Odhalená kabala 15

Neživý, vegetativní, živý člověk

Lekce prezentovaná pro americký televizní kanál Shalom TV

Anthony Kosinec

• Tučně a odsazeně: originální text Baal HaSulama
• Normálně: Komentáře Tonyho Kosince
• Malými písmeny a kurzívou: zdůrazněná slova
• S velkými písmeny a kurzívou: přepis z hebrejštiny

Zdravím vás a opět vás vítám u Odhalené kabaly. Jmenuji se Tony Kosinec.

V této lekci se podíváme na čtyři úrovně, které existují v přírodě: neživá, vegetativní, živá a lidská.

Jsou pro nás důvěrně známé, podíváme-li se na život na zemi prostřednictvím pěti smyslů. Ale protože realita je konstruována v podobě kořene a větví, to znamená, protože zde je kauzální úroveň síly, která je těmto smyslům skrytá, to, co jsme schopní vidět a pociťovat, je pouze výsledek této síly. Tedy, tyto čtyři úrovně existence, jež zde pozorujeme, jsou větve čtyř úrovní této skryté Vyšší Síly. Vidíme je, ale rozumíme jim skutečně?

Podívejme se na ně.

[Tony kreslí]

Ve fyzickém světě jsou tyto čtyři části reality rozděleny podle jejich kvantity, do pyramidy. Ve spodní části pyramidy je největší kvantita; to je takzvaná nehybná úroveň. To, co zde skutečně zaznamenáváme, podle kabalistů není jednoduše nahromaděním hmoty, ale je to částečná kvalita úrovně kořene, která se sama manifestuje na úrovni větve způsobem, kterému můžeme trochu porozumět, a kvalita, s níž se na ni díváme, je vůle přijímat. To je tou jedinou věcí, která existuje ve fyzickém světě, takže vše, co vidíme, je vyjádřením tohoto. Z toho důvodu, na nehybné úrovni máme všechnu tvrdou hmotu vesmíru – všechny kameny, planety a tak dále – a největší počet věcí je v nehybnosti, protože pouze nehybnost má malé množství vůle přijímat. Pouze tato úroveň [Tony odkazuje na kresbu] – bude stěží přijímat. Z toho důvodu má velmi malou vůli ke změně, schopnosti ke změně. A je potřeba obrovské síly k přinucení k pohybu, ke změně.

[Tony kreslí]

Nad tím je vegetativní úroveň – veškerá hmota organických rostlin. Tato úroveň vůle přijímat je mnohem větší než nehybná úroveň, rozměrově větší, že jediná rostlina či jediná květina v sobě má více vůle k přijímání, než vše na nehybné úrovni. A protože má tento mimořádný rozměr touhy k přijímání, má také schopnost růst. Může určovat mezi tím, co je pro ni dobré a co je pro ni špatné, a roste velmi omezeným způsobem – přímo ke slunci, bere si určité prvky ze země, a tak dále. Jde o jednoduchou formu života.

[Tony kreslí]

Nad tím máme živou úroveň. Na živé úrovni je jedno zvíře – řekněme moucha – která má více vůle přijímat, než nehybná a vegetativní úroveň dohromady. Z toho důvodu si vytváří vlastní individualitu; vyhledává, co je pro ni dobré a volí mezi tím, co je dobré a co je špatné pro její blaho, a to na individuálním základě.

[Tony kreslí]

Nad tím máme lidskou úroveň. Tato úroveň zahrnuje více vůle přijímat, než všechny úrovně pod ní; všechny tyto úrovně jsou v ní obsaženy. Na této úrovni máme něco, co nazýváme „myslí“ a „srdcem“. Tyto elementy nám umožňují prožívat nikoli jako zvíře, které vidí jen to, co je přítomné, ale jsme schopni použít naši mysl a naše srdce, abychom nahradili tyto věci, které před námi nejsou přítomny. Tak naše vůle přijímat roste na ohromnou úroveň. Tedy, tato úroveň obsahuje všechny úrovně pod ní a ovlivňuje všechny úrovně pod ní. Takže, vnitřní život lidské úrovně je skutečně tím, co vytváří podmínky pro všechno ostatní ve vesmíru, protože to všechno je skutečně součástí člověka.

Když se lidská vůle přijímat vyvine ke svému maximu, dosáhne úrovně, kterou nazýváme „mluvením“ nebo tím, co můžeme nazvat „kabalistou“. V tomto bodě se projeví zcela odlišný řád, a tyto čtyři stejné úrovně jsou potom prožívány, anebo přinejmenším je možné je prožít ve spirituální říši.

