UVEDENÍ DO PŘEDMLUVY K MOUDROSTI KABALY

1) Všechny světy, Nahoře i dole, jsou uvnitř člověka a celek reality by vytvořen pro člověka samotného. To je psáno v Knize Zohar. Tak proč to cítíme jinak? Cítíme, že jsme uvnitř reality, ne že je realita uvnitř nás. Navíc proč nám tento svět nestačí? Nač potřebujeme Vrchní Světy?

2) Důvodem pro stvoření reality je Stvořitelova touha prospívat Jeho výtvorům. Proto Stvořitel vytvořil bytost s přirozeností chtít se těšit z toho, co jí stvořitel chce odevzdávat. Stvořitel je nad časem a prostorem; Jeho Myšlenka pracuje jako čin samotný.

Proto, když si přál a zvážil vytvoření bytostí, aby je naplnil slastmi, bytosti byly okamžitě vytvořeny, naplněny všemi potěšeními, které od Stvořitele dostaly. Přesto tento stav necítíme, jelikož je to pouze náš kořen, kterého musíme podle návrhu tvorby dosáhnout.

Ve vytvoření sekvence světů ze světa Ejn Sof do tohoto světa, od Sebe Stvořitel oddělil bytost, (která spadla) dolů do nejnižšího stavu. Je důležité pochopit, proč to udělal. Naznačuje tento čin nedokonalost jeho akcí?

Ari na tuto otázku odpovídá ve své knize Strom Života: „aby odhalil dokonalost Svých skutků,“ takže se bytosti zdokonalí samy a dosáhnou Stvořitelova stupně, což je jedinou pravou dokonalostí. Aby jim pomohl, vytvořil Stvořitel žebřík světů. Duše slézají tento žebřík dolů do nejnižšího stupně, kde odívají hmotná těla tohoto světa. Pak se duše pomocí studia kabaly začínají samy zvedat a šplhat zpátky po tom žebříku, jímž sestoupily, dokud se nevrátí ke Stvořiteli.

3) Duše se skládá ze Světla a Kli. Světlo duše přichází od Stvořitele, z Acmuto (Jeho Esence). Pomocí tohoto Světla bylo vytvořeno Kli (nádoba) duše, které je touhou přijímat Světlo, těšit se ze Světla. Proto Kli perfektně odpovídá Světlu, které je přichází naplnit.

Světlo je částí Stvořitele. Duše je skutečné Kli. Proto je pouze Kli považováno za tvorbu. Bylo vytvořeno z absence, což znamená, že zde nebyla touha, dokud se ji Stvořitel nerozhodl vytvořit. A protože si Stvořitel, jak Mu přísluší, tomuto Kli přál dát dokonalé potěšení, udělal tuto touhu přijímat (Kli) nesmírně velikou - podle míry Světla (potěšení), které si jí přál dát.   

4) Stvoření znamená započetí, něco nového, co předtím neexistovalo, a toto započetí se nazývá „existence z absence.“ Ale pokud je Stvořitel úplný, jak by v Něm mohlo být něco nezahrnuto? Z toho, co již bylo řečeno, je jasné, že před stvořením ve Stvořiteli nebyla vůle přijímat, jelikož Stvořitel je úplný a přeje si pouze odevzdávat. Proto to, co v Něm není, a mělo by být vytvořeno, je pouze touha od Něj přijímat potěšení.

Vůle přijímat je celkem reality. Proto je jediným rozdílem mezi elementy reality rozsah touhy přijímat v každém elementu a žádné dva elementy neobsahují stejnou touhu.

5) V duchovnu nejsou fyzická těla. Duchovní svět je světem tužeb, „surových“ sil, prostých jakéhokoliv druhu materiálního oděvu. Proto jsou všechna slova, používaná v moudrosti kabaly, ve skutečnosti pojmenováními touhy se těšit nebo jejích dojmů z naplnění Světla uvnitř ní.

Stvořitel je touha odevzdávat a stvoření je touha těšit se ze Stvořitelova odevzdávání. Pokud se stvoření těší pouze proto, že se Stvořitel těší z jeho přijímání, takový čin je podle svého záměru považován za odevzdání, a ne za akt přijímání. Je to bráno, jako že jsou si Stvořitelova touha a touha stvoření rovnocené; s ničím, co by je rozdělovalo.

