ESENCE MOUDROSTI KABALY

Než se dám do osvětlování aspektů moudrosti kabaly, o nichž je konverzováno mnoha, shledávám nutným začít s objasněním esence této moudrosti, kterou, jak věřím, zná jen pár. A přirozeně je nemožné mluvit o historii něčeho, než známe věc samotnou.

Ač je toto vědění širší a hlubší než oceán, vyvinu nejvyšší úsilí se vší silou a poznáním, které jsem na tomto poli získal, abych je objasnil a osvítil ze všech úhlů, dost ,aby si každá duše utvořila správné závěry, jaké skutečně jsou, neponechávajíce místo chybě, jak je v takových záležitostech často případem.

Kolem čeho se moudrost točí?

Tato otázka přichází do mysli každého poctivého člověka. Abych se k ní náležitě obrátil, poskytnu spolehlivou a trvající definici, že tato moudrost není ničím víc a ničím méně, než posloupností kořenů, které visí dolů cestou příčiny a následku, pevnými, určenými pravidly, vetkávajíce se do jediného, vznešeného cíle, popsaného jako – „odhalení Jeho Božskosti Jeho stvořením v tomto světě.“

A zde je vedení jednotlivého a obecného:

Obecné – myšleno celek lidstva, zavázán nakonec dojít k tomuto nesmírnému rozvoji, jako je řečeno: „Ježto země bude plná poznání Pána jako vody pokrývají moře“ (Izajáš 11,9). „Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich“ (Jeremiáš 31, 33). „Tvůj učitel, už se nebude držet stranou. Na vlastní oči uzříš svého učitele.“ (Izajáš 30, 20).

Jednotlivé – myšleno, že dokonce před nabytím dokonalosti celého lidstva, je toto pravidlo uskutečňováno určitými jednotlivci. Jsou to ti, kdo jsou v každé generaci obdařeni určitou mírou odhalení Jeho Božskosti. A jsou to proroci a muži Boží.

A jako naši mudrci řekli: „Není generace, která nemá takové muže jako Abrahám a Jákob. Tak vidíte, že odhalení Jeho Božskosti je uskutečňováno v každé generaci, jako naši mudrcové, které shledáváme důvěryhodnými, prohlašují.

Rozmanitost Parcufim, Sefirot a Světů

Avšak podle výše uvedeného vyvstává otázka – jelikož má tato moudrost jen výše uvedený unikátní úkol, pak proč je zde záležitost rozmanitosti Parcufim, Sefirot a zaměnitelných spojení, které jsou v knihách kabaly tak hojné?

Vskutku pokud si vezmete tělo malého zvířete, jehož jediným úkolem je se vyživovat, aby mohlo existovat v tomto světě a plodit a udržovat svůj druh, najdete v něm, jak objevili fyziologové, komplikovanost, mnohem větší než milióny vláken a šlach, a pro lidi je zde k nalezení ještě mnohem více. Z výše uvedeného můžete vyvodit nespočetnou mnohotvárnost složení, které se k dosažení a odhalení toho velebného konce musí spojit.

Dvě vedení: Shora dolů a zdola nahoru

Moudrost kabaly je obecně rozdělena do dvou paralelních identických pořadí, jako dvě kapky v tůni. Jediným rozdílem mezi nimi je, že první pořadí je taženo shora dolu do tohoto světa a druhé pořadí cestuje zdola nahoru, přesně stejnými cestami a uzpůsobeními, které byly vtištěny v kořeni, když se objevily shora dolů.

První vedení se nazývá „pořadí sestupu světů, Parcufim a Sefirot,“ se všemi jejich událostmi, ať už trvajícími či přechodnými. Druhé se nazývá „dosažení stupňů proroctví a Svatého Ducha,“ tedy že člověk, který to dosahuje, je nucen následovat stejné cesty a dosáhnout každého detailu a každého stupně, krok za krokem, přesně stejnými pravidly, které v nich byly vtištěny při jejich emanaci shora dolů.

Odhalení Božskosti se neobjevuje najednou, ale postupně, během určité doby, záleže na očistě vnímajícího, dokud nejsou odhaleny všechny stupně shora dolů, a protože přicházejí v pořadí dosažení, jeden po druhém a jeden nad druhým jako příčky žebříku, nazývají se stupně (schody).

