Popis

Když Kabalista začne vnímat Vyšší Svět, vkročí do odlišné dimenze. Celý svět je před ním odhalen v celé své kráse a bohatství. Je to něco, co v tomto světě neexistuje. Vnímá úplně jiný obraz: síly, které hýbají naším světem, a duše, které nejsou spojeny s těly. Minulost, přítomnost a budoucnost před ním stojí v přítomnosti, prožívá toto všechno a žije naplněn věčným, dokonalým pocitem, pocitem, že obsahuje celé univerzum.

Tuto hlubokou, dojemnou zkušenost není možné vyjádřit slovy. Ve svých knihách nás Kabalisté pouze nabádají, jak těchto dojmů, pocitů a objevů reality dosáhnout. Píšou o druzích činů, které musíme provádět uvnitř sebe, naší vlastní silou, touhou a zástěnou. Reshimot, se vším uvnitř naší duše. „Prováděj určité činy a pocítíš." Avšak neříkají, co budeme cítit, protože je nemožné sdělit pocit.

Je to stejné v tomto světě. Pokud chci někomu něco nabídnout: „Vyzkoušej a uvidíš, jaké to je!," ať už to je či není hořké či sladké, jedna věc nebo druhá, pouze naznačím, co druhý pocítí, nebo jak dosáhnout toho pocitu. Ale pocit samotný, když je jím naplněn, je zakoušen pouze jím a nikým jiným.

Proto je pro Kabalistu obtížné sdělit nám, co cítí, čemu čelí, co je před ním odhalováno: co je skrytý svět.  Ve své esenci, ze všech možností našeho světa, které můžeme použít pro předání nějakého druhu myšlenky, nebo pro vytvoření nějakého druhu obrazu a sdělení jej lidem, kteří neprožívají duchovno; je zde jen jedno médium, které do určité míry vyjadřuje dojmy a rozkoše člověka, před kterým se Vyšší svět odhaluje - zvuk.

Nicméně zvuk nemůže zprostředkovat dojmy přesně, protože nemáme stejné Kelim, touhy, stejné smyslové orgány a orgány s vnitřními atributy jako ty, které mají Kabalisté, kteří dosáhli a vnímají Vyšší Světy. Zvuky nám dávají dojmy určité podobnosti, určitého slabého duplikátu.

Proto Kabalisté, kromě toho že píší články a velmi hluboký, těžký materiál, také píší písně, melodie. Je to další cesta, jak vyjádřit pocity Kabalisty stručnějším způsobem, přímo od srdce k srdci, skrze zvuky, beze slov - takže tyto zvuky vstoupí do našeho srdce a změní nás určitým způsobem, jaksi nás nalaďujíce k vnímání Vyššího Světa.

V každém z nás je duše. Duše Kabalisty připomíná hudební intrument, který je vždy naladěn, podobně jako Davidovy housle. Nejsou to normální housle, jak jsou obvykle zobrazovány na obrázcích, ale vnitřní Kli Kabalistovy duše, uvnitř které určitým způsobem cítí realitu a vyjadřuje to skrze zvuky. To proto byl pro nás Král David schopen napsat knihu Žalmů, která je plně složená z dojmů z Vyššího Světa.

Dostali jsme nesmírný dar od posledního velkého Kabalisty naší generace, rava Yehudy HaLeviho Ashlaga (Baal HaSulam), jež dostal toto jméno díky svému komentáři k Zoharu - Sulam (žebřík). Ve svých melodiích vyjádřil esenci všech stupňů a všech pocitů Vyšších Světů.

Nasloucháním těmto melodiím se dostáváme blíže k opravdovému vnímání Vyšší Reality, duchovna. Nasloucáním jim, člověk se postupně blíží a jakoby vstupuje do Vyššího Světa. Samozřejmě ještě postrádá vnitřní atributy, které získává studijním procesem skrze poslouchání lekcí. Avšak v každém případě pro každého člověka nehledě na to, jak moc ví a jak dlouho studoval Kabalu, zvuky jsou nejkratším, nejpřímějším a nejjednodušším prostředkem pro zakušení něčeho z duchovna.    

Ve Vyšším Světě Kabalista cítí stavy, které jsou lepší či horší, negativní či pozitivní síly; existuje mezi nimi, řídí je, zatímco ony řídí jej. Je to velmi podobné tomu, co cítíme v tomto světě. Kabalista vyjadřuje všechny tyto stavy skrze melodie.

