LEKCE 4
Pro někoho, kdo byl právě uveden do kabaly, může být nová terminologie zpočátku trochu zmáhající, ale má to účel. Důvod, proč jsou ponechány kabalistické termíny, je pro čtenáře, kteří se mohou chtít zabývat dalšími studii. Přivyknutí termínům nyní učiní budoucí snahy plodnějšími a ušetří vám celkem dost času. Začněme Lekci 4 stučným přehledem toho, co jsem se naučili.
Světlo, vyzařující původně od Stvořitele ve Fázi 0, Keter, je touha dávat rozkoš. To je kořenová fáze procesu stvoření. Člověk o této fázi může přemýšlet jako o potenciálu, podobnému myšlence postavení domu. Dům existuje jako potenciál ve vaší mysli. Toto Světlo rodí původní látku, která bude jednoho dne Stvořením, jmenovitě touhou přijímat rozkoš. Vytvoření touhy přijímat se nazývá Fáze 1, Chochma. Člověk o ní může přemýšlet jako o postavení Nádoby a naplnění té Nádoby potěšením.
Poté co je Nádoba naplněna Světlem, necítí jen potěšení, ale cítí také atribut Dárce. Ten atribut Dárce je jen to, touha odevzdávat. Přejíce si nejen přijímat, ale také se vztahovat k Dárci, Nádoba si tento atribut osvojí. Tato touha neúnavně přinášet potěšení odpovídá Fázi 2, Bina.
Stvoření zde má problém; jednoduše nemá co dát. Ale stvoření si také uvědomuje, že je zde způsob, jak může Dárci přinášet rozkoš, pokud jen přijme část Světla pro dobro Dárce. Toto uvědomění přivádí Fázi 3, Zeir Anpin. Nyní má naše stvoření dvě vlastnosti: dávání a přijímání.
Co se zde skutečně stalo? Stvoření skutečně vnímalo dva druhy rozkoše. Ale v této fázi cítí, že je přijímání lepší než dávání. To bylo jeho přirozeným atributem, počátečním charakterem, který mělo ve Fázi 1, Chochma. Potom stvoření udělá monumentální rozhodnutí přijmout všechno Světlo, aby bylo úplně naplněno. Rozdíl mezi touto novou Fází 4, Malchut, a Fází 1, Chochma, je že toto rozhodnutí udělalo úplně samo. Ve Fázi 1 kontroloval Stvořitel vše.
V prvních třech fázích tvorby (nepočítaje Fázi 0, kořenovou fázi) naše stvoření (bytost) vlastně není opravdu považována za stvoření. Je to spíše potenciální stvoření. Pouze v poslední fázi, zvané Malchut Světa Ejn Sof, může být stvoření opravdu ovažováno za entitu, oddělenou od Stvořitele. Klíčem k této změně statusu bylo to, že stvoření udělalo své vlastní nezávislé rozhodnutí.
Proces tvorby nyní vstoupil do čtvrté fáze, zvané Malchut Světa Ejn Sof, jedné jediné pravé Tvorby. Kombinuje dvě podmínky: ví dopředu, co si přeje, a ze dvou stavů volí přijímání. Co Tvorba skutečně udělala, je, že vyvinula vědomí sebe. Zná Stvořitelův atribut a nyní zná svůj vlastní.
Rozdíl mezi Fází 1 a Fází 4 se může zdát malý, ale ve skutečnosti je to základním klíčem, který bude mít dalekosáhlé a nesmírné následky od Fáze 4 dále. Samotný fakt, že naše stvoření udělalo zcela nezávislé rozhodnutí přijmout veškeré potěšení pro sebe a je Světlem naplněno úplně, způsobuje, aby se v něm zvedl neskutečný pocit hanby. Tento pocit hanby je ve skutečnosti cítění rozdílu mezi tím, co stvoření cítí jako svou vlastní podstatu a podstatou Stvořitele. Proč se to nestalo ve Fázi 1? Protože stvoření nemělo nezávislé přání přijímat potěšení; bylo jednoduše naplněno Dárcem. Nemělo způsob, jakým by srovnalo jejich rozdíl ve vlastnostech.
Tento pocit intenzivní hanby vede stvoření, aby opět udělalo rozhodnutí stát se jako Stvořitel. Nyní se odehraje První Omezení, Cimcum Alef. Je důležité pochopit, že toto omezení nebylo uděláno na touze přijímat potěšení, ale na záměru přijímat potěšení pro svou zálibu. Ve Fázi 1 stvoření jednoduše přestalo přijímat. Zde, První Omezení znamená, že stvoření zcela jistě může přijímat potěšení, ale ne kvůli sobě.
