POŘIĎ SI UČITELE A KUP SI PŘÍTELE
Článek č. 1, 1985
V Mišně (Avot, 1), Jehošua ben Perachija říká, “Udělej si rava (velkého/učitele), kup si přítele a hodnoť každého člověka s nejlepší strany (tj ospravedlní).“ Vidíme, že jsou zde tři věci:
1) Udělej si rava;
2) Kup si přítele;
3) hodnoť každého člověka s nejlepší strany.
Znamená to, že "udělat" si rava koupit přátele - nestačí. Navíc by měl být ohleduplný ke všem lidem a ospravedlňoval je.
Kromě toho je nutně pochopit rozdíl mezi pojmy „udělat,“ „koupit“ a „hodnoť s nejlepší strany“ (hledej ospravedlnění). Slovo "udělej" navrhuje praktický čin bez přílišného uvažování. Znamená to, že v tom není zahrnuta mysl, ale pouze činnost. Dokonce i když člověk nesouhlasí s nějakou věcí, slovo "udělej" předpokládá čin proti jeho úsudku.
Obdobně bychom to měli interpretovat ve vztahu k práci. Fakt, že člověk musí převzít Království Nebeské, se nazývá „činnost“. Je to jako zapřáhnout vola , aby oral zem. Ačkoliv na sebe vůl tuto práci vzít nechce, přesto jej donutíme.
Podobně bychom se měli donutit a zotročit s královstvím nebeským, protože to je Stvořitelovo přikázání, ač to nedává smysl. To protože člověk nesmí přijmout království nebeské proto, protože tělo cítí, že mu z toho vzejde nějaký prospěch, ale aby dával potěšení Stvořiteli.
Ale jak k tomu může tělo svolit? To je důvod, proč musí být práce nad úsudkem. Nazývá se to, Udělej si rava, jelikož by zde mělo být království nebeské, protože „On je veliký a vládne“.
V Zoharu (V „Uvedení do knihy Zohar“) je psáno: „,Nejdůležitější je strach, aby se člověk bál Vyššího, protože On je veliký a vládne, je esencí a kořenem všech světů a ty jsou ve srovnání s Ním všechny bezvýznamné.‘ Člověk by se tedy měl bát Stvořitele, protože je veliký a vládne nade vším. Je veliký, protože je kořenem, ze kterého se šíří všechny světy, a Jeho velikost je vidět v Jeho činech. A vládne nade vším, protože všechny světy, které vytvořil, jak vyšší, tak nižší, nejsou ve srovnání s Ním považovány za nic, protože k Jeho esenci nic nepřidávají.“
Pořadí v práci je tedy takové, aby člověk začal s „Udělej si rava“ a vzal na sebe břímě království nebeského nad logikou a nad úsudkem. To se nazývá „dělání“, tedy pouze činnost navzdory nesouhlasu těla. Poté si „Kup přítele“. Kupování je právě takové, jako když si někdo chce něco koupit. Musí se vzdát něčeho, co již získal. Dává to, co nějakou dobu měl, a výměnou si kupuje nový předmět.
Je to podobné s prací Boží. Aby člověk dosáhl Dvekut (adheze) se Stvořitelem, což je rovnocenost formy jako ve verši „Jako on je milosrdný, tak buď i ty,“ musí postoupit mnoho věcí, které má, aby si koupil spojení se Stvořitelem. To je význam slov „Kup si přítele.“
Dokud pro sebe člověk neudělá rava, myšleno království nebeské, jak si může koupit přítele, tedy spojit se s ravem? Koneckonců rava ještě nemá. Pouze poté, co si rava udělal, má cenu požadovat, aby tělo dělalo ústupky, a aby tedy bylo koupeno spojení, že si Stvořiteli přeje dávat potěšení.
Navíc bychom měli pochopit, že má sílu dodržovat „kup si přítele“ do přesně stejné míry, jaká je velikost rava. To protože je ochoten dělat ústupky, aby se spojil s ravem do úplně stejné míry, do které cítí ravovu důležitost, jelikož pak chápe, že získání Dvekut (adheze) se Stvořitelem stojí za jakékoliv úsilí.