[Tony kreslí]

Zde je vidíme rozepsané trochu jiným způsobem, protože se nezabýváme kvantitou kvality, ale srovnáním kvantity s kvalitou. Nehybná, živá, vegetativní a mluvící úroveň přicházejí s odlišnými názvy, tak jak je vidíme v Písmu svatém.

Nehybná úroveň je nazývána jako „paláce“; vegetativní úroveň je nazývána jako „roucha“; živá úroveň jako „andělé“; a mluvící úroveň jako „duše“. Jsou vytvořeny z poměru dvou kvalit – vůle přijímat a vůle dávat (odevzdání). Jinými slovy, když lidé dosáhnou této spirituální úrovně, procházejí procesem, díky němuž se vůle dávat (odevzdání) stane větší a větší, tak jak lidé stoupají těmito úrovněmi. Poté, nad všemi těmito úrovněmi, existuje další úroveň čistého darování (dávání, odevzdání), která je nazývána „Stvořitelem“.

Toto jsou velmi mysteriózní termíny, jsem si jist, že jste je již viděli v Písmu svatém. Odhlédněme od jejich mysterióznosti; podívejme se na článek Baal HaSulama, který se zabývá jejich přesným významem. Jedná se o článek 115 Shamati , z knihy „Shamati“. Popisuje to tímto způsobem:

Nehybné:

Nehybné je něco, co samo o sobě nemá autoritu. Spíše je pod autoritou svého Pána, a musí uspokojit všechna přání a touhy svého Pána.

Pamatujme si, že zde mluvíme o vyšším vnitřním životě, a musíme porozumět tomu, že neživá spirituální úroveň nemá svobodu nebo  moc sama nad sebou, právě tak jako fyzická úroveň nehybnosti nemá svobodu, protože svoboda a spirituální život začíná se sebekontrolou. Osoba, která neumí ovládat svá přání, je považována za spirituálně neživou.

Osoba, která usiluje o Stvořitele, se může dostat do stavu, kdy jasně vidí, že nemá moc nad svou přirozeností, ale to jí přinutí požádat Stvořitele o sílu  ovládat svůj egoismus, a její egoismus je skutečně tím, co utváří její přirozenost.

Žádá po Vyšší síle, aby mu dala sílu, ale nikoliv k tomu, aby si v tomto světě mohla dělat to, co chce; to je způsob, kterým v tomto světě jednají silní lidé. Jsou velmi zaměřeni na dominující touhu, a všechny jejich činy následují tuto touhu. Z toho důvodu se tento druh osobnosti stává čím dál tím větším egoistou. Všechna z jejich malých přání slouží jenom k přemožení druhého, k sobeckému prahnutí, spirituální cesta je však odlišná.

Zde se člověk dostává do situace, ve které chce odevzdat všechny své touhy Stvořitelově vůli, a tím, že to dělá, vyjadřuje svou svobodnou vůli a v ten samý okamžik kontroluje svůj egoismus. Chce, aby mu Stvořitel vládnul, ale Stvořitel mu již vládne, již ho ovládá, ale člověk stále aspiruje na to dosáhnout tohoto stavu svou vlastní vůlí. On sám chce vědět, chce porozumět, a chce se připojit ke Stvořitelově moci nad ním samým. A chce se přizpůsobit všem jeho myšlenkám a všem jeho přáním, způsobem, jakým se kůň přizpůsobuje příkazům jezdce. Tedy, v neživotném stavu na spirituální úrovni, osobnost zatím nemůže souhlasit se všemi činy, které se Stvořitel chystá s ním dělat, ale dosáhl stavu, kdy již sám v sobě pociťuje potřebu vyplnit všechna Vládcova přání.

Baal HaSulam pokračuje:

Z toho důvodu, když Stvořitel stvořil stvoření pro Jeho slávu, jak je psáno, „každý, kdo je nazýván Mým jménem a koho jsem vytvořil pro Mou slávu,“ což znamená, že On vytvořil stvoření pro Jeho vlastní potřeby. Přirozenost Pána je vtištěna do bytostí, což znamená, že všechny bytosti nemohou pracovat pro jiné, ale pro sebe sama.

Jestliže Stvořitel stvořil všechny bytosti pro svůj vlastní záměr, Jeho přirozenost je do nich vtištěna. To znamená, že každé stvoření dělá vše pro svůj prospěch. Vše, co bylo stvořeno, je zamýšleno pro jediný účel, a tímto účelem je předat všechna tato malá přání konečnému a nejvíce uspokojujícímu. Z toho důvodu vidíme tuto škálu rostoucí touhy v úrovních stvoření. Člověk začíná toto pociťovat a rozumět tomu, a neví, že Pánovy vlastnosti jsou zcela odlišné od něj samého, a není zde nic, co by mohl udělat. Toto je úroveň nehybnosti; není zde nic, co by mohl udělat.

