SLOVNÍK

125 stupňů – „duchovní schody“, systém sblížení se Stvořitelem. Od Stvořitele do našeho světa existuje 5 stupňů skrytí, kterým se říká světy (z hebr. „olama“ - skrytí). Každý stupeň se dělí na dílčí stupně „parcufim“, a tyto se dále dělí na dalších 5 dílčích stupňů „sefirot“. Mezi námi a Stvořitelem je tedy 5 světů x 5 parcufim x 5 sefirot = 125 stupňů-sefirot.

Adam = Adam HaRišon (hebr. „první člověk“) – Stvořitelem stvořená jednotná duše, která se skládá z dílčích duší.

Altruismus – činnost věnování, odevzdávání, používání své podstaty pro naplnění bližního (někoho mimo mě).

ARI     –     plným jménem Izák Luria Aškenazi (1534-1572). Jeden z největších kabalistů v historii lidstva. Vytvořil stěžejní systém kabalistické výuky. Za použití jeho metody může každý člověk, který studuje kabalu, dosáhnout cíle stvoření. Základní dílo – kniha „Strom života“.

Baal HaSulam – plným jménem Jehúdá Ašlag (1855-1954). Zakladatel současné kabalistické vědy. Hlavní dílo – „Učení deseti sefirot“. Napsal též rozsáhlý komentář „Sulam“ („Schody“) ke knize „Zohar“ (podle tohoto díla dostal jméno „Baal HaSulam“).

Bina     –    stav stvoření, kdy přitahuje světlo s pomocí vlastního úsilí, překonávajíc touhu získávat a vzbuzuje v sobě touhu dávat. Tomuto se též říká světlo chasadim (hebr. „milost“).

Bod ve světle Stvořitele – mikroskopická touha dostávat, stvořená mimo Stvořitele. Ve vztahu k této touze dostávat (ke stvoření) se Stvořitel skládá z: 1. Acmuto (podstata Stvořitele), 2. To, co z Něj vychází. Toto se definuje jako světlo (požitek, naplnění), existující v naších touhách.

Duchovní - touha věnovat Stvořiteli

Duše     –   na počátku záměru stvoření byla vytvořena jednotná duše, která se jmenuje Adam HaRišon (první člověk). Rozdrobila se na 600 tisíc duší a teď má každá tato část možnost se připodobnit Stvořiteli. Lidská duše se skládá ze dvou prvků – světla (požitku, naplnění) a nádoby (touhy po tomto naplnění), přičemž nádoba je podstatou duše, kdežto světlo, které ji naplňuje, je samotným požitkem, přichystaným Stvořitelem.

Egoismus, egoistický – úmysl těšit se, užívat si pouze kvůli sobě; maximální touha dostávat za minimálního úsilí; kvalita protikladná světlu.

Chochma – zrozená ze světla, bezvědomá, nesamostatná touha se naplnit, v níž naprosto dominuje světlo.

Jud-kej-vav-kej – tzv. „čtyřpísmenové“ jméno Stvořitele, vyslovuje se HAVAJA. Odráží v nás 4 fáze budování vnímání Stvořitele (kli) a Jeho jména (naplnění). Nultá fáze se obvykle ponechává stranou, jelikož představuje v podstatě samotného Stvořitele.

Gematrie – číselný význam písmen ve slovu. Matematický zápis duchovních stavů. 

Náprava –  je nápravou našeho vztahu ke Stvořiteli, změnou úmyslu: užívat si ne kvůli sobě, ale proto, že si to přeje Stvořitel.

Kabalista – vědec, který má k dispozici dodatečný smysl umožňující výzkum duchovního světa, výzkum působení Stvořitele na sebe.

KaCHaB ZON – (keter, chochma, bina, zeir anpin, malchut) – zkrácený název pro kelim deseti sefirot (zeir anpin obsahuje 6 sefirot).

Kelim    –   mn.č. od „kli“. Jsou to části kli, touhy – nástroje vnímání, které vznikají následkem přestálých zkušeností.   

Kli (nádoba) – samostatná (vědomá) touha těšit se ze světla.

Keter      –      vlastnost světla, touha dávat, která představuje Stvořitele (nejvyšší stupeň) ve vztahu k všemu ostatnímu na daném (nižším) stupni a nemůže být stvořením prakticky pochopena.

