Slovník

125 stupňů – „duchovní schody“, systém sblížení se Stvořitelem. Od Stvořitele do našeho světa existuje 5 stupňů skrytí, kterým se říká světy (z hebr. „olama“ - skrytí). Každý stupeň se dělí na dílčí stupně „parcufim“, a tyto se dále dělí na dalších 5 dílčích stupňů „sefirot“. Mezi námi a Stvořitelem je tedy 5 světů x 5 parcufim x 5 sefirot = 125 stupňů-sefirot.

Adam = Adam Rišon (hebr. „první člověk“) – stvořená Stvořitelem jednotná duše, která se skládá z dílčích duší.

Altruizmus – činnost pro odevzdávání, používání své podstaty pro naplnění bližního (někoho mimo mě).

ARI     –     plným jménem Izák Luria Aškenazi (1534-1572). Jeden z největších kabalistů v historii lidstva. Vytvořil stěžejní systém kabalistické výuky. Za použití jeho metody může každý člověk, který studuje kabalu, dosáhnout cíle stvoření. Základní dílo – kniha „Strom života“.

Baal Sulam – plným jménem Jehúdá Ašlag (1855-1954). Zakladatel současné vědy kabaly. Hlavní dílo – „Učení deseti sefirot“. Napsal též rozsáhlý komentář „Sulam“ („Schody“) na knihu „Zohar“ (podle tohoto díla dostal jméno „Baal Sulam“).

Bina     –    stav stvoření, když přitahuje světlo s pomocí vlastního úsilí, překonávajíc touhu získávat a vzbuzuje v sobě touhu dávat. Tomuto se též říká světlo chasadim (hebr. „milost“).

Bod ve světle Stvořitele – stvořená mimo Stvořitele mikroskopická touha dostávat. Ve vztahu k této touze dostávat (ke stvoření) se Stvořitel skládá z: 1. Acmuto (podstata Stvořitele), 2. To, co z Něj vychází. Toto se definuje jako světlo (požitek, naplnění), existující v naších touhách.

Duchovní = touha odevzdávat Stvořiteli

Duše     –   na počátku záměru stvoření byla vytvořena jednotná duše, která se jmenuje Adam Rišon (první člověk). Rozdrobila se na 600 tisíc duší a teď každá tato část má možnost se připodobnit Stvořiteli. Lidská duše se skládá ze dvou prvků – světla (požitku, naplnění) a nádoby (touhy k tomuto naplnění), přičemž nádoba je podstatou duše, kdyžto světlo, které ji naplňuje, je samotným požitkem, uchystaným Stvořitelem.

Egoizmus, egoistický – úmysl užívat si pouze kvůli sobě; maximální touha dostávat za minimálního úsilí; kvalita protikladná světlu.

Chochma – zrozená ze světla bezvědomá, nesamostatná touha se naplnit, v níž naprosto dominuje světlo.

Jud-kej-vav-kej – tzv. „čtyřpísmenové“ jméno Stvořitele, vyslovuje se AVAJA. Odráží 4 fáze budování v nás vnímání Stvořitele (kli) a Jeho jména (naplnění). Nultá fáze se obvykle nechává stranou, jelikož představuje v podstatě samotného stvořitele.

Gematrie – číselný význam písmen ve slovu. Matematický zápis duchovních stavů. 

Náprava –  je nápravou našeho vztahu ke Stvořiteli, změnou úmyslu: užívat si ne kvůli sobě, ale proto, že si to přeje Stvořitel.

Kabalista – vědec, který má k dispozici dodatečný smysl umožňující výzkum duchovního světa, výzkum působení Stvořitele na sebe.

KACHAB ZON – (keter, chochma, bina, zeir anpin, malchut) – zkrácený název pro kelim deseti sefirot (zeir anpin obsahuje 6 sefirot).

Kelim    –   mn.č. od „kli“. Jsou to části kli, touhy – nástroje vnímání, které vznikají následkem vystálých zkušeností.   

Kli (nádoba) – samostatná (vědomá) touha užívat si světla.

Keter      –      vlastnost světla, touha dávat, která představuje Stvořitele (nejvyšší stupeň) ve vztahu k všemu ostatnímu na daném (nižším) stupni a nemůže být stvořením prakticky pochopena.