Baal HaSulam pokračuje:

Vegetativní:

Vegetativní je to, co již má svou vlastní autoritu určitého rozsahu. Může dělat něco, co je v opozici k mínění Pána, což znamená, že může něco dělat nikoli pro sebe, ale pro darování (odevzdání). To je již v protikladu k tomu, co existuje ve vůli Pána, kterou vtiskl do nižších, aby pracovali pouze s vůlí přijímat pro sebe samé.

Jak můžeme vidět v tělesné flóře, ačkoliv jsou pohybliví a rozšiřují se v šířce a délce, všechny rostliny mají stále jednu vlastnost. Jinými slovy, neexistuje zde jediná rostlina, která může jít proti cestě všech rostlin, ale rostliny se musí přizpůsobit zákonům flóry a nejsou schopni dělat cokoli proti mysli jejich současníků.

Nemají tak život sami o sobě, ale jsou součástí života celé flóry, což znamená, že všechny rostliny mají pro všechny rostliny jednu formu života. Všechny rostliny jsou jako jediná bytost, a rostliny jsou specifické orgány této živé bytosti.

Takže, všechny rostliny existují tím samým způsobem, jako kdyby byly všechny součástí jedné a téže rostliny – začínají růst, usychají a umírají v tom samém pevném ročním období, všechno je předprogramováno, nic nezávisí na tom, co dělají. Rozvíjejí se a rostou nezávisle na svojí vůli.

Baal HaSulam říká:

Podobně, ve spiritualitě zde jsou lidé, kteří již získali sílu k překonání své vůle přijímat do určitého stupně, ale jsou omezeni prostředím. Nemohou být v opozici vůči prostředí, ve kterém žijí, zatím jsou v opozici vůči tomu, co chce jejich vůle přijímat. To znamená, že již pracují s vůlí  darovat.

To samé je ve spirituální oblasti. Ti, kteří mají příliš málo síly pro kompletní překonání své vůle přijímat, jsou zotročeni svou společností. Nemohou rozumět jejímu vlivu a nemohou pracovat mimo ní, ale pokouší se být v opozici ke své vůli k přijímání vnitřně, což znamená, že již pracují s touhou dávat (odevzdávat), a tito lidé jsou uvnitř svobodní, ale jsou zcela závislí na své společnosti, právě tak jako vegetativní úroveň rostlin.

Vegetativní úroveň obsahuje některé projevy nezávislé touhy; může se vzepřít pánově vůli. Co je míněno „pánovou vůlí“, je diktát vůle přijímat; dominance ega. Tento druh lidí může na určitém stupni pracovat proti tomu, co jim ego říká, protože získali nástroj na této úrovni, clonu, vnitřní sílu, a nyní mohou pracovat s touhami. Způsob, kterým pracují s touhami, je takový, že tyto osoby jsou v opozici k pánovu přání – která je v jejich vlastní přirozenosti – a to je přirozenost, kterou jim Stvořitel dal: jejich egoismus.

V tomto bodě již osoba vnímá, že její přirozenost emanuje přímo od Stvořitele, ale nesouhlasí s jeho vlastní vnitřní kvalitou, a chce jí ovlivnit protikladným chováním. Tedy, na vegetativní úrovni, osoba již může dávat, namísto dělání věcí pro svůj vlastní prospěch. A to je něco, co protiřečí vůli pána.

Tato vůle přijímat nám byla dána v tomto okamžiku, ve kterém jsme byli stvořeni. Tedy, na jednu stranu, Svořitel do nás vložil touhu a chce nás naplnit, na druhou stranu, chce, abychom přijali jeho vlastnost dávat (odevzdávat). Tedy skutečně, obě z těchto přání náleží Stvořiteli.

I když jsme byli ponořeni do egoistické touhy, v ten samý čas jsme byli zahrnuti do Stvořitelovy původní touhy. Naopak, jestliže eventuálně přijmeme altruistickou touhu, stále zůstaneme uvnitř Stvořitelovy vůle. To je proto, že zde není nic jiného než Stvořitelova vůle, Jeho moc nad námi. To je význam slov „není nikoho jiného kromě Něho.“ Osoba si však může zvolit, jakou moc, jaké síle se podrobí a jaký aspekt Stvořitelovy touhy ho ovlivní. Může si zvolit jednu ze dvou. Proč tedy nepociťujeme tyto dvě touhy rovnocenně?

