159. Stalo se po dlouhé době
Kniha "Shamati" Článek 159

"Po mnoha letech král Egypta zemřel a synové Izraelští vzdychali a úpěli v otroctví dál, a jejich volání o pomoc dolehlo ke Stvořiteli, a zaslechl Všemohoucí jejich volání a sténání." (Exodus 02:23 )

Utrpení a bída dosáhly takového úrovně, že je nebylo možné vydržet. Národ se modlil ke Stvořiteli natolik, že Stvořitel zaslechl jejich volání a sténání. Ale na druhou stranu vidíme, že říkali: " Kdo nás zajistí?" Vzpomínali na plné hrnce masa a dostatek chleba, stejně jako ryb, cukety, vodní melouny, bylinky, cibuli a česnek, které se samozřejmostí v Egyptě jedli.

Ale skutečnost je taková, že práce v Egyptě pro ně byla velmi příjemná. Jak je psáno: "A zamíchali se s jinými národy a přijali jejich způsob života." To znamená, že pokud Izrael je pod nadvládou jiných národů, které vládnou nad Izraelem, a nemůže se zbavit cizího vlivu, má radost z otrocké práce a nemá přání se osvobodit z otroctví.

Proto to Stvořitel zařídil tak, že "král Egypta zemřel" a zmizela jeho moc nad nimi a proto nemohli už více pracovat. Pochopili, že není-li svitu světla Mochin, poskytujícího dokonalost, potom ani otroctví není dokonalé. A "synové Izraelští zasténali z této práce", která jim nepřinášela žádné uspokojení ani životní sílu. Vždyť "zemřel král Egypta" tj. ztratili veškerou vládu faraóna, která jim přinášela jídlo a výživu. A proto vznikla příležitost k modlitbě, po které ihned přišlo vysvobození.

A poté, když odešli do pouště a dostali se do stavu "katnut", toužili po návratu do otroctví, ve kterém se nacházeli, dokud žil král Egypta.