Další díl

Kabala Odhalena #14

Odhalení a skrytí

Lekce pro americký televizní kanál Shalom TV

Anthony Kosinec

• Zvýrazněno: Původní Baal HaSulamuv text
• Normální: Komentáře Tonyho Kosineca
• Kurzíva s malými prvními písmeny: zdůrazněná slova
• Kurzíva s Velkýmii prvními písmeny: přepis z hebrejštiny

Opět ahoj a vítejte v Odhalené Kabale. Jsem Tony Kosinec.

Několikrát jste nás slyšeli mluvit o žebříku, po němž stoupáme z našeho současného vnímání, omezeného vnímání reality, celou cestou vzhůru 125 úrovněmi dokud člověk nedosáhne ekvivalence formy se Stvořitelem. Nemůžeme vysvětlit každý z těchto kroků, ale obecně je důležité vědět, kam je člověk směřován, kam máme jít, z čeho se skládá cíl.

Baal HaSulam ve svém Úvodu do studia Deseti Sefirot poskytuje mnoho velmi důležitých, zásadních informací. Jednou z věcí, o které mluví, jsou stavy, kterými si člověk může být jist, že bude procházet při dosažení tohoto vyššího vnímání. Dělí je do pěti stavů, a v rámci těchto pěti stavů je mnoho úrovní, kterých je zaznamenáno 125, o nichž se mluví jako o žebříku.

Pojďme se podívat na to, co může člověk očekávat, že si prožije, a tím budeme mít také možnost vidět něco o jednom velmi důležitém prvku studia Kabaly, kterým je, proč kabalisté studují ve skupině, kde se toto nachází na cestě, proč to tam je a jak nám to pomáhá dosáhnout stavů, které jsou zde načrtnuté.

Tady jsou, rozložené na grafu. /dvojité skrytí, jednoduché skrytí / náprava / první odhalení, druhé odhalení/

Tady jsou stavy, kterými procházíme během naší cesty zpět ke zdroji naší duše.

Ve fyzickém světě zjistíme, že existují dva hlavní stavy: dvojité utajení, a poté, co jím projdeme, jednoduché utajení. Na konci tohoto stavu je bariéra mezi fyzickým a duchovním světem, a první stav, do kterého  v duchovním světě vstoupíme, je stav korekce.

Vysvětlím Vám to. Poté, co tímto projdeme, zjistíme, že existuje první odhalení – vyšší úroveň kontaktu se Stvořitelovou podstatou – a konečně poté druhé odhalení – dovršení této cesty a dosažení ekvivalence formy se Stvořitelem.

Podívejme se, z čeho se skládá dvojité skrytí. Baal HaSulam jej popisuje takto:

Dvojité utajení je skrytí uvnitř skrytí. Je to stav člověka, který ani necítí odvrácenou tvář Stvořitele; nedokáže nic vnímat tak, že to přichází od něj. Cítí, že Stvořitel ho opustil, zcela ho přehlíží, přičítá utrpení osudu a slepé přírodě. Zmaten Stvořitelovým přístupem k sobě samému, člověk ztrácí víru.

Nemluvíme zde o někom, kdo není na cestě. Toto není stav světa obecně nebo masy, pro kterou uvnitř její reality Stvořitel neexistuje jako něco skutečně hmatatelného, nebo něco co je motivuje. Toto je o člověku, který je v jakémsi stavu nevědomí s přihlédnutím k této touze, ale stále zjišťuje, že jeho život a jeho směr je řízen touhou skutečně porozumět, proč se věci přihodí tak, jak se přihodí. Tak tento člověk cítí, že existuje Stvořitel, ale že je opuštěn - to už je vztah a už je to počátek touhy. Proto tomuto říkáme “počátek cesty”. A to říká, že “ztrácí víru”. Baal HaSulam popisuje, co pro člověka znamená fyzický druh tohoto prožitku.

Když se člověk modlí, aby se mu něco nestalo a dělá dobré skutky, nedostává se mu odpovědi. *Poté, co se přestane modlit, náhle obdrží odpověď.

