Ahoj a vítejte v Odhalené Kabale. Jsem Tony Kosinec.

Předtím jsme se učili o plánu reality, Myšlence Stvoření, činu Stvořitele, kvalitě Vyššího Světa a co je duchovno.

Tato Myšlenka stvoření, což je stvořit stvoření a naplnit jej neohraničenou rozkoší, je jediným důvodem pro cokoliv, co se kdy bude dít, a vše co se v našem životě objevuje je jejím výslekem; je to buď že z ní vychází a je to na své cestě k jejímu naplnění, ať už tuto vlastnost můžeme vnímat nebo ne. A to je problém, který máme, protože si myslíme - a nejhlubší otázka, kterou o svém životě máme, a naše neschopnost cítit, kde jsme a kam jdeme, vychází pouze ze skutečnosti, že se musíme ptát, "Pokud je Stvořitel zcela dobrým, a činí pouze dobro, pak proč vidíme zlo? Proč jsou zde špatné události?

Abychom prozkoumali tuto otázku, Kabalisté nám položili mezní čáru, jak bychom měli postupovat v našem zkoumání, abychom dostali pravou odpověď a nebyli jsme zmateni.

Baal HaSulam nám říká, že je v Kabale pravidlo a to je "co nemůže být dosaženo, nemůže být pojmenováno." Co to znamená?

Cílem je, že chceme dosáhnout přímého vnímání Stvořitele, ne myšlenky, ne nějakého druhu intelektualizace, protože v intelektualizaci není skutečná odpověď. Nemůžete se cítit přesvědčeni (pouhou) ideou. Musíte to v sobě cítit stejným způsobem, jako cítíte, kde stojí vaše nohy, nebo jako se díváte na něco, co je před vámi. Musí to být "hmatatelné." Jenže opravdová změna je tu ve vnímání, ne v ideách či abstrakcích.

Člověk nedokáže skutečně porozumět událostem ve svém životě, protože člověk odmítá půlku veškeré reality. Půl všeho, co se děje, a co je jím považováno za špatné, člověk odmítá. A to kvůli vnitřnímu naprogramování, které máme, což je "vůle přijímat." Tato vůle přjímat slouží jako usměrňující systém, tedy jsme jí úplně kontrolováni a vše, co dělá, je, že nás buď přitahuje k něčemu, co shledáváme lahodným, co vidíme jako rozkoš a co považujeme za dobré, nebo utíkáme od něčeho, co nám rozkoš nedává, co nás činí prázdnými, takže od toho prcháme.

Neustále hledáme pouze ty věci, které jsou považovány za dobré. Takže naše pochopení, co je úlohou obou těchto událostí, je mylné, protože naše zaměření není nikdy na celek obrazu. Je vždy na pouze na malou část obrazu, protože se na něj díváme zevnitř úrovně problému samotného. A to je pro nás obrovským problémem, protože veškeré vnímání, jak jen můžeme vidět v obyčejné přírodě, přichází pouze jako výsledek kontrastu.

Chlad známe pouze díky jeho protikladu, horku. Známe to, co je nahoře pouze tehdy, když to srovnáme s tím, co je dole. Pokud se podíváme pouze na vlastnost horka samotného - pokud by k tomu nebylo nic v protikladu, pokud by to nemělo žádnou opačnou vlastnost - byla by to esence; nebyli bychom v tom schopni vůbec nic cítit. Pokud by zde nebyl pohyb, žádný způsob, jak něco změřit, co bychom mohli o horku vědět? Nebylo by tam nic; prostě by zde nebyl žádný pocit. Takže toto srovnání mezi tím, co považujeme za dobré a proč to považujeme za dobré, a co považujeme za špatné a proč to považujeme za špatné, to je věc, která potřebuje být měřena.

Potřebujeme mít něco, co není klouzavou stupnicí (sliding scale). A nemusí se nám to zdát, protože jsme oslepeni touto neschopností zahrnout větší rámec reality, ale veškeré naše hodnocení dobra a zla zevnitř vůle přijímat je zcela subjektivní; je to klouzavá stupnice. Tedy můžeme říct, že určité události, které vidíme, jsou považovány za zlé. Ale pokud se na to opravdu do hloubi podíváte, pokud se podíváte na to, co jsou vaše skutečné odezvy (a tohle je míněno tím, že "pouze to, co může být dosaženo, může být jmenováno"), musíte se podívat na skutečný prožitek.  

