Úplatek oslepuje mudrce

Zaslechl jsem 24 Tevetu (6. ledna 1948)

     „Úplatek oslepuje oči mudrců“ (Dvarim). Když člověk začíná kontrolovat podmínky duchovní práce, ujišťuje se, že ji není možné přijmout ze dvou důvodů.

     Za prvé, neexistují žádné záruky, že bude odměněn za tuto práci, vždyť nevidí nikoho, kdo by už dostal plat. Pozorováním lidí, kteří už poskytli svá ramena, aby trpěli od těžkosti této práce, také nelze vidět, že dostali plat za svoji práci. A když si pokládá otázku: „Proč ale nedostali odměnu?“, odpovídá si, že zřejmě asi nesplnili do konce, podmínky této práce. Protože ten, kdo splní celý postup práce, je odměněn naplno.

     A zrodí se v něm tedy druhá otázka: ale odkud je zřejmé, že bude více schopný pro tuto práci, než je jeho přítel a dokáže splnit všechny podmínky tak, aby si byl naprosto jistý, že nikdo nedokáže najít v jeho práci žádné chyby, že všechno udělal správně, na sto procent?

     A pokud je to tak, ptá se: ten, kdo začal duchovní práci, samozřejmě, že zvážil všechny tyto důvody a jestli ji však přijal, znamená to, že našel nějaké vysvětlení? Ale jde o to, že pouze ostrý zrak je schopen uvidět pravdu. Jinak se nám pouze zdá, že vidíme, na čí straně je pravda- na straně spravedlivých, nebo ostatního světa. Ve skutečnosti pravdu nevidíme a aby jsme měli ostrý zrak, musíme se bát úplatku, který „oslepí oči mudrců a vyvrací slova spravedlivých“.

     A obvykle ten úplatek dostáváme přes svůj egoismus a proto není žádné jiné východisko, než přijmout tuto práci, za jakýchkoliv podmínek, bez jakéhokoliv přemýšlení- pouze vírou nad rozumem. A už potom, když se člověk očistí od egoismu a bude moci analyzovat stav, je tedy naděje, že ho dokáže uvidět ve světle pravdy. A ten, pro koho je zapotřebí záruky, samozřejmě, že si nedokáže odpovědět na tuto otázku, protože se mu zdá, že skutečná pravda, je v jeho námitkách a vždy dostane pocit vítěztví v této diskuzi, vždyť není schopen vidět pravdu.