Tak se, následujíc zákon rovnocennosti formy, výsledkem srovnání jejich vlastností (tužeb), stávají jedním. V tomto stavu to nejsou dvě identické touhy, ale doslova jedna. Tento duchovní stav se nazývá „rovnocennost formy“ neboli Dvekut (adheze).

Avšak pokud nemají stejnou touhu, stejný záměr, nemají stejný cíl a jsou odděleny. Protože mají odlišné vlastnosti (touhy), jsou dvěma, a ne jedním. V duchovnu se tento stav nazývá „rozdílnost formy.“

Míra rovnocennosti formy mezi Stvořitelem a stvořením je určována tím, jak jejich blízkost a míra rozdílnosti formy určují jejich vzájemnou vzdálenost. Na počátku jsou si Stvořitelova touha odevzdávat a touha stvoření přijímat rovnocenné, jelikož vůle přijímat stvoření byla zrozena z touhy odevzdávat Stvořitele. Proto:

• Pokud jsou všechny jejich touhy (úmysly) stejné, jsou jedním;
• Pokud jsou všechny jejich touhy (úmysly) opačné, jsou si tak daleko, jako dva protiklady;
• Pokud ze všech tužeb (úmyslů) mají pouze jednu společnou touhu, pak se navzájem dotýkají skrze tuto společnou touhu;
• Pokud jsou si některé touhy (úmysly) podobné, jsou si tak daleko nebo blízko, jaká je jejich míra rovnocennosti či rozdílnosti formy.

6) Nemáme žádné dosažení Stvořitele Samotného, v Acmuto, jelikož dosahujeme pouze cítění Světla v Kli, naplnění v naší touze. A to, co nedosahujeme, nemůžeme nazývat žádným jménem, jelikož přiřazujeme jména podle našich dojmů z náplně. Proto o Acmuto nemůžeme říct jediné slovo nebo mu připsat jakékoliv jméno. Všechna naše jména a pojmenování jsou s ohledem ke Stvořiteli pouze odrazy toho, co vůči Němu cítíme.

Můžeme cítit Jej a Jeho činy pouze do míry rovnocennosti formy (touhy, záměru) s Ním. Proto do míry, do které jsme Stvořiteli podobní, cítíme Jeho touhy a činy a podle toho Stvořitele pojmenováváme. Když je cítíme, můžeme Jej pojmenovat podle toho, co z Něj cítíme. To se nazývá „Skrze Tvé činy Tě známe.“

7) Kabalisté jsou lidé, kteří žijí v tomto světě a připojují se ke Stvořiteli podle své míry rovnocennosti formy, zatímco stále žijí v tomto světě. Světy jsou odlišnými mírami vnímání Stvořitele. „Svět“ je míra odkrytí či zahalení Stvořitele vůči stvořením; a úplné skrytí se nazývá „tento svět.“

Počátek vnímání Stvořitele je přechod mezi tímto světem a duchovním světem. Přechod samotný se nazývá „bariéra.“ Mezi skrytím a úplným odkrytím je 125 stupňů odhalení částí Stvořitele bytostem. Tyto části se nazývají „světy.“

Kabalisté zdolávají duchovní světy napravováním svých tužeb (úmyslů). Říkají nám – verbálně nebo v textu – že Stvořitel má pouze touhu prospívat. Vytvořil vše, aby nám dal celou Svou hojnost. Proto nás stvořil s touhou přijímat, takže od něj dokážeme přijmout to, co nám chce dát.

Touha přijímat pro sebe je samou naší přirozeností. Ale v této přirozenosti jsme ve formě opační Stvořiteli, jelikož Stvořitel je pouze touha odevzdávat a nevlastní touhu přijímat. Proto pokud zůstaneme ve vůli přijímat pro sebe, zůstaneme od Stvořitele navždy daleko.

Kabalisté nám říkají, že Stvořitelovým účelem je přivést celou Tvorbu k Sobě, a že On je absoultní dobrota. Z tohoto důvodu si přeje odevzdávat každému.

Také říkají, že důvodem pro stvoření světů je to, že Stvořitel musí být úplný ve všech Svých činech a silách. A pokud Své síly uskutečňuje v úplných činech, zdánlivě je považován za neúplného.

