Zaslechl jsem v roce 1945 v Jeruzalému

Je řečeno: "Tady je moře velké a objemné, jsou tam tvorové, které nejde spočítat- malí a velcí živočichové" (Žalm 104:25).
Vysvětlení:
Tady je moře- znamená moře nečistých přání (sitra achra)
velké a objemné- tj. rozkrývá se každému a křičí: "Dej, dej!" (Gav-gav!), což znamená obrovské kelim, přející si dostávat. Jsou tam tvorové- znamená, že jsou tam vyšší světla, po kterých stoupá člověk a potlačuje je nohama.
Které nejde spočítat- malí a velcí živočichové: tj. všechny životní síly, které jen člověk má, od velkých po malé, jsou v tomto moři.
A všechno je to proto, že je pravidlo: "Z nebe posílají dary, ale neberou je zpět" (všechno, co dávají z nebe, nepřijímají zpět nahoru a vše zůstává dole. Proto, pokud člověk vyvolal ze shora povzbuzení a potom ho poškodil- zůstává už dole, ale ne v člověku, dostává se do moře nečistých přání.
Tj., pokud člověk přitáhl určité světlo, ale není schopen ho udržet stále, protože jeho kelim (přání) ještě není dostatečně čisté a napravené natolik, aby odpovídali světlu a dostávali ho se záměrem odevzdávat, podobně světlu pocházejícímu od dávajícího- toto světlo z něj potom musí zmizet.
A tehdy se dostává do nečistých přání. A tak několikrát- člověk dostává světlo a následně ho ztrácí. Díky tomu se světlo hromadí v moři nečistých přání (sitra achra), dokud se nenaplní určitá míra. Tj. po tom, kdy člověk vynaloží plnou míru úsilí na kterou je schopen, mu sitra achra vrátí zpět vše, co si vzala do svojí správy, v čemž je tajemství řečeného: "Spolkne sílu a vyzvrací ji zpět" (kniha Jób- hebrejsky sefer Ijov). Z tohoto vychází, že všechno, co obdrželi nečistá přání do své správy, bylo pouze zálohou, tj. na tu dobu, kdy vládli nad člověkem. A celá jejich síla byla pouze proto, aby měl člověk možnost vyjasnit a odhalit svá egoistická přání a připojit je ke svatosti. Toto znamená, že pokud by nečistá přání nevládly nad člověkem, potom bych se uspokojil málem a zůstal rozloučen se Stvořitelem ve všech svých přáních. Takto by člověk nikdy nedokázal sestavit kelim, které patří ke kořenu jeho duše, připojit je ke svatosti a přitáhnout světlo které mu patří. Proto se náprava skládá z toho, že pokaždé, když přitáhne určité světlo a potom spadne- musí ještě jednou začít znovu, tj. začít nová vyjasnění. A to, co měl v minulosti, padá do nečistých přání a bude se nacházet v jejich správě jako záloha. Následně člověk obdrží od sitry achry vše, co mu brala celou tuto dobu.
Avšak je nutné vědět, že pokud by člověk měl síly na to udržet alespoň malé svícení, ale stále- už teď by byl uznán za dokonalého člověka, tj. s tímto svícením bych mohl postupovat dopředu. Proto, pokud jsi ztratil svícení- musíš toho litovat.
A podobá se to člověku, který vkládá do země semeno, aby z toho vyrostl velký strom, ale ihned toto semeno ze země vyndá. A pokud je to tak, jaký je zisk z jeho práce, z toho, že sázel sémě do země? Dá se říct více, není tu jen to, že vytáhl ze země sémě, ale celý strom s vyspělými plody a zničil ho. Jde o to, že pokud bych neztratil toto malé svícení, vyrostlo by z něho velké světlo. Takže, neztratil tedy člověk malé svícení ale obrovské světlo. A je nutné znát obecné pravidlo: člověk nemůže existovat bez životní síly a potěšení, která pochází z kořene stvoření, tj. z Jeho přání potěšit stvoření. Proto žádné stvoření nemůže existovat bez životní síly a potěšení. A proto musí jakékoliv stvoření hledat místo, odkud může dostat potěšení a rozkoš.
A je možné obdržet potěšení ve třech dobách: z minulého, z přítomného a budoucího, ale obvykle dostáváme potěšení z přítomného. Vidíme také, že člověk může dostávat potěšení z minulého nebo budoucího- avšak je to právě tím, že minulé a budoucí mu svítí v přítomném.
Proto, pokud člověk nenašel své potěšení v přítomném, dostává potom životní sílu z minulého. Může povídat ostatním o tom, jak se měl skvěle v minulém a z toho dostávat životní sílu pro přítomnou dobu. Nebo člověk předstírá a těší se na dobrou budoucnost. Avšak potěšení z minulého, nebo budoucího se dá ocenit v závislosti na tom, nakolik svítí člověku v přítomném. A je nutné vědět, že toto pravidlo se vztahuje jak k věcem materiálním, tak i k duchovním. Stejně tak to vidíme, když člověk pracuje v materiálním, stále se nutí pracovat a jediné, co mu pomáhá pokračovat v práci, je světlo které mu svítí do budoucna a to je odměna. A tato naděje mu svítí v přítomném, proto je schopen pokračovat v práci.