To proto jsou zde zdánlivě smutné melodie a jsou zde veselejší. Ale ve skutečnosti je tak slyšíme my. Kabalista, který těmto melodiím naslouchá a vnímá obrazy, které vzbuzují, cítí jen vzrušení.

Tyto zvuky se mohou zdát smutné; melodie může být smutná, ale ve skutečnosti není smutná, je plná vzrušení, a pouze našim uším se projevuje jako určitý smutek, jako by člověk, který zvuk napsal, něco postrádal. Takto se to zdá nám, protože v našm světě používáme písmena, noty, nedostatek naplnění, Kelim, a ne světlo, které je naplňuje. Cítíme pouze Kelim, a ne Světla.

Ale v každém případě, když člověk poslouchá této hudbě, pomalu se blíží ke stavu, kdy budou tyto Kelim naplněny Světlem. Ucítí stejné vnitřní zážitky, které cítí Kabalista.

Přeji vám, abyste se všichni stali hodnými vnímat tyto rozlehlé prostory, pocity, celý Vyšší Svět, Stvořitele, Vyšší světlo naplňující duši, naši společnou Kli v každé melodii všech 125 songů v knize Žalmů. Rav Yehuda Ashlag (Baal HaSulam) na nás myslel. Chtěl, abychom přišli k tomuto stavu blíže, a právě proto nám zanechal tyto melodie. Naslouchejme jim a uvažujme o nich jako o prostředcích, jak vstoupit do Vyššího Světa.

Bnei Heichala

Bnei Heichala znamená  "synové Královského paláce," ti, kteří si přejí dosáhnout Paláce Krále. Králův Palác je Bina - vlastnost dávání, síla Stvořitele, duchovno. Synové jsou ti, kteří touží po tom, aby se ve svých vlastnostech podobali Králi, aby aby byli jako On. Slovo „Syn" (Ben) vychází ze slova „rozumí" (Havana). Touží po tom, aby rozuměli Králi a, skrze své porozumění, se k Němu dostali blíž a cítili Jej.

Proto jsou Bnei Heichala duše usilující o dosažení stavu sjednocení Krále ve Svém Paláci. Pro toto jsou připraveny projít celým systémem náprav, měnit se od počátku až do konce - z přirozenosti, ve které byly stvořeny, do přirozenosti Krále, jako je psáno: „Návrátil syny Izraele do výše jejich Boha." To je to, o čem je tato píseň.

Když dosáhneme tohoto stavu a staneme se Bnei Heichala, je to nazýváno Konečnou Nápravou. Proto zpíváme tuto píseň v době Minchy (večerní motlitby) během Šabatu. Šabat symbolizuje vzestup, během něhož se celý tento svět pozvedá úplně do Vyššího Světa a my všichni pak vstupujeme do paláce Krále.

Takto to bude vypadat na konci vývoje celého lidstva - Konečná Náprava. Avšak jsou zde duše, které již dosahují tohoto stavu dnes. To je vyjadřováno třemi vzestupy Světů během Šabatu. Ti, kteří podstoupí svou individuální nápravu, kdo studují Kabalu, cítí během Šabatu tři vzestupy. První vestup - večer, během počátku Šabatu; druhý - další den, ráno Šabatu; a třetí, největší vzestup během Minchy, nakonci dne, když Šabat končí. A pak, během nejvyššího stavu, zpíváme píseň Bnei Heichala.

Verše této písně jsou složeny Svatým Arim a melodie Baal HaSulamem. Z tohoto důvodu, díky sjednocení Ariho a Baal HaSulama v jedné sklatbě, my, vstupujíce do písně, opravdu dosahujeme nejvyššího vzestupu, který Kabalista může prožít před celkovou Konečnou Nápravou, kdy se celý svět pozvedne k tomu samotnému Paláci.

Je to tedy velmi povznesená píseň, jakoby hymna toho vzestupu. Tento stav je zatím dosahován jen těmi, kdo studují Kabalu, a později, jak očekáváme, jej dosáhne celé lidstvo.

Ki Hilatzta Nafshi

Ki Hilatzta Nafshi jsou slova z Žalmů. Jsou to slova, jež David použil, aby vyjádřil svůj stav, který cítil, když ve svém dosažení vystoupil do úrovně úplné nápravy celé své duše. Pak se obrátil k Vyšší Síle, ke Stvořiteli, se slovy: Ki Hilatzta Nafshi - "Děkuji ti, žes spasil mou duši."

