Jehuda Ašlag (Baal HaSulam)

JEDNO PŘIKÁZÁNÍ

 Ten, kdo splnil jedno přikázání – má štěstí,

že sebe samotného a celý svět umístil na stranu zásluh.

Práce Stvořitele a přikázání se dělá pouze kvůli Stvořiteli, lišma, což znamená, pro potěšení Stvořitele. Ale už je stanoveno mudrci zabývat se Tórou a přikázáními dokonce kvůli sobě, lo lišma, protože „od lo lišma přechází k lišma“…
A já povídám, že první a jediné přikázání, zajisté směrující k záměru kvůli Stvořiteli, lišma, - je uvalení na sebe povinností nepracovat kvůli sobě. Pouze v nezbytné míře a v rozsahu nezbytném pro podporu vlastní existence. A všechen ostatní čas, ať pracuje pro blaho společnosti, pro záchranu ponížených, protože jakékoliv stvoření na světě potřebuje záchranu a blaho.

SLOUŽENÍ STVOŘENÍM V SOULADU S PŘIKÁZÁNÍMI STVOŘITELE

V tomto přikázání jsou dvě důstojnosti: první – každý musí pochopit, že pracuje proto, že s jeho prací souhlasilo a schválilo ji celé lidstvo; za druhé – je možné, že toto přikázání ho lépe připraví na přechod k dodržování Tóry a přikázání kvůli Stvořiteli, protože tato příprava je jednou ze součástí cíle. Vždyť zvykáním si pracovat pro ostatní, tj. pro jejich blaho, nikoliv pro svoje, se člověk postupně připravuje k dodržování přikázaní Stvořitele, zejména s touto požadovanou podmínkou – kvůli Stvořiteli, nikoliv kvůli sobě. A je pochopitelné, že záměr musí být – kvůli dodržování přikázání Stvořitele.

ČÁST TÓRY URČUJÍCÍ VZTAH ČLOVĚKA S PŘÍTELEM

V Tóře jsou dvě části: první se týká vztahu člověka se Stvořitelem a druhá – vztahu člověka s přítelem. Žádám vás vždy se zabývat vztahem člověka s přítelem, protože tím naberete dovednosti v tom, co se týká vztahu člověka se Stvořitelem.

ŘEČ, MYŠLENKA, ČIN

Jakákoliv práce musí obsahovat: myšlenku, řeč a čin.
My jsme už vysvětlovali část z tohoto přikázání, co se týká činu, v souladu se kterým na sebe musí člověk přijmout odpovědnost za to, aby všechen svůj volný čas věnoval sloužení stvořením světa. Myšlenka v tomto přikázání je základem, ale ve větší míře, než ve zvláštních přikázáních, týkajících se vztahu člověka se Stvořitelem. Samotný čin prokazuje záměr a ukazuje, že je kvůli Stvořiteli, protože je nasměrován pouze na Stvořitele.
Ale přikázání, týkající se vztahu člověka s přítelem se dodržují na základě lidského svědomí, které je tak zavazuje učinit. Nicméně, pokud dodržuješ přikázání z tohoto důvodu, potom je samozřejmé, že neděláš nic. Takové činy se totiž nepřevedou k blízkosti se Stvořitelem, ke skutečné práci pro Stvořitele. A proto si musí každý ve svých myšlenkách představovat, že toto dělá pro potěšení Stvořitele, aby se Mu stal podobným: jak On je milosrdný, tak i já jsem milosrdný, jak On tvoří blaho, stejně tak i já. A takový obraz, spolu s dobrými činy, přiblíží člověka ke Stvořiteli tak, že jeho vlastnosti budou podobné duchovním a tím bude mít možnost dostat skutečně vyšší hojnost.
Řeč znamená modlitba, kterou říkáme za práci, v určitý čas. Modlíme se, aby Stvořitel změnil naše srdce, z přijímání na odevzdání a studujeme Tóru a všechno, co k tomuto vede.