Konečný stav = úplná náprava – konečný stav celého vesmíru, kdy nejnižší bod stvoření dosahuje stejného stavu, jako ta nejvyšší.

Malchut – ucelené (zakončené) samostatné stvoření, které samo chce dostávat a dostává vědomě.

Masach = zástěna – „síla odřeknutí se“, která vzniká u stvoření vůči Vyššímu světlu se záměrem zamezit požitku pro sebe. Síla překonávání, vzdorování egoizmu.

Machsom – hranice mezi vnímáním „tohoto světa“ a Vyššího světa.

NARANCHAJ – zkratka od názvů světel (nefeš, ruah, nešama, chaja, jechida) v deseti sefirot. Jdou za sebou podle pořadí jejich vstupu do parcufa (stvoření).

Náš svět  –     též „tento svět“ – vlastnost totálního egoizmu, vnímaného v naších pěti smyslech, který není schopen dostávat světlo (požitek, naplnění) a proto se pociťuje jako prázdnota (utrpení).

Nižší       – cokoliv, co je odvozeno od Vyššího; nižší vlastnosti mají původ v těch vyšších.

Or (světlo AB-SAG) – napravující světlo, které přichází k člověku, pouze když chápe, co konkrétně je potřeba v sobě napravit.

Parcuf (mn.č. „parcufim“) = „duchovní tělo“ – touha si užívat Stvořitele, distribuovaná po velikosti zástěny (síly vzdorování egoizmu).

Pochopení – zjevný pocit, uvědomění si Zdroje požitku se všemi jeho úmysly a plány v té míře, na jakém stupni pochopení se nacházíme. Je založeno na porozumění prapříčin duchovní podstaty.

Přímé světlo (Or Jašar) – světlo, šířící se od Nekonečnosti ke stvořením; touha Stvořitele uspokojovat stvoření.

Rešimo (mn.č. „rešimot“) – „duchovní gen“, záznam duchovní (bez vnější formy) informace o určitém stavu.

Světlo   –    předávání informací, pocitů, požitků (analogicky světlu v našem světě, které dává život, teplo atd. nebo světlem mysli, projasnění, osvícení). Existuje pět druhů požitků (světů) – nefeš, ruach, nešama, chaja, jechida (zkr. NARANCHAJ).

Světlo bina = „Or chasadim“ (hebr. „světlo milosti“) – požitek z podobnosti vlastností Stvořiteli, z odevzdávání.

Světlo chochma („světlo moudrosti“) – veškerý svět, vycházející ze Stvořitele, tj. zahrnující všechno, co nám Stvořitel chce dát.

Světy      – kompletní souhrn našich pocitů (reakcí na vnější působení) v nás vytváří naprosto subjektivní vnitřní obraz, kterému říkáme „náš svět“. S pomocí kabalistické metody člověk rozvíjí své pocity (své vnímání) a začíná vidět svět v jeho skutečné podobě. Ve skutečnosti se nacházíme ve stavu „svět Nekonečnosti“, což je totální uspokojení všech možných potřeb. Z celé této úrovně Nekonečnosti pociťuje člověk různé stupně naplnění, vnímání a pochopení. Tyto stupně pochopení jednotné a neomezené reality, v níž existují stvoření, se nazývají světy.    

Svět Adam Kadmon (AK) – („Adam“ – člověk, „Kadmon“ – původní) – je to prototyp člověka. Záměr, díky jehož realizaci člověk se může zcela připodobnit Stvořiteli.

Svět Asija – svět dvojitého a jednoduchého skrytí, tj. člověk buď vůbec nevnímá Stvořitele, anebo vnímá Jeho působení jako zlé a nesoucí utrpení. Rozdíl mezi stavem „náš svět“ je v tom, že Stvořitel je již přítomen ve vnímání člověka.

Svět Acilut – je svět úplného vnímání Stvořitele a splynutí s Ním.

Svět Nekonečnosti – stav, kdy veškeré touhy jsou plně ukojeny, beze zbytku a bez omezení, tj. stvoření (touha po požitku, po naplnění) neomezuje šíření světla (požitku, naplnění).

