Přepis

ARI Films a Perspective Research Institute

představují

„Mašiach sedí u brány Jeruzaléma a čeká,

až budou lidé hodni spásy.

Je spoután železy

a potřebuje úplné lidi, aby jej osvobodili.

Měl dost chasidů,

měl dost šířky, nyní požaduje

hloubku v lidech pravdy.“

- Rabi Menachem Mendel z Kotzku

Jeruzalém Srdce
Cesta s ravem Laitmanem
do mystérií duše světa

Lidé berou Jeruzalém jako hlavní duchovní město světa a vskutku je to svatým místem pro všechna náboženství. Je to definivně nejsvatější místo na světě. Je cetrem světa, protože je zde zvláštní síla, která je různými lidmi cítěna různě.

Co je tato síla, kterou uvnitř sebe člověk náhle cítí, která na něj působí, přitahuje jej vstříc Jeruzalému? Člověk začíná cítit duchovní kořen, který v tomto městě existuje. Toto existuje uvnitř nás, blízko nám. Má to duchovní věčný život. Je to síla lásky. Jsou tu kameny, ulice, ale my necítíme město samotné. Opravdový Jeruzalém může být cítěn jen uvnitř napraveného srdce.

Srdce člověka

Vše, co v tomto světě máme, sestupuje Shora dolu, proto je tu Jeruzalém Nahoře a Jeruzalém dole. Je tu srdce, což je Malchut (království) Nahoře a pak je srdce člověka dole. Pokud si budeme přát, aby bylo postaveno město Jeruzalém, musíme nejprve vystavět své srdce, musíme jej napravit.

Co je srdce? V duchovnu je srdce touhou člověka. Pokud je touha omezována tím, že se člověk spokojí s tímto světem – s jídlem, sexem a se ctí – s jedinými věcmi, které v tomto světě má, chce být známý, slavný, pak je to jednoduše egoistické srdce. Takže je člověk uspokojen tímto světem a nepotřebuje duchovní Jeruzalém.

Pokud mu tento svět nestačí a hledá a cítí, že něco postrádá, pak se touží pozvednout nad tento svět, cítit duchovní svět. Pak jeho srdce touží po nápravě. Touží, aby bylo osvobozeno od egoistických tužeb. A toto se neděje najednou. Nejprve člověk postaví zeď, rozdělující všechny jeho touhy mezi čisté a nečisté, egoistické a altruistické touhy, stejně jako zeď města.

Zeď

Zeď kolem města jej stráží. Když člověk napraví své srdce, aby bylo jako Jeruzalém, musí ve svém srdci rozlišovat mezi dobrými myšlenkami, se kterými chce postupovat vstříc svatosti, a špatnými myšlenkami, které vstříc svatosti ještě namířeny nejsou; a rozdělovat je jedny od druhých a stavět zeď, která bude touhy po svatosti strážit, aby jim nebylo ublíženo touhami, které ještě nejsou napraveny. A poté, co tuto zeď má, bude za ní postaveno město.

Je to těžká práce, rozdělit a odlišit touhy, protože naše ego nás neustále tlačí a podvádí. Dělá člověka nepokojným, vyvolávajíce v něm čím dál větší touhy. Takže hlavní věcí tu je nezlomit se. Jeden musí strážit velikou touhu po duchovnu jako by strážil zvláštní květinu. Musí být jako slepý, nevidět, neposlouchat logické egoistické rady.

Pokud si člověk navzdory všemu opravdu přeje opustit svůj egoistický svět a vstoupit do Jeruzaléma Nahoře, co může dělat? Musí hledat bránu, která jej do města zavede.