Abstraktní jména

Mnozí věří, že všechna jména slova v moudrosti kabaly jsou druhem abstraktních jmen. Je tomu tak, protože zachází s Božskostí a duchovnem, které jsou nad časem a prostorem, kde nemá držbu dokonce ani naše představivost. Z toho důvodu rozhodli, že tyto záležitosti musí jistě mluvit o abstraktních jménech, či o ušlechtilejším a exaltovanějším než abstraktní jména, ježto úplně a od počátku postrádají představitelné elementy.

Ale ten případ to není. Naopak, kabala používá pouze jména, která jsou konkrétní a reálná. Pro všechny kabalisty je neochvějným pravidlem, že „Cokoliv, co nedosáhneme, nedefinujeme jménem a slovem.“

Zde musíte pochopit, že slovo „dosažení“ (Heb: Hasaga) vyjadřuje konečný stupeň porozumění. Odvozuje se z fráze „že tvá ruka dosáhne“ (Heb: Ki Tasig Jadcha). To znamená, že dokud se něco nestane zcela jasným, jako by to bylo drženo v dlani člověka, kabalisté to nepovažují za dosažené, ale za srozuměné, pochopené a tak dále.

Skutečnost moudrosti kabaly

Skutečné věci jsou nacházeny i v materiální realitě, postavené před našima očima, ačkoliv nemáme ani vnímání, ani obraz jejich esence. Taková je elektřina a magnet, zvané „fluidum.“

Nicméně kdo může říct, že tato jména nejsou skutečná, když pronikavě a uspokojivě známe jejich působení? Nemohli bychom být lhostejnější k faktu, že nemůžeme pojmout esenci subjektu samotného, jmenovitě samotné elektřiny.

Jméno je nám tak zjevné a blízké, jako by byla zcela vnímána našimi smysly. Dokonce i malé děti jsou přivyklé slovu „elektřina,“ stejně jako jsou přivyklé slovům jako je chleba, cukr, a tak dále.

Navíc pokud chcete trochu procvičit své nástroje přezkoumávání, řeknu vám že jako celek, stejně jako není žádné vnímání Stvořitele, tak je nemožné dosáhnout esence kteréhokoliv z Jeho stvoření, dokonce ani hmatatelných objektů, které cítíme svými dlaněmi.

Celá naše obeznámenost s našimi přáteli a příbuznými ve světě působení před námi, není nic víc než „obeznámenost s jejich činy.“ Ty jsou pobízeny a rozeny z jejich asociací ze setkání s našimi smysly, keré nám poskytují úplné uspokojení, ačkoliv nemáme žádné vnímání v esenci subjektu.

Navíc nemáte žádné vnímání či dosažení dokonce ani své vlastní esence. Vše, co víte o své esenci, není ničím víc, než sériemi činů, šířících se z vaší esence.

Tak můžete lehko vyvodit, že všechna jména a apelace, která se objevují v knihách kabaly jsou vpravdě skutečná a konkrétní, ačkoliv nemáme žádné dosažení v předmětu sporu. Je tomu tak, protože ti, kteří se tím zabývají, jsou zcela uspokojeni svým zahrnujícím vnímáním jeho nejzazší úplnosti, myšleno pouhým vnímáním činů, pobízených a rozených z asociace Vrchního Světla a jej vnímajících.

Avšak to je zcela dostačující, protože toto je pravidlem: „Vše, co je měřeno a extrahováno z Jeho prozřetelnosti, aby to bylo realizováno v podstatě tvorby, je úplně dostačující.“ Podobně nemůže člověk požadovat šestý prst na své ruce, protože pět je naprosto dostačujících.

Materiální termíny a fyzická jména v knihách kabaly

Každý rozumný člověk pochopí, že když pracujeme s duchovními záležitostmi, tím spíše s Božskostí, nemáme slova či písmena, kterými hloubat. To protože celý náš slovník je pouze kombinací písmen našich smyslů a představivosti. Avšak jak mohou být ku pomoci tam, kde není ani představivost, ani smysly?

I když vezmeme nejjemnější slovo, které v těchto záležitostech může být použito, myšleno slovo „Vrchní Světlo,“ či dokonce „Prosté Světlo,“ je stále přeneseno a vypůjčeno od světla slunce, či svíčky, či světla spokojenosti, již jeden cítí po vyřešení nějaké velké pochyby, nebo nového vynálezu. Jak je můžeme používat v kontextu duchovního a Božského? Nenabízí zkoumajícímu nic než faleš a podvod.

