217. POKUD NEJSEM PRO SEBE, KDO PRO MĚ JE

Slyšel jsem v Adaru Alef 27

“Pokud nejsem pro sebe, kdo pro mě je, a pokud pro sebe jsem, co jsem já?“ Věc se má tak, že by člověk měl dělat celou svou práci způsobem „Pokud nejsem pro sebe, kdo pro mě je,“ to jest ve formě odměny a potrestání. Tedy že zde není nikdo, kdo jej může zachránit, než „v ústech tvých a v srdci tvém, abys činil to.“ Avšak pro sebe, v soukromí, by měl vědět, že „když jsem pro sebe, co jsem já?“ To znamená, že je všechno Osobní Prozřetelnost a není zde nikdo, kdo by mohl cokoliv udělat.

A pokud řekneš, že pokud je vše v Osobní Prozřetelnosti, proč je zde záležitost pracování ve formě „Pokud nejsem pro sebe, kdo pro mě je?“ Avšak skrze pracování ve formě „Pokud nejsem pro sebe, kdo pro mě je“ je člověk odměněn Osobní Prozřetelností, to jest dosáhne jí. Tak vše následuje cestu nápravy. A rozdělení povinnosti a Tóry, nazývané „děti Stvořitele,“ není odhaleno, pokud není předcházeno prací ve formě „Pokud nejsem pro sebe, kdo pro mě je.“