Melodie této písně byla složena mým Učitelem, posledním velkým Kabalistou naší generace, Rabínem Baruchem Shalomem HaLevi Ashlagem (Rabašem). Tuto píseň mi zpíval více než jednou.

Možná se nám tato melodie zdá smutná, ale pravdou je, že není smutná, je jemná, a vyjadřuje pocity někoho, kdo vstoupil do vlastnosti Biny - dávání, vlastnosti Stvořitele - kde nejsou nářky a vše odpočívá v pokoji. Rabaš vyjadřuje vstup do tohoto stavu skrze tuto melodii, kdy najisto vidí, že všechny jeho Kelim, jeho celá duše, všechny jeho touhy se podřizují Vyšší Síle a začínají v ní vládnout.

Toto je krátká píseň. Je o vyrovnaném míru, o člověku vstupujícím do vyšší Síly a zůstávajícím v ní ve stavu absolutního, věčného odpočinku.

Tzadik Ke Tamar Ifrach

V podstatě jsou v každé písni dva stavy. Jeden je stav Kli, duše, na které člověk pracoval, napravoval, a pak dosáhl rozkoše a vzrušení; a teď ze své rozkoše zpívá.

Proto je v Tzadik ke Tamar Ifrach pocit předchozího stavu, kdy člověk postrádal naplnění, trpěl, a hledal, a že dosáhl stavu, ve kterém ví, že takto to mělo být, protože spravedlivý nakonec přijde k ospravedlnění celého procesu, kterým prošel.

Tak vytržení, které přichází z předchozího bytí v nejzazším stavu, cítě se velmi vzdálen Stvořiteli, a nyní vstupujíc do Králova paláce, Vyššího Světa, vytryskne v současném stavu ve formě melodie - z pocitu, který jej naplňuje.

Tento pocit obsahuje dva protikladné stavy: jeho předchozí, nejvzdálenější stav, který se zdá beznadějně daleko od Vyššího, a současný stav, kdy dosáhl splynutí s Ním.

V podstatě je tato píseň zvláštní, protože to, za co je jeden vděčný, není jeho stav. Místo toho je člověk vděčný za to, že je schopen být spravedlivým, myšleno je schopen ospravedlnit Stvořitele ve všem, co se mu po cestě stalo. Teď vidí kauzalitu a naléhavou nutnost všech stavů, jimiž prošel. Chápe, že všechny pro něj byly nachystány shůry, aby mohl dosáhnout povzneseného stavu.

Hasal Seder Pesach

Hasal Seder Pesach vyjadřuje stav člověka na začátku své cesty: je plný energie, připraven na tuto cestu, a ví, že před ním leží proces nápravy, dokud se nenapraví, aby přijal Světlo, Tóru. Ale během vyhnanství v Egyptě, pozvedaje se nad svou přirozenost, již vidí plnou záruku, že s pomocí shora má sílu a je schopen ve všem, co je pro něj připraveno, projít těch 49 bran, náprav, tzv. Lag Ba Omer (33. den Omeru), uprostřed a ve všech dnech Omeru s cílem, aby došel k přijetí Tóry, Šavuotu, protože pak bude celé Kli člověka připraveno na 50. bránu, a bude hoden přijetí Světla.

Je to celkem jednoduchá píseň. Symbolizuje zvláště člověku připravenost jít a projít Sefirot Omeru - celá náprava Kelim, kterou musíme provést v každé Sefiře, v každém z těchto 49 stavů.

Leagid Ba Boker Hasdecha

Leagid Ba Boker Hasdecha vyjadřuje stavy, které prožíváme. V našem světě, když usneme, v podstatě ztratíme vědomí, odpojíme se od světa, od života. Vstoupíme do stavu bytí odpoutaného od života a jsme ponecháni pouze s tzv. Kista de Chayuta - úrovní minimálního života v nás - kdy si v podstatě nejsme jisti, zda (pokud se tak můžeme zeptat) se po spánku zvedneme nebo ne. Tak proč vstáváme? Úplně najednou získáme probuzení zevnitř, a pak se vzbudíme a pokračujeme ve svém životě v nový den.

Ale tento stav, v němž se odpojíme od reality a vkročíme do snů je velmi zvláštní. Podobné stavy existují i v duchovnu, a to je proto, že vše, co existuje v hmotném, je výsledkem duchovního.