Je tomu tak zvláště tam, kde jeden v těchto slovech potřebuje najít nějaký ukazatel, aby mu pomohl v projednávání, běžném ve výzkumu moudrosti. Zde musí být jeden velmi striktní a přesný, používajíce pro oči přihlížejících definitivní popisy.

Kdyby moudrý zklamal jen jediným neúspěšným slovem, je jisté, že zmate a svede čtenáře. Ti vůbec neporozumí tomu, co říká zde, předtím, potom, a všemu, spojenému s tím slovem. To je známo každému, kdo zkoumá knihy moudrosti.

Tak by se jeden měl podivovat, jak je možné, že kabalisté používají falešná slova, aby vysvětlili provázanosti této moudrosti? Také je známo, že není definice skrze falešné jméno, protože lež nemá nohy ani postoj.

Vskutku, zde potřebujete mít předchozí poznání Zákona Kořene a Větve, jímž se světy vztahují jeden k druhému.

Zákon Kořene a Větve, jímž se světy vztahují jeden k druhému

Kabalisté shledali, že forma čtyř světů, nazývaných Acilut, Berija, Jecira a Asija, počínaje prvním, nejvyšším světem, zvaným Acilut, a konče v tomto materiálním, hmatatelném světě, zvaném Asija, je úplně stejná v každém předmětu a události. To znamená, že vše, co vyplývá a objevuje se v prvním světě, je nezměněné nalezeno také v druhém světě pod ním. Je tomu nápodobně ve všech světech, které jej následují, dolů do tohoto hmatatelného světa.

Není mezi nimi rozdíl, pouze rozdílný stupeň, vnímaný v podstatě reality každého světa. Látka předmětů prvního, nejvyššího světa je čistší než látka (těch) nižších. A látka předmětů reality druhého světa je hrubší než ta prvního, ale čistší než všech, které jsou nižšího stupně. 

Podobně to pokračuje dolů do tohoto světa před námi, jehož látka předmětů reality je hrubší a temnější, než (ta) všech světů, jej předcházejících. Avšak tvary a předměty reality a všechny jejich výskyty přichází nezměněny a rovnocenné v každém světě, jak v kvantitě, tak v kvalitě.

Jsou přirovnány k vystupování pečeti a jejího otisku. Všechny tvary, nacházené v pečeti, jsou do každého detailu a spletitosti bezchybně převedeny na otištěný předmět. Tak je tomu se světy, kde je každý nižší svět otiskem světa nad ním. Proto jsou všechny formy, nacházené ve vyšším světě, úzkostlivě kopírovány jak v kvalitě, tak v kvantitě, do nižšího světa.

Tak zde není předmět reality či výskyt reality, jehož podobnost byste nenalezli ve světě nad ním, tak identickou jako dvě kapky v tůni, a jsou nazývány „Kořen a Větev.“ To znamená, že předmět, nacházející se v nižším světě je považován za větev svého vzoru, nacházejícího se ve vyšším světě, jsoucího kořenem nižšího předmětu, a to je kde byl ten předmět nižšího světa otištěn a učiněn.

To bylo úmyslem našich mudrců, když řekli, „Nemáte dole stébla trávy, které by nahoře nemělo štěstěnu a stráž, která jej bije a nařizuje mu růst.“ Následuje, že kořen, zvaný „štěstěna,“ jej nutí růst a odívat jeho atribut v kvantitě a kvalitě jako s pečetí a otiskem. To je zákon Kořene a Větve v každém předmětu reality v jednom každém světě, vztahujícím se ke světu nad ním.

Jazyk kabalistů je Jazykem Větví

Myšleno, že větve ukazují ke svým kořenům, jež jsou jejich formami, které nezbytně existují ve vrchním světě. To protože v nižším světě není realita, která by nebyla vyvolána ze svého nadřízeného. Jako s pečetí a otiskem nutí kořen ve vrchním světě svou větev ve spodním odhalit celou svou formu a vzezření, jako naši mudrci řekli, že štěstěna ve světě nahoře, vztahující se k trávě ve světě dole, ji bije, nutíce ji dokončit svůj růst. Kvůli tomuto definuje jedna každá větev v tomto světě náležitě svou formu, umístěnou ve vyšším světe.

Tak nalezli kabalisté před svýma očima stanovený a anotovaný slovník, dostatečný k vytvoření znamenitého mluveného jazyka. Umožňuje jim navzájem konverzovat o jednáních v duchovních kořenech tím, že pouze zmíní hmatatelnou větev v tomto světě, která je našim materiálním smyslům dobře definována.

