Slyšel jsem v sobotu Terumah (5. března 1949) v Tel Avivu

"Stvořitel je Velký a jen ubohý Ho uvidí" (Žalm 138). Jak je možné být podobným  Stvořiteli, když člověk dostává a Stvořitel dává? O tomto je řečeno: "Stvořitel je Velký, a jen ubohý Ho uvidí." Jestli člověk anuluje vlastní "Já", mizí veškerá jeho egoistická síla a mysl, která ho odděluje od Stvořitele, a on pak vidí Stvořitele, začíná být hoden  světla Chochma, světla moudrosti a vědění.

Ale hrdý a arogantní člověk je vzdálen od Stvořitele. Ten, kdo zůstává ve svém sobectví, ve svém "Já", vzdaluje se od Stvořitele díky absenci podobenství vlastností.

Ubohost není to, že člověk je nicotný proti ostatním. Je to pokora, kterou člověk cítí v práci jako dokonalost. Ubohost je v pocitu hanby a ponížení, když jej celý svět zahanbuje a ponižuje. To je důvod, proč v tomto případě necítí žádnou dokonalost.

Vždyť to je zákon přírody - všechny myšlenky kolem působí na člověka. A ten, koho lidé respektují, se cítí dokonalým, ale ten koho zostudí, se cítí ubohý.