Rabaš 

Shlavey Sulam / 1986 / 

Modlitba společnosti 

Je řečeno v Zoharu: "Já se nacházím mezi svým lidem". Co to znamená? Odpověď je: "V době, kdy probíhá soud nad světem, neoddělí se člověk od společnosti, protože ti, o nichž je známo, že se oddělili, bez ohledu na to, jestli jsou spravedliví, budou odsouzeni jako první. A proto by se člověk nikdy neměl oddělit od společnosti, protože milost Stvořitele je neustále na všech lidech společně. A proto je řečeno: "Nacházím se ve svém národě a nechci od něj být oddělen". 

Zákon, který se vztahuje ke světu - touha dostávat, egoismus, s takovou povahou se narodily všechny stvoření, což je důsledkem touhy Stvořitele potěšit svá stvoření. Vzhledem k tomu, že stvoření mělo přání stát se podobným Stvořiteli, aby nemělo pocit hanby, byl stanoven zákon, který zakazuje používat touhu přijímat pro vlastní potěšení a jen s altruistickým záměrem - " pro odevzdání". A teprve pak mu je dovoleno použít touhu přijímat. 

A  z tohoto vysvětlení vyplývá: v době, kdy zákon řídí světem a celý svět je ponořen do svého egoizmu, se tma šíří ve světě, protože není místo, aby světlo potěšení proniklo dolů ke stvořením v důsledku rozdílů ve vlastnostech světla a stvoření, které přijímají toto světlo - potěšení. A na tento rozdíl vlastností se vztahuje zákon, v souladu se kterým nemůže být potěšení patrné v egoistických touhách. 

A proto, když se člověk probouzí a chce, aby ho Stvořitel přiblížil - dal mu altruistické touhy-kelim, říká se tomu "přiblížení". A člověk žádá Stvořitele, aby mu pomohl. Ale my víme, že pomoc přicházející od Stvořitele se nazývá "Vyšší světlo" a je definováno názvem "Duše". V Zohar je napsáno, že pomoc přicházející se shora je v tom, že se dává nová "čistá duše." 

Když člověk přichází požádat Stvořitele, aby ho přiblížil k Sobě, zdá se mu, že on je jediný takový, domnívá se, že Stvořitel musí přiblížit pouze jeho. Ale proč si myslí, že ostatní mohou zůstat ve své současné pozici a jen s ním Stvořitel by měl jednat jinak? To je proto, že člověku se zdá, že má dobré vlastnosti, které ostatní nemají. A protože tito lidé oddělení od společnosti tím, že se domnívají, že jsou vhodní přiblížení ke Stvořiteli více než ostatní, a proto se považují za spravedlivé, právě ti jsou souzeni jako první, protože soud, tj. egoizmus, pro něj platí ve větší míře, než pro zbytek společnosti. A oni se stávají ještě více zkažení vlastním egoizmem. 

A to se stane člověku, když si myslí, že mu patří víc než všem ostatním lidem. Říká, že mají dost toho co mají teď, ale při pohledu na sebe se domnívá, že je hoden většího než ostatní. Tato myšlenka - vlastnost skutečného egoizmu, stoprocentní potěšení. Pozorujeme, že se v něm sobectví začalo rozvíjet více než v ostatních. 

Z toho vyplývá, že jedná po celou dobu pro vlastní potěšení. Ale ve svých očích vypadá jako spravedlivý, protože chce působit jako dávající a říká si, že jeho žádost ke Stvořiteli, aby ho přiblížil - je forma spravedlnosti, protože žádá po Stvořiteli, aby mu dal sílu plnit Tóru a přikázání kvůli Němu, a v čem je tady nedostatek, vždyť chce sloužit Králi. 

A tím lze vysvětlit řečené v Zoharu, kde se radí lidem, kteří mají požadavek pocházející zevnitř, a kteří nemohou akceptovat svůj stav. Nevidí žádný pokrok v duchovní práci, ale věří v to, co je psáno (Deuteronomium 30, 20) "Miluj Stvořitele a plň Jeho vůli, spoj se s Ním, protože On je tvůj život a dlouhověkost....". Ale oni vidí, že nemají dostatek lásky a jednoty se Stvořitelem, necítí život v Tóře a neumí použít tyto rady pro sebe, aby se dosáhli zjevných pocitů toho, co je řečené v Tóře. 

