Moderní osvícenec
Autor: Misha Odenheimer, publikováno 17.12.04 v novinách Ha'aretz*
Navzdory mocnému sloučení mysticismu a sociálních idejí se rabi Jehuda Ašlag, který zemřel před 50 lety, stěží zapsal na obrazovku společné paměti - až donedávna, kdy se přes současnou židovskou spiritualitu začala valit nová vlna. Jen se zeptejte Madony, Demi Moore, Micka Jaggera a Vévodkyně z Yorku.
Jednoho dne v Jeruzalémě, v ranných 50. letech, se Šlomo Šoham, později nositel Izraelské ceny a kriminalista, vydal hledat kabalistu rabiho Jehudu Ašlaga. "Byl to profesor Geršom Šolem, kdo mě za ním poslal," řekl mi Šoham. "Šolem nesouhlasil s tím, co si myslel, že Ašlag dělá s kabalou, ale myslel si, že ho shledám zajímavým - kuriozitou." Ašlag se v té době snažil vytisknout "HaSulam" (doslova "Žebřík"), svůj hebrejský překlad a komentář ke "Knize Zohar," (prastaré klíčové práci židovského mysticismu). Kdykoliv z malých darů sehnal nějaké peníze , tiskl části svého "HaSulamu."
Našel jsem ho stát v zchátralé budově, téměř v chatrči, která poskytovala přístřeší starému tiskařskému lisu. Nemohl si dovolit sazeče, a tak sázel sám, písmeno za písmenem, stojíc nad tiskařským presem celé hodiny nehledě na fakt, že byl pozdní šedesátník. Ašlag by jasně cadik (spravedlivý) - skromný muž s rozzářenou tváří. Ale byl absolutně na okraji společnosti a strašně zchudlý. Později jsem slyšel, že strávil tolik hodin sázením písmen, že olovo, které používal v tiskařském procesu, poškodilo jeho zdraví.
O pár let později na večer Jom Kippur roku 1954 Ašlag zemřel, méně než dva roky po vydání svého monumentálního "HaSulamu, "komentáře k "Zoharu." Tradice Zohar připisuje mišnaickému mudrci druhého století, rabimu Šimonu Bar Jochajovi, zatímco moderní učenci věří, že byl napsán či sestaven ve 13. století. V každém případě je to klíčová práce židovského mysticismu, kanonický opus, jehož přijímání jako svatého díla je téměř tak rozšířeno jako přijímání Talmudu nebo Tóry samotné. Zohar zaznamenává učení rabiho Šimona Bar Jochaje a jeho učedníků, kteří putují Palestinou druhého století, objevujíce nejhlubší tajemství stvoření, reinkarnace a spásných cest božského světla. Napsán v idiosynkratické aramejštině, Zohar byl poetický, tajemný, hádankový a místy snový, a meditace o něm formovala základ pro velkou část kabaly, která následovala po jeho vydání, včetně spletitých a závažných učení rabiho Izáka Lurii, safedského mistra kabaly 16. století.
Jako jeho dřívější knihy - komentáře luriánské kabaly - Ašlagův "HaSulam" představil precizní, originální a systematickou interpretaci židovského mystického korpusu. Ašlagova verze kabaly slibovala individuální přeměnu a dokonce osobní spásu těm, kdo se oddali jejímu studiu a praktice. Zvaná "HaSulam," protože krok za krokem poskytovala průchod mezi nebem a zemí jako Jakubův biblický snový žebřík. Ašlag věřil, že jeho komentář odemčením tajemství "Zoharu" umožní jeho následníkům dosáhnout posloupných úrovní duchovního osvícení, včetně - pro pár vyvolených - přeměny jejich samotného fyzického těla z vulgární hmoty na nádobu božského světla.
Smrt v ústraní
Ale Ašlag sám byl dokonce ještě vášnivěji oddán dalekosáhlé sociální vizi, která se vynořila z jeho pochopení kabalistické tradice. Chápal lidstvo jako jedinou bytost, vzájemně provázanou jak fyzicky tak duchovně, a věřil, že jen ekonomický systém, který si toto uvědomuje, může osvobodit lidstvo a uspíšit éru kolektivního osvícení. Ve svém deníku popisuje izraelský premiér David Ben-Gurion "početná" setkání s Ašlagem a to, jak byl zasažen faktem, že "zatímco jsem s ním chtěl mluvit o kabale, on se mnou chtěl mluvit o socialismu a komunismu."
Ale navzdory silnému spojení mysticismu a sociálních myšlenek, které jeho práce představovala, Ašlag zůstal okrajovou postavou, jeho osobnost a ideje byly na radarové obrazovce židovské kolektivní paměti sotva zaregistrovány. Byl příliš revoluční pro ultra-ortodoxní svět, jehož částí vždycky zůstával, příliš abstraktní a univerzalistický pro nábožensko-nacionalistický svět, který byl při každé události zaujat myšlenkami Ašlagova blízkého přítele, rabiho Abrahama Izáka Kooka. Ašlag byl také povětšinou odmítán akademickými učenci, kteří své podněty brali od Geršoma Šolema.
