Kabala v sobě zahrnuje výzkum dvou paralelních a úplně stejných systémů a nabízí způsoby jejich využití pro dosažení cíle stvoření. První se nazývá: „pořadí sestupů světů, parcufim a sefirot“. Druhý: „pochopení“ nebo „stupně dosažení Vyšší síly“. Jediný rozdíl v  těchto absolutně identických systémech je ten, že první se seřazuje ze shora dolů: od prapříčiny (Stvořitele) ve světě Nekonečnosti do jejího úplného protikladu – nejnižšího stupně našeho světa. Ten druhý začíná v našem světě a vzestupuje nahoru ve směru k prapříčině a přesně prochází veškerými stavy, spojitostí a spojeními, které tvoří strukturu prvního systému.

Člověk, který vystupuje krok za krokem po stupních druhého systému, postupně chápe všechny úrovně poznání Vyšší řídící síly v souladu s těmi zákony a principy, dle kterých se seřadily od prapříčiny do stavu „našeho světa“. Tudíž, první systém je něco jako model a jeho existence je podmíněna nutností uskutečnit záměr vesmíru – plné pochopení Stvořitele veškerým lidstvem, tj. realizace druhého systému.

Odhalení Stvořitele tímto způsobem není jednorázový akt a zabírá čas, který je nutný k získání schopnosti vnímání jevů a vlastností všech sestupných stupňů, až dokud člověk plně nepochopí jejich různorodost.

Proces postupného šíření vyšších sil ze shora dolů určil stejný etapový charakter jejich poznání zespodu nahoru, což je podobné vzestupu po schodech. Proto jsou úrovně pochopení nazývány „stupně“.

Člověk si na nejnižším stupni nedovede představit, že by si mohl přát přejít na další úroveň. Nevnímá ji, nepociťuje, jak si tedy může přát neznámé? Vzestup je možný díky tomu, že další stupeň vždy nabízí pocit své přítomnosti. Jeho spodní část za tímto účelem jakoby sestupuje do horní části předešlého stupně. Vzniká rozdíl mezi úrovněmi a s tím i pochopení toho, co je nutné vykonat, abychom se pozvedli.

Posloupnost pochopení všech stupňů je předurčena: každý následující je výš než předešlý. Rozdíl je jen v hloubce pochopení. My se i nyní nacházíme ve světě Nekonečnosti a vnímáme jej, ale jen v nejmenší možné míře, kterou nazýváme „náš svět“. Neexistuje nic jiného, kromě světa Nekonečnosti a nás v něm. Všechno ostatní jsou filtry umístěné na našich smyslových orgánech.

Náš svět je největším filtrem, který nám zeslabuje vnímání světa Nekonečnosti. Postupným odstraněním tohoto filtru vstupuje člověk na vyšší stupeň. Skrz tento svět vidí další vrstvu světa Nekonečnosti, který se s rostoucím vzestupem projevuje více a více. Právě takto člověk proniká do hloubky hmoty (látky) a chápe Záměr.

Lze tedy vyvodit závěr o existenci dvou realit:

1. Realita hmoty – pořadí šíření vyššího světla shora dolů - ze základního zdroje, určujícího míru a kvalitu světla, vycházejícího z podstaty Stvořitele. Toto světlo prochází fázemi skrytí, jednou po druhé, dokud z něj nevznikne materiální skutečnost.
2. Realita Vyššího rozumu – po sestupu shora dolů se uspořádává pořadí zespodu nahoru, představující schody (stupně), podle kterých se lidstvo vyvíjí do té doby, než dosáhne cíle stvoření.