"Mami,  ublížili mi ve škole!" - s takovým problémem se setkává hodně rodičů. Co máme dítěti poradit? Aby mu to vrátilo; aby si s tím, kdo je urazil, zkusilo promluvit; aby si na něj stěžovalo dospělým - každá z těchto rad má jak své přednosti, tak své nedostatky.

A spolu s tím si rodiče musí pamatovat, že se naše rada může stát ve výchově dítěte rozhodující. Vždyť na "malých" rozhodnutích, zdánlivě snadných volbách v mladším věku, může budoucnost dítěte záležet možná až do stáří – společnost, do které se dostane, zvyky, se kterými vstoupí do života, priority, kterými se bude řídit.

Vzájemný vztah osoby s kolektivem, společností – tato otázka není jednoduchá. Na jedné straně učit dítě být dobrým, přemlouvat ho, aby neodpovídalo na urážky, samozřejmě není řešením problému. Oplácet rány na druhé straně také není způsob. Na další úrovni může tato situace vést k dalším velkým komplikacím.

Je třeba se naučit schopnosti stát si za sebou. Současně je nutno vštěpovat dětem dobrý vztah k ostatním. Spolu se sebeobranou musí mít dítě sklon k přátelství, respektu, normálním vztahům s jakýmkoliv člověkem. Výchova správného vztahu k ostatním - k nepříteli, ke kamarádu, ke každému člověku, a zároveň výuka schopnosti se bránit. Musí existovat přesná hranice mezi těmito dvěma pochopeními a měla by být pochopena každým dítětem.

Skvělou variantou by ve škole bylo vytvoření systému, který by dovolil řešit takové problémy společně s ostatními dětmi. Taková cesta je mnohem delší, než jednoduché rozhodnutí učitele, "kdo má pravdu, a kdo ne." Taková cesta zabírá dost času, narušovalo by to školní program. Ale co je důležitější: důmyslnost v řešení dalšího domácího úkolu nebo schopnost nacházet společný jazyk se svým okolím? Co je důležitější: pohodlí učitele nebo naučit děti, aby si zvykly překonávat všechny těžkosti a problémy, které mezi nimi vznikají?

Učit se a násobit své vědomosti lze během celého života, ale aby se staly normálními lidmi, partnery a rodiči, mají pouze dvacet let, za které jsme všichni odpovědni. A přitom musím říct, že škola, ve které by se dítě cítilo přesvědčeno, ve které by ho to bavilo a cítilo by se tam jako doma, by mu nedala o nic méně vědomostí než dnešní "seriózní," "klasický" systém vzdělávání.

Jestli se nám podaří správně vychovat třeba jen jedno pokolení, můžeme si být jisti, že následující pokolení nezopakuje naše chyby, protože budou žít v souladu s okolním světem.