Šolem, do své smrti roku 1982 dominantní kabalistický učenec, věřil, že Ašlagův projekt byl bláhovým pokusem sjednotit Luriův systém se "Zoharem." Šolem byl učenec, pro nějž byl historický kontext klíčem k interpretaci myšlenky: Věřil například, že Luriovo kabalistické myšlení bylo z velké části odpovědí na exil židů ze Španělska. Jako sionistický myslitel, byl Šolem opojen mocí historie rozpoutat nové duchovní síly. Proto odporoval tomu, co viděl jako Ašlagovo úsilí zharmonizovat Luriu a "Zohar," ačkoliv se každý z nich vynořil z jiného historického období. Čemu Šolem patrně nerozuměl, byla radikální originalita Ašlagova čtení tradice, a úspěch komentáře "HaSulam" v shromáždění jak poetiky "Zoharu," tak luriánských procesů, aby podpořil svou novou interpretaci kabaly.
Ašlagova kabala přežila díky úsilí dvou z jeho synů, rabiho Barucha Šaloma Ašlaga a rabiho Šloma Benjamína Ašlaga, a jeho stoupence a švagra, rabiho Jehudy Brandweina, který po mnoho let sloužil jako vrchní rabín dělnické federace Histadrut. Všichni tři zasvětili své životy rozšiřování systému, všichni tři založili ješivy, kde byla vyučována ašlagovská kabala, všichni tři pokračovali v publikaci a šíření jeho prací. A jako jejich mistr, žili a zemřeli všichni tři následníci v relativním ústraní, žebrajíce o prostředky k publikaci knihy ašlagovské kabaly a vyučujíce malé skupiny oddaných studentů v časných ranních hodinách.
Geografie duchovna
A pak se něco změnilo. Za posledních pár let se stala ašlagovská kabala silou, která je na geografii současné židovské spirituality čím dál těžší ignorovat. Poprvé jsem si uvědomil rozsah nového Ašlagova postavení na letišti v New Delhi, když jsem narazil v Hindustan Times na článek oznamující, že Madona, vrcholná ikona postmoderní slávy, tento podzim během své izraelské cesty o půlnoci navštívila Ašlagův hrob. Madona je studentkou rabiho Philipa Berga, zakladatele Kabbalah Center, které má v Izraeli, Evropě, Spojených státech a Jižní Americe početné pobočky. Berg, jež byl studentem rabiho Jehudy Brandweina, odvozuje svou duchovní linii od Ašlaga, ačkoliv jeho protivníci namítají, že se Berg od cesty svého mistra odchýlil.
Něco na tom bude: Ašlag byl důrazně proti vydělávání peněz učením kabaly, zatímco Bergova Centra kabaly jsou vedena jako moderní korporace a pomohly mu nahromadit značné osobní jmění. Ašlag byl stejně prudký v odmítání populární asociace kabaly s magií. Ačkoliv zahrnoval židovský mysticismus magický komponent od počátku - již v Talmudu jsou popisy rabínů používajících božská jména k vytváření živých bytostí, a schopnosti kabalistů levitovat, překonávat okamžitě dlouhé vzdálenosti, a číst myšlenky jsou běžnou náplní židovských legend - mnoho kabalistů také magii odsoudilo jako zneužití svaté síly pro vlastní užitek. Ašlag viděl posedlost zázračnem jako rozptýlení a překážku pro opravdovou výzvu: vyčerpávající a neustálou snahu nezbytnou k duchovní metamorfóze. Důsledně se odmítal zabývat aktivitami jako je zázračné léčení, požehnání či vykládání snů, což bylo pro kabalisty součástí jejich denní rutiny. V kontrastu s tím Bergova Centra kabaly prodávájí "kabalistickou vodu," plakáty božských jmen a náramkové červené korále pro štěstí, a také nabízejí kurzy na témata jako je "kabala a úspěch," která využívají prestiž kabaly s cílem osobní prosperity.
Nedávno patrně Berg překročil další hranici, dále jej oddělující od Ašlagova dědictví: osvojení křesťanských symbolů - nazývá teď Zohar "Svatým Grálem" - a rétoriky, která se stáčí nepříjemně blízko ke klasickému antisemitismu. Ve svém uvedení do anglického překladu "Zoharu" a komentáře "Hasulam," který byl napsán jeho synem, rabínem Michaelem Bergem, cituje starší Berg židovské utajování Zoharu jako klíčový původ světového utrpení a antisemitismu: Tito židé byli a jsou vespod ležící příčinou antisemitismu. Kdyby se Svatý Grál obecně rozšířil, nebyla by nadále potřeba pro prostředníky. Židé a celé lidstvo by konečně dosáhli dlouho usilovaného cíle odstranění chaosu. Hlavním faktorem, který jitří antisemitismus, je odmítání ovoce Svatého grálu židy, třebaže autoritami. Zatímco má odmítnutí původ u několika vůdců, nehledě na to je vina chaosu vržena na všechny židovské lidi, včetně těch nevinných.“
Radikální sociální vize
Navzdory stále bizardnější odchylce od Ašlagových ideí není pochyb, že je Berg oddán Ašlagovým hlavním cílům: šíření kabalistických textů a myšlenek. Navíc jeho kroužek celebrit – Madona, Demi Moore, Mick Jagger a naposledy Sarah Ferguson, vévodkyně z Yorku – pozvedl Ašlagovu slávu do zcela nové úrovně. Avšak Kabbalah Center není v žádném případě jediným vektorem, skrze nějž se ašlagovská kabala šíří.