Ale jak by mohly z dokonalého Stvořitele pramenit nedokonalé úkony až do takového bodu, že by Jeho činy vyžadovaly nápravu od bytostí? My jsme Jeho činy! Pokud se musíme napravit, neznamená to, že jsou Jeho činy nedokonalé?

Stvořitel vytvořil pouze touhu přijímat, nazývanou „stvoření.“ Ale když stvoření přijímá to, co mu Stvořitel chce udělit, je od Stvořitele odděleno, jelikož Stvořitel je Dárce a stvoření je příjemce, a v tom jsou opační. V duchovnu je rovnocennost formy určována rovnocenností tužeb (vlastností, úmyslů). A pokud stvoření zůstane od Stvořitele odděleno, Stvořitel též nebude úplný, jelikož dokonalé operace vycházejí z dokonalého operátora.  

Aby stvoření poskytl možnost dosažení dokonalosti z vlastní svobodné volby, Stvořitel Se – Své Světlo - omezil a vytvořil světy, omezení za omezením, až dolu do tohoto světa. Zde je člověk zcela podřízen touze se těšit, ale ne se těšit z Božího Světla, ale místo toho ze zvířecích oděvů na něm. Celé lidstvo se vyvíjí z touhy po potěšení, které mají zvířata, skrze touhy po bohatství, cti, nadvládě a poznání, dokud uvnitř těchto tužeb Stvořitel nezasadí touhu těšit se z něčeho neznámého, něčeho, co je za oděvy tohoto světa.

Nová touha člověka pobízí, aby hledal naplnění, dokud nepřijde ke studiu kabaly. Během studia začně rozumět Stvořitelovu záměru vůči němu. V tom stavu studuje nejen aby získal poznání, ale aby na sebe přitahoval Světlo, které napravuje („Uvedení do studia deseti Sefirot,“ Bod 155).

Skrze toto Světlo začíná člověk napravovat své touhy. Celkem má člověk 613 tužeb, které se obecně nazývají Guf (tělo). Náprava tužeb je dělána tak, že se každá touha používá se záměrem odevzdávat Stvořiteli, stejně jako Stvořitel odevzdává člověku. Náprava každé touhy a přijímání Světla v ní se nazývá „dodržování Micvy (dobrého skutku/přikázání).“ Světlo, které člověk přijímá uvnitř společné, napravené touhy, se nazývá „Tóra.“ A Světlo, které napravuje (přetváří) touhy člověka, je prostředek, jímž stvoření získává svou dokonalost (viz „Kráčení po cestě pravdy).

Dokonalost je v tom, že stvoření získá rovnocennost formy (vlastností) se Stvořitelem samo. To protože pak je hodno přijetí veškeré rozkoše a potěšení, zahrnutého v Myšlence Stvoření. Jinými slovy, těší se ze Světla a statutu Stvořitele Samotného, jelikož v touhách a myšlenkách dosáhlo rovnocennosti formy.

Ukazuje se, že se jeden může napravit a dosáhnout cíle, pro který byl člověk stvořen, jen skrze studium kabaly. To je to, co píší všichni kabalisté. Jediným rozdílem mezi svatými knihami (Tóra, Proroci, Hagiografie, Mišna, Talmud, atd.) je v intenzitě Světla, které člověka dokáže napravit, uvnitř nich. Světlo v kabalistických knihách je největší; proto kabalisté doporučují studovat specificky je.

“Není jiného způsobu, jak by lid dosáhl duchovního pozvednutí a spásy, než skrze studium kabaly, což je snadná a přístupná cesta. Avšak pouze pár dokáže dosáhnout cíle za použití jiných částí Tóry.“

Rav Jehuda Ašlag, “Uvedení d studia deseti Sefirot,” bod 36

“Dosažení začíná s moudrostí skrytého a pouze pak je dosaženo jiných částí Tóry. Nakonec je dosažena odhalená Tóra.“

Vilna Gaon (GRA), Modlitební kniha

“Zákaz studia kabaly byl pouze po omezenou dobu, do roku 1490. Ale od roku 1540 by měl být každý povzbuzován, aby se zabýval Knihou Zoahr, jelikož pouze studiem Zoharu dosáhne lidstvo duchovní spásy a příchodu Mesiáše. Proto se nesmíme vyhýbat studiu kabaly.“

