Zaslechnuto v roce 1948

     Duchovním se nazývá to, co nikdy nezmizí. Proto přání potěšit se, v její přítomné tváři pro sebe, se nazývá materiálním, protože ztratí tuto tvář a obdrží jinou – pro Stvořitele.

     Reálnost místa v duchovnu se definuje místem reality, protože každý kdo tam přichází, do tohoto místa, vidí jeden a tentýž obraz. Na rozdíl od tohoto se vymyšlená věc nenazývá reálným místem, protože to je fantazie, kterou si každý představuje podle sebe.

     Říká se, že Tóra má 70 tváří, což znamená 70 úrovní. Na každé úrovni se Tóra představuje v souladu s úrovní, na které se nachází člověk. Ale svět – je realita, takže každý kdo se pozvedl na jednu ze 70 úrovní, ze kterých se skládá určitý svět, rozkrývá to samé co všichni, kteří rozkryli tuto úroveň.

     V kabalistických knihách se občas vysvětlují věty z Tóry, například: „Takto řekl Abrahám Izákovi…“, a popisuje se, o čem si tehdy povídali, a pak se vysvětluje řečené. Vzniká tak otázka: odkud je známo, co povídali jeden druhému?

     Je to známo proto, že kabalistou byla rozkryta úroveň, na které se nacházel Abrahám, nebo někdo jiný, a proto rozkrývající vidí a ví to samé, co viděl a znal Abrahám. Proto se ví, co říkal Abrahám.

     Proto kabalisté vysvětlují věty z Tóry, vždyť oni rozkryli tu stejnou úroveň. A jakákoliv úroveň v duchovnu – je realita, kterou vidí všichni, jako například když přijíždějící do města Londýna v Anglii vidí to, co je v tomto městě, a slyší to, o čem si tam povídají.