Ten, kdo má touhu po duchovnu, se liší od toho, kdo hledá pozemská a lidská naplnění (tedy výše zmíněné fáze 1-4). Každý ví, jak naplnit pozemské lidské potřeby, ale když se probudí touha po duchovnu, nevíme nadále, jak ji utišit.

Většina dnešních lidí s touhou po duchovnu si ani nejsou vědomi, že ji mají. Někteří z těchto lidí s touhou po duchovnu si mohou dokonce samotné slovo „duchovno" hnusit, myslíce si, že to je něco nerealistického a nerealizovatelného. Nemusí ani věřit v Boha, nebo k němu mít kladný vztah. Takoví lidé své životy vnímají jako prázdné a beze smyslu, aniž by věděli, že tak tomu je kvůli této nové, vyvinutější touze po duchovnu, jež se v nich probouzí. Nejsou si vědomi, že to je příčina jejich nespokojenosti se životem.

Jako děti se mnoho lidí ptá samo sebe, „Proč žiji?" Ale jak roky plynou, jsme zaplavováni touhami a pokušeními, které nás odklání od této otázky, a potřeba najít pravdivou odpověď uvadá.

Nicméně v určitém bodě se probudí touha po duchovnu - a s ní otázky. Ti, kteří trvají na nalezení odpovědí, přijdou ke Kabale, jež byla navržena zvlášť proto, aby jim je poskytovala.