2. BOŽSKOST VE VYHNANSTVÍ

Slyšel jsem v roce 1942

Svatý Zohar říká: „On je Šochen (Přebývající) a Ona je Šechina (Božskost).“ Jeho slova bychom měli interpretovat: Je známo, že s ohledem k Vrchnímu Světlu říkají, že zde není změna, jako je psáno, „Já, Pán, se neměním.“ Všechna jména a označení jsou pouze v ohledu ke Kelim (nádobám), což je vůl přijímat, zahrnutá v Malchut – kořeni tvroby. Odtud visí dolů do tohoto světa, ke stvořením.

Všechna tato rozlišení, počínaje s Malchut, jež je kořenem tvorby světů, až po bytosti, se nazývají Šechina. Jinými slovy Světlo přebývá uvnitř Šechiny. To znamená, že Světlo se nazývá Šochen, protože přebývá uvnitř Kelim, tedy celek Kelim se nazývají Šechina.

Než v nich Světlo zasvítí v naprosté úplnosti, nazýváme ten čas „Časem náprav.“ To znamená, že děláme nápravy, takže v nich Světlo bude svítit v úplnosti. Do té doby se ten stav nazývá „Božkost ve Vyhnanství.“

Znamená to, že zde stále není dokonalost ve Vrchních Světech. Níže, v tomto světě, by měl být stav, kde je Vrchní Světlo uvnitř vůle přijímat. Tento Tikun je označen za přijímání za účelem odevzdání.

Mezitím je vůle přijímat naplněna sprostými a pošetilými věcmi, které nedělají místo, kde by mohla být sláva Nebes odhalena. To znamená, že kde by srdce mělo být Svatostánkem pro Světlo Boží, stává se srdce místem odpadu a špíny. Jinými slovy uchvátí sprostota celek srdce.

To se nazývá „Božskost v prachu.“ Znamená to, že je snížena na zem a jeden každý si hnusí záležitosti Posvátnosti a není zde žádná touha ji pozvednout z prachu. Místo toho (oni) volí sprosté věci, a to přináší Šechině zármutek, kdy jeden nedělá v srdci místo, které se stane Svatostánkem pro Světlo Boží.