Skupiny, které studují Ašlaga, se nyní pravidelně setkávají v desítkách velkých i malých měst po celém Izraeli. V Petah Tikvě ožívá každé ráno ve 3 hodiny nenápadná budova v industriální oblasti, jelikož na každodenní lekci kabaly přichází 150 oddaných studentů, vedených ravem Michaelem Laitmanem, PhD – ruským emigrantem, který byl blízkým žákem rabiho Barucha Ašlaga. Budova je ústředím Laitmanem založené skupiny Bnei Baruch a její fádní zevnějšek se otevírá do nově se třpytící bejt midraš (studijní haly), lemované stovkami kopií Ašlagových knih, a vysílacího studia s vyspělým technickým vybavením, odkud jsou v hebrejštině, ruštině, angličtině a italštině lekce kabaly vysílány mezinárodnímu publiku, skládajícímu se z mnoha diváků, kteří nejsou židy. Ačkoliv nemají přesné měřítko, Bnei Baruch říkají že jejich internetové vysílání sledují statisíce lidí po celém světě nebo každý měsíc navštěvují jejich rozsáhlou webovou stránku o kabale.
Asi před patnácti roky studenti jeruzalémského kabalisty rabiho Mordechaje Šeinbergra, Brandweinova žáka, poblíž hory Meron založili ašlagovskou komunitu, která se nazývá Or Ganuz, a která kombinuje kabalistická studia se snahami, aby realizovala radikální společenskou vizi svého mistra.
Po několik posledních let poskytovali Or Ganuz instruktory kabaly povětšinou světské veřejnosti na různých místech, rozprostřených v Karmelu a Galileji. V Bnei Brak postavil ješivu jeden z vnuků rabiho Ašlaga, rabi Jehezkel Ašlag, spolu s rabim Akivou Orzelem, studentem rabiho Šloma Binjamina, otce Jehezkela Ašlaga. V ultra-ortodoxní komunitě Telšského kamene a ve Starém městě Jeruzaléma jsou také Ašlagova centra, která jsou též aktivní a rostou.
Náhle si začal Ašlaga všímat také akademický svět. Ben-Gurionova Univerzita (BGU) z Negeva si tento rok připomene 50. výročí jeho smrti tím, že 26. prosince uspořádá akademickou konferenci o Ašlagovi. Konference svede dohromady vrcholové akademiky na poli kabaly, jako je profesor Moše Idel z Hebrejské univerzity z Jeruzaléma, s Ašlagovými žáky, včetně Laitmana a členů Ašlagovy rodiny. První doktorát k ašlagovskému myšlení, napsaný Tonym Laviem, byl přijat poslední rok na univerzitě Bar-Ilan (Lavie předtím vydal knihu dialogů se zemřelým profesorem Ješajahu Leibowitzem) a kniha dialogů mezi Laviem a rabim Orzelem vyjde tento rok. Na několika dalších doktorátech se pracuje.
Prof. Avi Elkayam z Bar-Ilanu, který sponzoruje konferenci, vidí probuzení akademického světa k Ašlagově důležitosti jako napravení historické křivdy. „Je to již jasné,“ říká Elkayam, „že Šolem byl krátkozraký v tom, že si nevšiml Ašlagovy originality. Na západě je znovu obnovený zájem o kabalu a spousta z něj je založena na Ašlagovi.“ Elkayam věří, že je dnes vnitřní život náboženské veřejnosti v Izraeli na rozhodujícím bodě, a že Ašlag může sehrát klíčovou roli.
"Rabi Abraham Izák Kook, jak je interpretováno skrze spektrum filosofie jeho syna, vytvořil mysticismus země a osídlení. Ale se základy, na který se Guš Emunim drolí, může Ašlag poskytnout alternativu – kabalu, jejíž zaměření není na kolonii, ale na individuální uvědomělosti a na uzdravení společnosti a světa. Ašlag může poskytnout bázi pro koncept společenského práva, založeného na duchovní vědě kabaly. Samozřejmě jsme pouze na začátku. Musíme být opatrní. Vyžaduje to obrovské úsilí – čtyři roky studia od rána až do noci – aby člověk opravdu pochopil Ašlagovu kabalu. My – celý akademický svět – jsme co se týče Ašlaga pouze na samotném počátku, takříkajíc stále ještě děti.
Čtení Hegela v němčině
Narozen v roce 1885 ve Varšavě, Jehuda Ašlag byl kabalou fascinován odmalička. Rabi Avraham Mordechaj Gottleib - jehož hagiografie o rabim Ašlagovi, zvaná též „Hasulam,“ poskytuje o jeho životě nedocenitelný materiál – obšírně líčí, že když byl Ašlag jen sedm let starý, spadla na jeho hlavu, zatímco ležel v posteli, kniha kabaly.
