Velcí kabalisté historie Moudrost kabaly je nejstarší ze všech moudrostí. Datuje se do časů Patriarchy Abrahama, do 18. století př.n.l., tedy před 3800 lety.

 

Moudrost kabaly je nejstarší ze všech moudrostí. Datuje se do časů Patriarchy Abrahama, do 18. století př.n.l., tedy před 3800 lety. Abraham Patriarcha byl obyčejným beduínem z Babylonu, který objevil existenci Božskosti a reality vně tohoto světa. Pak o tom napsal knihu nazývanou Sefer Yetzira (Kniha Stvoření), což je ve skutečnosti první kniha o moudrosti kabaly.

Po něm tu bylo mnoho kabalistů - jeho žáci, synové a vnuci. Všichni se zabývali kabalou až do doby druhého odhalení Mojžíšem, během exodu v Egyptě. Mojžíš byl velkým kabalistou, který pro nás napsal Tóru. V ní také vyjadřuje svá odhalení Vrchního Světa, ale jiným způsobem.

Zatímco Abraham psal jmény, Sefirot a Partzufim, Mojžíš se vyjadřoval jiným jazykem - Jazykem Větví. Protože všechno v našem světě přichází Shora, z Vyššího Světa, ježto je psáno, "Není dole stébla trávy, které by nad sebou nemělo anděla, který jej bije a říká mu, 'Nechť rosteš'." Proto je zde naprostá souvztažnost mezi vším, co existuje ve Vrchním Světě a vším, co existuje v našem světě.

Například v našem světě máme jazyk, označení a jména pro každou věc, kterou potkáme. Tato jména můžeme vzít a přejít zdánlivě na vyšší úroveň, do Vrchního Světa, a použít tato jména k popisu všeho, co se v tom světě děje. To je to, co dělal Mojžíš, když psal Jazykem Větví.

Díky němu dnes máme knihu Tóry. Lidé v tomto světě si myslí, že se vztahuje k světským událostem, historickým událostem, romancím, cestám a jiným činnostem. Ale ti na Vyšší Rovině, kterou chtěl Mojžíš popsat, ví, že Mojžíš nepsal o našem světě, ale o tom, co je ve Vrchním Světě. Popisoval  Vrchní Řídící Vyšší Prozřetelnost, jak duše vzestupují a sestupují, jejich inkarnace a celý Vrchní Systém.

Pak následovala Kniha Zohar (Kniha Záře), která se stala nejznámější knihou o moudrosti kabaly, ačkoliv ji nikdo zcela nerozumí. Zohar je psán jazykem Midraš. Toto je jiný jazyk než ten, který byl používán Abrahamem, který své knihy psal v Sefirách a jménech. Je to také jazyk odlišný tomu, který používal Mojžíš, který psal jazykem větví, používaje slova z tohoto světa. Zohar je psán jako fikce. Je imaginární a poetický. Zdánlivě mluví o tomto a Vrchním Světě, ale je to jazyk legend, zvaný jazyk Midraš.

Po Zoharu přicházíme ve Středověku, v Safedu, k odkrytí Svatým Arim, kabalistou Izákem Luriou. Nepsal nic sám, ale to, co zbylo z jeho učení, bylo písemně zaznamenáno Ravem Chajimem Vitalem, jeho žákem. Toto značí počátek současné kabaly.

Pak přišel čas Chasídství, a vývoj moudrosti kabaly v 17. a 18. století, dokud se nevyvinula do našeho součastníka, Baal HaSulama, rabiho kabalisty Jehudy Ashlaga. Baal HaSulam psal komentáře k Zohar a spisům Ariho, a vyjadřoval kabalu soudobým jazykem. Napsal Talmud Eser Sefirot (Studium Deseti Sefir) jako vědeckou knihu. Byla psána akademicky a velmi precizně, se slovníčkem, otázkami a odpověďmi — kompletní učebnice, vhodná pro naši dobu.