Avraham Ben Mordechaj Azulaj, Or HaChama (Světlo slunce)

“Běda těm, kteří nechtějí studovat Zohar, neboť tak světu způsobují neštěstí, zkázu, rabování, zabíjení a ničení.“

Kniha Zohar, Tikunej Zohar (Nápravy Zoharu), Tikun č. 30

“Studium Knihy Zohar je upřednostňováno a nad jakýmkoliv jiným studiem.“

Chidah

“Spása a příchod Mesiáše závisí pouze na studiu kabaly.”

Vilna Gaon (GRA), Even Šlemah (Dokonalá váha)

“Na studium Zoharu nejsou žádná omezení.”

Chafec Chaim

“Pokud by na mě mí součastníci dbali, studovali by Knihu Zohar od věku devíti let, a tak by místo povrchního poznání získali strach z nebe.“

Rav Jicchak Jehudah Jehiel z Komarna, Nocer Chesed (Dodržování milosrdenství)

“Vyzývám každého člověka, aby každý den zasvětil čas studiu kabaly, jelikož to je to, na čem závisí očištění vašich duší.“

Rav Jicchak Kaduri

“V budoucnosti budou děti Izraele vykoupeny z exilu pouze zásluhou Knihy Zohar.”

Kniha Zohar, Parašat Nasso

8) Ve studiu Tóry a Micvot je „moc.“ Tato moc je duchovní síla, která člověka přivádí k tomu, aby se jeho touha srovnala s touhou Stvořitele. Ale tato touha se v člověku objevuje a působí pouze tehdy, pokud se zabývá Tórou a Micvot, aniž by za to přijímal nějakou odměnu. Pouze pod touto podmínkou člověk postupně získá rovnocennost formy se Stvořitelem.

Rovnocennost formy člověka se Stvořitelem je postupná, obecně se skládajíc z pěti stupňů: Nefeš, Ruach, Nešama, Chaja, Jechida. Každý stupeň je považován za svět, jelikož pokud člověk během procesu přitáhne nějaký stupeň, cítí Stvořitelovu existenci podle míry své nápravy. Tyto nápravy se nazývají „světy,“ protože Stvořitele odhalují do rozsahu nápravy člověka a skrývají Stvořitele celkem 613 tužbám dosud nenapravených Kelim (tužeb).

Z toho plyne, že člověk na své cestě k dokonalosti dostává těchto pět stupňů z pěti světů: Asija, Jecira, Berija, Acilut a Adam Kadmon. Uvnitř každého světa je pět Parcufim a v každém z nich je pět Sefirot, proto je z tohoto světa na vrchol žebříku v „Jákobově Žebříku“ 125 stupňů.

Dodržováním Tóry a Micvot za účelem dávat potěšení svemu Tvůrci je člověk postupně, stupeň za stupněm, odměněn Kelim touhy odevzdávat. Tak šplhá příčky, jednu po druhé, dosahujíce nakonec úplné rovnocenosti formy se Stvořitelem. V tom čase je v člověku realizována Myšlenka Stvoření – přijmout úplnou rozkoš a úplnost, kterou pro něj Stvořitel naplnánoval. Dodatkem je odměněn největším dobrodiním ze všech – pravou Dvekut – tím, že získal touhu odevzdávat jako Stvořitel.

9) Nyní se pokusíme porozumět výše napsanému, „Všechny světy, Nahoře i dole, a vše v nich, byly vytvořeny jen pro člověka.“ Všechny stupně a světy přichází, pouze aby každou touhu v člověku doplnily záměrem odevzdávat, takže člověk získá rovnocenost formy se Stvořitelem. Tato rovnocenost formy je v člověku od podstaty jeho stvoření nepřítomná.

Na počátku byly světy omezeny a stupně sestoupily stupeň po stupni a svět po světě dolů do našeho materiálního světa, aby přišly k „tělu tohoto světa.“ Toto je jméno, které kabala připisuje vůli přijímat pro sebe. Na stupni „tohoto světa“ je člověk jako zvíře, jelikož je neschopen jakéhokoliv odevzdání. V tomto stavu je člověk Stvořiteli opačný a není větší vzdálenosti, než tato.