Brány města

‘Brány města' znamenají místo, kde, pokud jeden udělá svou nápravu proti atributu, zvanému ‘brána,‘ pak dosáhne rovnocennosti formy se zvláštním atributem, který se nachází za zdí a brána se otevře a on vstoupí. Pravdou je, že by zde neměla být brána, ale zeď. Dosahuji zdi, která je podmínkou, že pokud ji naplním, otevře se vchod a já projdu. Ale stejně, jelikož je kolem města mnoho podmínek, protože město je nashromážděním mnoha přání, takže jsou zde body, zvláštní vlastnosti, a pokud se s nimi člověk srovná, dosáhne jejich výšky, pak vstoupí. Tak jsou na zdi zvláštní místa, která ukazují hlavní atributy, u kterých má člověk poté, co je jich dosaženo, právo vstoupit, má čistotu. Dostane Masach (zástěnu) podle zdi, protože zeď je Masach a on se přesunuje do města.

Atribut musí být atributem odevzdání, vlastností dávání. Uvnitř města má úplnou kontrolu odevzdání a venku města atribut přijímání, egoismus. A tak aby prošel zdí, člověk musí udělat tento skok, vnitřní změnu svého srdce z egoismu na altruismus.

Cesta 

Cesta, po které se přibližujete k duchovnímu Jeruzalému, je udělána z chyb, zmatků, pocitů beznaděje, bezmoci. Toto jsou stavy, kde cítíte, že postupujete a pak skáčete; a přesto tím procházíte, napravujete se. Toto se nazývá přistupování a blížení se k Jeruzalému. Proto je dobré, že tu jsou chyby a nepokoje, které vás odchylují z cesty. Ve skutečnosti vám to dává schopnost náhle vstát a zkontrolovat se. A z této vaší pozice se vstříc Jeruzalému Nahoře nasměrovat přesněji. Pokaždé pro vás Jeruzalém vypadá jinak a vaše stavy jsou odlišné. Ale právě těmito různými formami situací se člověku otevírá Vrchní Město.

Válka

Dnes je v našem srdci zřícenina. Podívejte se na tento svět. Je rozbit na části a je zmítán válkami a utrpením. Každý jednotlivec v tomto světě je jako rakoviná buňka, žíjící pouze pro sebe, pohlcující ostatní. Stejné je to s Jeruzalémem. Trháme jej na kusy. Jak by tomu mohlo být, aby se v takovém stavu náhle probudily atributy Jeruzaléma? Hlavní město jednoty a lásky – Jeruzalém adheze – když zde není jednota mezi jeho obyvately. O Jeruzalém budou v budoucnosti veliké bitvy a obzvlášť duchovní bitvy.

To protože se síly Klipy (slupky) a síly Keduši (svatosti) vždy snaží zmocnit místa, kam by mělo přijít Vrchní Světlo. Tento zápas neskončí až do Gmar Tikun (konce nápravy), kdy se odehraje největší bitva, zakončení války Goga a Magoga, která je v tomto samotném okamžiku na svém vrcholu.

Pravá bázeň

Jméno Jeruzalém drží všechna tajemství. Jeruzalém znamená nejvyšší, napravenou a dokonalou bázeň. Bázeň, zda jsem napraven do míry, do výšky, kdy se bojím, zda budu schopen dát celou svou lásku ostatním. Pak, navrch tohoto strachu, který cítím, oteře pochopení metody systém Světel a sil, a pak jeden uvidí síly Mašiacha (Mesiáše), ze slova Limšoch (přitahovat), táhnoucí jej z egoismu k altruismu, od nenávisti k lásce, z Jeruzaléma dole do Jeruzaléma Nahoře – do chrámu.

Chrám

Chrám je místo, kde jsou koncentrovány duchovní síly. Toto místo bylo symbolem atributu svatosti. Člověk míval tyto síly, které řídí duchovno, a které jej kontrolovaly podle jeho přání. A lidé si přáli  tam přicházet, aby se materiálně spojili s duchovnem, aby také na hmotné úrovni prováděli stejné věci, které dělali ve svých srdcích v chrámu, v srdci člověka.

Člověk přinášel ovoce, dary a desátky kamenům. Vše, co člověk vytvořil, vše, co dělal, sem bylo přineseno, aby byla jeho práce posvěcena. To bylo symbolem duchovního sklonu v jeho srdci. V té době nebyly modlitební knížky. Lidé sem chodívali a mluvili přímo ze svých srdcí, z hloubi svých srdcí. Cokoliv, co cítili, říkali Vrchní Síle a neměli na mysli mnoho slov.