„Co to je?“ Zeptal se svého otce.
„Tato kniha je zamýšlena pro anděly, ne pro lidi.“ Řekl jeho otec.
„Pokud byla vydána,“ odpověděl malý Jehuda, „musí to znamenat, že byla zamýšlena pro každého.“
„Ale ne pro tebe.“ Údajně řekl jeho otec.
Mladý Ašlag touto odpovědí nabyl přesvědčen. Zatímco byl ještě teenager, údajně vytrhával stránky z „Ec Chajim“ („Stromu života“) rabiho Izáka Lurii a schovával je v svazku Talmudu, který měl studovat. Vysvěcen rabínem ve věku devatenácti let, Ašlag měl reputaci mistrovského Talmudisty, rychle byl jmenován na vyučující pozici a také je považován za experta v tom, že byl prostředníkem u soudních sporů.
V chasidismu a kabale byl Ašlag studentem rebeho z Prošova, který náležel škole proslulého Kotzkerského rebeho a sám byl vnukem jednoho z velkých chasidských mistrů, „Svatého žida.“ Ale prošovský rabi zřejmě nebyl jeho jediným učitelem. V dopise svému strýci, jehož obsah jeho rodina a žáci poznali teprve po jeho smrti, popisuje Ašlag setkání se záhadným učitelem v roce 1918 ve Varšavě. Učitel, známý obchodník, jehož identitu Ašlag neodhaluje, jej v půlnočních studijních sezeních, které trvaly po tři měsíce, poučoval o tajemstvích kabaly a náhle se ztratil poté, co se jeho student začal nadýmat pýchou. Asi o dva měsíce později potkává Ašlag svého učitele znovu – ukazuje se, že naposledy. Poté, co mu odhalí veliké tajemství, záhadný učitel viditelně oslábne a následující den zemře. Truchlící Ašlag podle dopisu zapomíná téměř vše, co zná, ale nakonec po „nekonečném doufání a toužení bylo mé srdce otevřeno nadpozemské moudrosti jako vody stále rostoucího pramene.“
Říká se, že Ašlag studoval Tóru prakticky bez přestání, avšak jeho zvědavost a nekompromisní hledání pravdy jej zvadlo též daleko za hranice bejt midraš. Naučil se němčinu a četl v originále Hegela, Schopenhauera, Marxe a Nietzcheho. Během bouřlivých let po konci 1. Světové války se Ašlag účastnil socialistických a komunistických demonstrací na ulicích Varšavy a úzkostlivě sledoval světový politický vývoj.
V roce 1921 ve věku 36 let udělal Ašlag náhlé rozhodnutí přesunout se do Země Izraelské. Podle Gottleiba, jehož zdrojem je konverzace, kterou měl jeden z Ašlagových studentů se ženou svého mistra, Rivkou Roize, se Ašlag stal přesvědčeným, že pouze v Izraelské zemi bude schopen nalézt nové duchovní výzvy; pokud by zůstal v Polsku, doslova by zemřel, vzat Bohem, protože jeho práce tam byla skončena. Jeho rozhodnutí emigrovat bylo tak spěšné, že byl nucen nechat několik svých dětí s příbuznými ve Varšavě a opustit svou ženu, která porodila během cesty do Palestiny, v Československu; opět se k němu přidala o několik měsíců později. Poté, co byl v Izraeli, nechal své děti, které přivezl, v emigrantském útulku v Jaffě a vydal se do Jeruzaléma, vezouce se na oslu. Jako šíp letící k cíli mířil ašlag do ješivy Bejt El ve Starém městě, která byla v sefardské tradici po staletí centrem učení kabaly a posledních 200 let následovala nauky jemenského mistra kabaly rabiho Šaloma Šarabiho.
Zklamání v Jeruzalémě
Ale Ašlag byl jeruzalémskými kabalisty hořce zklamán. Podle zprávy o jeho setkání s nimi, znovu vytištěném v Gottleibově „Hasulamu,“ Ašlag tvrdě zaútočil na sefardský přístup ke kabale jako na diametrálně opačný svému vlastnímu. Ašlag usiloval o odemčení a vyjádření vnitřního významu kabaly, které rozuměl jako nejmocnějšímu prostředku pro lidskou transformaci. Ačkoliv několik učenců z Bejt El znali Zohar a luriánské práce nazpaměť, podle Ašlagova svědectví tvrdili, že pro člověka není možné uchopit význam kabaly, a že dokonce ani Luria sám nerozuměl důležitosti symbolů a procesů, které popisoval, a které k němu přišly jako odhalení od proroka Eliáše. „Bůh nedopusť,“ připomíná si Ašlag jejich odpověď na své otázky, „není zde žádný ‘vnitřní význam’ – pouze slova, jak byla napsána a předána nám, a nic víc.“ Tím, že opakovali a meditovali o těchto svatých slovech, jejichž význam je zcela mimo lidské pochopení, doufali kabalisté z Bejt El, že dosáhnou duchovního postupu a posléze přivedou Mesiáše. Ašlag kabalisty z Bejt El nazval „blázny“ a popsal, jak byl po svém setkání s nimi přemožen duchem ohnivé zanícenosti. Tento duch jej probouzí k úkolu, který jej bude zaměstnávat po zbytek jeho života: „odhalení (kabalistického) hávu do takové míry, že bude známo, že v Izraeli je moudrost.“
„Pro Ašlaga,“ říká prof. Elkayam, „kabala není démonologická, mystická nebo magická, ale logická; následuje vědeckou formu myšlení. Jedno z Ašlagových inovativních tvrzení je, že Judaismus má duchovní vědu: kabalu.“ A tato duchovní věda je zcela jistě zaměřena na lidstvo.
