LÁSKA PŘÁTEL
Článek 6, 1984
“Miluj bližního svého jako sebe samotného.” Rabi Akiva říká, “Toto je velkým pravidlem (v hebrejštině také souhrnem) Tóry.” Znamená to, že pokud člověk dodržuje toto pravidlo, jsou v něm zahrnuty všechny detaily, což znamená, že je pokládáno za samozřejmé, že přijdeme k podobenství vlastností se Stvořitelem, a to bez námahy, a aniž bychom pro to museli pracovat.
Avšak vidíme, že nám Tóra říká, „Co po tobě Hospodin požaduje? Aby ses Mě bál.“ Hlavním požadavkem na člověka je tedy pouze strach. Pokud člověk dodržuje přikázání strachu, je v tom obsažena celá Tóra a Micvot, dokonce i přikázání „Miluj svého bližního jako sebe samotného.“
Avšak podle slov rabiho Akivy je tomu naopak, což znamená, že strach je obsazen v pravidle „Miluj svého přítele.“ Navíc není podle našich mudrců (Brachot 6) význam takový, jako rabi Akiva říká. Odkazovali na verš, „Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.” Gemara se táže, “Co to znamená, ,na tom u člověka všechno závisí?’ Rabi Eleazar řekl:, Hospodin řekl, že celý svět nebyl vytvořen pro nic jiného, než pro toto.“ Avšak podle slov rabiho Akivy se zdá, že je vše obsaženo v pravidle “Miluj svého přítele.”
Nehledě na to ve slovech našich mudrců (Makot 24) nacházíme to co řekli, že nejdůležitější je víra. Řekli Abakuk přišel a prohlásil, že je zde jen jedna věc: „Spravedlivý bude žít pro svou věrnost.”’ Maharša to interpretuje: “Věc, která je pro každého člověka z Izraele nejsměrodatnější, je víra.” Jinými slovy se esence pravidla nachází ve víře. V souladu s tím se ukazuje, že jsou v pravidle víry obsaženy jak strach, tak “Miluj svého přítele”!?
Pokud máme porozumět výše uvedenému, musíme pozorně zvážit následující:
- Co je to víra?
- Co je to strach?
- Co je to „Miluj bližního svého jako sebe samotného“?
Nejdůležitější věcí je vždy si pamatovat účel stvoření, jenž je znám jako „dělat dobro Jeho výtvorům.“ Pokud jim tedy On chce dát rozkoš a potěšení, proč jsou zde tyto tři výše zmíněné věci, tedy víra, strach a „Miluj svého bližního“? Místo toho to znamená, že jen potřebují uzpůsobit své nádoby, aby byli schopni přijmout rozkoš a potěšení, které si Stvořitel přeje dávat stvořením.
Nyní musíme pochopit, k čemu nás tyto tři výše zmíněné věci opravňují. Víra nám spolu s jistotou dává předběžnou důvěru v cíl, což je činit dobro Jeho výtvorům. Musíme tedy s jistotou věřit, abychom si sami mohli slíbit, že toho cíle také můžeme dosáhnout. Jinými slovy nepatří účel stvoření vybrané skupině, ale místo toho náleží účel stvoření všem výtvorům bez výjimky. Netýká se pouze silných a dovedných, statečných lidí, kteří dokáží překonávat, ale týká se všech lidí.
(Podívejte se na Uvedení do Talmud Eser HaSefirot, bod 21, kde se cituje Midraš Raba, Parašat „Toto je požehnání“: Stvořitel řekl Izraeli: „Hleď, celá moudrost a celé Světlo jsou lehké. Ten, kdo se Mě bojí a dělá v Tóře dobré skutky, v jeho srdci je celá moudrost a Světlo.“)
Musíme tedy také používat víru, abychom měli jistotu v tom, že dokážeme dosáhnout cíle a nezoufali si uprostřed cesty a neutekli z tažení, ale abychom místo toho věřili, že Hospodin může pomoci dokonce i tak nízkému a mrzkému člověku, jako jsem já. Znamená to, že mě Hospodin přivede blíže k Sobě a já s ním budu schopen dosáhnout jednoty.
