5. LIŠMA JE PROBUZENÍ SHORA, A PROČ POTŘEBUJEME PROBUZENÍ ZDOLA

Slyšel v (roce) 1945

K dosažení Lišma, není to v jeho rukou, aby porozuměl, jelikož to není pro lidskou mysl, aby pochopila, jak může být ve světě taková věc. To protože jednomu je dovoleno pochopit jen, že když se zabývá Tórou a Micvot, něco dosáhne. Musí zde být sebe-uspokojení; jinak je jeden neschopen cokoliv udělat.

Místo toho je to osvícení, které přichází Shora, a pouze ten, kdo je ochutná, může vědět a chápat. O tom je psáno, „Ochutnej a viz, že Pán je dobrý.“

Tak musíme pochopit, proč by měl jeden hledat ponaučení a rady týkající se toho, jak dosáhnout Lišma. Nakonec, žádné rady mu nepomohou, a pokud mu Bůh nedá jinou přirozenost, nazývanou „Vůle Odevzdávat,“ žádná práce mu nepomůže dosáhnout záležitost Lišma.

Odpovědí je, jak naši mudrci řekli (Avot, 2:21), „Není pro tebe dokončit práci, a nejsi volný ji prozahálet.“ To znamená, že jeden musí dát probuzení zdola, jelikož to je rozlišováno jako modlitba.

Modlitba je považována za neúplnost, a bez neúplnosti není naplnění. Proto když má jeden pro Lišma potřebu, naplnění přichází Shora, a odpověď na modlitbu přichází Shora, myšleno že jeden přijímá naplnění pro svou potřebu. Následuje, že jeho práce je potřebná k přijetí Lišma od Stvořitele pouze ve formě nedostatku a Kli (Nádoby). Přesto jeden nemůže nikdy dosáhnout naplnění sám; raději je to dar od Boha.

Nicméně modlitba musí být úplná modlitba, tedy z hloubi srdce. Znamená to, že jeden na sto procent ví, že ve světě není nikdo, kdo by mu kromě Stvořitele Samotného pomohl.

Avšak jak jeden ví, že zde není ku pomoci nikdo kromě Stvořitele Samotného? Jeden to uvědomění může získat právě tehdy, pokud vynaložil všechny síly k dispozici a nepomohlo mu to. Tak musí jeden ve světě udělat každou možnou věc, aby dosáhl „pro Stvořitele.“ Pak se může modlit z hloubi svého srdce, a pak jeho modlitbu Stvořitel uslyší.

Nicméně jeden musí vědět, když usiluje dosáhnout Lišma, vzít na sebe, aby chtěl pracovat zcela v odevzdání, úplně, myšleno pouze odevzdávat a nic nepřijímat. Pouze pak jeden začíná vidět, že orgány s touto ideou nesouhlasí.

Z toho může jeden přijít k jasnému uvědomění, že nemá jinou radu, než svou stížnost vylít před Pánem, takže bude tělo souhlasit se zotročením se před Stvořitelem bezpodmínečně, ježto jeden vidí, že své tělo nemůže přesvědčit, aby své já anulovalo úplně. Ukazuje se, že právě když jeden vidí, že zde není důvod doufat, že bude jeho tělo souhlasit s pracováním pro Stvořitele samo od sebe, jeho modlitba může být z hloubi srdce, a pak je jeho modlitba přijata.

Musíme vědět, že dosažením Lišma člověk zlou náklonnost usmrcuje. Zlá náklonnost je vůle přijímat, a získání vůle věnovat ruší vůli přijímat z bytí schopným udělat cokoliv. To je považováno za usmrcení jí. Jelikož byla odstraněna ze svého úřadu a nemá nic víc co dělat, jelikož není nadále používána, když je odvolána ze své funkce, to je považováno za usmrcení jí.

Když jeden zvažuje „Jaký zisk má člověk z celé své námahy, jíž se namáhá pod sluncem,“ jeden vidí, že ze dvou důvodů to není tak obtížné, zotročit se Jeho Jménu:

1. Beztak, myšleno ať dobrovolně či nedobrovolně, jeden musí v tomto světě vynakládat úsilí, a co jednomu zbude z veškerého úsilí, které vykonal?
2. Avšak když pracuje Lišma, přijímá jeden potěšení i během práce samotné.

Podle přísloví Mluvčího z Dubny (Sayer of Dubna), který mluvil o verši, „nevzýval jsi Mě, Ó Jákobe, ani ses kvůli Mně neobtěžoval, Ó Izraeli.“ Řekl, že to je jako nějaký bohatý muž, který opustil vlak a měl malou brašnu. Umístil ji tam, kam všichni kupci dávají svá zavazadla, a poslíčci berou balíky a přinášejí je do hotelu, kde kupci prodlévají. Poslíček si myslel, že by si kupec jistě vzal malou brašnu sám a není pro to třeba poslíčka, takže vzal velký balík.

Kupec mu chtěl zaplatit malé spropitné, jako obvykle platí, ale poslíček si jej nechtěl vzít. Řekl: „Dal jsem do hotelového depozitáře velkou brašnu; vyčerpala mě a sotva jsem tvou brašnu unesl, a ty mi za to chceš zaplatit tak málo?“

Ponaučením je, že když jeden přijde a říká, že se v dodržování Tóry a Micvot rozsáhle namáhal, Stvořitel mu řekne, „nevzýval jsi Mě, Ó Jákobe.“ Jinými slovy to není mé zavazadlo, které jsi vzal, ale tato brašna patří někomu jinému. Jelikož říkáš, že jsi v Tóře a Micvot měl velké úsilí, musíš mít jiného domácího, pro kterého jsi pracoval; tak jdi k němu a on ti zaplatí.