Kněží byli lidé, kteří sloužili v chrámu, ti, kteří byli absolutně očištěni od světského ega a překročili všechny touhy, aby odevzdávali dokonalou lásku.
Oni byli jedinými, komu bylo dovoleno přijímat dary a desátky, protože si je nikdo z nich nemohl vzít pro sebe, takže předali chrámu vše, co přijali. Kněží jsou touhy v člověku, které chtějí pouze jedinou věc: přinášet poznání Vrchní Síly tomuto světu. Tyto veliké, vznešené touhy existují v každém z nás a přijde čas, kdy se v nás kněží probudí.

Ruina

Zboření chrámu se pro Kedušu (svatost) stalo místem ruiny, umožňujíc Klipot, silám nečistoty, egoistickým silám, aby sílily. Od té doby toto místo obklopují, chtějíce z něj sát hojnost a sílu. Vskutku to je to, co dělají, a sílí. My se tím na druhé straně necítíme posíleni, ale místo toho cítíme slabost, prázdnotu a neštěstí, jelikož to nejsou Klipot, ale my, kdo začít nápravu a přitáhnout k nápravě všechny ostatní, k duchovnímu vzestupu, aby také Klipot neměly jinou volbu, než vystoupit k duchovnu a ztratit se. Pak zde bude dům, jako je psáno: Můj dům se bude nazývat ‚domovem modlitby pro všechny národy, jeden chrám pro celé lidstvo.’

Jednou, když jsem byl v US, jsem na šabat zůstal v malém městě, nazývaném Jackson, v severní části US. Bydlel jsem v hotel a sedl jsem si na trávník s člověkem, který bydlel vedle mě, byl to prostý Německý dělník, jak jsem mohl poznat z jeho rukou. Okamžitě si uvědomil, že jsem žid a zeptal se mě, odkud jsem. Řekl jsem mu, že jsem z Izraele. Měl jen jednu otázku, která byla velmi vážnou otázkou. Zeptal se bolestně: ‘proč nestavíš chrám?’ Tak jsem mu řekl: ‚Jak je možné postavit chrám, když je v našich srdcích zřícenina?’ A on to pochopil a řekl: ‘tak začněme od toho.’

Modlitba

Začněme od srdce žádat nápravy. Žádost po nápravě se nazývá ‚modlitba.’ Není to to, co je napsáno v Siduru (modlitební knížce), je to to, co je napsáno v žádosti po Síle v srdci člověka. Žádat o Sílu je to, co nás pozvedne nad tento svět do duchovního světa, z egoistických přání k altruistickým vlastnostem, k odevzdání, k lásce. Pokud k tomu přijdou, musí dostat odpověď. Zeď, Kotel (Západní zeď) jim musí dát Masach, zeď je Masach. Pokud je zde Masach, pak bude v srdci člověka vystavěn třetí chrám. A pouze, pokud je v člověkově srdci postaven, může jej člověk popsat a psát o něm do nejmenšího detailu. Jeden každý detail chrámu je spojení člověka s Vrchní Silou.

Je tu jen jedna modlitba. Modlitba pro dobro všech, aby se člověk spojil s celkem, se všemi ostatními jako jedno tělo, jede muž v jednom srdci, v jednom velikém srdci, ve kterém se jednotí celé lidstvo. Pouze jedna modlitba může odsáhnout Vrchního chrámu a právě odtud přijde odpověď. Je to modlitba, abychom se všichni spojili a stoupali ve svatosti, myšleno, že dosáhneme duchovních sil a budeme žít na duchovní úrovni. Doufejme, že dosáhneme stavu, kdy bude Jeruzalém znovu postaven; a nad těmito zdmi zde bude město, které bude opravdovým svatým městem, že jeho vzor bude přesně odpovídat Vrchnímu duchovnímu kořeni ve světě Acilut. To je opravdový Jeruzalém.