Vemte si například katastrofu Tsunami. V této katastrofe bylo zabito 400,000 lidí a kdokoliv, pokud se ho zeptáte, řekne: "to je strašné." Ztráta života byla strašná; utrpení ostatních bylo strašné. Je tu téměř nepředstavitelný rozsah této zkázy, zla biblického měřítka. Ale co se stane, pokud jste jeden z vlastníků společností, které se dostanou k rekonstrukci středisek v těchto oblastech. Je to nejlepší věc, která se vám stala za posledních pět let. Takže co jste skutečně zažili? Můžete podle své představy říct "ách, měl by se kvůli tomu cítit špatně," a idea dobra je toto, a idea zla je toto.  Ne, musíte jít podle toho, co skutečně cítíte. Pokud měříte něco jiného, měříte něco fiktivního. Občas můžeme vidět tento fakt, že něco, co bychom nejprve brali jako špatnou událost, můžeme chápat jako dobrou událost, když se podíváme na úrovně života pod námi.

Pokud se podíváme na něco jako je lesní požár a vidíme strašnou škodu, můžeme se na tu situaci podívat a říct, "no, víte, bylo to špatné pro stromy, ale ve větším měřítku věcí, co se stane je, že tu byl smysl; budeme mít, no, víte, možná tu bude rozmanitější les, hustší les, a věci, které zabraňovaly jeho zdárnému růstu se teď změnily. A jediným důvodem, jak můžeme katastrofu vidět jako dobrou věc je, že se na ni podíváme jako na proces; vidíme větší rozsah vývoje na úrovních života pod námi.

Pod námi jsou úrovně klidného či nehybného, pak je tu rostliná úroveň, pak je zde živočišná úroveň a je tu lidská úroveň, na které žijeme. Bohužel je tato úroveň jen složitou živočišnou. Abychom byli schopni vidět, co se nám děje, a naprogramování a instinktivní úroveň, a větší rámec toho, co se děje v našich životech; ne pouze jediný průřez, kde nerozumíme ani plánu, ani navádění. Způsobu, kterým věci postupují vstříc cíli. Když se na to podíváme (Tony ukáže na střední část vektoru) na lidské úrovni, nemůžeme porozumět; nemůžeme se do vyšší úrovně vytáhnout za své vlastní vlasy. Musíme to být schopni vidět na vyšší úrovni, kterou kabalisté nazývají "mluvící úroveň."

Mluvící úroveň člověka je, kde začíná být částí Vrchního Systému a vidět celý systém řízení, poskytovaného Stvořitelem, té Jedné Síly, která námi dvěma hroty pohybuje skrze vůli přijímat, která nás přitahuje k něčemu dobrému, a odpuzuje nás od něčeho zlého. Pokud to můžeme vidět z té úrovně shora, přestaneme události v našich životech vidět jako izolované kusy a snažit se je pojmenovat v místě času a prostoru, kde doopravdy nemáme žádné vnímání příčiny čehokoliv.

Takže co musíme udělat, abychom se byli schopni dostat do tohoto Vyššího Stavu? Jak vidíme z tohoto vyššího pohledu? No, nemůžeme to udělat sami. Můžeme to udělat jen s pomocí toho, co už tam je, musíme být schopni vnímat to, co tam je, a pak se tomu můžeme připodobnit.

Vzpomeňte si, že síla evoluce je pouze vývoj přání a tento systém Vrchního Světla to uspořádal tak, že jsme hnáni spolu s těmito touhami, dokud nedojdeme k tomu, abychom si přáli přesně tu správnou věc. Ale protože jsme v našem vývoji zapojeni nevědomou cestou, tedy "nejsme k tomu dovedeni naší vůli a ani v tom nepostupujeme naší vůlí," dokud nedojdeme do bodu, kdy v člověku nastane probuzení.

Probuzení je zařízeno těmi událostmi, které nazýváme "dobré a špatné." Jinými slovy naše touhy pokračují v rozvoji a mění se tak, že naše otázka roste. A všechny z těchto, které považujeme za rány, nás nutí klást otázky na hlubší a hlubší úrovni: Co je skutečnou příčinou utrpení? Proč trpím, a jak mohu utrpení zastavit? Tato síla vývinu nás nevědomky žene, dokud se nespokojíme s ničím jiným než s odpovědí na tuto otázku, protože odpověď na otázku může přijít jen z Vyšší Úrovně, která řídí systém, která nás nutí vnímat, jako by tu byly dobré a špatné události.

Takže teď, když v pocitech člověka vznikla tato hmatatelná potřeba, kterou nemůže nahradit žádná jiná touha, pouze odpověď na tuto otázku, tuto vědomou hmatatelnou potřebu - nyní má odpověď místo, kam jít, jedinec ji může přijmout. Ale abychom věděli, proč trpíme, musíme vědět, co je dobré a co je zlé, a víme, že to nemůžeme cítít či změřit za použítí pohyblivé stupnice. Nemůže to být zevnitř vůle přijímat. Musí to být vzhledem k něčemu, co se nemění. To, jak víme, je vlastnost Stvořitele, která vždy a pouze dává. Je to nepodmíněné věnování a vlastnost bytosti je přijímat, vůle přijímat pro ni samotnou. Je to míra kontrastu mezi těmito dvěma vlastnostmi, která nám začíná dávat povědomí o tom, kde jsme, protože jediná věc, která se dá cítit a vnímat je Stvořitel. Otázka je, jak to vnímám? Jako co to vnímám?