NEVĚDOMÉ POTĚŠENÍ STVOŘITELE

Pro svět nemá cenu se těšit, že příjde doba a objeví se taková možnost, začít práce Stvořitele „lišma“. Dříve, i teď a i v budoucnu, každý pracující pro Stvořitele, bude muset začít práce s „lo lišma“ a od ní přejde k „lišma“. A cesta na tomto úrovni není omezená časem. Zaleží pouze na připravenosti člověka, na tom jak ovládá své srdce. A proto jich hodně propadlo a ještě propadne, protože se tím zabývají kvůli sobě, „lo lišma“, a zemřou nedosahujíc moudrosti. Ale spolu s tím je jejich odměna velká, ale lidská myšlenka není schopná posoudit význam potěšení poskytujícího Stvořiteli. A ten, kdo toto činí nevědomě, protože zatím není hoden k dodržování přikázání jiným způsobem, stejně přináší potěšení Stvořiteli. A toto se nazývá – „nevědomě“.

SKUTEČNOST PROROCTVÍ V MATERIÁLNÍM ROZMĚRU

Není pochyb, že hojnost proroctví musí být vnímána v takovém spojení písmen, která jsou co nejblíže pro začátečníky. To znamená, že musí odpovídat reálným zájmům pokolení, protože pouze tehdy si můžeme být jisti, že slovo Stvořitele bude vnímáno formou „lo lišma“, protože Stvořitel jej nepřipravil jiným způsobem. A proto znamení proroka pravdy je v tom, že jeho proroctví je v největší míře blízko dosažení materiálního úspěchu lidí jeho pokolení, protože přibližování materiálního úspěchu potvrzuje skutečnost proroctví, neboť ten konečně otevřel cestu k vnímání.

POVINNOST DODRŽOVAT 613 PŘIKÁZÁNÍ

613 přikázání představují jména Stvořitele. Je to osobní řízení každého, kdo se přibližuje k dostávání Božské hojnosti. A každý člověk, bez výjimky, je musí všechny projít. A proto se ze všech sil snažíme o jejich dodržování až do úrovně materiálních větví. Neboť je řečeno: „Všude, kde bude zmíněno Mé jméno, přijdu Já a požehnám ti".

SKUTEČNÁ MOUDROST

Ti přede mnou si pro sebe vybrali individuální cestu. Ale já jsem si vybral cestu společnou, protože si myslím, že je vhodnější realizovat vše, co se týče Stvořitele, ve spojení věčných písmen, která se nikdy nezmění. Chci říct, že materiální úspěch se stejně nikde a nikdy nezmění a proto jsou moje slova omezená.
Z tohoto důvodu jsem byl nucen vyjádřit duchovno obecně. Nicméně v těchto hranicích jsem se rozhodl vysvětlit všechny duchovní detaily a jejich spojení do nejmenších podrobností, které nemají jiný základ ani zdroj kromě této společné formy, tj. čistoty přijímání. A protože vysvětluji duchovní esence bez jejich oblékání na materiální skořápku, bude to velmi prospěšné pro vývoj chápání. A tato věda se nazývá skutečnou moudrostí.

PROROCTVÍ

V proroctví nemůže být chyby ani lži, není to možné, protože vysvětlení pravdy pochází od Stvořitele. Jistě, že déšť a sníh padají z nebe na zem a nevrátí se zpět, dokud nesplní úkol. Ale spolu s tím je rozdíl v dostávajícím, tj. v půdě. Pokud bychom ji připravili, vyčistili od kamenů, zorali atd., bude potom schopna dostávat více, než nepřipravená půda. Takže všechno záleží na přípravě.
A je samozřejmostí, že existuje rozdíl mezi dostávajícími proroky: není mezi nimi lidí se stejnou úrovní chápaní. A ať je tato úroveň malá nebo velká, zaleží na přípravě. Pokud prorok není velký z důvodu nedostatečné přípravy, potom světlo na cestě k němu samozřejmě něco ztratí, aby byla možnost říct, že světlo proroctví nemá chybu. Ale jeho malá úroveň přivádí k rozkrytí většího spojení písmen, které jsou kanály a kelim, dokud k němu nepřijde proroctví ve formě odhalení.

