Duchovním kořenem sexu je jednota duše se Stvořitelem.

V duchovním světě je duše sjednocena se Světlem a toto spojení je nazýváno Zivug - spojování (páření). Představuje spojení dvou částí stvoření - mužské a ženské a je nejvyšší rozkoší, jaká kdy může být - duše je naplněna Světlem Stvořitele.

Toto duchovní spojení má také větev či kopii ve fyzickém svět, světě hmoty. Proto jsme tak posedlí sexem - je to nejvyšší rozkoš v tomto světě a kořen všech našich tužeb zde.

Sex je podkladem všech našich myšlenek, protože jeho kořen je spojení duše se Stvořitelem. Toto spojení je konečným cílem Přírody a vše, co se děje ve světě, je určováno konečným cílem. Proto se prostě nemůžeme zbavit myšlení o sexu. To, jak jsme přitahováni k opačnému pohlaví a k rozkoši, také pochází z tohoto konečného stavu - splynutí se Stvořitelem, nazývaným "Zivug" (nekončící sexuální spojení).

Rozkoš, kterou cítíme ze sexu, je skvělým příkladem rozdílu mezi fyzickou a duchovní rozkoší. Strávíme tolik času a úsilí tím, že o sexu přemýšlíme a představujeme si, že nám dá neskutečnou rozkoš, ale ve skutečnosti se rozkoš vypaří právě v okamžiku, kdy dosáhneme vrcholu sexuálního uspokojení. Než máme čas si tento pocit opravdu vychutnat, je pryč a my začínáme znovu usilovat o další moment rozkoše.

To je to, co se děje v našem světě, protože rozkoš, která touhu naplňuje, ji okmažitě neutralizuje. Tím, že nadále nemáme touhu, přestáváme cítit rozkoš. Nechává nás to s prázdným pocitem, a jak jde život, tato prázdnota se jen zvětšuje. Proto je psáno, "Jeden opuští svět s polovinou svých tužeb nenaplněných."

Duchovní rozkoš pracuje velmi odlišně, protože bytí v duchovnu znamená schopnost přijímat Světlo se záměrem dávat rozkoš Stvořiteli, tomu Jednomu, který vám dává Světlo. Proto v duchovnu je páření (spojování) čili sex neustálé a věčné a stále jen sílí. Výsledkem toho cítí člověk věčný život a dokonalé naplnění, které se neustále zvětšuje. Samozřejmě je to velmi odlišné od rozkoše, kterou cítíme v našem světě, kde můžeme cítit pouze chvilkovou rozkoš, jež je následována prázdnotou.

Proto je psáno, že od té doby, kdy lidé padli z duchovního světa do našeho světa, pouze ti, kteří dosáhnou duchovního světa, cítí opravdovou chuť pohlavního styku. Pravá duchovní rozkoš je dosahována pouze, když dvě opačné části stvoření - mužská a ženská - splynou a jsou naplněny prostým Světlem.

Nevědomky, v našich duších, všichni toužíme po tomto spojení, pro které jsme stvořeni. Do určité úrovně všichni usilujeme o to, abychom cítili duchovní svět, protože to je jediné místo, kde najdeme pravou, trvající rozkoš.