V luriánské kabale je rozbití „nádob“ popisováno jako kosmická katastrofa, která předcházela stvoření světa. Bůh se snaží vlít své světlo do nádob, které vytvořil, ale nádoby jsou příliš malé či nepoddajné, aby příliv udržely. Nádoby se roztříští a jiskry božského světla prší dolu do království „slupek“ – nejzákladnější části materiálního světa. Roztříštění nádob a uvěznění božského světla uvnitř „slupek“ je to, co znezbytňuje tikun – práci kosmické nápravy, kterou duše musí podstoupit. Skrze naši uvědomělost, náš záměr a naše dobré skutky můžeme nádoby opravit a pozvednout jiskry.
„Je zde obecné pochopení kabaly jako něčeho mystického, zabývajícího se duchovními světy a takovými věcmi,“ říká rabi Avraham Brandwein, syn rabiho Jehudy Brandweina, který je sám učencem ašlagovské kabaly. „Jeho přístup byl opačný, že všechno je praktické, je to částí tohoto světa, světa činu. Například interpretoval rozbití nádob a jejich opravu v termínech lidské společnosti. Náprava společnosti znamená ujištění se, že každý dostane to, co potřebuje, a dává to, co je schopen.“ Všechny nespravedlnosti a společenské rozdíly jsou tu kvůli tomu, že někteří lidé přijímají více, než potřebují. To je ničí, stejně jako celý svět. Hojnost, která proudí z nebe, stačí. Pokud by distribuce byla správná, každý by mohl žít bezstarostně.“
Kde spousta předchozí kabaly a chasidismu v pozvedání jisker zdůrazňuje roli individuálních činů záměru a zbožnosti, Ašlag do samotného centra kabalistického procesu tikun umisťuje společenskou a ekonomickou spravedlnost.
Šest let po svém příjezdu do Jeruzaléma vydal Ašlag své první práce o kabale – komentář ke klíčovým sekcím Luriova „Stromu života,“ nazývaný „Panim Meirot“ a „Panim Mašbirot,“ ve kterých představuje základní jazyk a koncepty, které bude v interpretaci kabaly používat po zbytek svého života. Esence jeho inovace, to, co Dr. Boaz Huss z BGU nazývá „Ašlagův radikální přesun centra gravitace, týkající se toho, o čem kabala je“ je v jeho opětovném zaostření na neskutečně komplexní luriánský příběh, který vypráví o kosmické tvorbě a spása, která se točí kolem jediné osy: přeměna lidstva ze základního a sebe-destruktivního egoismu na altruismus, který dělá z každého jednotlivce kanál pro božské světlo. Chasídství od svého počátku v interpretaci kabalistické tradice zdůrazňovalo etické a zlehčovalo mýtické, jak podotkl Avi Bernstein, doktorský kandidát z Bar-Ilanu, který pracuje na Ašlagovi. Ale Ašlag byl prvním, kdo ukázal, jak by se vnitřní logika luriánské kabaly, ve všech svých různorodých detailech, mohla stát prostředkem pro etickou transformaci.
Ašlagova kabala zostřuje dialektickou podstatu procesu, který znázornil Luria. Boží touha je odevzdávat potěšení a blaho, což je esencí jeho světla. Ale potěšení, ať už fyzické či duchovní, může být prožito pouze pokud je na něj chuť. Bůh proto vytváří „vůli přijímat,“ nádobu, udělanou z touhy, do které může být vlito jeho světlo. Ale vůle přijímat, která je esenciální přirozeností vytvořených bytostí, je zcela opačná božské vůli dávat. Touha přijímat bytosti ji vzdaluje od Boha, což činí vstřebávání světla nemožným. Pro vytvořené bytosti je jediným řešením spolu s jejich vysoce vyvinutou touhou přijímat vyvinout altruistickou touhu dávat. Toho může být dosaženo pouze skrze studium kabaly, která do mysli přitahuje očišťující božské světlo skrze víru a obzvláště skrze praxi: tím, že se vyvine komunita, založená na lásce mezi svými členy, a společnost, založená na ekonomické spravedlnosti.