ÚSPĚCH PROROCTVÍ JE V RYCHLOSTI

Bez ohledu na to, že na konci, v očekávaném úspěchu, se rozkrývá celá pravda, nacházející se v proroctví, prodlužuje přesto malý prorok cestu svého proroctví k lidem, kterým bylo posláno. Zatímco u velkého proroka, který má větší přípravu pro dostávání proroctví od Stvořitele, odchylky světla nenastávají. A proto se nezmění velikost kanálu a kelim a jeho proroctví je jasné a krátké, lehce a rychle pochopitelné pro ty, komu je určeno.

JE MOŽNÉ ŽE VELIKOSTNĚ MENŠÍ USPĚJE VÍCE NEŽ VELKÝ

V souladu s tím co je řečeno, je možné, že menší z proroků, podle rychlosti svého proroctví, uspěje více než největší z proroků. Příčinou je to, že předcházejícím odhaleným prorokům, bylo nařízeno vydláždit mu cestu. Je jasné, že to také závisí na úrovni těch, kteří naslouchají jeho proroctví, jelikož pro vnímání krátkého a jasného, je zapotřebí více rozvitá generace, která je schopná ho pochopit. V důsledku těchto dvou příčin, velikostně menší může uspět nesrovnatelně více než větší.

TAJEMSTVÍ PROROCTVÍ GENERACÍ

Bez ohledu na to, že Moše přijal Tóru a zákony pro celou generaci, neexistuje prorok, který má právo k tomu něco přidat. Stejně ale proroctví, které mu bylo dáno, je časově omezeno. Vždyť kdyby proroctví Mošeho bylo dostatečné navždy, na co by pak Stvořitel ještě posílal proroky? Je nepochybné, že působení proroctví Mošeho, se šířilo na určitou dobu a za krátkou dobu Stvořitel posílal jiného proroka, který by pokračoval a ukončil načaté. 
A je samozřejmé, že neexistuje prorok, který by měl právo něco přidat nebo zmenšit. Vždyť kdyby měl takové právo, znamenalo by to, že předcházejícímu proroku něco chybělo, vždyť to co pochází od Stvořitele je vždy dokonalé, jak je řečeno: "Já první a Já poslední". Role následujících proroků- je prodloužit proroctví pro ty generace, které nejsou schopné vnímat prvního.
A poslední prorok- je Mesiáš, který ukončuje vše, ale samozřemě že ani on nemá právo cokoliv přidat nebo zmenšit. Jeho úspěch bude ještě větší, jelikož celá generace už bude připravena pro vnímání jím řečeného: "A tím dosáhne dokonalosti". A pro to jsou dva důvody: buď kvůli jejich velikosti, nebo to záleží na lidech jeho generace, nebo oboje dohromady.

ZÁKLAD ÚSPĚCHU PROROCTVÍ

Základ úspěchu proroctví je v tom, že se tím přibližuje Vyšší světlo těm, kdo se nachází dole. A nejúspěšnější je ten, který ho spustí co nejníž. Pojem vyšší a nižší se oceňuje z pohledu ducha a tělesného blaha, jelikož tělesné, které je dosáhnuto pomocí proroctví- je ten bod, který podporuje lidstvo. A je známo, že základní těžkost v práci Stvořitele- je první podpora.

SPOLEČNÁ SÍLA A SÍLA INDIVIDUÁLNÍ

Jejich spojení je tajemstvím jednoty Stvořitele a Šechiny. Individuální síla- je zákaz přijímání, dokonce v minimální míře. Společná síla- je růst odevzdání do té míry, dokud to nezačne dělat z celé své duše a ze všech sil.