A rada je v tom, aby žádal pro celou společnost právě to, co cítí jako chybějící pro sebe, a pak o něm není možné říci, že se odděluje od společnosti a věří, že si zaslouží více než mají ostatní. Je řečeno: "Já jsem ve svém národu." Žádám o to pro celou společnost, protože chci dosáhnout stavu, kdy se nebudu starat o sebe, ale o potěšení Stvořitele. A pak pro mě není důležité, jestli tu radost Stvořitel dostává ode mě, nebo se to samé může dostat od ostatních. 

To znamená, že člověk žádá po Stvořiteli, aby mu dal povědomí toho, co se nazývá "kvůli Stvořiteli," tj., aby si byl jist tím, že neklame sám sebe, a chce odevzdávat Stvořiteli. Protože ve skutečnosti je možné, že člověk uvažuje o vlastním prospěchu, aby pocítil radost a potěšení. 

Proto žádá pro celou společnost. Vždyť pokud existuje několik lidí, kteří mohou dosáhnout cíle stvoření - spojit se se Stvořitelem - tím přinesou větší radost Stvořiteli, než kdyby jen on dosáhl tohoto cíle. A tak přestává myslet na sebe a žádá Stvořitele, aby jim pomohl, protože dávají Stvořiteli víc, než může být z jeho osobní práce. A to je důvod, proč žádá o celou společnost, aby Stvořitel pomohl celé společnosti, a dal mu pocit uspokojení - z toho, že může dát Stvořiteli, aby Mu poskytnul radost. 

Takto to musí být v každém případě, žádost musí pocházet od samotného člověka a pomoc od Stvořitele budou mít ti, o nichž člověk ví, že z nich bude mít Stvořitel větší prospěch. 

Takže pokud má člověk síly o to žádat, určitě potom bude mít skutečnou kontrolu, jestli jeho tělo s takovou prosbou souhlasí. Ale pokud zjistí, že jsou to pouze prázdná slova, že tělo nesouhlasí s takovou prosbou, co pak může udělat, aby se skutečně nacházel ve stavu úplného odevzdání, bez příměsí dostávání. 

A na tohle je pouze jedna rada - žádat Stvořitele a věřit povrchu znalosti - že On může jemu a celé společnosti pomoct. A nevšímat si skutečnost, že již mnohokrát požádal a neobdržel odpověď. A toto přivádí člověka k zoufalství, že jeho ego se nad ním směje a říká mu: copak nevidíš, že nejsi schopen ničeho, nemáš žádnou naději a přesto žádáš po Stvořiteli, aby uspokojil tvé touhy, nepochopitelné pro obyčejné lidi. 

Egoismus pak vyžaduje opak: řekni mi, kdo jsou ti zbožní a hodní lidé kteří chtějí, aby jim Stvořitel dal věc kterou jejich mysl nemůže obstát. A ještě jedna věc, jestli nevidíš, že jsou věci mnohem menší než ty o které teď žádáš Stvořitele, a také ještě nejsou splněné, jelikož si Ho o to žádal. 

A teď říkáš, že chceš požádat po Stvořiteli, aby ti splnil tvůj požadavek o větší věci, tj. velmi důležitou věc, bez ohledu na to, že ve světě není mnoho podobných nároků ke Stvořiteli, aby ti dal síly dělat věci v zájmu společnosti, a to především proto, aby se celá společnost potěšila pomocí tvých úsilí, čemuž se říká úplné a čisté odevzdání bez příměsí osobního zájmu. 

A myslíš si, že tvé prosby o drobné věci se nenaplní a naopak, věci velké a důležité, do konce nejdůležitější ve světě - budou přijaté. Řekněme například, že navštívíte nějakého člověka, který má ve svém domě zvláštní odborné věci, ty nejdůležitější ve světě - je nutné obejít celý svět pro nalezení takových věcí, které se nacházejí na celém světě pouze u jednotlivců. Přichází takový průměrný člověk který nemá ve svém domě ani ty obyčejné věci, a najednou dostane myšlenku, že by se měl taky pokusit dostat takové věci, které jsou u elity. Je samozřejmé, že ten, kdo to uslyší - se mu bude smát. 

