15. Co znamená "Druzí bohové" v práci.

Zaslechl jsem 24. Ava (3. srpna 1945)

Je napsáno: "Nevytvářej jiné bohy před Mojí tváří" a Zohar vysvětluje, že je zapotřebí "kamení pro její vyvážení". A ptá se na to: "Jak se pomocí kamení dá zvážit práce, abychom se tím dozvěděli svůj stav na cestě Stvořitele?" A odpovídá: "Vždyť je známo, že když člověk začíná pracovat více než je zvyklý, tělo odporuje této práci, protože odevzdání je pro tělo těžké břímě a nemůže tuto práci vydržet. Odpor těla se v člověku projevuje objevem cizích myšlenek a on si začíná pokládat známou otázku: "Kdo a co?" (Kdo je váš Stvořitel? Co vám dává tato práce?). Ohledně těchto otázek člověk říká, že samozřejmě všechny tyto otázky mu posílá sitra achra (nečisté síla), aby mu bránila v práci.

Jestliže člověk říká, že tyto myšlenky přicházejí z nečistých sil, tím porušuje napsané: "Nevytvářej jiné bohy před Mojí tváří". A smysl je v tom, že člověk musí věřit, že tyto otázky pochází od svaté Šechiny, protože "Není nikdo jiný než On". A svatá Šechina mu rozkrývá skutečný stav, ukazuje mu, jestli skutečně jde cestou Stvořitele pomocí toho, že mu posílá tyto otázky, nazvané cizími myšlenkami. Tojest pomocí těchto cizích myšlenek ona vidí jak on odpovídá na tyto otázky, které jsou cizími myšlenkami. A všechno tohle musí člověk vědět, chápat svůj skutečný stav v práci, abych viděl, co dělat. Tohle je podobné historce o tom, jak se jeden přítel chtěl dozvědět, nakolik ho má rád jeho přítel. Samozřejmě že tváří v tvář na to přítel neodpoví, protože se bude stydět, a proto k němu poslal člověka, který by ho pomlouval a tím by uviděl reakci svého přítele v té době, když je jeden vzdálen svému příteli. A tehdy se člověk může dozvědět pravdu, v jaké míře ho má přítel rád. A smysl je v tom, že když svatá Šechina ukazuje člověku svojí tvář, to jest Stvořitel dává člověku život a radost, v takovém stavu se člověk bude stydět říct, co si skutečně myslí o práci pro odevzdání, nic nedostávaje pro sebe.

Ale ne před její tváří, to jest když život a radost zchladnou, což znamená "ne před její tváří". Tehdy člověk může vidět svůj skutečný stav z pohledu odevzdání. A pokud člověk věří, že "není nikdo jiný než On", jak je napsáno, všechny cizí myšlenky mu posílá Stvořitel, to jest pouze On působí, pak samozřejmě už ví co dělat a jak odpovědět na tyto těžké otázky. A vypadá to tak, jakoby mu posílala zvěda, aby viděla, jak špatně mluví o svém nebeském království. Takhle se to dá vysvětlit a člověk může pochopit, že všechno pochází od Stvořitele, vždyť je známo, že tyto cizí myšlenky, kterými tělo tlačí na člověka, nepřicházejí k člověku v té době, kdy se nezabývá prací. Tyto tlačící myšlenky, které přicházejí k člověku v natolik zjevném pocitu, že přímo hrabou v jeho mozku, se projevují právě po velice velkém pokroku v Tóře a práci. A toto se nazývá "kamení pro její vyvážení". To jest tyto kameny mu padají do mozku, když chce pochopit odpověď na otázky, vždyť teď se chystá zvážit a ocenit cíl své práce, jestli má skutečně cenu pracovat pro odevzdání a pracovat s celou duší, odevzdávaje se cele tak, aby jeho jediným přáním byla pouze naděje, že pokud musí něco v tomto světě dostávat, tak pouze pro potěšení Stvořitele a ne pro něco materiálního.

A v tu chvíli začíná prudký spor, kdy člověk vidí, že převáží buď jedna strana nebo ta druhá (doslova: "i tady je tvář i tam"). A na toto upozorňuje řečené:"Nevytvářej jiné bohy před Mojí tváří", aby neřekli, že jiní bohové vám dali kameny, abyste za jejich pomoci zvážili svojí práci, a "před Mojí tváří" znamená, že člověk musí vědět, že je to "Moje tvář". A je to proto, aby člověk uviděl skutečnou tvář základu, na kterém se staví budova jeho práce. A základní těžkost která je v práci, vzniká tím, že tyto výrazy jsou protikladné jeden druhému.

1. Vždyť na jednu stranu se člověk musí starat o to, aby celá jeho práce byla nasměrovaná na spojení se Stvořitelem, aby každé přání bylo pouze pro potěšení Stvořitele a nic pro vlastní výhodu.

2. Na druhou stranu vidíme, že toto není základním cílem, vždyť Cíl stvoření není v tom, aby stvoření odevzdávala Stvořiteli, protože On necítí žádný nedostatek a nepotřebuje to, aby Mu stvoření dávala cokoliv, ale naopak, cíl stvoření je určen přáním Stvořitele potěšit stvoření, to jest aby stvoření dostala od Stvořitele potěšení a blaho. A tyto dvě věci jsou si protikladné, jsou tak vzdálené jedna od druhé jako pól od pólu, vždyť na jednu stranu člověk musí odevzdávat, ale na druhou stranu musí dostávat. Jinými slovy, z pohledu nápravy stvoření je nutné dosáhnout spojení, které je určeno podobenstvím vlastností, aby byly všechny činy pouze pro odevzdání, až poté se dá splnit Cíl stvoření, dostávat od Stvořitele potěšení a blaho. Proto když si člověk zvyknul jít cestou odevzdání, je jasné že nemá kelim přijímání. A v té době, kdy jde cestou přijímání, nemá kelim odevzdání. Ale pomocí "kamení pro její vyvážení" dostává obě kelim dohromady. Jelikož po všech námitkách a uvažování, které vznikaly u něho v době práce, poté co přemohl svůj egoismus, přijal vládu Stvořitele a dosáhl odevzdání v srdci a rozumu. A teď, když se chystá přitáhnout vyšší světlo, má v sobě jistotu, že všechno musí být pouze pro odevzdání. Proto i když dostává nějaké svícení,   dostává ho pro odevzdání. A je to proto, že celá jeho práce je postavená výhradně na odevzdání a toto se nazývá přijímání pro odevzdání.