Dohromady existuje pět světů, pět úrovní poznání. Všechny tyto úrovně poznání (jak je popisuje „Kniha Zohar“, která je základním kabalistickým zdrojem)  jsou přítomny v nitru člověka a jsou sestaveny dle jednotného schématu. Každý z těchto světů je následkem předcházejícího. Vše, co existuje v našem světě – jakýkoliv atom, buňka, organizmus – má svůj kořen, prototyp v duchovních světech. Ve vyšších světech neexistuje materiální pojetí, existují tam pouze síly rodící objekty našeho světa a naše pocity.

Mezi silou vyššího světa (příčinou, kořenem) a její následkem (větví) existuje v našem světě přesné určené spojení. Proto můžeme jakýkoliv kořen nahoře zobrazit za pomocí větví v našem světě. Na tomto principu je založeno předávání informací, které nazýváme „jazyk větví“, za jehož pomocí jsou vytvořeny základní kabalistické práce („Kniha Zohar“, „Strom Života“ a další).

Kabala má tři základní části, v každé z nich se hovoří o pochopení „Společného Zákona vesmíru“. Existuje i část zkoumající postupný sestup světů a impulzů až do našeho světa. Zabývá se výhradně výzkumem vyšších světů:  jejich funkčností, řízením, působením na nás. Tím, jak svými činy působíme na vyšší světy, a jaká je jejich zpětná reakce.

Další část kabaly se věnuje metodě vývoje duše, vnitřní části člověka, patřící vyššímu světu. Tato část nemá nic společného s vitální, životní sílou našeho organizmu, která je stejná v tělech lidí a zvířat.

Všechny procesy spojené se sestupem duše do fyzického těla, výstupem z něj po biologické smrti a sestupem do nového těla se nazývají „koloběhem duše“. Ve vztahu k tělům tento pojem neexistuje.

Část kabaly, ve které je rozpracován matematický aparát pro popis duchovních procesů, umožňuje kabalistovi zkoumat jejich působení na sebe, analyzovat, gradovat, srovnávat seshora přicházející signály a vlastní reakce na tyto procesy.

Matematický aparát kabaly se skládá z:

- gematrií – číselných záznamů (sestavených z písmen) duchovních stavů světů a duší
- grafů stavu a závislosti vzájemných vlivů duchovních světů a duše
- tabulek, matric různých zapojení vlastností světů a duší.

Jako výsledek pochopení vyšších duchovních světů z úrovně našeho světa začíná člověk pociťovat jednotný systém a jednotný úmysl stvoření. Ovšem ještě před tím, než pocítil přítomnost duchovního prostranství, když teprve začal studovat kabalu, začíná člověk chápat, že bez nabytí dodatečného smyslového orgánu nedokáže vyjít za hranice svého světa.

Konečným cílem studia dané vědy je získání nejvyššího potěšení, dosažení dokonalosti své existence, absolutního poznání. Následkem tohoto je úplná rovnováha mezi vnitřním systémem (duší člověka) a vnějším, nazývaném „Stvořitel“.

Během tisíciletí existence našeho světa se každá generace lišila od předešlé egoističtějším charakterem duší. Jelikož probíhá pochopení Stvořitele nebo Vyššího Zákona přírody v samotné duši, jak se tyto duše kvalitativně mění, tak se shodně mění i metoda pochopení duchovních světů.