děje, včetně toho, kdy je jeho čas žít a kdy je jeho čas zemřít, vše toto je činěno v souhlasu se zákonem přírody, protože je v ní zvíře uzamčeno.

Takže můžete vidět, jak je na této úrovni vše zcela předurčeno. Ve skutečnosti to, co nazýváme „instinkt“ je předurčení této úrovně.

Můžete se podívat na stav toho zvířete, alespoň biolog může, podívat se na to, kde může zeměpisně zvíře být, podívat se na roční dobu, a být schopen určit, řekněme podle věku zvířete a všech těchto faktorů, co bude příští stav zvířete, protože známe všechny faktory, ovlivňující zvíře, a můžeme to do určité míry vidět, protože jsme nad touto úrovní systému Ale nemůžeme to vidět na sobě. A fakt, že nevidíme, co to doopravdy je, je to, co nazýváme „svobodná vůle.“ Pro člověka se svobodná vůle doopravdy skládá z nedostatku informací; skládá se doopravdy z ignorance, protože nemůžeme vidět, jaké jsou ovlivňující faktory, které ovlivňují nás. Místo toho máme pocit, že zde doopravdy žádné nejsou, že všechny tyto stavy, které máme, jsou určitým druhem náhody, jsou záležitostí osudu a že má člověk svou individuální odpověď na všechno a zcela uspořádává svou vlastní cestu. Tak tomu opravdu není, abychom si uvědomili, kde jsou vlivy na nás. 
Takže máme tento vágní druh pocitu svobodné vůle, ale nemůžeme jej opravdu definovat. Pokračujeme v hledání svobody všemi druhy cest uvnitř lidského systému. Jeden z nejjasnějších způsobů, jak můžeme vidět tento druh obratu a hledání svobody je evoluce politických systémů.

Co se děje v organizacích lidí je to, že je vše v pořádku dokud neucítíme, že je zde nějaký druh omezení na naši schopnost naplňovat určité touhy. Systém začíná selhávat a pak je uvnitř něj nějaký druh revoluce, je zde nezbytnost pro změnu, protože cítíme určitý druh nátlaku zvenčí. A tak časem vidíme obraty všech druhů systémů - od loveckého, sběračského a těchto druhů systémů – na to, že „to jednoduše nestačí a neumožňuje nám to naplnit určitý druh tužeb,“ takže se objeví větší organizace; království a přesto jednotlivec shledává, že nemůže naplnit to, co naplnit chce, a tak se objevuje forma demokracie. Toto se neustále převrací, ale vždy je to rozšíření na úrovni egoismu. Dokonce i když procházíme tímto procesem, je to předurčený proces a my nikdy doopravdy nedosáhneme svobody, protože je to vždy na úrovni expanze naší nátury a místo svobody a bod svobody zde zdánlivě není.    
Víte, může být, že tento bod svobody není tak rozlehlý, jak si myslíme, že je; že je to ve skutečnosti pouze jeden maličký určující faktor, v rámci naší existence něco velmi malého. Může to být něco malého, ale je to něco extrémně mocného a ve skutečnosti je toto všechno nezbytné.
V kabale je zákon, který říká: „V duchovnu není nátlak.“ Není možné dosáhnout duchovna bez svobody. Jinými slovy, kabalista vám neřekne „musíte dělat toto a nesmíte dělat tamto.“ Celá cesta k duchovnu musí být udělána za svobody. To jest, musíte se v tom cítit svobodní, cesta samotná musí být svobodná a cíl samotný musí být svoboda. To protože budete dělat jen to, co pro sebe považujete za dobré. Toto je způsob, jakým je tento systém postaven, a takto se vyvíjíme. Tedy budete volit pouze podle svých tužeb. Ale otázkou je, „odkud vaše touhy pochází, které z nich jsou vaše touhy?“