Konečný stav = úplná náprava – konečný stav celého vesmíru, kdy nejnižší bod stvoření dosahuje stejného stavu, jako ten nejvyšší.

Malchut – ucelené (zakončené) samostatné stvoření, které chce samo přijímat a přijímá vědomě.

Masach = zástěna – „síla odřeknutí se“, která u stvoření vzniká vůči Vyššímu světlu se záměrem zamezit požitku pro sebe. Síla překonávání, vzdorování egoismu.

Machsom – hranice mezi vnímáním „tohoto světa“ a Vyššího světa.

NaRaNCHAJ – zkratka od názvů světel (nefeš, ruah, nešama, chaja, jechida) v deseti sefirot. Jdou za sebou podle pořadí jejich vstupu do parcufu (stvoření).

Náš svět  –     též „tento svět“ – vlastnost totálního egoismu, vnímaného v našich pěti smyslech, který není schopen dostávat světlo (požitek, naplnění) a proto se vímá jako prázdnota (utrpení).

Nižší       – cokoliv, co je odvozeno od Vyššího; nižší vlastnosti mají původ v těch vyšších.

Ohr (světlo AB-SAG) – napravující světlo, které přichází k člověku pouze když chápe, co konkrétně je potřeba v sobě napravit.

Parcuf (mn.č. „parcufim“) = „duchovní tělo“ – touha se těšit ze Stvořitele, odvozovaná od velikosti zástěny (síly vzdorování egoismu).

Pohyb – Změna vlastností duchovního objektu.

Pochopení, Dosažení – zjevný pocit, uvědomění si Zdroje požitku se všemi jeho úmysly a plány do té míry, na jakém stupni pochopení se nacházíme. Je založeno na porozumění prapříčin duchovní podstaty.

Přijímání – vlastnost Tvorby (stvoření, bytosti) - egoismus

Přímé světlo (Ohr Jašar) – světlo, šířící se od Nekonečnosti ke stvořením; touha Stvořitele uspokojovat stvoření.

Rešimo (mn.č. „rešimot“) – „duchovní gen“, duchovní záznam (bez vnější formy) - informace o určitém stavu. „Vzpomínky.“

Světlo (hebr. Ohr) –   předávání informací, pocitů, potěšení (analogicky světlu v našem světě, které dává život, teplo atd. nebo světlu mysli, projasnění, osvícení). Existuje pět druhů požitků (světů) – nefeš, ruach, nešama, chaja, jechida (zkr. NaRaNCHaJ).

Světlo bina = „Ohr chasadim“ (hebr. „světlo milosti“) – požitek z podobnosti vlastností Stvořiteli, z odevzdávání.

Světlo chochma („světlo moudrosti“) – veškerý svět, vycházející ze Stvořitele, tj. zahrnující všechno, co nám Stvořitel chce dát.

Světy      – kompletní souhrn našich pocitů (reakcí na vnější působení) v nás vytváří naprosto subjektivní vnitřní obraz, kterému říkáme „náš svět“. S pomocí kabalistické metody člověk rozvíjí své pocity (své vnímání) a začíná vidět svět v jeho skutečné podobě. Ve skutečnosti se nacházíme ve stavu „světa Nekonečnosti“, což je totální uspokojení všech možných potřeb. Z celé této úrovně Nekonečnosti pociťuje člověk různé stupně naplnění, vnímání a pochopení.Tyto stupně pochopení jednotné a neomezené reality, v níž existují stvoření, se nazývají světy.    

Svět Adam Kadmon (AK) – („Adam“ – člověk, „Kadmon“ – původní) – je to prototyp člověka. Záměr, díky jehož realizaci se může člověk zcela připodobnit Stvořiteli.

Svět Asija – svět dvojitého a jednoduchého skrytí, tj. člověk buď vůbec nevnímá Stvořitele, anebo vnímá Jeho působení jako zlé a přinášející utrpení. Rozdíl mezi stavem „náš svět“ je v tom, že Stvořitel je již přítomen ve vnímání člověka.

Svět Acilut – je svět úplného vnímání Stvořitele a splynutí s Ním.

Svět Nekonečnosti – stav, kdy jsou veškeré touhy plně ukojeny, beze zbytku a bez omezení, tj. stvoření (touha po požitku, po naplnění) neomezuje šíření světla (požitku, naplnění).

