Člověk poznává svět za pomocí pěti smyslů. Je podobný černé skřínce, která vnímá jen to, co do ní přichází z vnějšku. Informace jsou dodávány našimi senzory do uzavřeného systému, kde se registrují, zpracovávají a analyzují. Nepociťujeme to, co není zachyceno našimi smyslovými orgány.

Realita, která nás obklopuje, nás také stále ovlivňuje a tento vliv je pro nás ve skutečnosti záhadou. Nevnímáme realitu samotnou, pouze pociťujeme svoji reakci na ni, protože naše poznání je uzavřeno uvnitř a neumožňuje objektivně posoudit vnější realitu. Zpracováváme přicházející údaje za pomoci našich smyslů, nic víc.

Veškeré technické přístroje nám jen trochu rozšiřují škálu našich možností, ale neumožňují kardinálně vyjít za jejich rámec. Není možné za pomocí přístrojů vytvořit nový smyslový orgán. Nedokážeme si představit, jak by vypadala skutečnost, pokud bychom měli jiné smyslové orgány.

Po odpovídajícím zpracování všech získaných dojmů, vzniká v naší představě vnitřní obraz, kterým nazýváme „náš svět“. Tento obraz je čistě subjektivní, nemáme možnost jej porovnat s objektivní realitou.

Objem našeho poznání je tedy omezen hranicí našich vjemů, založených na možnostech pěti smyslových orgánů. Tento stav je společný pro všechny lidi, což nám umožňuje podporovat vztahy, vyměňovat si vědomosti, dojmy, chápat jeden druhého.

Naše smyslové orgány, přesněji orgány sběru informací, tyto informace čerpají a zpracovávají pouze podle kritérií osobní výhody.

Jakýkoliv organizmus funguje tak, že jeho jedinou touhou je získávání potěšení. Touha získat maximální požitek je základní zákon, existující na všech úrovních přírody – neživé, rostlinné, živočišné a lidské.

Může v sobě člověk vyvinout dodatečný smyslový orgán, umožňující vnímání obklopující reality v její úplnosti?

Právě kabala je tou dobou prověřenou a vědecky zdůvodněnou metodou, umožňující rozvinout ten dodatečný smyslový orgán. Umožňuje získávání doplňujících informací o tom, co existuje ve vnější realitě. Pokud ovládneme tuto metodiku, začínáme chápat  svět, který nás obklopuje, absolutně jinak:  nezávisle na našem subjektivním egoistickém pochopení.

Kabala je pro člověka nejpřirozenější vědou. Vysvětluje,  proč člověk existuje: proč se rodí, proč žije, odkud přišel, kam odchází poté, co skončí svoji pozemskou cestu a v čem je smysl jeho života.

Kabala je tedy metodou pochopení duchovních světů a našeho světa jako jejich následku. Kabala nejenže nám předává vědomosti o duchovních světech, ale samotný vyučovací proces v nás rozvíjí dodatečný smyslový orgán, s jehož pomoci můžeme uskutečnit vzájemné spojení se systémem Vyššího vedení.

Kabala není teoretickou ani abstraktní vědou, je neoddělitelná od praxe: člověk na vlastním příkladu chápe, kdo je, jaká je jeho podstata, a co je potřeba v sobě změnit. Není a nemůže pro něj být nic bližšího, než toto vědění, protože tím poznává sám sebe, svůj osud a svět objektivní reality.