Ukazuje se, že pokud člověk vidí, že nemůže překonat tělo, protože si myslí, že není dost silný, a že se narodil se slabým charakterem, není tomu tak. Důvodem je, že necítí velikost rava. Jinými slovy stále ještě nemá důležitost království nebeského, takže nemá sílu překonávat kvůli něčemu, co není příliš důležité. Ale kvůli důležité věci se každý dokáže vzdát důležitých věcí, které miluje, aby dostal to, co potřebuje.
Například pokud je člověk velmi unaven a jde spát kolem jedenácté večer, pokud je vzbuzen ve tři ráno, samozřejmě řekne, že nemá žádnou energii, aby vstal ke studiu, protože je velmi unaven. A pokud se cítí trochu slabě nebo má trochu horečku, tělo jistě nebude mít sílu, aby se zvedlo v čas, kdy je ke vstávání navyknut.
Ale pokud je člověk velmi unaven, cítí se nemocen a jde spát o půlnoci, ale je vzbuzen v jednu ráno a je mu řečeno: „Na dvoře je oheň, brzy se dostane do tvého pokoje. Rychle vstaň a výměnou za úsilí, které vynakládáš, si zachráníš svůj život!“ Pak se nebude vymlouvat, že jen unaven, že mu to nemyslí, či že je nemocen. Dokonce i kdyby byl velmi nemocen, vynaloží veškeré úsilí, aby si zachránil život. Protože získá důležitou věc, tělo má evidentně energii, aby k dostání toho, co chce, udělalo, co může.
Proto zatímco pracuje na „Udělej si rava“, člověk věří, že: „Neboť ty jsou našimi životy a délkou našich dnů.“ Do míry, do které věří, že je to jeho život, má jeho tělo dost síly, aby překonalo všechny překážky, jako je to napsáno v alegorii. Z tohoto důvodu by v celé své práci, při studiu či při modlitbě, měl svou práci zaměřovat na získání velikosti a důležitosti rava. Jen kvůli tomuto by mělo být vykonáno mnoho práce a spousta modliteb.
Ve slovech Zoharu se to nazývá „Pozvedání Božskosti z prachu,“ což znamená pozvedání království nebeského, které je sníženo do prachu. Jinými slovy, člověk nedává na zem důležitou věc, zatímco něco, co je nedůležité, na zem odhozeno je. A jelikož je království nebeské, nazývané „Božskost“, „Sníženo na samotné dno“, je v knihách psáno, že před každým duchovní činem se člověk musí modlit, aby „pozvedl Božskost z prachu.“ Modlíme se tedy, abychom považovali království nebeské za důležité, a aby nám stálo za to, abychom pro něj usilovali a pozvedávali jeho důležitost.
Nyní můžeme pochopit to, co říkáme na modlitbě Roš HaŠana (modlitbě Nového roku), „Dej Svým lidem slávu.“ Zdá se to značně matoucí. Jaktože je dovoleno modlit se za čest? Naši mudrci řekli: „Buďte velmi, velmi pokorní.“ Takže jak se můžeme modlit, aby nám Stvořitel dal slávu?
Měli bychom to interpretovat tak, že Svým lidem dá Stvořitel slávu Boží. My slávu Boží nemáme, ale „Město Boží je sníženo na samé dno,“ nazývané „Božskost v prachu.“ Proto během Roš HaŠana, v čase, kdy na sebe bereme království nebeské, žádáme Stvořitele, aby Svým lidem dal slávu Boží, aby lidé Izraele cítili slávu Stvořitele. A pak budeme schopni plně dodržovat Tóru a Micvot (přikázání).