'Velekněz kabaly'
Po svém příjezdu do Jeruzaléma v roce 1921 stráví Ašlag rok nebo dva tím, že se snaží žít inkognito, během denních hodin manuálně pracuje, aby živil svou rodinu, a v noci píše a studuje. Ale z aprobací, vytištěných na předku jeho komentáře, je zřejmé, že když byla v roce 1927 jeho kniha vydána, byl pro svého génia a svou zbožnost uznáván některými z nejvýznamnějších rabínů své doby. Rabi Josef Chaim Sonnenfeld, duchovní a politický vůdce izraelské extra-ortodoxní komunity a hlava rabínského dvoru mu říká „velký muž, velekněz kabalistického učení.“
Rabi Avraham Izák Kook, vrchní rabi Palestiny, s anti-sionistickým Sonnefeldem v politických sporech, s ním o Ašlagovi souhlasí: „božský, moudrý člověk, svatý poklad.“ Dokonce i rabi Šaul Dueck, uznávaný vůdce jeruzalémských sefardských kabalistů přispívá svým doporučením, nazývaje Ašlaga „božským kabalistou.“
A přesto tyto pochvaly neříkají celý příběh. Ašlag je neklidný, jeho nesmírný smysl pro misi zaručuje, že nikam nezapadne, jeho radikální názory vyvolávají opozici. Skrze Sonnefeldův zásah je v Jeruzalémě v sousedství Givat Šaulu ustanoven rabínem, ale geograficky je nestabilní: během běhu svého života se přestěhoval ještě sedmkrát. V roce 1926 cestuje do Londýna, kde stráví dva roky psaním a studiem. V roce 1928 se přesouvá zpátky do Givat Šaulu, ale během čtyř let se stěhuje znovu – do Tel Avivu. Brzy poté, co přijede do Jeruzaléma, začne shromažďovat oddanou skupinu studentů; podle jeho nařízení musí všichni vydělávat živobytí skrze manuální práci a musí čelit polím, plných vlků a banditů, aby pro svou noční lekci kabaly dosáhli ve 2 ráno jeho domu v Givat Šaulu. Ale jeho skupina, jakkoliv oddaná, zůstává velmi malou. Otevřeně vyhlašuje názory, že by kabala nadále neměla být považována za esoterickou disciplínu a že by ji měli studovat dokonce i mladí muži; spolu s jeho rostoucím přesvědčením, že jen kabala může svět zachránit od katastrofy, a že by kabalistické ideje měly být „roznášeny jako noviny“ – vše toto z něj uvnitř ultra-ortodoxního světa dělá kontroverzní postavu.
A ne pouze tam. V roce 1933 se snaží šířit své myšlenky ve formě novin, začínaje pamfletem, jehož nadpis hlásá „Zasvěcen šíření originálních zpráv o židovské duši, náboženství a moudrosti kabaly mezi alejemi lidí.“ V roce 1940 začíná další publikaci: dvoutýdenní noviny, zvané Ha’uma (Národ). Ale tato začínající publikace je stažena britskou mandátní policií, protože je Ašlag nařčen z hlásání komunistických názorů. Centrálním přikázáním Tóry, říká Ašlag ve svých esejích, je „Miluj bližního svého jako sebe sama“ a překládá to jako božský požadavek na vytvoření nového světového řádu, založeného na radikální ekonomické rovnosti, „z každému podle jeho schopností na každému podle jeho potřeb.“
Píše, že pouze ve světě, osvobozeném od imperialismu a ekonomického vykořisťování, mohou židé a lidstvo začít naplňovat svůj duchovní potenciál.
Pro Ašlaga není naplnění této vize něčím, co by mohlo trpět zdržení. Čím dál víc se mu možnost bezprostředního založení židovského státu jeví jako nejlepší možnost, jak katalizovat metamorfózu, kterou hledá. Židé mají, jak kvůli svému božskému vyvolení, tak kvůli své historii utrpení, sloužit jako jakýsi druh předvoje – jako tvůrci ideální společnosti, jejíž model se rychle rozšíří i k druhým. Začíná hledat možnosti, jak ovlivňovat politické a intelektuální vůdce dělnického Sionistického hnutí.
Prof. Dov Sadan, editor (nyní zaniklých) socialistických novin Davar, jej představuje Chaimu Arlosoforrovi, Chaimu Nahmanu Bialikovi, Jákovu Hazanu a Ben-Gurionovi, se kterým naváže speciální vztah. „Mnohokrát se mě zeptal,“ píše Ben-Gurion v dopise rabimu Jehudovi Brandweinovi, datovanému do května 1958, „zda bychom zde poté, co bude založen Izraelský stát, vytvořili komunistický řád.“
Hluboce otřesen Holocaustem, vyvinutím nukleárních zbraní a brutalitou stalinského režimu v Sovětské unii, pracuje Ašlag s rostoucím pocitem naléhavosti úkolu šíření a interpretování kabaly. Zdá se, že vzdává své pokusy ovlivnit sionistické vedení a ztrácí naději v hodnotu politického komunismu, ustanoveného shora. Co překvapivě navrhuje, je druh světového náboženství, založeném na altruistické společenské spravedlnosti, ve kterém si každá kultura ponechá své specifické náboženské tradice, zatímco bude spolupracovat na vymýcení vykořisťování a chudoby. Komunismus bez duchovního základu, píše v tomto období v několika povětšinou nevydaných esejích, je potenciálně ještě více vykořisťovatelským než nejhorší kapitalismus, protože musí používat strach, aby podnítil produktivitu.