Člověk, který studuje kabalu na sebe proporčně ke své touze po duchovnu probouzí „Obklopující Světlo.“ Toto je Světlo, které existuje vně nebo kolem jeho Kli (touhy/duše). Obklopující Světlo napravuje Kli takovým způsobem, že bude jeho úmyslem odevzdávat. Úmysl odevzdávat Stvořiteli a ne sobě obrací akt přijímání v akt odevzdání.

Následujíce svou přirozenost, Kli zůstává touhou těšit se, ale úmysl změní esenci aktu z přijímání na odevzdání. Pak může do napraveného Kli se záměrem odevzdávat Stvořiteli vstoupit Obklopující Světlo. Je to právě během studia kabaly, kdy může Obklopující Světlo napravovat touhy člověka, dokud jej nebudou hodny přijmout jako „Vnitřní Světlo.“

Člověk získává touhu odevzdávat postupně, Shora dolů, z malé touhy, kterou je snadnější napravit, až do té největší, následujíc stejný pořádek, jímž se se stupně svěsily Shora dolů.

Všechny stupně jsou mírami touhy odevzdávat. Žebřík stupňů je uspořádán takovým způsobem, že čím Výš je stupeň, tím dále je od vůle přijímat pro sebe, a tím blíže je vůli odevzdávat. Člověk postupně získává všechny stupně odevzdání, dokud není odměněn tím, že má pouze záměr odevzdávat, bez jakéhokoliv vlastního přijímání.

Tehdy je člověk úplný, v pravé Dvekut se Stvořitelem. Toto je účelem Stvoření a člověk byl vytvořen pouze pro toto. Proto všechny světy a všechno v nich nebyly vytvořeny pro sebe, ale pouze aby pomáhaly člověku ve šplhání žebříku stupňů. Když se jeden napraví a je naplněn Světlem, je v něm zahrnut celý systém světů a všechno v nich.

10) Člověku, který zná a pamatuje si to, co zde bylo řečeno, je povoleno studovat kabalu bez jakéhokoliv strachu, že by materializoval. To protože studium moudrosti kabaly bez správného vedení studenta mate. Na jedné straně jsou všechny Sefirot a Parcufim od světa Acilut do světa Asija úplnou Božskostí v jednotě se Stvořitelem a na druhé straně, jak by v Božskosti a jednotě mohly být změny, vzestupy, sestupy a Zivugim (páření)?

11) Z toho, co bylo vysvětleno, je jasné, že tyto změny – vzestupy, sestupy, omezení a Zivugim – jsou rozlišovány jen co se týče Kelim duší, které Světlo přijímají. Realita může být rozdělena do dvou částí: potenciální a aktuální.

Je to podobné člověku, který chce postavit dům a v mysli již má plán domu. Ale plán domu není jako dokončený dům – plán, který byl uskutečněn. To protože myšlenka o domu je udělána z konceptuální substance a existuje v potenciálu. Ale když se z myšlenky začne dům vynořovat do činu, mění se v odlišnou substanci – cihly a dřevo.

Stejným způsobem bychom měli rozlišovat mezi potenciálním a aktuálním v duších. „Aktuální“ vyvolání duší ze Stvořitele začíná pouze od světa Berija. Proto všechny změny a vše, co se odehraje před světem Berija, je považováno za „potenciální,“ bez jakéhokoliv skutečného odlišení od Stvořitele.

Toto je důvodem, proč je řečeno, že jsou všechny duše zahrnuty v Malchut de Ejn Sof, v prostředním bodu reality, jelikož tento bod „potenciálně“ obsahuje všechny Kelim duší, které jsou předurčeny se vynořit ve skutečnosti (aktualitě) od světa Berija dolů. A Cimcum Alef (první omezení) se též odehrálo v prostředním bodě, pouze na „potenciálním,“ s ohledem na příští duše.

Co se týče duší jsou všechny Kelim Sefirot a světů, které se vynořují a visí z prostředního bodu, po Cimcum Alef a dolů do světa Berija, pouze v potenciálu. Když se duše začnou vynořovat ve skutečnosti, od světa Berija dolů, pouze pak je ovlivňují změny ve stupních světů.