Proto bychom měli říkat „Dej Svým lidem slávu Boží,“ což znamená, že lidem Izraele dá slávu Boží. Neznamená to, že dá lidem Izraele slávu Izraele, ale že Stvořitel dá lidem Izraele slávu Boží, neboť to je vše, co potřebujeme, abychom cítili důležitost a velikost Dvekut se Stvořitelem. Pokud tuto důležitost budeme mít, každý člověk bude schopen vynakládat úsilí a na světě nebude nikdo, kdo – pokud cítí, že je život velmi důležitá věc, protože se ze života může těšit - by řekl, že nemá sílu, aby zachránil svůj život, takže si přeje zůstat jako zvíře.
Ale pokud člověk necítí, že má život smysl, moho lidí volí smrt. To protože žádný člověk nemůže ve svém životě prožívat utrpení, protože to je proti účelu stvoření, jelikož účel stvoření bylo dělat Jeho výtvorům dobro, tedy aby se ze života těšily. Proto když člověk vidí, že teď, nebo aspoň později, nemůže být šťastný, spáchá sebevraždu, protože nemá cíl života.
Následuje, že vše, co postrádáme, je „Udělat si rava,“ vnímat velikost Stvořitele. Pak bude každý schopen dosáhnout cíle, což je držet se Jej.
A slova rabiho Jehošuy Ben Perachiji, který říká tři věci - 1) Udělej si rava 2) Kup si přítele 3) Přisuď každého člověka k váze zásluhy - bychom též měli interpretovat ve vztahu k lásce k přátelům.
Bylo by rozumné si myslet, že se přátelství vztahuje ke dvěma lidem na stejné úrovni schopností a vlastností, jelikož pak je pro ně lehké komunikovat a spojují se jako jedno. A pak „Pomohli všem svým přátelům“ jako dva lidé, kteří naváží partnerství, a každý z nich bude investovat stejnou energii, prostředky a práci. Pak mezi nimi budou rovnoměrně rozděleny také zisky.
Avšak pokud je jeden druhému nadřazený, tedy investuje víc peněz, více znalostí či více energie než ten druhý, pak ani rozdělení zisků není rovnoměrné. Nazývá se to „třetinové partnerství“ či „čtvrtinové partnerství.“ Není to tedy považováno za opravdové partnerství, protože jeden má výšší status, než druhý.
Ukazuje se, že opravdové přátelství – kde každý vynakládá nezbytnou platbu, aby si koupil svého přítele – leží právě v tom, kdy mají oba stejný status, a oba platí stejně. Je to jako materiální obchod, kdy oba dávají rovnoměrně, jinak zde nemůže být opravdové partnerství. Proto „si kup přítele,“ jelikož spojení – kdy si každý kupuje svého přítele – zde může být jen tehdy, když jsou si rovni.
Ale na druhé straně se není možné učit jeden od druhého, pokud člověk nevidí, že je jeho přítel větší než on sám. Ale pokud je ten druhý větší, nemůže to být jeho přítel, může to být jen jeho rav (velký/učitel), zatímco on sám je považován za studenta. A tehdy se od něj může učit znalosti či ctnosti.
Proto je řečeno: „Udělej si rava a kup si přítele.“ Musí existovat obojí. Jinými slovy by měl každý brát druhého za přítele, a pak je zde prostor pro nákup. Znamená to, že musí každý druhému platit ústupky, jako synovi otec přenechává svůj odpočinek, pracuje pro něj, utrácí pro svého syna peníze, a vše toto kvůli lásce.
Tam je to však přirozená láska. Stvořitel pro vychovávání dětí udělil přirozenou lásku, aby svět přetrval. Pokud by například otec vychovával děti, protože to je Micva (přikázání), jeho děti by měly jídlo, oblečení a jiné věci, které jsou pro děti nezbytné, pouze do té míry, do které je člověk oddán dodržování Micvot (plurál pro Micvu). Někdy by Micvot dodržoval, a někdy by dělal jen pouhé minumum a jeho děti by mohly zemřít hladem.
Proto dal Stvořitel rodičům přirozenou lásku ke svým dětem, aby svět přetrval. Tak tomu není s láskou k přátelům. Zde musí každý sám vyvíjet veliké úsilí, aby ve svém srdci vytvořil lásku k přátelům.
