K základnímu určení osnov kabaly je předkládána následující formulace ze článku velkého kabalisty XX. století Baal HaSulama „Podstata vědy kabaly“:

Co  představuje kabalistická věda? Tato otázka pochopitelně vzniká u každého rozumného člověka. A abychom mohli na tuto otázku uspokojivě odpovědět, uvedu přesnou, vyzkoušenou definici: kabala není nic jiného, něž úplné a dostačující informace o pořadí kauzálního sestupu vyšších sil, které jsou v souladu se stálými a absolutními zákony, spojenými mezi sebou a nasměrovanými na dosažení jediného nejvyššího cíle – cíle vesmíru, jenž je definován jako „odhalení Stvořitele stvořením v tomto světě“.

Kabala tím pádem studuje pořadí sestupu ,,Vyšších sil“ do našeho světa z nějakého zdroje, nazývaného „Stvořitel“, který je jejích prvotní příčinou a kořenem. Studuje kauzální vývoj těchto sil, jakým způsobem se transformují ve vztahu k člověku, a jak na něj působí.

Sestupující síly, v souladu s absolutními a přísnými zákony, vytvářejí celý systém vesmíru a cílevědomě působí na člověka se záměrem postupně mu odhalit Stvořitele v období jeho pobývání na tomto světě.

Kabala zkoumá vše, co je stvořeno myšlenkou Stvořitele, který je ve vztahu k člověku Absolutnem. Jmenovitě: jakým způsobem se tato myšlenka obléká do síl; jak tyto síly  vytvářejí hmotu - touhu po požitku, z níž posléze vzniká člověk; jak člověk nacházející se  na nejnižší úrovni – v našem světě, postupně za pomocí těchto sil dosahuje nejvyšší úrovně – spojení se Stvořitelem, čímž v sobě spojuje dva diametrálně protikladné, krajní body vesmíru. Jinými slovy, tato věda posuzuje formování celého procesu evoluce stvoření v souladu s prvopočátečním úmyslem jeho vytvoření.