Praktické rady k výchově a řešení konfliktů mezi rodiči a dětmi.

"Výchova nevytváří nic nového, ale spíše odhaluje to, co je již v člověku skryto." (Rav Kook, Eseje Raiah, str. 100)

Člověk může najít v knihách o výchově dětí mnoho dobrých rad. Dobrá rada může často ušetřit roky nerozhodnosti a frustrace a pomoc rodinám z bezvýchodných situací. Avšak často se setkáváme se stituacemi, které nás nachytají nepřipravené a pochybující o tom, zda jsme schopni patřičně odpovědět. Z takovýchto situací často unikáme rozpačitým úsměvem či nesrozumitelným zamumláním, zakrývajícím náši nerozhodnost a nedostatek znalostí.

Jsouce si vědomi rostoucí zvědavosti dětí a nemalé potíže rodičů, rozhodli jsme se o každém tématu sesbírat pár praktických rad, které jsou založeny na moudrosti Kabaly, a které se vstahují k záležitostem duše, vzdělávání a velkým otázkám malých lidiček. Doufáme, že je shledáte užitečnými.

Odpověď na každou otázku

Být rodiči nebude nikdy lehkou prací. K dlouhým hodinám beze spánku a starostem o blaho dítěte musíme přičíst nejtěžší a nejvyzývavější úkol ze všech - schopnost odpovědět na každou otázku, kterou položí. Jistě je mnoho z vás obeznámeno se situací, kdy se na vás dítě zadívá svýma velikýma, zvědavýma očima. Nevinně se vám podívá přímo do očí, a nemilosrdně na vás vystřelí otázku, která se vztahuje k významu života a jeho úloze.

V takových případech opravdu nezáleží na tom, kdo jste a kolik toho víte. Pravděpodobně zůstanete beze slova, protože odpovědi na takovéto otázky se nedají najít v knihách.

Právě proto jsme se rozhodli zasvětit první radu této sekce otázce, jak odpovídat na tyto veliké otázky, jež nám malí lidičkové, rostoucí v našich domech, pokládají. Měli bychom jim říct, co si myslíme, i když odpověď není lehké "strávit," nebo bychom měli unikat matoucími odpověďmi a nechat je, aby se sami s otázkou vypořádali později?

Vždy říkejte pravdu, ale buďte jemní.

"Buď s dítětem přímý, naprosto přímý, nebo nezískáš jeho důvěru, jelikož dítě je vnímavé ke každé falši, jakkoliv blahosklonná může být." (Januš Korchak).

Především si uvědomte, že jsou děti vnímavé od přírody. Pokud si všímnou, že je před nimi něco skrýváno, může to narušit celý systém vzájemné důvěry a respektu k jejich rodičům. Proto pokud máte důležitou informaci či hluboký poznatek, vztahující se k životu, neskrývejte jej před vašimi dětmi. Ony po takovém vědění žízní.

Je vždy lepší před dětmi pravdu neskrývat, ale není třeba je zatěžovat záležitostmi, které ještě nejsou připraveny emocionálně zvládnout. Prakticky řečeno, pokud není pravda jednoduchá, zkuste ji zjednodušit a adaptovat světu dětské představivosti jemnou a nenásilnou cestou, abyste na ně netlačili. Zapamatujte si, že každý příběh, který vašim dětem povíte, přichází k životu a stává se opravdovým. Je vaší rodičovskou povinností být vnímavými k emocionální a mentální úrovni vašich dětí. Pouze ve shodě s jejich emocionální vyspělostí jim můžete odhalovat další stupně životní moudrosti, kterou jste za leta nashromáždili.

Tak je někdy lepší počkat na požadavek dalších informací od dítěte samotného, aby se necítilo, že je "tlačeno" do něčeho, o co se nikdy neprosilo. Jeho vyjádření ochoty naslouchat je pro vás signálem, že je připraveno přijmout hlubší odpověď. Pozorně jej poslouchejte a sledujte jeho reakce na věci, které mu říkáte. Takto se budete schopni ujistit, že jej nezatěžujete příliš a nematete jej.