Konečným výsledkem je, že může přijímat potěšení, ale pouze do bodu, kdy to může přijímat pro dobro Dárce. To znamená, že je to vlastní síla toho záměru, co rozhoduje, zda bude přijímat či ne. Pokud je síla jeho záměru slabá, stova může vůbec nějaké Světlo přijmout. Avšak pokud má silný záměr nepřijímat pro sebe, pak se může naplnit akorád do bodu, kde záměr nadále nemůže být udržen.
Vidíme, že přijímání Světla se záměrem prospívat druhému je stejné jako odevzdávání. To je to, co odděluje náš svět od duchovního světa. Tam je všechno definováno záměrem, ne činem. Zde je to přesně naopak. Je také důležité poznamenat, že v duchovnu nejsou polovičatá opatření. První Omezení znamená, že stvoření nikdy nepřijme rozkoš pro sebe, hotovo. První Omezení se stalo zákonem a je nemožné jej přestoupit.
Hlavním úkolem vytvořené bytosti je neutralizovat přání přijímat rozkoš pro své vlastní dobro. První vytvořená bytost, stvoření ve Fázi 4, známé jako Malchut, ukazuje, jak přijmout potěšení z veškerého Světla Stvořitele. Ale První Omezení znamená, že všechno, čím ja Malchut naplněna, nebude nikdy přijato jako rozkoš pro své vlastní dobro. Uvidíme, jak může být tento princip dále implementován.
O Malchut po Prvním Omezení můžete přemýšlet jako o Nádobě s víkem. Teď, toto víko je nahrazeno clonou, která vytlačuje veškeré přicházející Světlo. Tento první čin se stane pokaždé a je odmítnuta každá troška Světla. Uvnitř Malchut je obrovská touha to Světlo přijmout. Jinými slovy Malchut původně umístí clonu nad svůj egoismus, která vytlačuje všechno přicházející Světlo. Ano, uspěje v odstrčení veškeré rozkoše a nelibuje si v ní.
Ale stále je zde problém. Kli (Nádoba) je oddělena od Světla. Takže jak může být dosaženo situace, kde není rozkoš jednoduše vytlačena, ale nějaká její část je přijata kvůli Stvořiteli? Aby se toto odehrálo, Světlo, odrážené clonou (Or Chozer), musí nějak odít Přímé Světlo (Or Jašar) a společně vstoupí do Kli, touhy přijímat. Jeden může o cloně přemýšlet jako o typu záklopky, otevírají se jen pod určitou podmínkou. V našem případě je to podmínka přijímat Světlo pouze, aby byla přinesena rozkoš Stvořiteli.
Or Chozer slouží jako anti-egoistická podmínka, clona, která přijímá a pouští dovnitř Or Jašar, rozkoš, ale pouze, pokud přijímá pro dobro Stvořitele. Or Chozer jedná jako altruistický úmysl. Než přijme tyto dva druhy Světla, je provedena kalkulace v Roš, v uvažující části duše. Jak moc Světla může být přijato kvůli Stvořiteli? Toto množství přejde do Toch.
První Parcuf může přijmout například 20% Světla, podle síly jeho clony. Toto Světlo se nazývá Vnitřní Světlo – Or Pnimi. Část Světla, která nevstoupila do Kli zůstává venku a je tedy nazývána Obklopující Světlo, Or Makif. Původní přijetí 20% Světla se nazývá Parcuf Galgalta.
Následuje tlak dvou Světel, Or Makif a Or Pnimi, na Clonu v Tabur, Parcuf vyloučí veškeré Světlo. Clona se pak postupně přesune nahoru z Tabur do Peh, ztrácejíce svou anti-egoistickou sílu a dosahujíce úrovně clony v Peh de Roš.
Je velmi důležité, zapamatovat si, že v duchovním světě se nic neztrácí; každá následující akce zahrnuje tu předchozí. Tak 20% Světla, přijatého z Peh do Tabur, zůstává v předchozím stavu Parcufu.
Poté, když vidí, že není schopen zvládnout 20% Světla, udělá Parcuf rozhodnutí přijmout Světlo znovu. Tentokrát nepustí dovnitř 20% Světla, ale pouze 15%. Za tímto účelem musí snížit svou clonu z úrovně Peh do úrovně Chazeh Parcufu Galgalta, přesunujíc se tak dolu do nižší duchovní úrovně.
