25. Pocházející ze srdce.

  Baal HaSulam, „Šamati“, článek 25

                       Slyšel jsem 1 Ava (21. Července) na hostině na počest ukončení knihy Zohar

„Pocházející ze srdce vchází do srdce“. Ale proč vidíme, že i když vešlo do srdce člověka, stejně se duchovně propadá ze své úrovně? Je to proto, že když člověk slyší slova Tóry od svého učitele, hned s ním souhlasí a přijímá závazek plnit uslyšené celým svým srdcem a duší. Ale poté, když se dostane do jiné společnosti, smíchá se s přáními a myšlenkami většiny, zabývající se hloupostmi. Pak on, jeho mysl, přání i srdce patří většině. A protože nemá člověk síly překlonit celý svět na stranu spravedlivých, svět ho podřídí pod sebe a on se zamíchá s jejich přáními. 

     A tedy on je jako „hejno hnané na jatka“, nemá na vybranou a musí přemýšlet, přát si a žádat to stejné, co žádá většina. Tím pádem používá cizí mysl, snahy a nicotnou vášeň odpornou duchu Tóry a nemá žádnou sílu postavit se působení většiny.  V takovém případě je pro něho pouze jedno doporučení – připoutat se ke svému učiteli a knihám na vnitřní úrovni, jak se říká - „krmit se z knih a jejich autorů“. A pouze díky spojení s nimi člověk dokáže změnit svoji mysl a přání k lepšímu. A žádné spory ani fígl mu nepomůžou v tomto případě změnit své myšlenky. Záchrana je pouze ve spojení, protože spojení, je zázračný prostředek vracející se ke Zdroji.

     Pouze když se nachází ve svatosti, může pak se sebou diskutovat a krásně řečnit o tom, jak ho rozum nutí vždy jít cestou Stvořitele. Ale po všech svých argumentech a přemoudřelostech, díky kterým chce zvítězit nad svým nečistým přáním (Sitra Achra), si musí pevně uvědomit, že všechno to nestojí za nic a nejsou to ty pravé zbraně, díky kterým se dá zvítězit ve válce s egoismem. Protože všechny tyto rozumné důvody jsou pouze důsledkem shora uvedeného spojení.

     Všechny rozumné důvody, na kterých staví své závěry, že je nutné vždy jít cestami Stvořitele, se zakládají na spojení s jeho učitelem. A když se ztratí tento základ, zmizí také všechna síla argumentu a nemá se o co opřít. Proto člověk v žádném případě nesmí důvěřovat svému rozumu ale pouze znovu se „přilepit“ ke knihám a učiteli. Pouze tohle mu může pomoci a ne rozum nebo učenosti, protože v nich není duch života.