Tímto způsobem se pokouší o vztah se Stvořitelem, který však zakládá na jeho  zmateném chápání. Udělá krok vpřed ku Stvořiteli. “Poté, co se přestane modlit, náhle obdrží odpověď.”

Tak, ve svých prvních skutcích, podle jeho porozumnění, nic, Stvořitel tam není, “opustil mě.” Když přestane, začne se cítit ve své vůli přijímat pohodlně. Obdrží odpověď. Jinými slovy, utrpení které měl, je mu v jistém smyslu zmírněno sebeuspokojením. Pak říká:

Jak člověk začne věřit v Boží Prozřetelnost a napraví své jednání, je nemilosrdně vržen zpět.

Jak postupuje na své cestě, odpověd shora, kterou člověk cítí, je úplné odmítnutí , tj. ztráta víry. A to je síla působící vůči člověku, který chce jít po cestě, ale toto je způsob, jak je člověkem vnímána a …… 

Jak přestane věřit a páchá zlé skutky, přjde mu do cesty štěstí a on cítí klid. Peníze jsou vydělávány nepoctivě.

Jinými slovy, když se zaobírá svými pochybnostmi, dívá se kolem sebe a vidí “ano, vy víte, fyzický svět a můj vlastní druh blahobytu…to je ta cesta, kterou jít, to je to, kde se nachází  mé uspokojení.

A zdá se mu, že lidé, kteří aspirují ke Stvořiteli jsou ubozí, nemocní, opovrhovaní, necivilizovaní, stupidní pokrytci.

Proč? Protože to je v jeho Kli, v jeho pocitech, jsou padlí na hlavu. Jeho zkušenost mu ukázala, že nic takového není, že to není realita, pouze sny, pojďme do reality.

Zdá se, že ti, kteří Stvořitele nehledají, prosperují, jsou zdraví, spokojení, chytří, laskaví, přátelští a sebejistí.

Vidí, že lidé, kteří nesledují tuto cestu, za kterou se honil, mají dobrý život; vnímá je jako šťastné, a o to opírá svou realitu.

Tato první úroveň je nazývána “dvojité utajení”, protože je zde mnoho aspektů Stvořitelova utajení před člověkem, obojí ať ano či ne, skutky, které se v živodě daného člověka objevují, touha setkat se se Stvořitelem, a fakt, že je vržen zpět a nemůže Stvořitele cítit, ať již je Stvořitel toho strůjcem, protože osoba začíná být zmatená a věří že zdrojem těchto problemů jsou lidé kolem něj, on, společnost, všechny tyto věci. A také nerozumí proč se to děje. Tak, je Stvořitel ukryt v tomto vnímání za dvěma clonami, významově dvěma závoji.

Toto je období, ve kterém se osoba reinkarnuje – znovu zrodí. Vše, co se přihodí, přihodí se na fyzické úrovni, a veškerý jejich vývoj je nevědomý, třebaže se snaží vstoupit na cestu.

Když si člověk tímto projde a nakonec se skrze tyto stavy dostane až k bodu, kde zažíná vnímat něco jiného, Vyšší Síla je protáhne tímto procesem, skrze nevědomou evoluci a fyzickou inkarnací do inkarnace duchovní, kde nyní začnou pracovat metodou, která jim skutečně dovolí dosáhnout duchovna a odhrnout jeden ze závojů. Baal HaSulam popisuje tento stav, který je nazýván jednoduché utajení, tímto způsobem:

Stvořitel je skrytý, tzn. projevuje se jako ne zcela laskavý, ale jako ten, který přináší utrpení.

Jinými slovy, člověk si je jist, že Stvořitel je strůjce všeho, co se mu v životě přihodí, ale jedinou věc, kterou může od Stvořitele cítit s přihlédnutím na svou cestu je, že mu přináší nedostatek, a to, co nazývá utrpením. Tak, nerozumí Stvořitelovým úmyslům, ačkoli realita Stvořitelovi svrchovanosti je člověku zřejmá.