12) To je podobné člověku, který se schovává a zakrývá oděvy a pokrývkami, aby nebyl viděn či zaznamenán. Ale pro sebe zůstává takovým, jaký byl. Tak je deset Sefirot: Keter, Chochma, Bina, Chesed, Gevura, Tiferet, Necach, Hod, Jesod a Malchut pouze deseti pokrývkami, které zakrývají Ejn Sof a skrývají jej duším.

Světlo Ejn Sofu je v úplném klidu, září uvnitř pokrývek. Ale protože duše přijímají Světlo Ejn Sofu přes pokrývky, cítí, jakoby ve Světle byly změny. Z tohoto důvodu jsou též duše, které přijímají Světlo, podle rozdělení v pokrývkách rozděleny do deseti stupňů.

Všechny pokrývky jsou pouze od světa Berija a dolů, jelikož pouze odtud dolů jsou zde duše, které z deseti Sefirot skrze pokrývky přijímají. Ve světech Adam Kadmon (AK) a Acilut ještě není přítomnost duší, jelikož tam jsou jen v potenciálu. 

Ačkoliv deset pokrývek v deseti Sefirot vládne pouze světům BJA – Berija, Jecira, Asija – deset Sefirot je tam jako před Cimcum Alef též považováno za Božskost. Rozdíl je pouze v Kelim deseti Sefirot. V AK a v Acilut jsou v potenciálu; a od BJA začínají Kelim deseti Sefirot odkrývat svou sílu zahalení a pokrytí. Tak je tomu, ačkoliv pokrývky nezpůsobují žádnou změnu ve Světle samotném.

13) To přináší otázku: Pokud uvnitř světů AK a Acilut stále není skutečné odkrytí duší, které ze světů přijímají Světlo, jaký je účel Kelim AK a Acilut a vůči komu podle svých měr skrývají a pokrývají Světlo Ejn Sofu? V budoucnosti se duše spolu se světy BJA pozvednou do AK a Acilut a přijmou od nich Světlo. Proto se podle vlastností duší změny objevují také v AK a v Acilut, jelikož ty jsou předurčeny svítit duším, které se do nich pozvednou v budoucnosti.

14) Následuje, že světy, iniciace, změny a stupně se všechny vztahují pouze ke Kelim, které duše ovlivňují a měří je, aby mohly ze Světla Ejn Sofu přijímat. Ale když se duše pozvednou ve stupních, nevyvolávají žádné změny v samotném Světle Ejn Sofu, jelikož pokrývky neovlivňují věc, která je pokryta, ale pouze toho, kdo si přeje vnímat to, co je pokryto, a přijímat od toho.

15) V Sefirot a Parcufim bychom nehledě na to, kde jsou,  měli udělat tři rozlišení – Acmuto, Kelim a Světla. should make three discernments in the Sefirot and Partzufim, wherever they are —Atzmuto, Kelim, and Lights.

1. V Acmuto nemají přijímající myšlenku ani vnímání.
2. V Kelim jsou zde vždy dvě opačná rozlišení: skrytí a odkrytí. Nejprve se Kli skryje, takže deset Kelim v deseti Sefirot je deseti stupni skrytí. Ale poté, co duše přijmou stejné podmínky jako jsou v Kelim, tato skrytí se stanou odkrytími, dosaženími duší. V tom stavu se dvě opačná rozlišení v Kelim stávají jedním, jelikož míra odkrytí v Kli je přesně taková jako míra skrytí v Kli. A čím hrubší Kli je, když schová víc svého Acmuto, tím Vyšší Úroveň odkryje.
3. Světla jsou specifickou mírou, která by se pro dosažení duší měla objevit. Ačkoliv se všechno šíří z Acmuto, dosažení Světla je pouze ve vlastnostech Kli. Proto je v těchto deseti Kelim nezbytně deset Světel, myšleno deset stupňů odkrytí. Světlo tedy nemůže být od Acmuto rozlišeno jinak, než v tom, že v Acmuto není vnímání či dosažení. Co je nám odhaleno, je pouze to, co nás od Stvořitele dosahuje skrze Jeho odění v Kelim deseti Sefirot. Proto na cokoliv, čeho dosahujeme, odkazujeme jménem „Světla.“

