21. KDYŽ SE JEDEN CÍTÍ VE STAVU VZESTUPU

Slyšel jsem 23. Hešvanu, 9. listopadu, 1944

Když se jeden cítí ve stavu vzestupu, tedy že je plný života, když cítí, že nemá jinou touhu než po duchovnu, pak je dobré se ponořit do tajemství Tóry, aby dosáhl její vnitřnosti. Dokonce i když vidí, že ačkoliv se snaží, aby něčemu porozuměl, a stále nic neví, stále stojí za to se ponořit do tajemství Tóry, dokonce i po sté do jedné věci.

Jeden by neměl zoufat, myšleno že říká, že je to zbytečné, protože ničemu nerozumí. Je tomu tak ze dvou důvodů:

A) Když jeden studuje nějakou záležitost a prahne jí porozumět, toto toužení se nazývá „modlitba.“ To protože modlitba je nedostatek, myšleno, že jeden žádá to, co postrádá, že Stvořitel uspokojí jeho touhu.

Rozsah modlitby je měřen touhou, jelikož věc, kterou jeden potřebuje nejvíce, touha po ní je větší. Proto podle míry toužení, taková je i míra toužení.

Je zde pravidlo, že ve věci, ve které jeden vyvíjí největší úsilí, námaha zvyšuje touhu, a jeden chce pro svůj nedostatek obdržet naplnění. Touha se také nazývá „modlitba,“ „práce v srdci,“ jelikož „Milosrdný chce srdce.“

Ukazuje se, že pak může jeden dát pravou modlitbu, protože když studuje slova Tóry, srdce musí být osvobozeno od ostatních tužeb a dávat mysli sílu, aby byla schopna myslet a přezkoumávat. Pokud v srdci není touha, mysl nemůže přezkoumávat, jako naši mudrci řekli, „Jeden se vždy učí, kde jeho srdce touží.“

Aby byla jeho modlitba přijata, musí to být úplná modlitba. Proto když přezkoumává v plné míře, jeden z toho vyvolává úplnou modlitbu, a pak může být jeho modlitba přijata, protože Stvořitel modlitbu slyší. Ale je zde podmínka: modlitba musí být úplnou modlitbou a nemít uprostřed modlitby přimíseny jiné věci.

B) Druhým důvodem je, že v tom čase, jelikož je jeden do určité míry oddělen od materiálna a je blíže atributu odevzdání, čas je vhodnější ke spojení s vnitřkem Tóry, která se objevuje těm, kteří mají se Stvořitelem rovnocennost. To protože Tóra. Stvořitel a Izrael jsou jedno. Avšak když je jeden ve stavu sebe-přijímání, náleží k vnějškovosti, a ne k niternosti.