Podle slov doktora psychologie Dorina Vercheho (USA) lze děti indigo od jejich vrstevníků snadno rozeznat. Tyto děti mají tvůrčí schopnosti, vysoký intelekt, rozhodný a houževnatý charakter.

Často vidí racionálnější způsob, jak něco udělat, ale okolí to vnímá jako porušení pravidel.  Původní metody výchovy na děti indigo nezabírají – vůbec nereagují na přísná výchovná opatření, tresty, výhružky nebo ponižování.

Děti indigo vlastní systém názorů, který nelze změnit vnějším vlivem. Pokusy alespoň nějak působit na názory tohoto dítěte vedou buď k jeho agresivitě nebo k tomu, že se uzavírá samo do sebe.

Na rozdíl od obyčejných dětí tyto děti neuznávají autority. Děti indigo svou činnost nehodlají vysvětlovat a opírají se o svobodu volby. Spoléhají se jen na vlastní intuici a přitom jsou schopny dělat správná rozhodnutí.

Kromě toho často děti indigo pociťují vztah k rostlinám nebo zvířatům, prostě jsou zamilované do přírody. Na vyšší úrovni mají tendenci k rivalitě a naléhavě touží po bezpodmínečné lásce nejbližších.

Děti indigo vyžadují projevy velké pozornosti, hledají skutečné a pevné přátelství. Jestli se stanou altruistickými, hoří netrpělivostí pomoci světu v nějaké velké věci. Když se však nenacházejí ve společnosti sobě podobné, vytvářejí dojem nekomunikativních dětí.

Zpravidla se dítě indigo cítí starší než je (jako by mu nebylo 13 let, ale už 43). Tyto děti se liší tím, že mají o sobě vysoké mínění, jsou velmi sebejisté, nezávislé a hrdé. V dospívajícím věku jsou často pod tlakem depresivních stavů.

V případě, že narazí na nepřekonatelnou bariéru, nepochopení a lhostejnost, jsou děti indigo schopny brutálních činů. Prostě nesnášejí, když je někdo nutí dělat něco jen prosto, že „je to tak zapotřebí“ nebo „že to tak dělají všichni“.

„Jiným“ jiné podmínky

V mnoha vyspělých zemích světa se dětmi indigo zabývají na státní úrovni. A není to zbytečná ztráta času a sil. Je možné, že právě tato „jiná“ generace  v budoucnosti zachrání naší civilizaci od narůstající krize.

Odkud k nám přicházejí děti indigo?

Děti indigo skutečně nejsou stejné jako my. Před našimi zraky vyrůstají výhonky budoucnosti, pro které je nutné vytvořit úrodnou půdu.

Dříve potomstvo bezpodmínečně šlo ve stopách rodičů: syn řemeslníka se stával řemeslníkem, syn rolníka rolníkem a syn právníka právníkem. Avšak děti indigo, děti nové doby se jen málo podobají svým předkům.

Lidstvo postupuje vpřed a každá následující generace je čím dál vyvinutější, s velkými přáními a snahami, větším egoizmem než ta předcházející. A když dospělí nevědí, jak pomoci této nové generaci, ženou se, aby je označili nálepkou odlišnosti – děti indigo. Ve skutečnosti však nedokážeme zajistit dětem indigo informace, kterou pro svůj život potřebují.

Jak je vychovávat?

Podstata výchovy dítěte spočívá v tom, abychom jej „vybavili“ vědomostmi a ty pak spojit s procesem, který nazýváme životem. Děti indigo vytrvale kladou otázky: „Co je zdrojem života? Proč se něco děje tak, jak se děje? Kvůli čemu žijeme?“ A náš úkol je najít na tyto otázky odpovědi.

Důležitým elementem výchovy dětí, včetně dětí indigo, je příklad dospělých. Pouze v tom případě, že děti naučíme zákony, podle kterých pracuje příroda, pokud vysvětlíme, kam nás vede a jaký sleduje cíl, můžeme jim dát do ruky praktické nástroje, které jim umožní se patřičně zaopatřit v realitě, ve které žijeme.

Důležité je, aby se u malého človíčka (dokonce i když je to dítě indigo) vytvářelo správné, skutečné pojetí reality. Naše děti se od nás  liší tím, že jsou připraveny pochopit náš materiální svět jako svět následků, ne jako svět příčin.

Současné dítě vidí a pociťuje celý vesmír jako ucelený obraz. A ovšem i to se odráží na jeho vztahu nejen ke svému nejbližšímu okolí, ale i k celému světu.

Kabalisté říkají, že pouze když změníme své vnitřní vlastnosti tak, že budou podobné vlastnostem přírody, může se člověk nacházet s přírodou v rovnováze, to znamená v bezpečí a dokonalosti.

I dítě musí v průběhu procesu svého vývoje získat vědomosti o podstatě vesmíru, protože pouze za jejich pomoci může realizovat své vnitřní úsilí. Pokud se tak nestane, přijde vnitřní krize. A jejím výsledkem – pohrdavý vztah k učiteli, nesmyslná krutost, a dokonce konzumace drog. A pak říkáme: „ Ach, ty děti indigo!“

Se studiem zákonů přírody je nutné začít od raného věku, neboť získané vědomosti v dětství doprovází člověka celý život. Získané znalosti z něj dělají začleněnou součást přírody, a proto se nadále pro uchování vlastní bezpečnosti nepotřebuje učit hmatům karate nebo juda.

A pokud člověk nezískal tyto vědomosti, tak se proti němu vzbouří samotná příroda a ne „zlí nepřátelé“ a osud.  Pokud vychováme dorůstající generaci na těchto principech, dáme ji to nejlepší z toho, co mohou  rodiče dát svým dětem.