Studie kabalistických učenců ukázaly, že stavba všech duchovních světů přesně kopíruje jeden druhého, s rozdílem jen v „materiálu“, tj. stav elementu přijímání je v každém z nich definován vzdáleností od prapříčiny.

Proto je každý následující článek projevem prapříčiny na dané úrovni. Takto se samotný článek systému stává v plném smyslu prapříčinou pro nižší článek, rodí jej a plně určuje všechny jeho vlastnosti.

Vše toto umožnilo výzkumníkům využít pro předávání informací o nepopsatelných úrovních vesmíru zvláštního znakového systému. Nazvali jej „jazykem větví“.

V tomto systému se každé slovo, které se významově vztahuje k objektu nebo jevu našeho světa,  nazývá „větví“. Větev poukazuje na příčinu, která zrodila tento objekt – na „kořen“, tj. na ten jev nebo objekt vyšší úrovně, o němž se mluví.

Taková je povaha jazyka, kterého využívají vědci-kabalisté pro předávání informací a jejich využití i v následujících generacích, v ústní a písemné formě. Tento jazyk je naprosto dostačující pro potřeby těch, kteří si přejí zkoumat vesmír a účastnit se realizace jeho cíle.

A tak je systémovým přístupem k vytvoření kabalistické terminologie princip jazyka větví, založeného na povaze stavby vesmíru, jako předmětu studia dané vědy.

Nemůžeme zde uvést velké množství dalších, velmi důležitých aspektů znakového systému kabaly, jako je přenos informací prostřednictvím grafického náčrtu písmen,  jejich číselný význam (gematrie), a ani vyprávět o zvláštnostech čtyř historicky vzniklých  druhů jazyka kabaly. Tento materiál se podrobně studuje v odpovídajících kapitolách dané vědy.