Pokud nemá sílu představit si odměnu, která ho očekává v budoucnu, dostává od budoucna potěšení takové, že skončí utrpení ze stávající práce. A člověk už teď dostává potěšení z toho, co se stane v budoucnu. Tj. budoucnost mu svítí v přítomném tím, že práce za chvíli skončí a člověk bude mít možnost odpočívat. 
Takže potěšení z odpočinku mu stále svítí, tj. vidí zisk v tom, že se ve výsledku zbaví utrpení, které má z této práce v přítomném a toto dává člověku sílu pracovat. A pokud by člověk nebyl schopen představit si, že za chvíli se vyhne těm utrpením, co cítí teď, dostal by se do takového stresu, že by byl schopen ukončit svůj život.
V tomto kontextu řekli mudrci: "Ten, kdo si vezme svůj život, nemá podíl v budoucím světě, protože neuznává vyšší řízení, zpochybňuje, že Stvořitel řídí světem jako dobrý a tvořící dobro. Ale člověk musí věřit, že tyto stavy k němu přichází proto, že mu takovým způsobem přináší ze shora nápravu. Tj., aby člověk obdržel rešimot z těchto stavů a se zvláštní sílou dokázal rozkrýt a pochopit cestu světa. A tyto stavy se nazývají stavy "opačné strany" a až člověk přemůže (zvítězí) tyto stavy, bude potom hoden tváře Stvořitele, tj. světlo mu posvítí uvnitř opačné strany. 
A existuje pravidlo, že nemůže člověk žít bez toho, aby neměl možnost dostávat potěšení. A pokud člověk nemá možnost dostávat potěšení v přítomném, musí v každém případě dostávat životní sílu od minulého nebo budoucího.
Tj. tělo pro sebe hledá životní sílu všemi možnými prostředky které má. A pokud člověk nesouhlasí dostávat životní sílu od věcí materiálních, potom tělo nemá na vybranou a musí souhlasit dostávat životní sílu od věcí duchovních, vždyť jinou možnost nemá. Proto tělo člověka musí souhlasit dostávat potěšení z odevzdání, protože bez životní síly není možné žít. 
Z tohoto vyplývá, že v té době, kdy si člověk zvykne plnit Tóru a přikázání lo lišma (pro sebe), tj. dostávat odměnu za svoji práci- skutečně má možnost si představit že nějaký plat dostane později na tento účet, může pracovat a vědět, že potěšení dostane později.
Na druhou stranu, pokud člověk nepracuje proto, aby obdržel odměnu a chce pracovat bez jakékoliv odměny, potom jak si může představit to místo odkud dostane životní sílu? Nemůže si představit žádný obraz budoucna, vždyť nemá nic o co se opřít. Proto, když se nachází v lo lišma, není nutné mu dávat ze shora životní sílu, vždyť tuto životní sílu představuje z obrazu budoucna a shora se neposílá nic navíc ale pouze nezbytné.
Proto, pokud si člověk přeje pracovat pouze pro potěšení Stvořitele a nesouhlasí dostávat životní sílu žádným jiným způsobem, není potom žádné jiné východisko a ze shora mu musí dát životní sílu. Vždyť člověk nežádá o nic jiného, než sílu nezbytnou pro život, aby měl možnost pokračovat v životě. A tehdy člověk dostává životní sílu od Svaté Šechiny.
A o tomto řekli mudrci: "Každý, kdo trpí za společnost, je hoden dostat potěšení za celou společnost". Společností se nazývá Svatá Šechina, vždyť společnost znamená shromáždění Izraele a Malchut- je jednota všech duší.
A člověk si nepřeje žádnou odměnu pro vlastní výhodu, chce pracovat pouze pro výhodu Stvořitele, což se nazývá pozvednout Šechinu z prachu aby nebyla tak ponížena jako v té době, kdy nechtějí pracovat pro výhodu Stvořitele. Ale z jakékoliv práce, ze které člověk chce dostat pro sebe výhodu, dostane energii. Když se týká výhody pro Stvořitele a člověk nevidí, že dostane jakýkoliv plat, tělo je potom proti této práci a cítí v ní chuť prachu.
A tento člověk si skutečně přeje pracovat pro výhodu Stvořitele, pouze tělo se tomu vyhýbá, proto právě žádá Stvořitele, aby mu dal sílu a měl možnost pokračovat v práci a pozvednout Šechinu z prachu. Proto se stává vhodným tváři Stvořitele, který se mu rozkrývá a skrytí z něho mizí.