Svět Brija – základ tohoto světa – touha dávat, naplňovat. Zde člověk vnímá vedení Stvořitele vůči sobě jako naprosto dobrotivé, ale existuje v něm nedostatek pochopení působení a vztahu Stvořitele ke všem ostatním.

Svět Jecira – první odhalení „tváře Stvořitele“ (uvědomění si Jeho dobrotivého vedení).

Srdce – tento pojem se používá pro označení souhrnu všech tužeb člověka, jelikož následky svých prožívání pociťuje vždy v srdci. Ve skutečnosti se ale touhy nacházejí mimo jakýkoliv fyziologický orgán.

Splynutí („dvekut“) – Cíl stvoření. Duchovní spojení je úplná totožnost vlastností, tužeb, myšlenek a záměrů – všeho, co člověka charakterizuje, v čem vnímá svou individualitu – se Stvořitelem.

Skrytí  - znamená nedostupnost pocitů kvůli odlišným vlastnostem. Existuje buď úplné skrytí, kdy nevnímáme, že všechno řídí Stvořitel, a částečné skrytí, kdy nevnímáme řízení Stvořitele jako dobrotivé.

Stupně vývoje touhy – viz „úrovně touhy“

Sefirot (jed.č. „sefira“) – různé vlastnosti, které na sebe Stvořitel vzal ve vztahu ke stvořením.

Stvoření – touha dostávat, naplňovat se, která postihuje své vjemy z Vyššího světla (Stvořitele).

Stvořitel – souhrnný zákon, který sestupuje na nás, buduje nás, tvoří náš vesmír, řídí všechno od nejmenších částic, přes veškeré organizmy až po strukturu vesmíru. Stvořitel je společná příroda celého univerza. A když se dostáváme hlouběji do této přirozenosti, zjišťujeme, že představuje myšlenku, záměr uspokojit to, co je stvořeno.

Tento svět – vlastnost totálního egoizmu, pociťovaného v pěti smyslech (zrak, sluch, čich, chuť, hmat), která do sebe není schopna získat světlo (potěšení) a která se tak vnímá jako prázdnota (utrpení).

Touha po požitku – nezaplněný prostor, prázdnota, která usiluje o to, aby se naplnila, aby byla ukojena. Je to základní „materiál“ stvoření.

Úrovně touhy (0,1,2,3,4) – fáze zdrsňování touhy dostávat od nulové (prakticky neodlišitelné od světla) do čtvrté (vlastnost naprosto protikladná Stvořiteli). Podle toho také existuje rozdělení na neživou, rostlinnou, živočišnou a lidskou duchovní úroveň.

Věnování, odevzdání, dávání – vlastnost Stvořitele, nepodmíněný altruismus

Vyšší kořeny – síly ve Vyšším světě, které vzbuzují větve (dění v našem světe) k životu.

Vyšší    –    cokoliv, co je právě blíž ke Stvořiteli (vlastnosti odevzdávaní).

Vyšší svět = duchovní svět – svět, který je založen na vlastnosti věnování, odevzdávání. „Vyšší“ se mu říká proto, že vlastnost věnování je příčinou, kořenem našeho světa, kdyžto náš svět je výsledkem, plně řízeným z duchovního světa.

Zástěna (hebr. „masach“) – síla odřeknutí, která se vzbuzuje ve stvoření ve vztahu k Vyššímu světlu (požitku) s cílem zamezit jeho šíření do čtvrté fáze (touhy užívat si kvůli sobě). Zástěna je dodatečný smyslový orgán, ve kterém člověk vnímá tlak Vyššího světla (Stvořitele) na sebe a proto je chopen na Něj reagovat.

Zdroj     –   Stvořitel

Zdrsňování – zvětšení „avijutu“ (síly, hloubky touhy po požitku)

Zpětné světlo = odražené světlo (hebr. „ohr chozer“). „Ohr“ je světlo, potěšení, „chozer“ – vracející se, tzv. odražené světlo. Je to touha těšit Stvořitele stejně, jako On dává potěšení mně.

Zeir Anpin (ZA) – fáze vývoje stvoření, ve které stvoření již začíná používat princip „přijímání pro věnování“ tj. používá touhu po požitku k tomu, aby potěšilo Stvořitele.