Žijeme v globalizovaném světě, ale jen málo z nás ví, co slovo “globalizovaný” skutečně znamená, anebo, což je ještě důležitější, jak ovlivňuje naše životy. Vítejte do učebny, tak naléhavě potřebné v dnešním světě.

Globalizace. Toto slovo bylo do našeho slovníku přidáno teprve nedávno, a přesto v lidských myslích zformovalo jasný koncept. Co to je? “Globalizace je proces přeměny lokálních a regionálních fenoménů v globální. Může být popsána jako proces míšení či homogenizace, jímž jsou lidé světa sjednoceni v jedinou společnost a fungují pospolu.” Toto je definice, kterou poskytuje Wikipedia.

“Globalizace je proces interakce a integrace mezi lidmi, společnostmi a vládami různých národů, proces hnaný mezinárodním obchodem a investicemi a podporovaný informační technologií. Tento proces má vliv na prostředí, kulturu, politické systémy, ekonomický vývoj a prosperitu, a na fyzické blaho lidských společností po celém světě,” je definice, poskytovaná na Globalition101.org.

Kabala říká, “Globalizace je odhalení nové úrovně spojení mezi námi.”

Ne to, co byste očekávali

Mysleli byste si, že sdílené informace, sdílené radosti a potíže, a sdílená odpovědnost budou prospěšné nám všem, ale současná finanční krize jasně ukazuje, že nám globalizace přinesla pouze více problémů.

Proč se tak děje? Kabala vysvětluje, že je to protože používáme sjednocený globální systém pozpátku: místo abychom se naučili pracovat společně, snažíme se jeden druhého ovládnout a utlačovat.

Tento přístup nás dovedl do nepříjemné pozice a nyní, aby napravili situaci, utíkají světoví vůdci k zavádění férovějších postupů jako je “podrbu ti záda, když ty podrbeš moje.” (anglické přísloví – něco jako “musíme si pomáhat”) Avšak když se budeme držet příkladu z byznysu, dokonce i když si přestaneme lhát a začneme dělat “poctivý obchod,” stále to nepomůže. Globalizace nás přivedla do bodu, kdy jsme jako buňky v těle. Stali jsme se vzájemně tak propojenými, že je zbytečné dělat poctivé obchody a vytvářet se stejnou egoistickou kalkulací v řídícím sedadle poctivou globální vládu či globální banku, jen abychom si zachránili krky.

Avšak to je přesně to, co světoví političtí a ekonomičtí vůdcové – G20 – dělají: diskutují o vytvoření spojeného, globálního regulačního systému. Naneštěstí to nevyřeší současnou ekonomickou krizi, protože skutečným problémem je, že jsme porušili všeobsažný zákon Přírody. Naše systémy nesmí být založeny pouze na čestné politice, dohodách a spravedlnosti; musí také fungovat jako prvky jediného systému, kdy považujeme ostatní za stejně důležité jako sebe.

Kabala nás upozorňuje, že pokud budeme pokračovat v budování svých systémů na egoistických zákonech – dokonce i ty nejotevřenější a nejčestnější systémy, následující pravidlo „Co je tvé, je tvé a co je mé, je mé,“ nebudou fungovat a budeme čelit ještě větším zmatkům.    

V globalizovaném světě se pravidla změnila

Globalizace znamená, že objevujeme svá vzájemná propojení jako části jediného, globálního systému. Jako takoví si musíme uvědomit, že všechno je společné a jediným způsobem, jak přežít, je pečovat o všechny ostatní. Jediné věci, které by měly být považovány za “osobní,” jsou ty, které jsou nezbytné pro existenci jednotlivce, zatímco vše ostatní by mělo být vlastnictvím lidstva – přírodní zdroje, zboží a produkce, vzdělání, zdravotnická péče a všechno ostatní. Dokud tak nezačneme jednat, krize neskončí, a nehledě na to, jak moc se budeme snažit věci spravit naší egoistickou logikou, budeme pokračovat v zakoušení jedné krize za druhou.

Kabala vysvětluje, že příroda s námi nyní zachází jako s jediným sjednoceným systémem, který poslouchá zákon absolutního propojení všech jeho částí. Nikdo tomuto zákonu nemůže uniknout, stejně jako nemůžeme uniknout zákonu gravitace. Toto je v podstatě starým biblickým principem “Miluj bližního svého jako sebe sama.”

Člověk může namítnout, že tím, že “dělám s ostatními poctivý obchod, už tento princip následuji.” Takže co je za problém? Faktem je, že i když vytvoříme racionální systém interakce mezi různými národy, držící se principu “Co je mé, je mé a co je tvé, je tvé,” vytvoří to ještě větší krizi. Proč? Protože, když tak děláme, snažíme se stále ještě z našeho vzájemného propojení profitovat. Místo abychom napravili použití svého egoismu, budeme jej zvětšovat.

Výsledkem toho nastane krize, která nám ukáže, co se stane, když se snažíme Přírodu “obejít.” Taková krize bude silnější a krutější než současná, aby nás naučila, co nedělat.

Chytřejší cesta

Co tedy kabala navrhuje, abychom udělali místo toho? Říká, že bychom si měli představit naši budoucí formu existence: fungování systému lidstva jako jednoho celistvého těla. Pak bychom tuto vizi měli okamžitě uvést do praxe, jak jen to nejlépe dokážeme.

To neznamená, že se můžeme jednoduše spokojit se zavedením čestné distribuce. Co můžeme udělat, je přijmout princip “co je mé, je mé a co je tvé, je tvé” jako první krok, zatímco zároveň spustíme intenzivní vzdělávací úsilí, abychom lidstvo naučili zákony soužití. To lidem pomůže odhalit, že naše společnost je jediným tělem, což je povzbudí, aby podle toho jednali. Pouze pak budeme na správné cestě a přesunujíc se k nápravě, okamžitě uvidíme zmírnění našeho trápení.

Velký kabalista 20. století, rabí Jehuda Ašlag nabízí tuto alegorii:

Ztratili jsme svou cestu v poušti a nevíme, kam jít. Teď, když jsme použili všechnu svou sílu, uvědomili jsme si, že nebylo možné, abychom se bloudění v poušti vyhnuli. A nyní objevujeme cestu, po které musíme jít. Na konci cesty leží zámek, plný veškeré dobroty světa.

Jsme zoufalí, připraveni se vzdát, ale náhle dostáváme od lidí, kteří mohou vše vidět shora, mapu. Pokud jen budeme souhlasit a změníme svůj přístup ke světu, objevíme, že celý svět byl vytvořen pro tuto cestu, a najdeme náhle sílu k dosažení cíle.

Proto je dnes nepraktičtějším řešením dozvědět se o světě, ve kterém žijeme, abychom se naučili, jak existovat v integrálním systému, kde jsme “všichni na jedné lodi.” Na této lodi záleží záchrana všech na každém jednotlivci. Protože žijeme v globální životním prostředí a globální lidské společnosti, musíme se naučit, jak se správně včlenit  do tohoto systému, kde se všichni budeme starat jeden o druhého.