Zaslechl jsem v 4. napůl sváteční den Sukkota (30. září 1942) v Jeruzalémě.
Je známo, že ke zmizení světla Mochin a ukončení zivugu (styku) dochází pouze při přidání světla a základem úrovně ZON - je šest sefirot (vav) a tečka. To jest Malchut ve své podstatě není nic víc, než tečka - černá tečka, ve které není nic bílého. A pokud člověk bere tuto tečku jako svůj základ a neříká, že se chce tohoto stavu zbavit, ale naopak - přijímá ho jako nejlepší věc, tak se to nazývá "krásný dům v srdci." Protože neodsuzuje toto otroctví, ale vnímá ho jako to nejcennější pro sebe. A tímto "vyzvedává Šechinu z prachu." A pokud dodržuje tyto základy jako nejdůležitější pro sebe, nemůže spadnout ze své úrovně, protože základní naplnění nikdy nezmizí.
A když člověk přijímá podmínku pracovat jako černá tečka, dokonce i v nejhlubší tmě, která ve světě existuje ... Svatá Šechina potom říká: "Nemám kam se před tebou schovat." A proto: "Jeden uzel nás spojuje" a "nejde jej nikdy rozplést." Proto se pro něho nikdy nezastaví spojení.
Dojde-li k němu nějaké zvláštní svícení shora, přijímá ho v souladu s podmínkou "není možné vzdát se potěšení, a nemá v úmyslu dostávat potěšení," protože toto pochází od Stvořitele, a to bez jakékoli žádosti ze strany člověka. A o tomto je řečeno: "Černá a krásná. A pokud dokážeš přijmout tuto černou tmu - uvidíš mou krásu ".
O tom je řečeno: "Kdo je hloupý, ať odbočí zde ..." (Mišlej - Přísloví) Když člověk opustí všechna svá zaměstnání a chce pracovat pouze ve prospěch Stvořitele, stejně jako "hloupým živočichem jsem byl před Tebou" (Žalm 73), pak se stává hoden vidět konečnou dokonalost. A v tomto je podstata slov, "řekla tomu, kdo nemá srdce ..." Protože neměl srdce, musel být hloupý a naivní, jinak neměl možnost se přiblížit.
Ale někdy se člověk dostane do stavu, zvaného "Šechina v prachu", když jeho bod v srdci padá do nečistých světů BJA. A tehdy se nazývá "růže mezi trny". Má hroty a trny a v této době není možné dostat jakékoliv naplnění, protože spadá do moci klipot. Takový stav přichází prostřednictvím činů samotného člověka, protože svým jednáním dole ovlivňuje kořen své duše nahoře, ve svaté Šechině. Proto, když se člověk nachází v otroctví vlastního sobectví, vyvolává tím stejný stav nahoře, což umožňuje klipot vládnout nad svatostí.
V tomto je význam "půlnoční nápravy", když se modlíme za očištění Šechiny od prachu, tj. o její pozvednuti na vrchol, kde získá důležitost. Vždyť nahoře nebo dole se urči podle stupně důležitosti. A pak se nazývá černou tečkou. A během půlnoční nápravy člověk získává síly a říká, že chce naplnit řečené o "Livni a ŠImi." Livni je vlastnost bílé barvy (lavan), ve kterém není nic černého. A Šimi znamená "Slyšel jsem" (šmija li), tj. něco takového, co uznává rozum. A stává se mu přijatelné a přípustné přijmout vládu Stvořitele nad sebou.
A "konečná náprava" (tikun chacot) je náprava rozdělením, tj. oddělením svátostí od klipot, když se napravuje zlá přirozenost uvnitř egoistické touhy a připojuje se k přání odevzdávat.
"Vyhnanství" (gola) se skládá ze stejných písmen jako "osvobození" (geula). Liší se pouze písmenem "alef". To znamená, že je nutné přitáhnout Stvořitele do stavu vyhnanství (Největšího ve světě - alufo) a pak ihned pocítíme osvobození. A v tomto je tajemný význam slov: "Ten, kdo z nedbalosti udělá škodu, ať zaplatí nejlepším ze svého majetku." A proto je řečeno: "Pokud člověk sám sebe soudí dole, není nad nim žádný soud ze shora."