Proto jsou v duchovnu také stavy zvané „den," „večer," a „ráno," pouze v duchovnu se všechny dějí, protože člověk sám vytváří „den," „noc," a všechen čas; prochází skrze tyto stavy sám. Pokud se nedonutí skrze tyto stavy, pokud se nedotlačí, nepostupuje, pak čas neplyne, protože v duchovnu není čas. Jsou tam pouze činy, příčina a následek.

Takže dokud člověk „nejde spát," v duchovním významu, myšleno, neodpojí se z duchovní reality a neuloží se do dřímoty, odpojení od duchovna - Stvořitele, Vyšších Sil - vyvstává otázka: „Díky čemu se zase vzbudí?" To proto člověk provádí zvláštní nápravy, jimiž připravuje touhu „povstat" uvnitř sebe. Pokud se člověk připraví správně, Vyšší světlo vyjde proti těmto touhám a probudí jej, stejně jako nás Slunce budí ráno. Avšak bez Světla, které přichází shůry, nebude schopen se vzbudit.

V podstatě proto poté, co člověk „ráno vstal" myšleno, znovu se probudil k duchovnu (to je v duchovním nazýváno „vzestup" („probuzení" - rise)), chválí Vyšší Sílu, Stvořitele, jež jej probudil a dal mu probuzení k dosažení cíle stvoření, náprav, vznešených, věčných a dokonalých stavů. A pak člověk zpívá: „ráno vyhlaš Svou milost," protože je to opravdu milost z Výše, která jej probudí.

Waltz

"Valčík" je velmi speciální melodií. Je vskutku klasickou, se všemi charakteristikami valčíku ve shodě s našimi tradicemi. Tato melodie nenáleží Baal HaSulamovi, ačkoliv k nám přišla skrz něj. Slyšel ji od svého Rava, Amora z Puršova (Pursov), který jej vzdělával. Baal HaSulam žil ve Varšavě, stejně jako jeho rodiče. Poblíž Varšavy byla malá vesnička, Puršov, a v této vesnici žil Rabín z Puršova - tak byl nazýván. Byl to Kabalista. Když Baal HaSulam trochu vyrostl, začal k němu chodit spolu s jeho otcem, který jej bral s sebou. Baal HaSulamův otec také studoval s Rabínem z Puršova. Postupně, jak Baal HaSulam rostl, Rabín z Puršova jej začal k sobě přitahovat, vysvětlovat mu a pomalu ho uvádět do vnitřní části Tóry, ne Gemary, Pentateuchu a všech obvyklých knih, ale do vnitřní části Tóry, Vědy Kabaly.

Skrze něj Baal HaSulam dosáhl odhalení Stvořitele, duchovna, a stal se Kabalistou. Po určitou dobu mu Baal HaSulam byl velmi blízko, ale později začal objevovat, že přesáhl úroveň svého učitele. Baal HaSulam ho pak opustil a odešel do Izraelské země. To mi řekl Rabaš, nejstarší Baal HaSulamův syn.

Tato melodie přišla od Rabína z Puršova, předaná Baal HaSulamu, od něj mému Ravu, a já ji slyšel od něj.

Kel Mistater

Kel Mistater je píseň, kterou zpíváme na konci Šabatu, na konci dne, kdy se již blížíme k opuštění, konci Šabatu. Konec Šabatu je čas, kdy jej Božská Šechina (Posvátnost), která k člověku přichází během duchovního vzestupu, začíná záměrně opouštět, ponechávajíce ho v temnotě, v nedostatku naplnění, takže vše, co obdržel během Šabatu, slouží jako hnací energie, aby nezávisle dosáhl toho, co během Šabatu dostal jako dar.

Šabat je nazývan „dar." Jako je psáno v Tóře, Stvořitel řekl: „Mám dobrý dar pro Izrael a Šabat je jeho jméno. Běž a pověz jim." (její v originále) (Talmud, Šabat 10b) Šabat je vskutku dar. Proč? Dar je něco, co není člověku dáno jako odměna, protože pro něj nepracoval. Dar je mu dán z lásky.

A tak i Šabat - shůry přichází Vyšší Síla zvaná Šabat. Samozřejmě přichází ke Kabalistovi, člověku, který touží přijít ke Stvořiteli blíž, tomu, kdo se oddává duchovnímu postupu, a ne obyčejnému člověku. Vyšší síla přichází seshora a člověk je jí nevyhnutelně probuzen. Prožívá různé pocity, fenomény, které si nezaslouží podle svých Kelim, ale které jsou mu dány jako dárek.