Člověku se zdá, že vidí odvrácenou tvář Stvořitele, protože se mu od něj dostává pouze utrpení. Přesto věří, že vše, co od něj přichází, je z nějakého důvodu, že s ním Stvořitel takto zachází, aby ho potrestal za jeho zlé skutky, nebo aby ho přivedl k dobrotě. Tak posiluje víru ve Stvořitelův dozor.

Neví – přichází toto proto, aby mě to posunulo nebo potrestalo za mé nedostatky, mé hříchy? Toto je místo, kde dochází k zmatkům. Nerozumí Stvořitelovu postoji k věcem, které nastanou.

Ztělesněný popis, toho jak je (v té době) postavena lidská realita, je tento….

Člověk je ubohý, nezdravý a lidmi opovrhovaný. Je úzkostlivý a zdá se, že nic v jeho životě není v pořádku.

Nyní vidí, že jeho stav není tak dobrý, jako lidí kolem něj, tak jak vnímal lidi při dvojitém utajení, zjišťuje, že mu stále něco chybí, myslí si, že nepřistupuje k lidem stejným způsobem, nic správně nefunguje, protože jeho primární touha spojit se se Stvořitelem je velmi zmatená.

Tony maluje

Tady, to je to, co zjistíte, když se lidé vyčerpali uspokojováním prvních pěti tužeb, což je něco, co se děje podvědomě při dvojitém utajení. Tehdy objeví bod v srdci, a v tomto čase objeví Kabalu. Zjistí, že existuje metoda přímého spojení a porozumění Stvořiteli. A tak bývají vystaveni, zdáse, možná jen náhodně, zapnou televizi, sledují program o Kabale a jejich bod v srdci začne pulzovat, nebo jdou na lekci, nebo zdvihnou knihu v knihkupectví a začnou získávat informace, které jsou skutečně možné, a začnou se tuto metodu učit.

Toto nazýváme přípravným obdobím, protože běhěm této doby člověk vědomě provádí vnitřní změny. Začnou se rozvíjet, využívajíc obou map reality, knih a správné metody, kterou je získání učitele, který dosáhl duchovna, Kabalisty, který je v duchovním světě, a který může člověku dávat rady a říká mu “trochu doleva, trochu doprava, to je ta cesta, kudy jít, toto je způsob, jak používat knihy.”

Existuje také jiný prvek, velmi, velmi důležitý prvek, který musí mít, aby tato metoda mohla fungovat. Ale řeknu Vám o něm později, jakmile uvidíte co je ve zbývající části této mapy, protože sami uvidíte, proč to tak musí být.

Když člověk dokončí tento přípravný proces a pronikne bariérou do duchovního světa, vstoupí do stavu nazývaného “stav korekce/nápravy”. Tehdy člověk přestává být zmaten ohledně toho, zda Stvořitele přímo vnímá či nikoli, a začně pracovat na nápravě tužeb, tedy 613, 620 tužeb (Mitzvot), které budou napraveny skrze pocit přímého spojení se Stvořitelem, kde člověk začne cítit výsledky svého vlastního postoje a rozdíl v jejich přístupu k Stvořiteli v recipročním režimu a koriguje své touhy-613, 620-dokud se nedostanou do slouladu s touhou nebo úmyslem, který má Stvořitel vůči nim.

Zde není ten druh vědění a odůvodnění, jaký existuje při prvním a druhém utajení.

Tony maluje

Zde, ve dvojitém a jednoduchém utajení zažíváme to, čemu říkáme svobodná vůle. Je svobodná pouze v tom, že jsme zmatení a že jednáme tak, jako by nic neexistovalo. Zde, za bariérou, je místo, kde začíná skutečná práce v Kabale, po přípravné fázi pracující přímo s poc.item, že Stvořitel existuje ve vztahu, ve smyslu, pracovat společně.