Je to stejné jako s „Kup si přítele.“ Poté, co alespoň intelektuálně pochopí, že potřebuje pomoc a nemůže dělat svatou práci, pokud pochopí, že potřebuje pomoc, do míry, do které to svou myslí pochopí, si začne přátele kupovat, začne pro ně dělat ústupky.
To protože chápe, že je práce hlavně v odevzdávání Stvořiteli. Avšak je to proti jeho přirozenosti, protože člověk je narozen s touhou přijímat pouze pro svůj vlastní prospěch. Proto nám byl dán lék, díky němuž můžeme přejít od lásky k sobě k lásce k druhým, a tím můžeme dorazit k lásce ke Stvořiteli.
Proto může na své úrovni najít přítele. Ale aby poté udělal přítele ravem, tedy aby přišel k pocitu, že je jeho přítel na vyšším stupni, než je on sám - to je něco, co člověk nemůže vidět, že je jeho přítel jako rav, a on že je jako student. Ale pokud nebude svého přítele brát jako rava, jak se od něj bude učit? Toto se nazývá „udělej“, tedy bezmyšlenkovitá činnost. Jinými slovy to musí přijmout nad úsudkem, že je jeho přítel větší než on, a to se nazývá „Udělej,“ tedy činnost nad úsudkem.
V eseji „Řeč k dokončení Zoharu“ je psáno: „Aby přijal první podmínku, musí se každý student cítit, jako že je nejmenší mezi všemi přáteli. V tom stavu může od velkého dostávat uznání velikosti.“ (Autor) zde tedy explicitně uvádí, že by se mezi studenty každý měl vidět jako ten nejmenší.
A přesto, jak se člověk může vidět jako nejmenší mezi studenty? Zde je relevantní pouze (přístup) nad úsudkem. Nazývá se to „Udělej si rava,“ což znamená, že je ve srovnání s ním každý brán jako rav, a on je brán jako pouhý student.
Toto je veliká námaha, jelikož je pravidlem, že nedostatky druhého jsou vždy vidět, zatímco vlastní chyby jsou vždy skryté. A přesto musí brát druhého, jako že je ctnostný, a že stojí za to, aby přijal to, co ten druhý říká či dělá, aby se z jeho činů učil.
Ale tělo s tím nesouhlasí, protože kdykoliv se člověk musí učit od druhého, a tedy si druhého váží, druhý jej zavazuje k práci, a tělo se názorů a činů toho druhého zřekne. Protože tělo chce odpočívat, je pro něj lepší a pohodlnější, aby vyloučilo názory a činy jeho přítele, a aby tedy člověk nemusel vynakládat úsilí.
Proto se to nazývá „Udělej si rava.“ Znamená to, že aby byl přítel tvým ravem, musíš to tak udělat. Jiným slovy to není pomocí úsudku, protože úsudek tvrdí něco jiného a někdy dokonce ukazuje opak, tedy že on může být rav a druhý bude jeho studentem. Proto se to nazývá „Udělej,“ což znamená činnost a ne odůvodňování.
3) “A přisuď každého člověka k váze zásluhy.”
Poté, co jsme řekli „Kup si přítele,“ zde zůstává otázka: „Co se zbytkem lidí?“ Například pokud si člověk zvolí pár přátel ze svého shromáždění a nechá ostatní být a nespojuje se s nimi, otázkou je „Jak by s nimi měl zacházet?“ Koneckonců to nejsou jeho přátelé, a proč si je nezvolil? Pravděpodobně bychom měli říct, že je to proto, protože v nich nenašel dostatek ctností, aby mu stálo za to se s nimi spojovat, tedy si jich necení.
Jak by tedy měl zacházet se zbytkem lidí ve svém shromáždění? A stejné platí pro zbytek lidí, kteří mezi lidmi ze shromáždění nejsou, jak by je měl brát? Rabi Jehošua Ben Perachija o tom říká: „A přisuď každého člověka k váze zásluhy,“ což znamená, že by měl každého přisoudit k váze zásluhy.