(Tony kreslí) Žijeme v moři Světla. To znamená, že do naší nádoby, do našeho Kli, přijímáme neustále rozkoš. (Tony ukazuje na kresbu Kli) Toto je naše vůle přijímat. A Vrchní Světlo nás neustále naplňuje rozkoší, tedy vnímáním, které je ve skutečnosti vnímání Světla samotného. Pořád je to Stvořitel akorád že to záleží na tom, co říkáme, že to je; záleží to na tom, co je pokrývka, jak nazýváme věc, která se děje.

Všechny události našeho života jsou nám sesílány takovým způsobem, abychom je vnímali přímo, jako Přímé Světlo. Ale pokud je vnímáme tímto způsobem, znamená to, že je cítíme skrze vůli přijímat, a nevíme, proč nám jsou dávány. Co se snažíme udělat, je cítit myšlenku uvnitř nich, tedy: Jaká je tu vlastnost? Jaká je vlastnost věnování, což je Stvořitelův záměr za tím, že nám dal tuto událost? Jak je to spojeno se silou vývoje, která nás přivádí k naplnění?

Pokud to dokážeme pochopit a vnímat , pak rozumíme události a také se pozvedneme do té úrovně. A vše, co se snažíme v událostech života udělat, je ospravedlnit Stvořitele. Toto je spravedlivý, to je Cadik. Je to ten, kdo, nehledě na události v životě, cítí Myšlenku za darováním té události, benevolentní sílu Stvořitelova řízení. A pouze rozdíl mezi tím, co cítíme v našem Kli, a co je Stvořitelovou Myšlenkou, tedy co je naše myšlenka ve srovnání se Stvořitelovou Myšlenkou - to je zdroj utrpení.

Tento kontrast mezi mou přirozeností - mým záměrem přijímat Světlo - a Stvořitelovým záměrem věnovat Světlo - tento rozpor mi způsobuje znepokojení, utrpení a tak dále. Tato vlastnost věnování, vlastnost dávání Vrchního Světla je obecným zákonem univerza a vše v univerzu se od toho odvíjí. Vyplývají z toho všechny zákony, všechny vnitřní i vnější zákony přírody. A spočíváto na veškerém životě, aby našel rovnováhy, homeostázi mezi tím, co je vně, a tím, co je vevnitř. Takže do stupně, do kterého nedodržujeme tento zákon života, tedy stát se jako on, náš svět a všechny jeho askpekty trpí, nejen člověk, ale jeho okolí - jeho svět, jeho země, jeho rodina, celek reality.

Jedním ze způsobů, jak přitahovat Vrchní Světlo, které nám umožní pozvednout se do úrovně, kde můžeme začít chápat a vnímat Stvořitele, je studiem kabalistických textů. Jediným důvodem studia kabalistického textu je přitahovat Světlo, které napravuje; ne pro nějaké intelektuální vědění, ale pro přeměnu, která se děje uvnitř.

Když začneme číst tento text, vemte se otázky, věci které potřebujete vědět nejvíc, zapamatujte si je a vneste je do čtení, nezáleží na tom, co chápete intelektuálně, záleží pouze na tom, co potřebujete a co cítíte.

Tento článek se nazývá Není nikdo jiný mimo Něj, pochází od Baal HaSulama a byl zaznamenán jeho synem, Rabašem.

Je psáno, že "není nikdo jiný mimo Něj," myšleno že ve světě není jiná síla, která by měla schopnost udělat něco proti Němu. A co člověk vidí, jmenovitě že jsou věci ve světě, které popírají Domácnost Horního, je tomu proto, že On si to tak přeje.

Jinými slovy, je to záměrně postaveno tak, že vidíme systém, ve kterém cítíme, že jsou tu dobré a zlé události. A cítíme, že k našemu dobru je tu odporující síla; že je zde něco, co nám zabraňuje cítit se dobře. A důvodem, proč se toto děje, je, že samotná Vrchní Síla chce, aby se to dělo; je zde smysl, přeje si to tak, protože není žádná jiná síla, která by tomu mohla skutečně dát vzniknout.

A je pokládáno za nápravu, zvanou "levá odmítá a pravá přitahuje," myšleno, že to, co levá odmítá, je považováno za nápravu. To znamená, že jsou zde ve světě věci, které mají od počátku za úkol člověka odchýlit od pravé cesty, a odmítají jej ze svatosti.

