Další díl

Kabala Odhalena #3
Cesta Bolesti & Cesta Tóry a Mitzvot

Lekce představená americkému televiznímu kanálu Shalom TV
Anthony Kosinec
 

• Zvýrazněno: Původní Baal HaSulamuv text
• Normální: Komentáře Tonyho Kosineca
• Kurzíva s malými prvními písmeny: zdůrazněná slova
• Kurzíva s Velkými prvními písmeny: přepis z hebrejštiny

Ahoj a vítejte v Odhalené Kabale. Jsem Tony Kosinec.

Naposledy jsme mluvili o síle vývoje; růstu tužeb; a způsobu, jímž námi realita hýbe během cesty vývoje. Mluvili jsme o vlastnosti, která je definicí Vyšších Světů, Duchovních Světů; vlastnosti, která je definicí fyzického světa a co je to ve způsobu vnímání, co nám skrývá Duchovní Světy - vyšší realitu.

Podívali jsme se na růst tužeb. Viděli jsme, že jsou zde čtyři kategorie tužeb, které jsou považovány za fyzické, a to protože Myšlenka Stvoření, což je stvořit stvoření a přivést toto stvoření k neohraničené rozkoši, musí postupovat prostředky, které stvoření shledává slastnými.
A tak...veškeré vyjádření vývoje od Myšlenky Stvoření je vyjadřováno skrze nedostatek a náplň. Viděli jsme, že touhy postupovaly od jednoduchých tužeb (zvířecí touhy po sexu, přístřeší, jídlu a rodině) a poté, co to bylo naplněno, přesunuly se k větší touze, což byla touha po bohatství, což je nashromážděním té první. Když nám tato touha připadá prázdnou, protože stále cítíme, že nás něco řídí, něco nás táhne dopředu, cítíme tuto věc jako druh příchutě, něco co musíme mít a jdeme tomu vstříc, a poté co to máme, nemůžeme to nadále ochutnat (cítit). Ale toto je síla vývoje, jež nás žene dál. Od bohatství se přesuneme k slávě, moci. Poté, co naplníme toto, jsme naší prázdnotou hnáni k vědění. Poté, co shledáme poznání prázdným, přistihneme se v matoucí situaci, kdy nás nemůže uspokojit nic z tohoto světa. Pokud si vzpomenete, v tomto bodě se nám zpřístupní úplně nová úroveň vývoje. 






Cesta Bolesti & Cesta Tóry a Mitzvot


[Tony Kosinec]


Když do srdce vstoupí z duchovna tato speciální touha, které je kvalitou vůle dávat, všechno v lidském srdci změní. Lidské srdce - když v Kabale slyšíme termín „srdce," znamená to součet všech tužeb, které člověk má - toto srdce je naplněno touhami, které přichází z fyzického světa. Toto jsou ještě věci, přicházející z kategorií jedna, dvě, tři a čtyři.

Tato touha, jež je touhou dosáhnout duchovna, je zvána „Izrael," z dvou hebrejských slov, Yashar, což znamená „přímo," a El. Což znamená „Bůh" - touha po přímém spojení s Bohem. Tyto hmotné touhy jsou nazývány „národy," „národy světa," jinými slovy, touhy fyzického světa.
Do tohoto bodu, síla vývoje, způsob jímž námi touha hýbala, dokud jsme nedošli do bodu, kde skutečně potřebujeme vědět, co je nad tímto fyzickým světem, se dělo nevědomou cestou. Ale od teď se to musí dít vědomou cestou, protože tento bod v srdci je duchovní gen; je jako embryo duše. Duše je druh touhy a musí být naplněna; srdce musí být naplněno touto touhou, musí naplnit vše navzdory těmto hmotným touhám. Jinými slovy všechny touhy, které máme, musí projít proměnou, nápravou. A je to náprava těchto tužeb co umožní, aby mohla být naplněna touha jít přímo k Bohu.