Avšak abychom získali víru, musí nejprve přijít strach, jak je to podáno v Uvedení do Zoharu: „Strach je přikázání, které obsahuje všechna přikázání v Tóře, jelikož je to brána k víře v Něj. A v souladu s probuzením strachu (v Jeho vedení) člověk v Jeho vedení věří.“ Zakončuje se zde: „Bojí se, aby neumenšil dávání potěšení svému Tvůrci.“ To znamená, že strach, který by vůči Stvořiteli člověk měl cítit, je takový, že možná Stvořiteli nebude schopen dávat potěšení, a tedy ne že se strach bude týkat jeho vlastního prospěchu. Následuje, že branou k víře je strach; víry není možné dosáhnout žádnou jinou cestou.
Aby získal strach, tedy strach z toho, že nebude schopen dávat potěšení svému Tvůrci, musí člověk nejprve toužit a prahnout po tom, aby odevzdával. Poté může říct, že se může bát, že tento strach nebude schopen udržet. Avšak obvykle se člověk bojí toho, že úplná možná nebude jeho sebeláska a nezabývá se tím, že nebude schopen odevzdávat Stvořiteli.
Jaká věc ho může přivést k tomu, aby získal tuto novou vlastnost, že musí odevzdávat, a že přijímání pro sebe je chybné? Vždyť je to proti přírodě! Ačkoliv občas dostává myšlenky a touhu, že musí opustit sebelásku, což k nám přichází tím, že o tom slyšíme od přátel a čteme o tom z knih, je to jen velmi malá síla. Tento názor nám vždy nevyvstává, abychom to tak viděli a neustále jej používali a říkali, že toto je pravidlem pro všechny Micvot v Tóře.
Nelze zde radit jinak než takto: Musí se sejít několik jedinců s touhou opustit svou sebelásku, ale bez dostatečné síly, a hledat odevzdání, aby se stali nezávislými, bez pomoci zvenčí. Teď pokud se tito jednotlivci budou anulovat jeden před druhým, jelikož každý z nich má alespoň potenciál lásky ke Stvořiteli, ačkoliv ji nemohou skutečně dodržovat, pak tím, že se připojí ke společenství a budou se před ním anulovat, se stanou jedním tělem.
Pokud je v tomto těle například deset lidí, má toto tělo desetkrát větší sílu, než má jediný člověk. Tomu je však pouze pod podmínkou, že každý přemýšlí tak, že nyní přišel za účelem, aby anuloval sebe-lásku. Znamená to, že nebude uvažovat o tom, jak teď uspokojit svou vůli přijímat, ale bude přemýšlet jen o lásce k druhým. Toto je jediný způsob, jak získat touhu a potřebu po získání nové vlastnosti, nazývané „vůle odevzdávat“.
Nakonec může člověk od lásky k přátelům dojít k lásce ke Stvořiteli, což znamená, že bude chtít dávat Stvořiteli potěšení. Ukazuje se, že pouze v tomto dosáhne potřeby a pochopení toho, že je odevzdání důležité a nezbytné, a to k němu přišlo díky lásce k přátelům. Pak můžeme mluvit o strachu, což znamená, že se bojí, že Stvořiteli nebude schopen odevzdávat potěšení, a to se nazývá strachem.
Hlavním základem, na kterém je možno vybudovat svatost, je tedy „Miluj přítele svého“. Díky tomu může člověk získat potřebu, aby odevzdával potěšení Stvořiteli. Poté zde může být strach, tedy strach z toho, že možná Stvořiteli nebude schopen dávat potěšení. Když skutečně projde touto branou strachu, může přijít k víře, protože víra je nádobou, do které může být vlita Božskost, jak bylo na několika místech vysvětleno.
Shledáváme tedy, že před námi leží tři pravidla:
První pravidlo je pravidlo rabiho Akivy, což je „Miluj svého přítele jako sebe samotného“. Předtím zde není nic, co by člověku poskytovalo dostatečné palivo, které by mu alespoň trochu umožnilo pozměnit svou situaci, jelikož toto je jediný způsob, jak lze vyjít ze sebe-lásky do lásky k člověku. A cítění této sebe-lásky je špatnou věcí.
Nyní se dostáváme k druhému pravidlu, což je strach. Jak říká Baal HaSulam, bez strachu není místa pro víru.
A nakonec se dostáváme ke třetímu pravidlu, což je víra. Poté, co byla získána všechna tři výše zmíněná pravidla, člověk začíná vnímat účel stvoření, což je dělat dobro Jeho stvořením.