My jsme do tohoto života „nainstalováni.“ Ocitnete se v rodině; nevybrali jste si rodinu. A přesto jsou zde všechny druhy vlivů na vás. Vše, co jste, váš charakter je utvářen hodnotami vaší matky a otce, vaší komunity, vaší školy, vašich přátel a všeho, co ve vás vytváří pojmy vaší osobnosti, čeho si ceníte, o čem sníte, co si myslíte, že jsou hranice různých věcí, všechna tato jsou vám definována vaší situací. A vy můžete… jako teenager, rebel… ale to také není svoboda, protože je to vždy v protikladu k těm věcem, které jsou vám představeny, protože vy tyto věci nevytváříte; pouze odpovídáte na sadu věcí, které můžete volit. Jinými slovy, pokud budete mít sen o tom, jaký bude váš život, bude to jedno z čísel, poležených před vás. Je to jako vybírání si položek na menu. A dokonce i když opustíte tento druh situace vaší školy a těžkého vlivu vašich rodičů a vystoupíte ven, abyste si prorazili svou cestu ve světě, stále shledáváte, že tato organizace a tlak společnost člověka stále ovlivňují.
Věci, které shledáváme cennými jsou věci, které jsou nám inzerovány. Pokud si zvolíme cenit si něčeho jiného, také to bude jedna z věcí v menu. Toto je záležitost toho, že pracujeme jak podle našeho vnitřního naprogramování, tedy budeme volit podle toho, co cítíme, že je pro nás žádoucí, podle hořkého a sladkého – co chceme a čemu se chceme vyhnout? A budeme volit z věcí, které jsou nám představovány společností.

Takže pokud jednám podle tohoto naprogramování, je to svoboda?
Dokonce i naše nejintimnější myšlenky a touhy – a genetici jsou nám to nyní schopni ukázat – nejsou naše, jsou všechny předvídatelné. Od tendenci k užívání drog či alkoholu až po to, zda je člověk od přírody kriminálník nebo zda bude zákon dodržujícím občanem. Dokonce i stavy povznesení, které považujeme za náboženský prožitek, mohou být určeny tím, že do mozku umístíme sondy.  
Takže kde je svoboda těchto tužeb, pozvedajících se z individuálního „Já“? Toto je přírodní věda a ukazuje nám, jak jsou tyto věci určovány naší egoistickou přirozeností. Kabala nám ukazuje něco, co je ještě dál než toto ve smyslu určitého duchovního genetického kódu, jímž jsme naprogramováni nejen v jednom životě, ale po množství životů, a náš vývoj je pro nás zcela rozprostřen v systému Rešimot, to jest vzpomínek na stádia, jimiž jsme sestoupili z kořene naší duše.
Takže pokud vše, co jsme, jsou jen roboti, naplňující buď jejich egoistické naprogramování nebo náš duchovní vývoj, kde je v tomto systému svoboda? „Já“ člověka, bod svobody existuje, ale ne ve všem. Jsme zcela podrobeni silám, které nás vyvíjí vnitřně a navenek. Ale v kabale je prostředek, jak používat naši vnitřní, vytvořenou přirozenost, což je vůle přijímat, a přeměnit ji ve vůli odevzdávat, je zde také bod svobody, který existuje uvnitř prostředí kolem nás. Je zde způsob učení, jak systém vlivu pracuje, a využíváním jej se katapultovat do vyšší úrovně života, do spojení se Stvořitelem. A tento element je kořen naší duše. Kořen naší duše je touha šplhat ven vstříc svobodě a není ovlivňován žádnými věcmi naší egoistické podstaty včetně našeho prostředí – vnějšího a vnitřního. 
Pokud se toho parametru držíme, tohoto jednoho parametru, pokud o něj pečujeme a rozvíjíme jej a vyvíjíme se pouze jím, pak můžeme vystoupit nad tuto úroveň vlivu. Kabalisté nám dávají prostředek, jak to udělat.
Příště budeme pokračovat s naším zkoumání svobody tím, že se podíváme na článek, zvaný Svoboda od Baal HaSulama. V tomto článku se nám ukazuje přesně to, co jsou parametry vlivu, jak na nás pracují během mnoha životů a jak využít tu jednu jejich malou část, která nám umožní opustit naše omezené vnímání a vstoupit do duchovního světa a naplnit Myšlenku Stvoření, což je spojení se se Stvořitelem.
Uvidíme se příště.