Ženy potřebují pro svůj duchovní rozvoj méně podmínek než muži. 

Kabala říká, že pokud se chce muž duchovně rozvíjet, je povinen se oženit a založit rodinu. Je odpovědný za naplnění této povinnosti. V opačném případě se nemůže duchovně rozvíjet.

Žena se na druhou stranu může duchovně rozvíjet, i když není matkou či manželkou. Navíc, pokud má prostředky k zajištění existence, může si také vybrat, zda bude pracovat. V porovnání s mužem je žena relativně soběstačná a může duchovně růst bez mnoha externích podmínek, které jsou pro muže potřebné. Z duchovního pohledu je proto dokonalejším stvořením než muž.

Muž musí překonávat sám sebe, stále se přesvědčovat, že pro něj má duchovní cesta svou hodnotu. Je k duchovnímu rozvoji méně citlivý než žena, která o vše duchovní přirozeně usiluje. Ona je připravena přijmout, cítit a porozumět všem duchovním transformacím, které se uvnitř ní odehrávají. Touží po tom.

Potřeba po duchovním vzestupu je u ženy daleko zřejmější. Cítí se nespokojená se svým světem, zklamaná rodinou a prací. Muž hledá hloupé vášně jako fotbal, pivo, přátele apod., a ztrácí se v nich. Žije pronásledováním falešného cíle. Žena toho není schopna. Vnímá prázdnotu niterněji a intenzivněji. Nemůže se spokojit s tak nízkými cíli a dočasnými analgetiky. Mnohem častěji nastupuje na duchovní cestu a dostává se ke studiu kabaly.

Setkáváme se s tím po celém světě. Více než polovina z 1,3 milionu studentů studujících u Institutu kabaly jsou ženy.