A jak je zde napsáno, pokud taková osoba není bohatá na znalosti, je podprůměrná a chce požádat Stvořitele aby mu dal "touhu vyvolených světa", pak se tomu směje samotný egoismus a povídá mu: "Hlupáku! Jak tě to napadlo z vlastního přání žádat po Stvořiteli to, co nemají ani lidé bohatí znalostmi! Takže jak ti můžu dát síly na takové nesmysly?". 

A tady začíná skutečná práce, tj. prací člověka na tomto světě je, aby se dostal z nadvlády vlastního egoismu, která se jmenuje dostávání pro vlastní prospěch. Tato práce je nad přáním, aby mu Stvořitel pomohl jít cestou čistého altruismu bez jakékoliv příměsi egoismu. 

 
Tato práce je proti samotnému egu, které nechce dát nic ze svého majetku. Ale člověk teď chce zajistit nejen to, aby i v budoucnu nepracoval pro osobní zisk ale žádá po Stvořiteli i to, aby přivedl k altruismu, pod vládu Stvořitele, i všechno to, co dříve udělal egoisticky. 

A proto se nyní obrací ke Stvořiteli, aby mu dal sílu k pokání. Tojest - aby mu Stvořitel dal síly změnit všechny činy které konal se záměrem pro sebe na odevzdání - přivedl je pod vládu Stvořitele -  jak v minulém, tak i v budoucím. O tomto psal Rambam, že pokání musí být také za minulost. A dále vysvětloval, že pokání znamená, že "opustí hříšník svůj hřích, zakáže o něm přemýšlet, dokončí v srdci a neudělá více, jak je řečeno: "a opustí darebák svoji cestu", a bude litovat nad minulostí". Je řečeno: "A pak se vrátí moje pokání a dosvědčí Znající tajemství, že se nikdy více nevrátím k tomuto hříchu". 

Z toho je zřejmé, nakolik je důležitá modlitba pro mnohé, jak je psáno: "Já se nacházím ve svém národu", a Zohar říká: "Proto člověk nesmí být nikdy oddělen od lidí, protože milost Stvořitele je vždy na celém národu". A Zohar vysvětluje, že pokud člověk žádá Stvořitele, aby mu dal altruistické záměry (mudrci řekli: "Jak je Stvořitel milosrdný tak i ty buď milosrdný "), musí potom žádat za celou společnost, protože z toho je patrné, že jeho přání je v tom, aby mu Stvořitel dal čisté altruistické záměry, jak je řečeno výše: " Milost Stvořitele se nachází vždy na celém národu ". A jak je řečeno dále: "Se shora se nerozděluje... ", tj. když Stvořitel dává potěšení, je to pro společnost jako celek. 

A proto člověk musí žádat pro celou společnost, jelikož všechny potěšení přicházející ze shora jsou vždy pro celé lidstvo. V uvedeném "Milost Stvořitele je vždy na celém lidu" jsou dva významy: pro dosažení čistého altruismu stačí, aby se člověk modlil pouze za jednoho člověka kromě sebe. Ale existuje ještě jedna strana: člověk musí prosit pouze o dokonalé, protože v duchovnu je zákon - od Stvořitele pochází pouze dokonalé činy a rozdíl, jak je známo, je pouze na straně přijímající. A proto člověk musí prosit pouze za celou společnost. 

Vzhledem k tomu, že potěšení přichází pro celou společnost, pak osoba která žádá pro tuto společnost také dostává potěšení, poněvadž existuje pravidlo, že bez touhy není potěšení. 

A při této příležitosti řekli mudrci: " Každý žádající o milost pro přítele, obdrží odpověď jako první, protože potřebuje totéž. 

Potěšení je pro celou společnost, ale zatím všem chybí touha k tomuto potěšení. Tojest potěšení pocházejícího od Stvořitele stačí pro celé lidstvo, ale pokud není touha, tj. pocit nedostatku v tomto potěšení, pak ho společnost nemůže obdržet. Ale ten, který má pocit nedostatku, je hoden ho dostat jako první.