Naslouchající rozumí vrchnímu kořeni, k němuž tato materiální větev ukazuje skrze své vlastní dosažení, protože se k němu, jsouce jeho otiskem, vztahuje. Tak se pro ně všechny bytosti hmatatelné tvorby a všechny jejich instance staly podobnými dobře definovaným slovům a jménům. Ukazují ke svým vyšším duchovním kořenům. Ačkoliv zde nemůže být slovní vyjádření v jejich duchovním uspořádání, ježto je nad jakoukoliv představivost, zasloužily si právo být vyjadřovány vyslovováním skrze své větve, uspořádané před našimi smysly zde v hmatatelném světě.

To je podstatou jazyka, mluveného mezi kabalisty, jímž sdělují svá duchovní dosažení od člověka k člověku a od generace ke generaci, jak slovem úst, tak v písmu. Plně rozumí jeden druhému, s potřebnou přesností, potřebnou v absolvování studia moudrosti s precizními definicemi, v nichž jeden nemůže selhat. To protože každá větev má svou vlastní, unikátní, absolutní a přirozenou definici. Tato absolutní definice přirozeně ukazuje ke svému kořeni ve vyšším světě.

Mějte na paměti, že tento Jazyk Větví moudrosti kabaly je k vysvětlování termínů moudrosti vhodnější než všechny naše obyčejné jazyky. Je známo z teorie nominalismu, že jazyky byly v ústech davů narušeny. Jinými slovy kvůli přehnanému používání slov byly oproštěny od svého přesného obsahu, z čehož vyplývají velké potíže vzájemně sdělovat precizní dedukce, jak slovem úst, tak v písmu.

To není případem Jazyka Větví, jelikož ten je odvozen ze jmen výtvorů a jejich výskytů, stanovených před našima očima, definovaných neměnnými zákony přírody. Čtenáři a poslouchající nebudou nikdy svedeni do nepochopení slov před nimi, protože přírozené definice jsou naprosto neochvějné a nemohou být porušeny.

Sdělení od moudrého kabalisty chápajícímu příjemci

Tak napsal RAMBAM ve svém uvedení ke svému komentáři k Tóře: „a přináším s pravou úmluvou všem, kteří zkoumají tuto knihu, že všechny klíče, které vpisuji v tajemstvích Tóry; resolutně prosazuji, že má slova nebudou pochopena žádnou myslí či inteligencí, kromě z úst moudrého kabalisty k uchu chápajícího příjemce.“ Jako napsal například rabí Chaim Vital ve svém uvedení ke Stromu Života a také ve slovech našich mudrců (Hagiga, 11): „Jeden kabalu nestuduje sám, ledaže je moudrý a rozumí svou vlastní myslí.“

Je skrz na skrz pochopeno, když říkají, že jeden musí přijmout od moudrého kabalisty. Ale proč ta nezbytnost, aby byl žák nejprve moudrý a chápající svou vlastní myslí? Nadto pokud takový není, pak nesmí být učen, i kdyby byl nejspravedlivějším člověkem na světě. Dodatkem, pokud je již jeden moudrý a chápe svou vlastní myslí, co se potřebuje učit od ostatních?

Z prve uvedeného jsou jejich slova pochopena v naprosté jednoduchosti: viděli jsme, že nám všechna slova a vyřčení, která naše rty vyslovují, nemohou pomoci sdělit ani jediné slovo z duchovních, Božských záležitostí, nad představitelným časem a prostorem. Místo toho je zde pro tyto záležitosti speciální jazyk, jsouce Jazykem Větví, ukazující jejich vztahy k jejich vrchním kořenům.

Avšak tento jazyk, ačkoliv extrémně vhodný pro svůj úkol ponoření se do studií této moudrosti, je takový pouze, pokud je naslouchající moudrý sám o sobě, myšleno že zná a chápe způsob, kterým se větve vztahují ke svým kořenům. Je to, protože tyto vztahy nejsou vůbec jasné, když se díváme z nižšího nahoru. Jinými slovy je nemožné vyvodit jakoukoliv podobnost ve vrchních kořenech tím, že se díváme na nižší větve.