Říká, že tato zkušenost nebýt schopen přímo Stvořitele vnímat, tento pocit této Síly odstrukující nás pryč, to se nazývá "náprava." To je Síla, jíž se děje něco, co nám umožňuje se změnit; je to část tohoto systému řízení, a nazývá se "levá odmítá (tedy odstrukuje) a pravá přitahuje" (přibližuje Stvořiteli).

Mluvíme tu o člověku, který chce cítit Stvořitele, ne jen o normálních událostech života, ačkoliv jsou strukturovány stejným způsobem, protože všechny úrovně přírody pracují na přesně stejném principu.

Ale "To znamená, že jsou zde ve světě věci, které mají od počátku za úkol člověka odchýlit od pravé cesty, a odmítají jej ze svatosti." To znamená, že když člověk použí cítit vnímání Stvořitele, znát zákony, které vládnou jejich životům, ochutnat svatost, což je Keduša, což znamená být oddělen, být stranou, tato vlasnost Kedušy je vlastností vůle věnovat. Je zcela oddělena od tohoto světa; je zcela nad ním. Takže tu jsou v tomto systém záměrně věci, které způsobují, aby člověk nebyl schopen vnímat tuto svatost.

A prospěchem z těchto odmítnutí je že díky nim člověk získá potřebu a úplnou touhu, aby mu Bůh pomohl...

Toto odstrkování - poté, co je tu touha, poté, co je tu záměr poznat Stvořitele - toto odstrkování dělá to, co jsme viděli v celém systému přírody: způsobuje nutnost. Znamená to, že je tu specifická potřeba, která je budována. Ne požadavek po té či oné věci, po autech, po bohatství, po jídle, po sexu, po znalostech, po moci, ne: staví to zvláštní potřebu.

...prospěchem z těchto odmítnutí je, že skrze ně člověk obdrží potřebu a úplnou touhu, aby mu Bůh pomohl...

Touha, která je stavěna, je touha přímo po Bohu, přímo k Bohu (v hebrejštině Jašar Kel), touha přímo po tom, co je nahoře.

...jelikož vidí, že jinak je ztracen. [Jinými slovy potřebují spojení s Vyšší Silou, která vše řídí]. Nejen že ve své práci nepostupuje, ale vidí, že klesá....

Tedy čím víc to jeden potřebuje, tím víc Světlo odhaluje rozdíl mezi jeho vnitřní kondicí a stavem Světla. To se nazývá "odhalení zla." Na co to potřebujeme? Potřebujeme to, protože toto jsou naše prostředky měření. Je to skrze kontrast, že něco poznáme.

Měříme rozsah lásky, úplnosti Myšlenky Stvoření, proti bariéře, v níž začínáme vnímat naši vlastní přirozenost. Takže nám tímto procesem kontrastu není odhalena jen podstata Stvořitele a Vrchního Světa, je nám odhalena naše podstata. A čím víc touha roste, obzvlášť tato touha získat kontakt se Stvořitelem, tím větší vnímání Stvořitele ji může naplnit.

Nejen, že ve své práci nepostupuje, ale vidí, že klesá...(jinými slovy vidí rozdíl mezi sebou a Stvořitelem) a postrádá sílu dodržovat Tóru a Micvot dokonce i ne pro Její jméno. (Totiž člověk cítí, že nejen že nedokáží přío vnímat Stvořitele, ale nedokáží se ani oklamat, že to dělají pro jakýkoliv důvod, aby dosáhli Stvořitele. Vidí nejvyšší stupeň rozdílu, ale toto je požehnání, protože je to expanzí vůle přijímat a její nápravou, jak ve skutečnosti postupujeme). Že pouze opravdovým překonáváním všech překážek, nad rozumem, může dodržovat Tóru a Micvot (Tedy ne svou silou, ne svými znalostmi, žádným druhem ideí či teorií, ale pouze hmatatelným přijímáním Světla, což musí být nad rozumem; toto spojení je nad vůlí přijímat a všechny myšlenky spojeny v tom, jak dostat ty věci, které chceme.)

Tato síla, kterou zakoušíme jako dobré a zlé události, je levá a pravá ruka Stvořitele, která nás poté, co máme tuto touhu jít přímo k Bohu, řídí prostředky vzestupů a sestupů skrze normální události našich životů, pokud jsou správně chápány. Nezáleže na tom co to je, co se v našem životě s touto touhou vyskytne, tato speciální touha roste, dokud konečně nezahrne a nepohltí celý imaginární svět a nepřivede nás do úplného kontaktu s realitou.

Toto je jen příchuť krásy těchto článků. V objevování toho, co existuje uvnitř těchto článků a uvnitř kabaly budeme pokračovat.

Znovu se k nám přidejte.