Jakmile člověk jednou překročí bariéru, začně pracovat na korekci/nápravě tužeb, co však skutečně dělá je to, že dokončuje přípravu a začíná správným způsobem pracovat s knihami, odhaleným způsobem. Ve skutečnosti tato fáze zahrnuje obojí, fázi nápravy i fázi prvního odhalení Stvořitele, ve které je člověku odhalena Stvořitelova prozřetelnost. Baal HaSulam popisuje tento přechod:

Navzdory utajení, víra osoby ve Stvořitelovu nadvládu nad světem silně roste. To jej vede ke knihám, ze kterých přijímá Světlo korekce/nápravy a porozumění, jak posílit víru ve Stvořitelovu vládu.

Když jeho snaha věřit ve Stvořitelovu prozřetelnost dosáhe dostatečného rozměru, který dovolí Světlu korekce/nápravy jej ovlivnit, stává se připraveným pro Stvořitelovu nadvládu nad ním samotným ve stavu odhalení. Stvořitel se jeví jemu a všem jeho stvořením jako “Dobrý a Laskavý” v souladu s jejich tužbami.

Jinými slovy, člověk začně cítit ne to, co cítil jako svobodnou vůli prostřednictvím svého ega, ale jako výsledek své touhy spojit se se Stvořitelem, cítí jedno a to samé jako Stvořitelovi úmysly. Toto je mu odhaleno, takže mezera, kterou nazýváme “svobodná vůle” je odstraněna a prožívána jako naplnění, ne jako výzva. A popisuje to tímto způsobem, což je ztělesněno v tomto:

Osoba cítí Stvořitelovu dobrotu, mír, stálé uspokojení, bez námahy vydělává dost peněz, nezná potíže a nemoci; je respektován a je úspěšný. Modlí se a okamžitě dostává od Stvořitele odpověď.

Čím vice dobrých skutků koná, tím vice se stává úspěšným a naopak, čím méně dobrých vykoná, tím méně úspěšným se stává.

Co tím myslel? Vše co vnímá, je ho uspokojuje. Už si více nepředstavuje, že je něco vně reality. Netouží po něčem venku, je mu to odhaleno uvnitř. Člověk vidí Stvořitelovu prozřetelnost k němu; rozumí, že je tvůrcem obojího, a také proč se vše děje – co se zde přihodí je, že člověk funguje nad časem a prostorem, takže vše, co se stalo před tímto bodem se změní. Vidí nejen budoucnost, jak si rádi myslíme o lidech, kteří mohou vidět mimo čas a prostor. Jeho korekce/nápravy se nepohybují pouze vpřed k budoucnosti, ale stejně tak se napraví celá jeho minulost. Taže chápe vše, co se odehrálo na nevědomé úrovni, ve dvojitém utajení, a před tím, věci, které ho tak říkajíc postihly, všechny tyto události, které cítil jako prázdnotu nebo špatné, kde byl týrán lidmi nebo Stvořitelem. To vše se z něj vytratí a on přesně porozumí, proč se toto událo a může to cítit v přímém vztahu.

Když to dokončil, je tu další fáze, a dokonce mnohem více přesnější a vznešenější fáze druhého Stvořitelova odhalení. Nejen že cítí Stvořitelovu prozřetelnost nad ním, cítí ji i ke všem ostatním stvořením; má zcela stejný postoj; vidí přesně to, co vidí Stvořitel, chce co chce Stvořitel, cití co cítí Stvořitel, a může vidět jak toto ovlivňuje skutečnost v realitě. A toto je vyjádřeno jako „miluj přítele svého jako sebe sama.“ Prožitím „miluj přítele svého jako sebe sama,“ je závoj stržen a člověk dosahuje “miluj svého Stvořitele”.