Teď proč je tomu tak? V našem původním stavu, v kořeni duše, jsme byli se Stvořitelem spojeni jako „Stvořitel a stvoření." Vlastně jsou to jediné dvě věci, které v tvorbě (creation- stvoření, vznik, dílo) existují: Stvořitel a stvoření. A zde jsme byli se Stvořitelem ve splynutí jako jedna bytost, jako jedno jednotné stvoření. Ale kvůli Myšlence Stvoření, což je stvořit stvoření a naplnit jej rozkoší, to byl jen počáteční bod, začátek systému. A tato vlastnost stvoření, což je vůle přijímat, cílevědomě začala expandovat a výsledkem expanze této kvality, této vůle přijímat pro mě samotného, se začal zvětšova rozdíl mezi vlastností Stvořitele (což je dávání) a vlastností stvoření (což je přijímání).

Jak tento egoistický záměr expandoval, první stvoření, celé stvoření, společná duše nazývaná „Adam haRišon" (myšleno první člověk) sestoupila skrze systém světů, skrze 125 schodů do většího a většího egoismu, dokud nedosáhla bodu, kde se stala oddělenou v tom, co se jeví jako tělesnost. Takže, společná duše byla roztříštěna do 600,000 částí, každá z těchto částí má část původní; každá z těchto částí je touha. Teď protože tohle je proces - a tohle je jen bod napůl cesty - tento rozbitý, roztříštěný aspekt společné duše, ve kterém zažíváme izolaci, oddělení jeden od druhého, určitý druh odporu jeden k druhému, touhu využívat jeden druhého, prožívání fyzického světa. Toto je bod napůl cesty a bude to napraven. Pozvedne se zpátky nahoru skrze tento systém světů, zpátky do stavu splynutí se Stvořitelem, ale nemůže to všechno udělat najednou. Takže byl úmyslně rozbit do 600,000 částí.

Každá z těchto částí byla nápodobně rozbita do 613 tužeb. A tak se každá jednotlivá touha uvnitř Adama ha Rišona skládá z 613 tužeb, které mohou být napraveny; části jsou dostatečně malé. Je to jako rozdělení obrovského pokladu, když dáte každému člověku minci vědouce, že každý tuto vlastnost věnování vrátí. Tomuto bodu v srdci, který je uvnitř něj uložen, může být důvěřováno, že tento bod přivede zpět ke svému počátku a dá poklad zpátky dohromady jako společný.

Takže bod v srdci jednotlivce, který začíná cítit tuto touhu po duchovnu, tato mince z Královy pokladnice, plus 612 dalších tužeb, které existují v srdci, musí být kousek po kousku přeměněny, aby připomínaly vlastnost Stvořitele na vyšším stupni, aby byl zvrácen tento proces.

Věc se má tak, že tento proces návratu nápravy (Tikkun), proměny, a naplnění Myšlenkou Stvoření, se stane, a my všichni, všech 600,000 částí společné duše se znovu spojíme, a zvedneme se z fyzického sobeckého vnímání a světa utrpení zpátky do kompletních a celých vzájemných vztahů jednoho s druhým takovým způsobem, že dosáhneme cíle stvoření, což je splynutí se Stvořitelem a úplného naplnění největší neohraničené touhy. Stane se to. Ale otázkou je, stane se tak vědomě, s naším souhlasem, nebo k tomu budeme dotlačeni?

Víte, je tu jeden cíl, a ten cíl je zaručen, ale k cíli vedou dvě cesty: První cesta se nazívá „cesta bolesti" a druhá cesta se nazývá „cesta Tóry a Micvot."

Cesta bolesti je cestou, na které již všichni jsme. Vlastně to ani doopravdy není cesta. Je to to, co vidíme jako pomalou, táhnoucí se evolucí lidstva, kterou nazýváme „historie." Je to druh lpění na našem fyzickém způsobu vnímání, k charakteristice, kterou ve skutečnosti musíme změnit. A výsledkem tohoto nevědomého zapojení do procesu vývoje, se shledáváme býti tlačeni událostmi. Vidíme katastrofy, tsunami, utrpení, která jsou způsobována pouze nedostatkem vědomého zapojení v procesu vývoje tužeb a jejich nápravy. Tato cesta může pokračovat dál a dál a dál, a je katastrofální. Poté co se ale v člověku objeví bod v srdci, stane se vědomým zapojením, a toto je cesta Tóry a Micvot.