To je významem „ani ses kvůli Mně neobtěžoval, Ó Izraeli.“ To znamená, že ten, kdo pracuje pro Stvořitele nemá námahu, ale naopak potěšení a povzneseného ducha.

Avšak ten, kdo pracuje pro jiné účely nemůže ke Stvořiteli přijít se stížnostmi, že mu Stvořitel v práci nedává vitalitu, jelikož nepracoval pro Stvořitele, aby za jeho práci Stvořitel zaplatil. Místo toho si může stěžovat těm lidem, pro které pracoval, aby mu poskytli potěšení a vitalitu.

A jelikož je zde mnoho účelů v Lo Lišma, jeden by měl požadovat po cíli, pro který pracoval, aby mu dal odměnu, jmenovitě potěšení a vitalitu. Říká se o nich, „Ti, kteří je činí, jim budou podobni; vskutku, každý, kdo v ně věří.“

Avšak podle tohoto je to matoucí. Nakonec vidíme, že dokonce i když na sebe jeden vezme břímě Království Nebeského bez jakéhokoliv jiného úmyslu, stále necítí žádnou živost, aby řekl, že jej tato živost žene k tomu, aby na sebe vzal břímě Království Nebeského. A důvodem, že na sebe bere toto břímě je pouze kvůli víře nad rozumem.

Jinými slovy to dělá cestou nuceného překonávání, nedobrovolně. Tak se můžeme zeptat: Proč v této práci jeden cítí námahu, s tělem, neustále pátrajícím po okamžiku, kdy se té práce může zbavit, ježto v práci jeden necítí žádnou živost? Podle výše uvedeného když jeden pracuje v pokoře a má pouze jediný cíl pracování za účelem věnovat, proč mu Stvořitel v práci nepropůjčuje chuť a vitalitu?

Odpovědí je, že musíme vědět, že je tato záležitost velikou nápravou. Kdyby toho nebylo, myšleno pokud by Světlo a živost osvěcovala okamžitě, když na sebe jeden začal brát břímě Království Nebeského, jeden by měl v práci živost. Jinými slovy by k této práci svolila také vůle přijímat.

V tom stavu by jistě souhlasil, protože chce nasytit svou touhu, myšleno pracoval by pro svůj vlastní prospěch. Kdyby toto bylo případem, nikdy by nebylo možné dosáhnout Lišma.

Tak je tomu, protože by jeden byl nucen pracovat pro svůj vlastní prospěch, ježto by v práci Boží cítil větší potěšení než v materiálních touhách. Tak by jeden musel zůstat v Lo Lišma, jelikož tak by měl uspokojení v práci. Kde je uspokojení, tam jeden nemůže udělat nic, jelikož bez prospěchu nemůže jeden pracovat. Následuje, že pokud by jeden získával uspokojení v této práci Lo Lišma, musel by v tom stavu zůstat.

To by bylo podobné tomu, co lidé říkají, že když lidé pronásledují zloděje, aby jej chytili, zloděj také utíká a křičí, „Chyťte zloděje.“ Pak je nemožné poznat, kdo je opravdový zloděj, aby byl chycen a krádež sebrána z jeho ruky.

Avšak když zloděj, myšleno vůle přijímat, necítí v práci přijímání břemena Nebeského Království žádnou příchuť a živost, pokud v tom stavu jeden pracuje s vírou nad rozumem, nuceně, a tělo této práci navykne proti touze jeho vůle přijímat, pak má jeden prostředky, jimiž (lze) přijít k práci, která bude za účelem přinášení spokojenosti jeho Tvůrci.

Tomu je protože hlavním požadavkem na člověka je přijít skrze svou práci k Dvekut (Adhezi) se Stvořitelem, což je rozlišováno jako rovnocennost formy, kde jsou všechny skutky člověka za účelem odevzdání.

Je to jak verš říká, „Pak se budeš kochat v Pánu.“ Významem (slova) „Pak“ je, že nejprve, na počátku jeho práce, potěšení neměl. Místo toho byla jeho práce nucená.

Avšak poté, kdy již jeden přivykl práci za účelem odevzdání a ne zkoumat sebe – zda v práci cítí dobrou chuť – ale věří, že pracuje, aby skrze svou práci přinesl svému Tvůrci spokojenost, jeden by měl věřit, že Stvořitel přijímá práci nižších nehledě na to jaká a jak velká je forma jejich práce. Ve všem Stvořitel zkoumá úmysl a to Stvořiteli přináší spokojenost. Pak je jeden udělen „Pak se budeš těšit v Pánu.“

Dokonce i během práce Boží bude cítit rozkoš a potěšení, jelikož nyní opravdu pracuje pro Stvořitele, protože úsilí, které vykonal během nucené práce, jej opravňuje být pro Stvořitele schopen pracovat opravdově. Shledáte, že se pak potěšení, které jeden přijímá, také vztahuje ke Stvořiteli, myšleno specificky pro Stvořitele.