8. JAKÝ JE ROZDÍL MEZI STÍNEM KEDUŠI A STÍNEM SITRY ACHRY

Slyšel jsem v Tamuzu, v červnu 1944

Je psáno (Píseň Písní, 2), „Dokud nepřivane den a stíny (ne)uprchnou.“ Musíme pochopit, co jsou stíny v práci, a co je „dva stíny.“ Věc je taková, že když jeden necítí Jeho Prozřetelnost, že Stvořitel vede svět způsobem „Dobro, které dělá dobro,“ je to pokládáno za stín, skrývající slunce.

Jinými slovy jako hmotný stín, který skrývá slunce, slunce žádným způsobem nemění a slunce svítí svou plnou silou, tak ten, kdo necítí existenci Jeho Prozřetelnosti, nevyvolává žádnou změnu Nahoře, jelikož je psáno „Já, Pán, se neměním.“

Místo toho jsou všechny změny v příjímajících. Musíme v tomto Odstínu, v tomto skrytí, pozorovat dvě rozlišení:

1. Když má jeden stále schopnost překonat temnotu a skrytí, které cítí, ospravedlňovat Stvořitele a modlit se ke Stvořiteli, že Stvořitel otevře jeho oči, aby viděl, že všechna skrytí, které jeden cítí, přichází od Stvořitele, že mu to všechno Stvořitel dělá, aby odhalil svou modlitbu a toužil se k Němu přimknout.

Tomu je protože jen skrze utrpení, které od Něj jeden dostává, chtěje se osvobodit od svých potíží a uniknout mukám, pak jeden dělá vše, co dokáže. Proto když přijímá skrytí a pohromy, je jisté, že jeden učiní známý lék: spoustu modlení, aby mu Stvořitel pomohl a vynesl ho ze stavu, ve kterém je. V tom stavu jeden stále věří v Jeho Prozřetelnost.

2. Když přijde do stavu, kdy nadále nedokáže zvítězit a říct, že všechno utrpení a bolesti, které jeden cítí, jsou kvůli tomu, že je k němu Stvořitel seslal, aby měl důvod vystoupit ve stupni. Pak jeden přichází do stavu hereze, jelikož nemůže věřit v Jeho Prozřetelnost a pak se přirozeně nemůže modlit.

Následuje, že jsou zde dva druhy stínů. A to je významem „a stíny uprchnou,“ myšleno, že stíny uprchnou ze světa.

Stíny Klipy (Skořápky) se nazývá „Jiný bůh je sterilní a nenese ovoce.“ Avšak stín Keduší (svatosti) se nazývá „Pod jeho stínem potěšeně sedl, a jeho ovoce bylo sladké mé chuti.“ Jinými slovy jeden říká, že všechna skrytí a pohromy, které cítí, jsou protože mu Stvořitel seslal tyto stavy, aby měl místo pro práci nad rozumem.

A když má jeden sílu toto říct, to jest že mu to všechno způsobuje Stvořitel, je to k jeho prospěchu. To znamená, že skrze to může jeden příjít k práci za účelem odevzdání, a ne aby prospíval sobě. V tom čase přijde k uvědomění, myšleno k víře, že se Stvořitel těší specificky z této práce, která je postavena zcela nad rozumem.

Následuje, že se jeden nemodlí ke Stvořitel, aby stíny urpchly ze světa. Místo toho říká, „Vidím, že po mě Stvořitel chce, abych Mu sloužil tímto způsobem, zcela nad rozumem.“ Tak ve všem, co jeden dělá, říká, „Stvořitel se jistě těší z této práce, tak proč bych se měl starat, jestli pracuji ve stavu skrytí tváře? Nakonec, chci pracovat za účelem odevzdání, že se Stvořitel bude těšit. Proto z této práce nemám ponížení, myšleno pocit bytí ve stavu skrytí Tváře, že se Stvořitel netěší z této práce.“ Místo toho jeden souhlasí s vedením Stvořitele a z celého srdce souhlasí s tím, jakkoliv Stvořitel chce, aby během práce cítil existenci Stvořitele. Tomu je protože jeden nezvažuje, z čeho se může těšit, ale zvažuje z čeho se může těšit Stvořitel. Tak mu tento stín přináší život.

To se nazývá „Pod jeho stínem jsem potěšeně,“ myšleno že jeden prahne po takovém stavu, kde může udělat nějaké překonání nad rozumem. Tak pokud se nenamáhá ve stavu skrytí, kde je zde stále místo k modlení se, aby jej Stvořitel přivedl blíže, ale je v tom nedbalý, tedy je mu sesláno druhé skrytí, ve kterém se nemůže dokonce ani modlit. Tomu je kvůli hříchu - že se celou svou silou nesnažil modlit ke Stvořiteli. Z tohoto důvodu jeden přijde k takové nízkosti.      

Ale poté, co jeden dorazil do tohoto stavu, je Shora litován, a je mu ještě jednou dáno probuzení Shora. A začíná stejné pořadí, dokud jeden konečně nezesílí v modlitbě a Stvořitel neuslyší jeho modlitbu a nepřivede jej blíže a nenapraví to.