Ve vyšší realitě, když vstupujeme do spirituálního světa a začínáme stoupat, stoupáme ve střední linii, takže tyto dvě volby – zda být pod vlivem egoismu nebo pod vlivem altruismu – jsou námi v tomto bodě vnímány jako ekvivalentní. Tento stav odkazuje ke „Klipat noga“, který je mezi darováním a přijímáním; někdy náležíme k jednomu, někdy k druhému. A to je skutečně tím, čím člověk je. Tedy to, co potřebuje udělat, je umístit sám sebe do neutrální pozice, mezi vlastnostmi darování a přijímání. Když dosáhne stavu neutrality, potom se stane svobodným pro vytváření vlastních rozhodnutí; to je tím, co nazýváme „svobodou“.

Baal HaSulam pokračuje:

Živá:

Vidíme, že každé zvíře má svou vlastní charakteristiku; zvířata nejsou omezena prostředím, ale každé z nich má vlastní vnímání a charakteristiku. Jistě mohou jednat proti vůli Pána, což znamená, že mohou působit v darování a nejsou omezeni prostředím, ale svým vlastním životem. Jejich vitalita nezávisí na životě jejich přátel.

Každá živá bytost je svým způsobem zvláštní; není zotročena prostředím a má své vlastnosti a své vlastní pocity. Ve fyzickém světě vidíme, že každé zvíře se může pohybovat svobodně a nezávisle na druhých, ale stále jsou podřízeni zákonům, které jsou pro jejich druh společné. Vidíme tedy mnoho druhů dýchat či hybernovat v tom samém pevném období života, takže podobně jako na spirituální úrovni, kdokoli ze živé úrovně má své vlastní vnímání a své vlastnosti; není vůbec zotročen společností; má větší stupeň svobody jít proti pánově vůli, proti vůli přijímat, než vegetativní úroveň. Může si vytvořit své vlastní prostředí.

Stále tak trochu potřebuje svou přirozenou, egoistickou společnost, ale není na ní zcela závislý.

Zatím nemohou pociťovat více, než své vlastní bytí. Jinými slovy, nemají vnímání jiných a přirozeně se nemohou starat o ostatní.

Živá úroveň má velký stupeň nezávislosti, ale schází jí jedna velmi důležitá věc – ona jediná má schopnost pociťovat samu sebe. To je to, čím je míněno „v přítomnosti“.  Nepociťuje ostatní, přičemž nejvyšší stavy jsou stavy propojené.

Popisuje úroveň mluvící:

Mluvení má tyto vlastnosti: 1) Jedná proti vůli Pána. 2) Není omezeno svými současníky jako vegetativní úroveň, což znamená, že je nezávislé na společnosti. 3) Rovněž pociťuje ostatní, a proto se o ně může starat, doplňovat je pociťováním a slitováním společně s kolektivem.

Může se také radovat z kolektivního potěšení a přijímat od minulosti a od budoucnosti. Zvířata však pociťují pouze přítomnost a pouze své vlastní bytí.

Jinými slovy:

1) Může zcela vzdorovat vládcově vůli – může spíše darovat než přijímat.

2) Narozdíl od rostlin, nezávisí na jiných lidech. Jinými slovy, nezávisí na svém prostředí, aby ho naplnil.

3) Pociťuje ostatní, takže se o ně může starat a uspokojovat jejich potřeby. To je to, čím je dávání (odevzdání). Má schopnost udělat více, než dělá Stvořitel. Jeho vztah ke své společnosti je jako u dospělého. Může vytvořit společnost, a uvnitř této společnosti může zcela jednat proti pánovi a vytvořit společnost, která je čistě altruistická.

Když začíná anulovat své egoistické vlastnosti, zjišťuje, že je sám stále více propojen se společností volbou. Objevuje, že je zde pravdivější kvalita mezi ním a celkem. To je úroveň absolutní lásky – když se člověk stane rovným se Stvořitelem. Může sdílet utrpení společnosti, což znamená, že s potěšením přijímá jejich přání, jejich prázdné nádoby. Také sdílí jejich radosti, což znamená, že nyní může naplnit jejich potřeby potěšením uvnitř sebe samého tak, že to celá společnost pocítí. Tím, že to dělá, člověk roste ke kořenům své duše a obsahuje všechny ostatní duše. Podobně jako kolektivní duše, Adam, koriguje je všechny. Ostatní zatím toto korigování nepociťují, ale osoba na této úrovni koriguje jeho část, která je v nich všech. A připojením všech k němu samému, ke korigované části jeho samého, může dosáhnout své individuální, finální nápravy. Nyní může přijímat jak od minulosti, tak od budoucnosti, zatímco živá úroveň spirituality může sebe sama pociťovat pouze v přítomnosti.

Připojte se k nám znovu.