Rabi Jehuda Leib HaLevi Ašlag (1884-1954) je znám jako Baal HaSulam (Vlastník Žebříku) díky svému Sulamu (žebříku), komentáři ke Knize Zohar. Baal HaSulam zasvětil svůj život interpretacím a inovacím moudrosti kabaly, rozšiřujíc ji v Izraeli a po světě. Vyvinul unikátní metodu studia kabaly, díky níž se člověk může ponořit do hlubin reality a odhalit její kořeny a smysl existence.
Baal HaSulam se narodil ve Varšavě v Polsku 24. září, 1984. Ve věku devatenácti let byl největšími rabíny Varšavy také ustanoven rabínem a po šest let sloužil jako Dajan (židovský ortodoxní soudce) a učitel ve Varšavě.
Učitel Baal HaSulama byl rabín Jehošua z Puršova (Yehoshua of Porsov). V roce 1921 emigroval Baal HaSulam do Izraele a usadil se ve Starém městě Jeruzaléma. Slovo o jeho příchodu se rychle rozšířilo mezi Židy, kteří emigrovali z Polska, a brzy se stal známým jako autorita přes kabalu. Postupně se kolem něj zformovala skupina, scházející se k lekcím v časných ranních hodinách. Později se Baal HaSulam přesunul ze Starého města a usadil se v Givat Šaulu, což byla tehdy v Jeruzalému nová čtvrť, kde pak několik let sloužil jako rabín toho sousedství.
Roky 1926-1928 strávil Baal HaSulam v Londýně. Během svého času v Londýně napsal svůj komentář k Ariho Stromu Života - Panim Meirot uMasbirot, který vytiskl v roce 1927. Během svého pobytu v Londýně vedl Baal HaSulam rozsáhlou korespondenci se svými studenty v Izraeli, která byla v roce 1985 shromážděna v knize nazvané Igrot Kodeš (Písmena svatosti).
V roce 1933 Baal HaSulam vydal traktát Matan Tóra (Předání Tóry), HaArvut (Záruka) a HaŠalom (Mír).
Hlavní dvě Baal HaSulamova díla, výsledky mnoha let práce, jsou Talmud Eser Sefirot (Studium deseti sefir), komentář k spisům Ariho a Peruš HaSulam (komentář Sulam) ke Knize Zohar. Publikace 16 částí (v šesti svazcích) Talmud Eser Sefirot začala v roce 1937. V roce 1940 vydal Beit Šaar HaKavanot (Brána záměrů) s komentáři k vybraným spisům Ariho. Peruš HaSulam k Zoharu byl vytisknut v 18. svazcích v letech 1945-1953. Později Baal HaSulam napsal tři dodatečné díly obsahující komentáře k Novému Zoharu, jejichž tisk byl dokončen v roce 1955, po jeho odchodu.
Ve svém Uvedení do Knihy Zohar, Baal HaSulam píše následující (odstavec 58): A pojmenoval jsem ten komentář Sulam (žebřík), abych ukázal, že jeho účelem je, jako s každým žebříkem, že když máš podkroví plné zboží, pak vše co potřebuješ, abys jej dosáhl, je žebřík, a pak je všechno bohatství světa ve tvých rukou.
Baal HaSulam napsal sérii předmluv, které připravují studenta ke správnému studiu kabalistických textů. Některé z těchto předmluv jsou Předmluva ke Knize Zohar, Uvedení do Knihy Zohar, Předmluva k moudrosti kabaly, Předmluva ke komentáři Sulam, Obecná předmluva k Stromu Světla a Uvedení do Talmud Eser Sefirot.
V roce 1940 Baal HaSulam vydal první a, jak se ukázalo, poslední vydání novin HaUma (Národ). Noviny byly zrušeny britskými autoritami, poté co ty dostaly informaci/pomluvu, že noviny propagují komunismus.
Baal HaSulam se při vydávání svých knih setkával s nesmírnými obtížemi. O významu, který přikládal tisku a šíření kabaly, se můžeme dozvědět z popisu profesora Šlomo Giora Šochama (laureáta Izraelské ceny 2003) o svém setkání s Baal HaSulamem v padesátých letech minulého století.
Našel jsem ho, jak stál ve zchátralé budově, téměř chatrči , která byla přístřeškem pro starý tiskařský lis. Nemohl si dovolit, aby zaplatil sazeče a dělal to sám, písmeno za písmenem, stojíc za tiskařským presem po celé hodiny, nehledě na to, že mu bylo téměř sedmdesát. Ašlag byl jasně cadik (spravedlivý) - skromný člověk s rozzářenou tváří. Ale byl na samém pokraji a strašlivě zbídačen. Později jsem slyšel, že strávil tolik hodin nastavováním tisku, že mu olovo, které používal v tiskařském procesu, poškodilo zdraví. Tento citát byl publikován 17.12, 2004 v novinách HaAretz v příběhu, jehož autorem byl Misha Odenheimer.
Baal HaSulam nejen že své myšlenky zapisoval na papír, důrazně je také propagoval. Setkal se s mnoha vůdci izraelské židovské populace té doby, vůdci odborového hnutí a mnoha veřejnými osobnostmi. Mezi těmito osobami se nachází David Ben-Gurion, Zalman Šazar, Moše Sadeh, Chaim Arlozorov, Moše Aram, Me'ir Yaari, Jákov Hazan, Dov Sadan a velký básník Haim Nahman Bialik.
Ben-Gurion se prý s Jehudou Ašlagem setkal několikrát a byl zřejmě překvapen: Chtěl jsem s ním mluvit o kabale a on chtěl mluvit o socialismu (Ben-Gurionův archiv, Deníky, srpen 11., 1958).
Ve své eseji Tři setkání a mezi nimi (Amot, Tel-Aviv, 1963, str. 49), Dov Sadan píše: Rabi Jehuda Leib Ašlag, jeden z největších kabalistů doby, se zaměřil na změnu základů kabaly v historický motor naší generace. Skrze své socialistické vnímání, jež je založeno na tom, co je výše, hledal kontakt s Hnutím Kibuc.
Když vezmeme v potaz mentální propast mezi nimi a rozdíly ve vzdělání, může se zdát překvapujícím, že Baal HaSulam usiloval o spojení s hebrejským odborovým hnutím a jeho vůdci. Nicméně hlubší studium jeho textů odhaluje fascinující a poutavou osobnost vzdělance, který byl zapojen do událostí svého času jak v Izraeli, tak ve světě. Osobnost, jejíž ideály jsou považovány za odvážné a revoluční dokonce i dnes.