Tóra znamená „instrukce Světlem," a Micva znamená transformaci kvality jedné z 613 tužeb ze svého egoistického vyjádření v altruistické vyjádření.

Každá událost, která se v našich životech stane, je ve skutečnosti Micva, možnost přeměny, která je nám představena. Teď když řeknu slovo Micva, nemyslím fyzická přikázání, kdy je vám nařízeno dělat určitou věc. A je zde seznam všech těchto věcí v Šulchan Aruch, v Tabuli Židovského Zákona a tak dále...Udělejte tuto fyzickou věc. Neříkám, abyste nedělali fyzické věci, ale co myslím je, že to je vnitřní náprava; náprava touhy. Takže ať děláte vnější dobrý čin - ať už je to náboženský čin nebo ať je to něco, co považujete za něco dobrého pro někoho jiného - můžete dělat vnější věc a být naplněni nenávistí a sobeckostí. Takto nemůžete nic měřit. Mluvíme o jedné z těchto 613 tužeb, které jsou nám v našem životě představovány jako události. 






Naše celé životy jsou tímto procesem vývoje naplánovány takovým způsobem, aby nám v dané situaci představily možnost vzít si to, co nejprve cítíme jako touhu přijímat pro sebe, a transformovat ji do své altruistické formy, abychom zkusili porozumět, co je myšlenkou Stvořitele. Myšlenka za tím, že mi byla dána tato situace. Protože, jak si vzpomenete, jediným způsobem, jak postupujeme duchovním prostorem je, že v sobě měníme vlastnosti, aby připomínaly tu vlastnost v duchovnu, do které chci vstoupit. Takže co je to, co chci vědět podle této nové touhy, této touhy přímo po Stvořiteli, je, že chci znát Stvořitele; chci mít přímý požitek. Chci to cítit ve svých touhách, v hmatatelných věcech, které se objevují v mém životě, co je Myšlenkou Jednoho, Vyššího, té Vyšší Úrovně, která mi dala tuto dokonalou, strukturovanou situaci; která mi dala tuto možnost, jako dárek k narozeninám, abych si ji vzal nejprve ve své pokřivené formě, a analyzováním jí a viděním toho, co je, cítěním co je Jeho Myšlenkou za ní, to je Micva; to je Tikkun - to je přeměna.       
Těchto 125 stavů, jimiž jsme sestoupili z našeho spojení s úplnou realitou dolů do našeho odděleného postavení, jako jednotliví lidé a touhy. Těchto 125 schodů je zcela zahrnuto do těchto 613 Micvot, takže náprava těchto přeměn přivede jednotlivce celou cestu zpět nahoru po žebříku.
Jiným rysem tohoto je, že je v nás jedna každá úroveň sestupu vtištěna jako gen. Každý bod, jímž byla přidán vyšší a vyšší stupeň vůle přijímat, je námi upamatován, jako drobky chleba na cestě. Toto, první duchovní gen, tento bod v srdci, náš přístup k vzestupu, je ve skutečnosti vstupním bodem na řetězu duchovní genetiky zvané "Rešimot," vzpomínky, a všechny události, které se v našem životě dějí, ty nás spojují s těmito 613 přeměnami vůle přijímat na vůli věnovat, která nás poutá ke Stvořiteli. Každá událost je před námi rozprostřena v dokonalém vzorci, takže máme možnost poznat, co potřebujeme dělat.

Teď tento čin nápravy a přeměny, tento Tikkun, není dělán námi; děje se výsledkem touhy, kterou máme, když chceme kontakt s Duchovním Světlem. A výsledkem této touhy, kterou máme, je práce dělána světlem. Je to akce, prováděná na nás Obklopujícím Světlem. 


