Kniha "Shamati", článek 26

Uslyšeno v roce 1943

Je řečeno: "Stvořitel je veliký, a pouze nicotný Ho spatří," tj. pouze nicotný může vidět vznešenost Stvořitele. Písmena slova "yakar" (drahý) se podobají písmenům ve slově "yakir" (známý), což naznačuje, že do té míry do které je pro člověka věc drahá, natolik se oceňuje její významnost (velikost). Vždyť pouze podle její důležitosti ji obdivuje a pravě obdiv ho přivádí k pocitu v srdci. A podle jeho ocenění, nakolik zná, chápe a uvědomuje si důležitost – v té míře v něm vzniká radost.

A je možné, že člověk si je vědom svojí nicotností a chápe, že vůbec není důležitější, než všichni jeho vrstevníci ve společenství, avšak vidí, že jsou miliony lidí v celém světě, kterým Stvořitel nedal síly k duchovní práci i v té nejjednodušší formě, a to i bez úmyslu "kvůli Stvořiteli“. Ani ze sobeckosti jim nedovolil  začít cestu k věčnosti.

Ale on je poctěn tím, že Stvořitel mu dal přání a myšlenky alespoň někdy být v duchovní práci, i když dokonce i v té nejjednodušší. A pokud člověk muže ocenit takový vztah Stvořitele k sobě, mírou důležitosti, kterou přidává k duchovní práci, stejně tak člověk musí děkovat a chválit Stvořitele. Je pravda, že nejsme schopni ocenit důležitost toho, že občas můžeme splnit Přikázání (přání) Stvořitele, a to i bez požadovaného záměru. A v tomto případě člověk dosahuje pocitu velikosti a radosti v srdci.

A v důsledku chvály a vděčnosti, kterou člověk vznáší ke Stvořiteli, rozšiřuje se jeho vnímání a proniká tak do každé části duchovní práce, chápe čím je otrokem, v důsledku čehož se pozvedá k novým vrcholům.

A v tomto smyslu bylo řečeno: "Děkuji Ti za všechny Tvé milosrdenství nade mnou!", tedy za minulost. A hned s jistotou pokračuje: "A taky za to,co v  budoucnu uděláš pro mě!"