Právě naopak, nižší je studováno z vyššího. Tak musí jeden nejprve dosáhnout vrchních kořenů, jak v duchovnu opravdu jsou, nad jakoukoliv představivostí, ale čistým dosažením. Poté co skrz na skrz dosáhl Vrchních Kořenů skrze svou vlastní mysl, může zkoumat hmatatelné větve v tomto světě a vědět, jak se každá větev vztahuje ke svému kořeni ve Vrchním Světě, v uspořádání, v kvalitě a kvantitě.

Když to vše jeden zná a skrz na skrz chápe, je mezi ním a jeho učitelem společný jazyk, jmenovitě Jazyk Větví. Jeho použitím může moudrý sdělovat studia moudrosti, vedená ve Vrchních, duchovních Světech, jak v těch, které přijal od svých učitelů, tak v těch, které objevil sám. To protože nyní mají společný jazyk a jeden druhému rozumí.

Avšak když žák není moudrý a nechápe jazyk sám, myšleno jak větve ukazují ke svým kořenům, přirozeně nemůže učitel sdělit ani jediné slovo této duchovní moudrosti, tím méně s ním vyjednávat v přezkoumávání moudrosti. Tomu je protože nemají společný jazyk, který by mohli používat, a stávají se jako němými. Tak je nezbytné, aby nebyla moudrost kabaly učena, ledaže je moudrý a chápe svou vlastní myslí.

Musíme se ptát dále: jak se tedy žák stal tak moudrým, že zná vztahy větve a kořenu skrze stopování Vrchních Kořenů? Odpovědí je, že zde jsou snahy člověka marné; je to Boží pomoc, co potřebujeme! On naplňuje ty, kteří zachytí Jeho laskavost moudrostí, porozuměním a poznáním k získání ušlechtilých dosažení. Zde není možné napomoci žádným masem a krví!

Vskutku, poté co On si člověka oblíbil a obdařil ho ušlechtilým dosažením, jeden je pak připraven přijmout nedohlednost moudrosti od moudrého kabalisty, protože nyní mají společný jazyk.

Označení, cizí lidskému duchu

Po všem, co je řečeno nahoře pochopíte, proč v knihách kabaly někdy najdeme označení a termíny, docela cizí lidskému duchu. Jsou hojné ve stěžejních knihách kabaly, což je Zohar, korekce k Zoharu a knihy Ariho. Je to vskutku zarážející, proč tito moudří muži použili tak nízká označení, aby vyjádřili tak exaltované, svaté pojmy?

Avšak plně tomu porozumíte poté, co získáte výše zmíněné koncepce. To protože je nyní jasné, že žádný jazyk ve světě nemůže být použit k vysvětlení té moudrosti, kromě toho, který právě za tímto účelem zamýšlen, jmenovitě Jazyka Větví, vztahujícího se k jejich vrchním kořenům.

Tak by evidentně neměla být žádná větev, či střepina větve, zanedbána kvůli svému podřadnému stupni, nebo nepoužita k vyjádření požadovaného konceptu v propojeních moudrosti, ježto zde v tomto světě není jiná větev, která by převzala její místo.

Jako nesají dva vlasy ze stejného otvoru, tak nemáme my dvě větve, které se vztahují k jedinému kořeni. Proto tím, že ponecháme případ nevyužitým, ztrácíme duchovní koncept, odpovídající mu ve Vrchním Světě, ježto nemáme jediné slovo k vyřčení na jeho místě a indikování toho kořene. Dodatkem by takový případ narušil celou moudrost ve vší své rozlehlosti, jelikož je zde nyní chybějící článek v řetězu moudrosti, spojeném s tím konceptem.

Tak to mrzačí celou moudrost, protože není jiná moudrost na světě, kde by byly záležitosti tak slité a propletené, cestou příčiny a následku, primárního a následného, jako je moudrost kabaly, propojená od hlavy k patě docela jako dlouhý řetěz. Proto před našima očima po přechodné ztrátě jen malého povšimnutí celá moudrost tmavne, protože všechny její záležitosti jsou jedna s druhou svázány velmi silně, slívajíce se doslova v jednu.

Nyní se nebudete podivovat nad příležitostným použitím cizích označení. Je tomu protože s označeními nemají svobodu volby, aby nahradili špatné dobrým, či dobré špatným. Vždy musí používat větev, která ukazuje precizně ke svému vrchnímu kořenu v celé její nezbytné míře. Nadto musí být danné záležitosti rozšířeny, aby byla očím jejich přihlížejících společníků poskytnuta přesná definice.