Pokud neznáte opravdovou odpověď na jeho otázky, nebojte se to přiznat, ale nevyhýbejte se své zodpovědnosti vůči nim. Hledejte odpovědi spolu s nimi. Jak jednou řekl Albert Einstein, "Důležité je nepřestat klást otázky."

Velké i malé vzpoury....

Jako rodiče máme tendenci dávat dětem spoustu rad, ale ty častokrát pozorně naslouchají a pak postupují úplně opačně. Z nějakého důvodu, v mnoha případech, cítí jednotlivec potřebu udělat přesný opak toho, co mu bylo vysvětleno, a objevit lepší a vhodnější řešení než ta, která byla zkoušena jejich rodiči. Zkrátka žít svůj vlastní život. I když to vždy neuspěje, zdá se, že této snaze nikdo neunikne.

Téměř každý se v určitém době vzbouřil proti svým rodičům. A přesto zatímco pozorujeme naše batolata růst, věc, které se bojíme nejvíc, je, že jednoho dne udělají to samé.

Odkud tato touha vzbouřit se proti dědictví celé předchozí generace vychází? Jak se s ní můžeme vypořádat, aniž bychom jim nutili svůj názor a brzdili rozvoj dítěte?

Radit pravdivě a přátelsky

Kabala vysvětluje, že když je na jedinci požadováno, aby se změnil, přirozeně se tomu brání, protože z něj tato snaha nevzešla a on v ní nevidí žádný prospěch. Vlastně má většinou pravu. Proč? Protože většinu rad, které jsme obdrželi od našich rodičů pramení v myšlenkových vzorech, které absorbovali ve svém dětství a vyhovují jim - ne nám. Tak nevědomky jejich rady slouží hlavně jim - ne nám, a proto pro nás nejsou přijatelné.

Nápodobně si je nutné uvědomit, že nevědomky každý rodič tajně doufá, že bude dítě pokračovat v jeho šlépějích. Proto jim vštěpuje své vlastní koncepty a hodnoty.

Abychom byli schopni účinné a zdravé komunikace s dítětem, musíme pochopit, že každá nová generace má nové a rozdílné hodnoty. Takové, které neodpovídají našim předpokladům. Pokud budeme tento konflikt ignorovat - konflikt mezi představami a snahami rodičů a novou úrovní vývoje dítěte - nevyhnutelně to skončí vzpourou.

Pozorováním přirozenosti člověka, Kabalisté vyvodili, že jediná šance, že bude dítě poslouchat rodiče je, když cítí, že bude z těchto rad mít prospěch. Proto je moudré dávat dítěti rady, které mu dají pocit, že když je přijme, získá něco, co nezbytně nemusí být spojeno s rodiči. To vyžaduje, aby byl k sobě rodič upřímný a zkoumal podstatu své rady - musí se neustále ptát sám sebe, "Komu tato rada skutečně slouží?"

Je zásadní, aby se rady neobjevovaly ve formě "tohle ano a tohle ne," ale aby pomohly dítěti porozumět sobě samému, aby zevnitř pochopilo, co musí dělat. Takto nebude pociťovat, že je v životě nuceno do nějakého způsobu žití, ale bude cítit, že se v něm myšlenka změny vyvinula nezávisle.

Jinou zajímavou věcí, na kterou poukazují kabalisté je, že uvnitř svého srdce touží každé dítě po opravdovém příteli. Jedna z jeho největších nadějí je objevit opravdové přátele, i ve svých sourozencích a rodičích. Hluboko v srdci je pro takový vztah s rodiči dítě připraveno. Proto by se rodiče měli snažit vytvářet atmosféru vzájemné důvěry, která není založena na cti či kontrole, ale na opravdovém přátelství a partnerství založeného na dosažení společného cíle. Cíle, který je založen na nepodmíněné lásce.

Hodně štěstí!