Pokud byla na počátku jeho úroveň definována Rešimot Hitlabšut úrovně 4 a Aviut úrovně 4, nyní to jsou příslušně pouze 4 a 3. Světlo vstupuje stejným způsobem a formuje nový Parcuf: AB. Osud nového Parcufu je stejný; také vytlačí Světlo pryč. Následujíce tuto událost se rozšíří třetí Parcuf, SAG, a po něm MA a BON.
Všech pět Parcufim naplní Galgaltu z jejího Peh do jejího Tabur. Svět, který zformují se nazývá Adam Kadmon. Galgalta je podobná Fázi 0, Keter, jelikož zatímco přijímá od Stvořitele, dává cokoliv může. AB pro dobro Stvořitele přijímá menší část a nazývá se Chochma, Fáze 1. SAG pracuje pouze pro odevzdání a nazývá se Bina, Fáze 2. MA je podobné Zeir Anpinu, Fázi 3, a BON odpovídá Malchut, Fázi 4.
SAG, jež má vlastnosti Biny (chtějící pouze odevzdávat), je schopen se rozšířit pod Tabur a naplnit spodní část Galgalty Světlem Chasadim. Tak pod Tabur zůstávají, s vyjímkou prázdných tužeb, rozkoše, vyvolané podobností se Stvořitelem.
Vše toto se děje, protože NHJ (Sefirot: Necach, Hod, Jesod), část Galgalty pod Tabur, odmítly přijmout Světlo Chochma. Vzpomeňte si, že toto je Světlo přijímání. Ony se těší ze Světla Chasadim, rozkoše z podobnosti se Stvořitelem, z odevzdání.
Pod-Parcuf Nekudot de SAG má Aviut Bet a může se těšit z odevzdávání Světla pouze na této úrovni. NHJ nemohou nadále odolat rozkoši úrovně Dalet; jinak začnou přijímat Světlo kvůli sobě samým.
NHJ by normálně měly být schopny přijímat, ale Malchut na samém dně Galgalty (v hebrejštině Sium) se zvedne doprostřed Tiferet Parcufu Nekudot de SAG a zformuje nové Sium (Zakončení). Toto je omezení Světla, zvané Parsa, pod nějž Světlo nemůže jít. S tímto činem dělá Malchut Druhé Omezení na šíření Světla, zvané, díky analogii s prvním, Cimcum Bet.
Abychom si vzali příklad z každodenního života: představte si člověka s jemnými způsoby a dobrým vychováním, který by nikdy nekradl do sumy tisíce dolarů. Avšak kdyby před něj bylo položeno deset tisíc dolarů, jeho vzdělání nemusí „pracovat,“ protože v tomto příkladě je pokušení, předpokládaná rozkoš, příliš silné, aby mu mohlo být odoláno.
Cimcum Bet je pokračováním Cimcum Alef, ale na Nádobách přijímání, Kelim de Kabalah. Těmi jsou Nádoby pod Tabur s touhou nejsilnější úrovně – úrovně 4. Je zajímavé si všimnout, že Parcuf Nekudot de SAG, Parcuf, který je od přírody altrustický, odhalil své sobecké vlastnosti; Malchut se okamžitě zvedá nahoru, pokrývá to a formuje linku, zvanou Parsa, aby omezila šíření Světla dolu.
Roš Parcufu SAG se jako každá Hlava skládá z pěti Sefirot: Keter, Chochma, Bina, Zeir Anpin a Malchut. Ty jsou obratem rozděleny na Kelim de Hašpaa (Nádoby odevzdávání – Keter, Chochma a půl Biny) a Kelim de Kabalah (Nádoby přijímání – od středu Biny do Malchut).
Kelim de Hašpaa (Nádoby odevzdávání) se také nazývají Galgalta ve Ejnajim (GE). Kelim de Kabalah (Nádoby přijímání) se nazývají Ozen, Chotem a Peh: AChP (vyslovováno achap). Omezení Cimcum Bet znamená, že od tohoto bodu dále nesmí Parcuf aktivovat žádné z Nádob přijímání. Je zakázáno používat AchP; tak rozhodla Malchut, když se zvedla doprostřed Tiferet.
Po Cimcum Bet se všechny Rešimot přesunou nahoru do Roš de SAG, žádajíce tam zformovat Parcuf výhradně na úrovni Nádob odevzdávání. To Parcufu umožňuje přijmout nějaké Světlo z kontaktu se Stvořitelem.
Nyní to znamená, že musí být clona umístěna ne v Peh de Roš, ale v Nikvej Ejnajim de Roš, v té části, která odpovídá lince Parsa uprostřed Tiferet v Guf. Pamatujete si na Gar de Bina a Zat de Bina?