Čtyři stádia ve vývoji Kli

Kabalisté dosáhli duchovna a zapsali to v kabalistických knihách. Viděli, že kořenem celé reality je Vyšší Síla, kterou nazvali Acmuto (Jeho Já), jelikož to samo o sobě nedokázali dosáhnout. Dosáhli však toho, že z Acmuto vzniká myšlenka a záměr – vytvořit výtvory a blažit je. Nazvali tu myšlenku a záměr „Myšlenka Stvoření“ či „Vrchní Světlo.“ Tak je, co se týče stvoření, Stvořitelem Světlo, jelikož Acmuto je nedosažitelné. Spojení Stvořitel-stvoření proto existuje skrze Vrchní Světlo.

Abychom to shrnuli: Světlo vyzařuje z Acmuto a přeje si vytvořit stvoření a těšit je tím, že je naplní potěšením. Jinými slovy, cílem Světla je vytvořit bytost, jenž Světlo ucítí jako potěšení. Proto kabalisté stvoření nazvali Kli (Nádoba) a Světlo nazvali „náplň.“ Světlo, které, aby vytvořilo stvoření, pramení z Acmuto, se nazývá Behina Šoreš (Kořenové rozlišení), jelikož je to kořen celé reality. Toto Světlo vytvoří touhu těšit se z něj a touha těšit se ze Světla se nazývá „vůle přijímat“ Světlo.

Míra potěšení závisí na míře touhy je přijmout. Stejně jako v našem světě člověk může mít prázdný žaludek, ale žádnou touhu jíst. Proto je touha Kli (Nádoba) pro naplnění a bez touhy zde není potěšení. V duchovnu neexistuje nátlak a naplnění vždy následuje touhu.

Světlo se vynoří z Acmuto, vytvoří Kli a naplní je. Potěšení, které přijetím Světla bytost zažívá, se nazývá Or Chochma (Světlo moudrosti). Touha, zrozená Světlem, které ji naplňuje, se nazývá Behina Alef (První rozlišení). Je jí dáno to jméno, jelikož je to první rozlišení budoucího Kli.

Avšak tato touha stále není nezávislá, jelikož je přímo vytvořena Světlem. Opravdové vytvořené bytí je to, které se chce samo těšit z veškerého Světla, vysílaného Stvořitelem. Jinými slovy by měla jeho touha a rozhodnutí se těšit ze Světla přijít zevnitř něj, místo aby mu to bylo vštípeno Stvořitelem.

Aby chtělo přijmou Světlo, musí stvoření nejprve znát množství potěšení, které ve Světle existuje. Proto musí být naplněno Světlem, a pak cítit, jaké to je, být bez Světla. V tom stavu je v něm vytvořena pravá touha po Světle.

Je to podobné situacím, které známe ze života. Když je člověku dáno k ochutnání nejaké neznámé ovoce, nemá pro ně na počátku touhu. Ale poté, co ovoce ochutná a zažije potěšení, které z toho vyplývá, a ovoce je odneseno, začne po něm bažit a přeje si to potěšení znovu zažít. Tato žádostivost je nová touha, která byla v člověku zrozena, a kterou cítí jako svou nezávislou touhu.

Proto je nemožné vybudovat Kli najednou. Místo toho, aby touha věděla, z čeho se těšit, a aby cítila, že se chce těšit, musí projít celým pořadím evoluce. V kabale je tato podmínka představována jako zákon: „Šíření Světla uvnitř vůle přijímat a jeho ústup odtamtud činí Kli způsobilým pro jeho úkol přijetí všeho Světla a těšení se z něj.“ Stavy vývoje touhy jsou nazývány Behinot (Rozlišení), jelikož jsou to nová uvědomění ve vůli přijímat.

Proto Světlo, které Kli naplňuje, mu spolu s potěšení dává svou vlastnost dávání. A zatímco s Kli těší ze Světla, náhle si uvědomí, že si jako přirozenost Světla, které je naplňuje, přeje odevzdávat. Důvodem pro to je, že Stvořitel pro Světlo záměrně připravil schopnost předávat Kli spolu s potěšením touhu odevzdávat.