Jako Sherlock Holmes
Veškerá Ašlagova nesmírná mentální energie – rabi Avraham Brandwein, který měl 10 let, když Ašlag zemřel, si jej pamatuje, jak přecházíval najednou až 10 hodin, přemýšleje o kabalistických ideách jako Sherlock Holmes, snažící se vyřešit případ – je soustředěna do tohoto epického projektu, komentáře „HaSulam“ k „Zoharu.“
Po dlouhou dobu byl Ašlag posedlý pocitem božské ordinace: jeho duše byla určena pro úkol vytvoření kabalistického jazyka pro moderní věk, věk, kdy „vůle přijímat“ expanduje až na hranice její kapacity, což činí jak úplnou spásu, tak strašlivou záhubu bezprostředními možnostmi. V dopise, napsaném jeho otci v roce 1927, již vyjadřuje přesvědčení, že byl „oplodněn“ – kabalistický termín pro proces, kdy duše cadika z předchozí generace vstoupí do a smíchá se s žijícím člověkem, aby mu umožnila provést nějaký veliký úkol – duší rabiho Izáka Lurii: „A věz s jistotou, že od časů HaAriho (doslova „Lev,“ Luriovo přízvisko) až do tohoto dne zde nebyl nikdo, kdo by až do jejích kořenů porozuměl HaAriho metodě. A hle, skrze Boží vůli jsem byl vyznamenán otěhotněním duší Ariho požehnané paměti, ne kvůli svým dobrým skutkům, ale skrze božskou vůli, neboť důvodům sám nerozumím a nemohu se o této záležitosti rozhovořit, protože není zvykem mluvit o zázracích.“
V „Uvedení do Zoharu,“ vytištěním na začátku jeho „HaSulamu,“ tiše vyjadřuje stejnou myšlenku: že jeho autoritativní interpretace značí pro kabalu novou éru, podobnou samotnému objevení „Zoharu“ a pracím Lurii.
Ačkoliv rezolutně odporuje kabalistickému divotvůrcovství a neoblomně prosazuje, že se lidská spása musí odehrát jako část přirozeného procesu, jeho věrní žáci mají občas podezření, že jejich mistr, působící téměř ve skrytu, je ve skutečnosti centrem odvíjejících se událostí, které ovlivňují židovské lidi a možná celé lidstvo.
Během Války nezávislosti seděl podle Gottleibova „HaSulamu“ Ašlag s několika svými studenty každodenně před mapou Izraele a předpovídal výsledek bitev, „jeho chasidé jistí, že se o průběhu války rozhoduje uvnitř jejich učitele na vnitřní úrovni.“
Jeho vnuk, rabi Jehezkel Ašlag, mi řekl, že byl v roce 1953 při slavnostním jídle v hotelu Herzliya v Safedu po Ašlagově boku a oslavovali dokončení „HaSulamu“: „Náhle, když můj dědeček zpíval pomalou a oduševnělou melodii, kterou složil, majitel hotelu, Moše Perl, vzrušeně prohlásil: ‘U tohoto stolu jsme právě zabili Stalina!’ Všichni jsme si mysleli, že se zbláznil, ale po cestě z hotelu jsem v rádiu slyšeli, že Stalin je mrtvý.“
Během několika posledních let svého života se Ašlag stal přesvědčenějším, že bylo skutečně dosaženo zlomového bodu v lidské historii. Založení státu Izrael viděl jako znak spásy, která již byla udělena, ačkoliv je v království ducha vždy časový rozdíl mezi dáním a přijetím. A na jiné oslavě, v Meronu, svým učedníkům řekl, že vydání „HaSulamu“ bylo také znamením, že žijeme v spasitelských časech. V jiných generacích mohlo dosáhnout výšek duchovního poznání a připojení k Bohu jen velmi málo lidí, a dokonce ani pro ně nemohlo být odhaleno všechno.
„Ale v naší generaci jsme byli obdařeni darem interpretace ‘Hasulamu,’ která plně vysvětluje vše, co říká Zohar pomocí prostého, analytického intelektu, takže tomu může porozumět obyčejný člověk, a toto je jasným důkazem, že žijeme ve vykupitelské době, na počátku té generace, o které bylo řečeno: ‘Neb naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.“’
Nové chasidské dynastie
Proč to zabralo půl století, než se učení rabiho Jehudy Ašlaga začalo šířit i za malý kruh jeho přímých studentů a jejich žáků? Jedna odpověď leží ve faktu, že jeho synové si zvolili zabydlet se v Bnei Brak, uvnitř ultra-ortodoxního světa, každý z nich se pokoušeje založit novou chasidskou dynastii, u které každý hlásal, že je vyvoleným vůdcem.
