30:Důležité je, přát si odevzdávát

Uslyšel jsem na konci soboty Vaikra

(20. března 1943)

Důležité je, nepřát si nic a pouze odevzdávat v důsledku velikosti Stvořitele, protože všechny činy přijímání jsou nectnostné, a dostat se z nich není možné jinak, než přejít k protikladné vlastnosti, tj. k odevzdání. A pohánějící síla, která nás táhne a nutí pracovat, pochází pouze z velikosti Stvořitele.

     Člověk si to musí vypočítat. Vždyť stejně musíme pracovat v tomto světě, a právě díky těmto úsilím můžeme přijít ke správným výsledkům a k naplnění. Úsilím a snahou, kterou člověk vydává, může naplnit své omezené tělo, podobně jako dočasnému hostu či naplnit věcného Hostitele. V tomto případě jeho snaha nezmizí a zůstane navěky.

     Podobá se to člověku, schopnému založit stát ale on staví pouze dočasné bydlení, které se pod nátlakem větru rozpadá, a všechny jeho snahy mizí. Pokud je však úsilí k duchovnu, a člověk spolu s nimi zůstává v duchovnu, pak všechny jeho úsilí mají stálý výsledek. Pouze od tohoto cíle může pak člověk dostat celý základ práce, ostatní základy nejsou správné.

     Síly víry stačí na to, aby člověk měl možnost pracovat v odevzdání, tj. byl schopen věřit, že Stvořitel přijímá jeho práci, dokonce i když se mu zdá, že jeho práce není moc důležitá, stejně Stvořitel dostává všechno. Všechny práce Stvořitel vítá a přijímá je, pokud člověk věnuje své úsilí Stvořiteli.

     Ale pokud si člověk přeje používat víru pro sebe-naplnění, začíná mu pak chybět víra. Příčina je v tom, že přijímání není skutečnost. Doopravdy nemá nic člověk ze své práce, a pouze Stvořiteli patří plody. Proto tyto pochyby, tj. myšlenky, které nepatří k duchovnu a vznikající teď u člověka – jsou oprávněné námitky.

     Zatím co pokud si člověk přeje použít svou víru, aby postupoval cestou odevzdání, potom samozřejmě nevznikají v něm žádné pochyby ve víře. Ale pokud má pochyby, pak musí vědět, že si najisto nepřeje jít cestou odevzdání, vždyť pro odevzdání stačí víra.