To je velmi důležité, protože toto je cílem. Tím, že vidíme toto, můžeme porozumět, co člověk potřebuje v přípravné fázi. Abychom dosáhli tohoto stavu, člověk musí začít rozvíjet metodu, která se tímto stavem zabývá, stavem “Miluj přítele svého jako sebe sama,” stav, ve kterém je vše propojeno a funguje pouze za účelem naplnění celku. To není možné pouze samotným čtením knih, nebo dodržováním přímých instrukcí od Kabalisty v duchovnu. Toto je místo, kde člověk vytváří přechodné stadium, a vytváří bod skutečné svobodné vůle tvorbou jejich prostředí – potřebují skupinu, potřebují vybudovat prostředí, které jim dovolí simulovat poslední stav a porozumět, že knihy a učitel a životní události mají být měřeny uvnitř toho, co nazýváme hra či simulace.

Kabalisté studují společně ve skupině, s velmi, velmi přesnými cíly. Cílem je – spojení se Stvořitelem a “miluj přítele svého jako sebe sama.” Avšak pokud se člověk snaží dosáhnout tohoto spojení se Stvořitelem, a celý svůj život bez správného prostředí, je to  zcela pohyblivý cíl.

Náš egoismus se nás pokusí zmást, protože ve vztahu ke Stvořiteli, jak opravdu víme, kde se nalézáme? Jak víme, jak vypadají jeho odpovědi pro nás, když jsme ve stavu utajení? Pokud chceme vyjít ven z utajení, musí být jeho skutečný postoj k nám odhalen.

A tak Kabalisté studují společně a pracují společně ve skupině tak, že se mohou učit řídící system toho, čeho chtějí dosáhnout. Je to jako když trénujete pilota. Dáte pilota do simulátoru. Co ve je ve skutečnosti v simulátoru? Je to krabice! Znáte to, je tam obrazovka, která nám dává obrazy, a  která představuje všechny možné věci, ke kterým by mohlo dojít, když letíte letadlem. Protože ten chlápek je nový pilot, neposadíte ho hned do 747 a půjdete ”pokračuj, zkus to a uvidí se co se stane.” Ne. Uvedete ho do situace, kde se budou dít specifické události, kde se naučí jaké jsou ovládací prvky, jak myslet a jak reagovat. Ikdyž je jen v krabici s kupou elektronických kontrolek a blikajícími obrázky před ním, když odtamtud vychází, už vlastně ví jak reagovat na nouzové situace, jak přistát na nějakém místě v Řecku, kde nikdy nebyl, protože to vyzkoušel při simulaci.

Skupina poskytuje místo, kde každý okamžitě dostává zpětnou vazbu, protože každý kdo pracuje ve skupině, studuje pouze za účelem dosažení specifického cíle. Nejhorší věc, která se může člověku přihodit je, že vezmou tyto věci svých do rukou a pak nerozumí, co je skutečným cílem.

Aniž byste byli schopni se otestovat proti něčemu, co vám reálně ukáže, kde se nacházíme ve vztahu k “lásky ke svému příteli” a ve vztahu k cíli jako takovému, něčemu, co vás nenechá se rozptýlit jinými věcmi. To je ideální prostředí pro rozvoj této jedinečné touhy.

Potíž je ta, že když člověk začne pracovat, přichází s maličkou touhou po duchovnu. Mají hodně fyzických tužeb a malou touhu dosáhnout Stvořitele. Avšak, dáte-li dohromady skupinu lidí, jejichž touhou je dosáhnout Stvořitele, pak je člověk naplněn inspirací. Neodchází jen se svými vlastními tužbami, odchází s tužbami všech ostatních. A “miluj bližního svého jako sebe sama” má hluboký smysl pro obojí, uvědomění i jeho efekt na tento svět.  Lásky ke Stvořiteli dosáhne prostřednictvím lásky k lidem, protože jsme jedna duše. Vstoupení do duchovna nemůže být dosaženo individuálně, protože uvědomění naší vzájemné provázanosti je vstupem do duchovního světa. Prací se všemi prvky – knihami, správným Ravem /učitelem/ a správným prostředím, jenž pro sebe máme svobodu vytvořit – a tímto vším Kabalisté mohou vstoupit do duchovního světa.

Opět se k nám připojte, půjdeme dál a dál naší cestou.