V roce 1980 jsem několik měsíců studoval s Ašlagovým mladším synem, rabim Šlomo Binyaminem v jeho bejt midraš v Bnei Brak. Mezi jeho studenty se počítala skupina nezdolných postarších chasidů, několik brilantních mladších žáků včetně rabiho Akivy Orzela a odevšad sesbíraná skupina baalej tšuva (noví předpisy dodržující židé), kteří pro jeho lekce kabaly v 5:30 dojížděli z Tel Avivu. Rav Šlomo Binyamin, téměř sedmdesátiletý a člověk, který přežil sérii infarktů, byl sám pronikavý, inspirující, neúnavný a zcela oddaný šíření slova svého otce. Ztratil ukazováček jedné své ruky během nehody na stavbě, vada, kterou nesl hrdě; jako jeho otec věřil v hodnotu manuální práce a trval na tom, že kdykoliv cestuje, bude jezdit jen veřejnou dopravou. Uvnitř Bnei Brak bylo na jeho radikální oddanost šíření kabaly pohlíženo s podezřívavostí.
Ale konzervativní povaha ultra-ortodoxního světa je pouze částečným vysvětlením. Druzí ašlagovští následovníci jako je třeba rabi Jehuda Brandwein, rabi Histadrutu, žili a učili v širším kontextu: Brandwein se brzy po válce v roce 1967 přestěhoval do Starého města v Jeruzalémě. Jeden z jeho studentů, známý rabi Filip Berg, založil ke konci šedesátých let první Kabalistické výzkumné centrum, snažíce se již obrátit na tak široké publikum, jaké jen dokázal najít. Rabi Levi Krakowski, student staršího Ašlaga, začal v angličtině vydávat knihy o ašlagovské kabale již v roce 1937; první kniha, předzvěst Madonina zájmu o téma, byla vydána v Hollywoodu. A přesto až do nedávna zůstali Ašlag a jeho kabala nepovšimnutými.
Prof. Elkayam věří, že je nová popularita Ašlagovy kabaly spojena s velkými kulturními změnami v západním světě. „Zatímco v šedesátých a sedmdesátých letech byly během duchovního hledání západu rozhodujícími silami hinduismus a budhismus,“ říká, „a sufismus byl podobně silný v osmdesátých letech, ve světě po 9/11 cítí západ potřebu obrátit se ke zdrojům, které jsou mnohem bližší domovu, a kabala se v západní spiritualitě stala organizující silou.“
„Ašlag byl dovnitř kabaly schopen začlenit moderní myšlení,“ říká Dr. Boaz Huss z BGU. Marxismus se například stává částí „dialektického žebříku“ v Ašlagově vedení vstříc individuálnímu osvícení a veřejné spáse. „V Ašlagově myšlení je celá kabala pojímána jako model lidského postupu“ a tato část je to, co ji pro moderní generaci činí unikátně přitažlivou.
„Jeho koncept altruismu,“ dodává Alkayam, „také ladí s křesťanským západem, který má svou vlastní tradici altruismu.“
Pro její důraz na nápravu společnosti vidí Dr. Tony Lavie unikátní přitažlivost ašlagovské kabaly v cestě, kterou pro individuální realizaci poskytuje. „Ašlagův systém,“ říká Lavie, „člověku dává nástroje, aby se v každé dané situaci dokázal zastavit a věděl, kde duchovně stojí.“ Jasná, systematická povaha Ašlagovy kabaly ji činí obzvláště přitažlivou pro čím dál chaotičtější svět: „Poskytuje psychice úplnou konceptuální strukturu. Během 10 let,“ předpovídá Lavie, „se ašlagovská Tóra s velikou energií rozšíří nejen po Izraeli, ale v celém světě.“
Pro rava Laitmana má současný vzestup zájmu o Ašlaga metafyzický důvod: „Svět dosahuje konečného houstnutí vůle přijímat. Podívejte se, co se děje v Číně: Za posledních 10 let se 2 bilióny lidí začaly vidět jako spotřebitelé, připojení k zdánlivě neomezené globální ekonomii. Po celém světě se objevuje obrovská erupce vůle přijímat.“
Pouze stejně hluboké a rozšířené odhalení tajemství Tóry může vyrovnat apokalyptickou destrukci a přinést nápravu. Názor, že právě samotná surovost a sobeckost moderního světa je též vakuem, které přitahuje, opravňuje a znezbytňuje šíření kabalistického světla, není pro Ašlaga unikátní: Například chabadský chasidismus tento obraz také používal. Zdá se, že tato idea má svou paralelu v Marxově názoru, že pouze krutost pokročilého kapitalismu může vytvořit podmínky pro světovou revoluci. Ašlagův unikátní přínos se zdá být v jeho hladké fůzi duchovního a ekonomického, společenského a osobního, intelektuálního studia abstraktního systému a zcela uzemněné formy uvádění teorie do praxe. Co se ještě uvidí, je, jak daleko může jeho sen o judaistické esoterické tradici přeměny lidského vědomí a společnosti dojít.
*Upozornění: Tento článek nebyl napsán žádným učitelem ani studentem z Bnej Baruchu a nijak se nevztahuje k materiálům z jakékoliv naší webové stránky, ale obsahuje biografické informace o Baal HaSulamovi (Jehudovi Ašlagovi), učiteli, na jehož učení jsou všechny materiály na této článce založeny, a proto jej zde publikujeme.