Následuje, že poté, co Světlo vytvořilo Behinu Alef a napnilo ji, ta cítila, že si přeje být podobná Stvořiteli. A protože toto byla nová touha, bylo to nové rozlišení, nazývané Behina Bet (Druhé rozlišení).

Behina Bet je touha dávat. Potěšení, které cítí z toho, že je podobná Stvořiteli, se nazývá Or Chasadim (Světlo milosrdenství). Proto vidíme, že je Behina Alef opačná Behině Bet v tom smyslu, že touha v Behině Alef je přijímat a v Behině Bet je to dávat. Světlo v Behině Alef je Or Chochma a v Behině Bet je to Or Chasadim.

Když se vůle přijímat v Behině Alef začne těšit ze Světla, které ji naplňuje, okamžitě vytuší, že je Světlo dárcem potěšení a že ona (Behina Alef) je příjemcem potěšení. Následkem toho chce být jako Světlo samotné, nechtíc potěšení přijímat, ale jako Světlo je dávat. Z tohoto důvodu se v ní touha přijímat ztratí a zůstane od Or Chochma prázdnou, jelikož potěšení je vnímáno pouze v touze po něm.

Vůle přijímat nemůže zůstat bez Or Chochma, protože Or Chochma je Světlo života. Proto je nucena nějaké Or Chochma přijmout. Tak se tato nová touha, zvaná Behina Gimel (Třetí rozlišení) skládá ze dvou tužeb: 1) touhy být Světlu podobnou; a 2) touhy přijmout trochu Or Chochma.

V tom stavu Kli cítí dvě Světla: Světlo Chasadim v touze odevzdávat a Světlo Chochma v touze přijímat.

Když Behina Gimel přijme Světlo, cítí, že z jejích dvou Světel sedí její přirozenosti Or Chochma, Světlo života. Pak se je rozhodne přijmout plně, a tak je zrozena nová, nezávislá touha přijmout to potěšení. A to je to stejné potěšení, který si Stvořitel přeje naplnit stvoření.

Proto vidíme, že Světlo, které se z Acmuto vynoří, pro sebe ve čtyřech krocích vytvoří Kli. Proto je tato konečná touha, nazývaná Behina Dalet (čtvrté rozlišení), jediným stvořením. Všechny její předchozí stádia nejsou nic, než stádii jejího vývoje. Ve skutečnosti je celá Tvorba Behinou Dalet. Vše, co v realitě kromě Stvořitele existuje, je Behina Dalet. Behina Dalet se nazývá Malchut (Království), jelikož v ní vládne vůle přijímat.

Čtyři Behinot

Behina Dalet je jediným stvořením. Behina Dalet je rozdělena na vnějškovost, jejíž částmi jsou Sefirot, Parcufim (plurál pro Parcuf), světy a náš svět – nehybné, vegetativní a pohyblivé – a na niternost: duše lidí. Rozdíl mezi všemi těmito částmi je pouze v rozsahu vůle přijímat, která je uvnitř nich.

Behina Dalet, která byla úplně naplněna Or Chochma, se nazývá „svět Ejn Sof“ (bez konce), jelikož její touha přijímat Světlo nemá konce. Behina Dalet přijímá Světlo pomocí svých čtyř předcházejících Behinot – Šoreš, Alef, Bet, Gimel. Je tedy vnitřně rozdělena do pěti Behinot touhy přijímat: tužeb po Světlech, které ji předcházejí; a touhy po Světle, které k ní přichází.

Čtyři Behinot, jež předcházejí Behinu Dalet, která má uvnitř sebe pět Behinot

Souhrn: Světlo vyzařuje ze Stvořitele, z Behiny Šoreš. Ve čtyřech stádiích Světlo vytváří stvoření, Behinu Dalet. Esencí stvoření je touha přijímat potěšení. Potěšení je vnímání Světla uvnitř touhy. Behina Dalet se sama rozděluje do čtyř částí, které přijímají Světlo z předcházejících Behinot. Behina Dalet, která je naplněna Or Chochma, se nazývá „svět Ejn Sof.“ Části Behiny Dalet se nazývají „duše“ a „světy.“ Světy obsahují Parcufim, Sefirot a všechno, co je jiné než duše.

 

Překlad bude pokračovat...