Člověku je zaručen jeho vzestup, jeho odhalení, ale po čase tento pocit začíná slábnout a končit. Pak člověk říká: Kel Mistater-"Stvořitel se schovává." Ty, Stvořitel, Ses mi zjevil ve stavu Šabatu jako dar a teď ode mě znovu půjdeš pryč ve svém ukrytí. Chápu, že je to nutné, abych přišel blíže a objevil Tě dokonce i v „nízkých" dnech, myšleno v době Tvého skrytí, ve všední dny, když jsem ve stavu všedního dne, oddělen od posvátnosti. Ale musím se ujistit, že se všechny dny týdne spojí se stupněm Šabatu. Toto je píseň člověk, který zažil Stvořitele.

Tato píseň vyjadřuje pocity všech deseti Sefir - Keter, Hochma, Bina, Hesed, Gevura, Tifferet, Netzah, Hod, Yesod a Malchit - a to proto, že v nich jeden vnímal vlastnosti Stvořitele a nyní, jak vchází do zastření a Stvořitel se vzdaluje, ví přesně, čeho musí dosáhnout sám. To je v něm již vepsáno jako Reshimot, a získal pro to sílu díky tomu, že mu byl dán stav Šabatu. Teď se během týdne člověk pozvedá na úroveň předchozího Šabatu a později, když přijde následující Šabat, bude to pro něj ještě větší dar. To pokračuje, dokud se všechny tyto Šabaty nespojí do stupně Konečné Nápravy.

Baal HaSulam po svých žácích chtěl, aby zpívali kabalistické melodie místo melodií, které byli lidé zvyklí zpívat. Tak bral od svého učitele a také takové melodie vytvářel sám a učil je své žáky.

Většina těchto melodií se vztahuje ke „dním pokání" -   Rosh Hashanah (Nový rok) a Yom Kippur (Den vykoupení), protože vidíme, že melodie, které jsou obvykle zpívány v synagogách během kalendářních dnů  Rosh Hashanau a Yom Kippur, nevyjadřují dostatečně vnitřní stav člověka, který žije na duchovním stupni zvaném Rosh Hashanah nebo Yom Kippur.

Dojmy a inspirace, které tyto vzestupy vyvolávají uvnitř člověka, jsou mnohem větší, než je vyjádřeno v písních zpívaných lidmi. Proto Baal HaSulam vyvinul zvláštní úsilí a vytvořil nové melodie, mnohem bližší tomu určitému duchovnímu stupni, například  Hamol Al Maasecha, Hinei Ke Homer, Be Yad a Yocher, které zpíváme během Yom Kippur. Tyto stupně, inspirace, vytržení jsou mnohem silnější, než co je zvykem mezi lidmi.

Avšak vše to se vztahuje ke Kabalistovi a těm, kdo chtějí být těmito písněmi inspirováni, nějak prožít inspiraci a rozkoš, dokonce i když jich ještě nedosahují v praxi. A pak používají tuto metodu. Proto učíme tyto melodie dokonce i začátečníky, vysvětlujíce jim, co každá z nich obsahuje.

Nejdůležitější věcí v kabalistické hudbě nejsou noty samotné, ale všechny ty jemné nuance, které mezi nimi existují. Učíme se, že jsou Taamim (chutě), Nekudot (tečky pod písmeny), Tagin (koruny nad písmeny) a Otiot (písmena). Co jsou písmena? Písmena jsou přesně nejjemnější nuance, zformované na konci celého dojmu Kli ze Světla. Tyto jsou zvány písmena - dojmy z Reshimot, opouštějících Kli a znovu do ní vstupujících, jak světlo opouštělo Kli. Tento krátký dojem uvnitř a vně, v opouštějícím Světle, je nazýván „písmeno," myšleno symbol, největší informační část.

Je to stejné se zvuky. Když hrajeme tyto zvuky, tyto melodie, je zde velký rozdíl mezi tím, kdo ví, a tím, kdo je nevědoucí, mezi tím, kdo hraje správně, a kdo hraje hezky; a leží to v tom, jak moc jeden rozumí tomu, kde jsou důležité věci. Co je nejdůležitější neleží ve zvucích, ale v nejmenších symbolech; jak zvuk začne a končí, a ne ve zvuku samotném.

Bohužel zdaleka ne každý je připraven to vyjádřit. Měl jsem skvělého studenta, který mi byl velmi blízký - Vitalika. Hrál na housle. Řekl mi: „Jsem připraven hrát jen pod podmínkou, že mi budeš držet ruku." A to je správné.

Melodie Vyšších Světů - část 1