4. CO JE V PRÁCI DŮVODEM PRO TĚŽKOST, KTEROU JEDEN CÍTÍ, KDYŽ SE ANULUJE PŘED STVOŘITELEM?

Slyšel jsem 12. Ševatu, 6. února, 1944

Musíme znát důvod pro těžkost, cítěnou, když si jeden přeje pracovat v anulování svého "já" před Stvořitelem a nestarat se o svůj vlastní zájem. Jeden přichází do stavu, jakoby celý svět stál nehybně a on sán v tomto světě zdánlivě chybí a opouští svou rodinu a své přátele kvůli anulování se před Stvořitelem.

Pro toto není nic než jednoduchý důvod, zvaný "nedostatek víry." Znamená to, že jeden nevidí, před kým se anuluje, myšleno necítí existenci Stvořitele. To mu způsobuje těžkost.

Avšak když začíná cítit existenci Stvořitele, jeho duše okamžitě touží po tom, být anulována a připojena ke kořeni, být v něm obsažena jako svíčka v pochodni, bez jakékoliv mysli a rozumu. Avšak to k jednomu přichází přirozeně, jako je svíčka anulována pochodní.

Proto následuje, že esencí jeho práce je pouze přijít ke vnímání existence Stvořitele, myšleno cítit existenci Stvořitele, že "celá země je plná Jeho slávy." To bude celou jeho prací, myšleno všechen elán, který do práce vkládá, bude pouze pro dosažení tohoto a ne pro jiné věci.

Jeden by neměl být sveden do toho, že musí něco získat. Místo toho je tu jen jediná věc, kterou člověk potřebuje, jmenovitě víra ve Stvořitele. Neměl by myslet na nic, myšleno že jediná odměna, kterou chce za svou práci, by měla být, aby byl odměněn vírou ve Stvořitele.

Musíme vědět, že zde není rozdíl mezi malým a velkým osvícením, které člověk dosáhne. To protože ve Světle nejsou změny. Místo toho jsou všechny změny v nádobách, které řijímají hojnost, jako je psáno, "Já, Pán, se neměním." Proto pokud může jeden zvětšit své nádoby, do té míry zvětšuje osvícení.

Avšak otázkou je, čím může jeden zvětšit své nádoby? Odpovědí je, do míry, do které chválí a vzdává díky Stvořiteli za to, že jej k Sobě přivedl blíže, aby Jej jeden trochu cítil, a přemýšlí o důležitosti věci, myšleno že byl odměněn nějakým spojením se Stvořitelem.

Jaká je míra důležitosti, kterou si jeden pro sebe zobrazuje, tak v něm roste míra osvícení. Jeden musí vědět, že nikdy nepřijde k poznání pravé míry důležitosti spojení mezi člověkem a Stvořitelem, protože jeden nedokáže posoudit jeho pravou hodnotu. Místo toho nakolik je jeden oceňuje, natolik dosahuje jeho prospěšnosti a důležitosti. V tomto je síla, jelikož takto může být jednomu toto osvícení uděleno trvale.