Zohar říká: „Když člověk přichází, aby se očistil, je mu pomoženo Shůry." Jiným slovy je to výsledek niterní potřeby, která bývala potřebou po těchto čtyřech hmotných touhách, když je přeměňována do větší a větší potřeby vědět, co vlastnost věnování skutečně je. Nemůžeme toho dosáhnout sami. Tato práce je nazývána „prácí Boha," ne protože vyrazíme ven jako tlupa prima vojáků a budeme dělat práci, kterou nám Bůh určil; je to proto, protože samotná práce přeměny, očišťování, Tikkun, je na nás konána Světlem jako výsledek rozvninuté touhy. Ale nenechte se zmást slovem "Světlo." Nepřemýšlejte o něm jako o fyzické věci. Vzpomeňte si, že kvalita Duchovního Světa je kvalitou vlastností; je to kvalita záměru, stavů cítění.

Pokud chcete cítit kontrast mezi vaším záměrem a záměrem Světla, pak nemůžete jednoduše mít touhu a naplnit ji přímo nějakým druhem rozkoše takovým způsobem, jako to děláme ve fyzickém světě. Abychom cítili rozdíl mezi naším stavem a stavem Světla, „mým záměrem" a záměrem Světla, je nezbytné mít senzor, něco, co může Světlo cítit. A tento senzor musí být záměr. Je to nazýváno „zástěna" (screen). Toto je to, o čem jsme v posledním díle mluvili jako o šestém smyslu.

Tato zástěna funguje jako rezonátor, bod kontrastu mezi touhou, který vysílá to, co je dáno Světlem. Místo aby to vešlo přímo dovnitř, narazí to na stěnu a vyvolá to vjem, vnímání rozdílu mezi záměrem zde a (Tony ukazuje na Kli) a záměrem zde (Tony ukazuje na Světlo). A tato zástěna, neboli Masach, je nástrojem. Toto je cestou, jak můžeme proměnit vůli přijímat, což je naše podstata a jediný nástroj, se kterým můžeme pracovat, v něco velmi odlišného.  Můžeme začít cítit a přijímat Světlo dle záměru, který odpovídá záměru Duchovního Světa. Tímto se budeme zabývat více později. Ale co se stane, když se toto může skutečně objevit, když pocit zde, záměr zástěny, je stejný jako záměr Světla; je to nazýváno „napravená touha." A tento kontrast v nás vytváří potřebu, správnou potřebu, určitou potřebu. Staví v nás nedostatek v určitém směru. Nutí nás chtít cítit to, co nemáme, a to je vnímání Světla, Myšlenky, záměru za Světlem. A hýbe námi v zamýšleném směru větší a větší nápravy.

Pokaždé, kdy se touha pohne v přeměně ze své zkažené formy do své zdokonalené formy - přeměně ze své vůle přijímat do vůle věnovat - toto nás staví do styku s věčností. Připojuje nás to víc a víc k Myšlence za celým procesem. Nejen, že to dělá pro tuto určitou touhu a pro jednoho jednotlivce, ale výsledkem spojení, propojení v Adamu haRišonovi, této části člověka číslo jedna, této touhy v člověku číslo jedna, se jako hologram napraví v každé z ostatních tužeb a znovu je spojí jednu s druhou. Takže nepozvedne jen člověka, který dělá nápravu, ale celý svět, takže naše vnímání reality, důvod proč se věci mění, Myšlenka za nimi, ať už se dobré či špatné věci dějí či nedějí, toto se změní. Člověk může cítit úplnou dobrotu za řízením celého systému a není nadále maten fyzickými ideami o tom, co je dobré a zlé.    

Toto vnímání lásky za procesem je skutečně to, co je osvícení. Nyní vidíme dobré a špatné události, které nás obklopují, věci, které chceme, aby se staly, a věci, které si myslíme, že by se stát neměly. Tento pocit, že něco děláme dobře, nebo že něco děláme špatně, že děláme určitý čin a jsme za to potrestáni, že je zde dobrá síla a zlá síla v realitě - to není realita. To je způsob, jakým se to jeví vůli přijímat a osvícení znamená, že můžeme vidět, navzdory všemu, co se nám zdá, co je opravdová, sjednocující Myšlenka za tím.

Připojte se k nám příště, kdy se podíváme na sílu vývinu, důvod utrpení, a jak se nad to můžeme pozvednout.