Po Zivug (páření) v Roš de SAG se z tohoto bodu vynoří Parcuf a rozšíří se pod Tabur a dolu k Parse, k tomu místu, kam se Malchut zvedla v Druhém Omezení. Nový Parcuf, který se šíří pod Tabur k Parse, odívá předchozí Parcuf Nekudot de SAG, ale pouze v jeho vrchní části, v Gar de Bina, myšleno na altruistických Kelim, na Nádobách odevzdávání.
Jméno nového Parcufu je Katnut de Olam Nekudim (Malost Světa Nekudim). Tento Parcuf se objevuje na úrovni omezených Rešimot Bet-Alef (2,1). Ve skutečnosti takový svět v předtím zmíněných pěti světech (Adam Kadmon, Acilut, Berija, Jecira, Asija) neexistuje.
Během existence tohoto světa jsou Sefirot Keter, Chochma, Bina, Chesed, Gevura a jedna třetina Tiferet (vrchní třetina) rozděleny do deseti a mají obvyklá jména. Dodatkem jsou zde speciální jména pro Sefirot Chochma a Bina: Aba ve Ima (Otec a Matka) a také Sefirot Zeir Anpin a Malchut: Zeir Anpin a Nukva (žena). Když mluvíme o Zeir Anpinu a Nukvě společně, nazývají se ZON. Tato dodatečná jména značí, že jsou tyto části ze světa Nekudim.
Následujíce Zivug de Hakaa v Nikvej Ejnajim v Roš de SAG, po žádosti Rešimot nižšího Parcufu, provádí SAG druhý Zivug na Rešimot Gadlut (Velikosti) v Peh de Roš. Jinými slovy SAG provádí Zivug na úrovni touhy 4, na nejsilnější úrovni.
Co se zde vlastně stalo? Vzpomeňte si, že Zivug je páření (spojování) Rešimot. Nikvej Ejnajim je rozdělující linka mezi sekcí čistého odevzdání a sekcí Nádob, které budou přijímat, ale pouze aby v Roš odevzdávaly. Takže první věcí, která se stane je Zivug na tom, co se nazývá Katnut – pouze na Nádobách odevzdání. Druhý Zivug je na velikosti, neboli na všech Nádobách v Roš, jak na odevzdávajících, tak na Nádobách, kterou budou přijímat za účelem odevzdání.
Jak se odehraje tento druhý Zivug, začne se ze SAG šířit veliké Světlo a pokusí se sestoupit pod Parsu, kde jsou masivní touhy. Parcuf Nekudim si je zcela jist, že bude schopen toto Světlo přijmout pro dobro Stvořitele, a že pro to má, nehledě na Cimcum Bet, dost síly. Ale v momentu, kdy se Světlo dotkne Parsy, nastane Ševirat ha Kelim (Rozbíjení Nádob), protože vyjde najevo, že chce Parcuf přijmout rozkoš pouze pro sebe. Světlo okamžitě opustí Parcuf a všechny Nádoby, dokonce i ty nad Parsou, jsou roztříštěny.
Takže z touhy Parcufu použít Nádoby přijímání pro dobro Stvořitele, zformovat Svět Nekudim v Gadlut za použití všech deseti Kelim, nastalo roztříštění všech jeho clon-záměrů. V Guf Parcufu Nekudim, tj. v ZON nad Parsou (Chesed, Gevura, Tiferet) a pod Parsou (Necach, Hod, Jesod a Malchut) je osm Sefirot. Každá z těchto se skládá ze čtyř fází (kromě Fáze 0). Ty obratem nesou deset Sefirot, což vynáší souhrn 320 Nádob (4 x 8 x 10), které byly rozbity.
Z 320 rozbitých Nádob nemůže být napravena pouze Malchut a to reprezentuje 32 částí (4 x 8). Zbývajících 288 částí (320 – 32) může být napraveno. 32 částí se nazývá Lev ha Even (doslovně Kamenné Srdce). Ty budou napraveny pouze Stvořitelem Samotným v čase Gmar Tikun (Konec Nápravy).
Altruistické a sobecké touhy se zároveň rozlámaly a promíchaly. Výsledkem se každý element rozbitých Nádob skládá z 288 částí, které jsou vhodné k nápravě a 32 částí, které nejsou. Dosažení cíle stvoření teď závisí pouze na nápravě rozbitého Světa Nekudim. Pokud uspějeme ve svém povinném úkolu, Fáze Dalet bude naplněna Světlem. Olam ha Tikun (Svět Nápravy) je vytvořen, aby postavil ucelený systém, který pak napraví Kelim Světa Nekudim.
Tento nový svět se také nazývá Svět Emanace, v hebrejštině Olam Acilut.