Svět Brija – základ tohoto světa – touha dávat, naplňovat. Zde člověk vnímá vedení Stvořitele vůči sobě jako naprosto dobrotivé, ale existuje v něm nedostatek pochopení působení a vztahu Stvořitele ke všem ostatním.

Svět Jecira – první odhalení „tváře Stvořitele“ (uvědomění si Jeho dobrotivého vedení).

Srdce – tento pojem se používá pro označení souhrnu všech tuh člověka, jelikož následky svých přežívání pociťuje vždy v srdci. Ve skutečnosti ale touhy se nacházejí mimo jakýkoliv fyziologický orgán.

Splynutí („dvekut“) – Cíl stvoření. Duchovní spojení je úplná totožnost vlastností, tuh, myšlenek a záměrů – všeho, co člověka charakterizuje, v čem vnímá svou individualitu – se Stvořitelem.

Skrytí  - znamená nedostupnost pocitů kvůli odlišným vlastnostem. Existuje buď úplné skrytí, když nevnímáme, že všechno řídí Stvořitel, a částečné skrytí, když nevnímáme řízení Stvořitele jako dobrotivé.

Stupně vývoje touhy – viz „úrovně touhy“

Sefirot (jed.č. „sefira“) – různé vlastnosti, které Stvořitel vzal na sebe ve vztahu ke stvořením.

Stvoření – touha dostávat, naplňovat se, která postihuje své vjemy z Vyššího světla (Stvořitele).

Stvořitel – souhrnný zákon, který sestupuje na nás, buduje nás, tvoří nás vesmír, řídí všechno od nejmenších částic, přes veškeré organizmy až na strukturu vesmíru. Stvořitel je společná příroda celého univerza. Ale když se dostáváme hlouběji do této přírody, zjišťujeme, že představuje myšlenku, záměr uspokojit to, co je stvořeno.

Tento svět – vlastnost totálního egoizmu, pociťovaného v pěti smyslech (zrak, sluch, čich, chuť, hmat), která není schopna získat do sebe světlo (požitek) a která se tak vnímá jako prázdnota (utrpení).

Touha po požitku – nezaplněný prostor, prázdnota, která usiluje o to, aby se naplnila, aby byla ukojena. Je to základní „materiál“ stvoření.

Úrovně touhy (0,1,2,3,4) – fáze zdrsňování touhy dostávat od nulové (prakticky neodlišitelné od světla) do čtvrté (vlastnost naprosto protikladná Stvořiteli). Podle toho také existuje rozdělení na neživý, rostlinný, živočišný a lidský duchovní úrovně.

Vyšší kořeny – síly ve Vyšším světě, které vzbuzují větve (dění v našem světe) k životu.

Vyšší    –    cokoliv, co je právě blíž ke Stvořiteli (vlastnosti odevzdávaní).

Vyšší svět = duchovní svět – svět, který je založen na vlastnosti odevzdávání. „Vyšší“ se mu říká proto, že vlastnost odevzdávání je příčinou, kořenem našeho světa, kdyžto náš svět je výsledkem, plně řízeným z duchovního světa.

Zástěna (hebr. „masach“) – síla odřeknutí, která se vzbuzuje ve stvoření ve vztahu k Vyššímu světlu (požitku) s cílem zamezit jeho šíření do čtvrté fáze (touhy užívat si kvůli sobě). Zástěna je dodatečný smyslový orgán, ve kterém člověk vnímá tlak na sebe Vyššího světla (Stvořitele) a proto je chopen na Něj reagovat.

Zdroj     –   Stvořitel

Zdrsňování – zvětšení „avijuta“ (síly, hloubky touhy po požitku)

Zpětné světlo = odražené světlo (hebr. „or chozer“). „Or“ je světlo, požitek, „chozer“ – vracející se tj. odražené světlo. Je to touha potěšit Stvořitele tak jako On dává potěšení mně.

Zeir Anpin (ZA) – fáze vývoje stvoření, ve které stvoření již začíná používat princip „získávání pro odevzdávání“ tj. používá touhu po požitku k tomu, aby potěšilo Stvořitele.