Slovo „statistika“ znamená v překladu z latiny stav věcí. A jak je známo, statistika vyjadřuje „hodnotné údaje“. Samozřejmě lze naladit hromadné sdělovací prostředky na pozitivní vlnu a uslyšíme, že prý už z krize vycházíme a můžeme žít jako dříve. Čísla ale svědčí o opaku. Blíží se „druhá vlna“ krize a my ještě nejsme připraveni. Nehledě na nadějná hlášení některých expertů v posledních měsících, recese ve světové ekonomice pokračuje.

Například podle slov ministryně práce USA a podle ukazatelů vzrostla pouze v Americe za posledních 26 let nezaměstnanost natolik, že o hodně předčila nejhorší očekávání vládních ekonomů. Od doby „Velké deprese 30. let“ ještě svět nezažil takový ekonomický úpadek.

Protikrizová vládní opatření zatím nepřinášejí žádné ovoce. Všechna rozhodnutí o ukončení krizové situace zůstávají nadále na stejné úrovni: jak vše vrátit do původního stavu.

Přehazováním peněz z jedné kapsy do druhé problém nevyřešíte. Jak píše profesor ekonomiky Joseph E. Stiglic: „Tato nová forma náhradního kapitalismu, při které se ztráty znárodňují a zisky se  privatizují,  je odsouzena ke krachu. Probíhá deformace stimulů .…nejdříve se regulovala státní ekonomika a následně přenesli břemeno plateb na daňové poplatníky.“ I když všichni přiznávají, že žijeme v novém světě, stejně hrají podle starých pravidel. „Zlatá miliarda“ stále ujídá svůj koláč a zanechává ostatním jen drobky. Jak dlouho můžeme ještě jíst drobky, ze kterých už nic nezůstalo?

Vypadá to, že dno je ještě daleko. Prezident Celosvětové banky nedávno prohlásil, že krize bude pokračovat i v roce 2010. A není divu, vždyť krize ekonomiky se před našima očima změnila v krizi spotřebitelské společnosti. Ti „nahoře“ vyzývají utrácet více peněz, aby se mohla stimulovat ekonomika a přitom zapomínají na množství nezaměstnaných. Fakticky spotřebitelská společnost, kterou si pomatujeme ze 70 let, již neexistuje.

Pojem toho, že planeta je jednotná pro všechny a její zdroje  jsou společné, se může dnes zdát správným řešením jakýchkoliv existujících problémů ve světe. Konzumujíc více než potřebuje a věnujíc se spekulativnímu byznysu, lidstvo bourá samotný základ své existence. Vyjít z krize znamená přehodnocení našich  vzájemných vztahů. Pokud vybudujeme společnost na základě jedné rodiny, ve které každý pomáhá druhému a podporuje slabého, tak nebudeme muset dlouho čekat.

Musíme změnit vztah člověka k člověku jako k bližnímu, nemůžeme se obohacovat na jiný účet. Spojení mezi námi se pak stane lidským. Když toho dosáhneme, tak spustíme motor ekonomiky novou silou. Normální, klidný a pokojný život bez krizí je plně realizovatelný. Rozvine se z pocitu nutnosti zabezpečit komfortní podmínky všem na stejné úrovni, a pak nebude zapotřebí dělat revoluce  jako v minulosti.