JEDNAJÍCÍ MYSL

Ale musíme pochopit, proč je to nazýváno „Dvekut se Stvořitelem", neboť se to zdá jako pouhé studium. Vysvětlím to alegorií: V každém skutku ve světě zůstává v tom skutku mysl toho, kdo jej řídil. Ve stole může člověk dosáhnout zručnosti a obratnosti tesaře v jeho řemesle, ať velkou či malou. To protože zatímco pracoval, stavěl jej podle své mysli. vlastností jeho mysli. A ten, kdo sleduje tento čin a zvažuje mysl, během tohoto činu v něm vtištěnou, je připojen k mysli, která jej vykonala, tedy se ve skutečnosti sjednocují.

Neboť zde doopravdy není vzdálenost či rozdělení mezi duchovnami, dokonce i když jsou v oddělených tělech. Ale mysl v nich nemůže být rozdělena, neboť jaký nůž může rozříznout duchovní a nechat je rozdělené? Místo toho je hlavní rozdíl mezi duchovnami v jejich vlastnostech - chvályhodných či odsouzeníhodných - a sklatbě, neboť mysl, která hloubá nad astrologií, nebude lnout k té, která hloubá nad přírodními vědami.

A dokonce i uvnitř stejného učení je veliká rozmanitost, protože pokud jednen převyšuje druhého jen v jednom elementu, odděluje to duchovna jedno od druhého. Avšak když dva mudrci zvažují stejné učení a nesou stejnou míru bystrosti, jsou ve skutečnosti sjednoceni, neboť co je rozděluje?

A proto když někdo zvažuje čin druhého a dosáhne mysli mudrce, který jej provedl, mají stejnou mysl a moc. Tak jsou nyní zcela sjednoceni, jako muž, který potkal na ulici svého milovaného přítele, a obejme ho a políbí ho a pro svou jednotu nemohou být rozděleni.

Proto je pravidlem, že v Mluvícím, je mysl nejlépe přizpůsobenou silou mezi Stvořitelem a Jeho stvořeními. Je považována za médium, myšleno On udělil jiskru té síly, a skrze tuto jiskru se k Němu vše vrací.

A je psáno: „Všechny z nich Jsi udělal s moudrostí,“ myšleno že, On Svou Moudrostí vytvořil celý svět. Proto ten, kdo je odměněn dosažením záležitostí, jimiž On vytvořil svět a jeho počínání, lne k Mysli, která to provedla. Tak lne ke Stvořiteli.

A to je významem Tóry, že jsou to Jména Stvořitele, která náleží stvořením. A jejich zásluhou stvoření dosahuje Mysli, která vše ovlivňuje, neboť Stvořitel se díval do Tóry, když vytvořil svět, a člověk dosáhne osvícení skrze Tvorbu a navždy prorazí k té Mysli; tak přillíná ke Stvořiteli.

Nyní chápeme, proč nám Stvořitel ukázal Své nástroje řemesla. Neboť potřebujeme vytvářet světy? Místo toho z výše uvedeného usuzujeme, že nám Stvořitel ukázal Své Postupy, abychom věděli, jak k Němu přilnout, což je „přilnout k Jeho vlastnostem.“