V důsledku rozbíjení přání (švirat kelim) spadly jiskry (střepy clony a odráženého světla) do světů BJA. Ale zde tyto padlé jiskry nejsou schopné napravovat. Náprava je možná pouze za podmínky, že se pozvednou do světa Acilut.

Když  pak člověk vykonává dobré skutky se záměrem pro Stvořitele (odevzdání pomocí clony), nikoliv pro sebe, pozvedají se tehdy tyto jiskry do světa Acilut. Tam se zapojí do clony vyššího, umístěné v hlavě vyššího stupně a nacházejícího se ve stálém spojení (zivugu) se světlem. Jakmile se jiskry zapojí do clony, ta dělá zivug (spojení s vyšším světlem) s těmito jiskrami a světlo, zrozené z tohoto zivugu, se šíří dolů do všech světů v míře vyvolané pozvednutými jiskrami.    

Podobá se to procesu osvětlení clony (zeslábnutí clony, izdachechut masach) ve světě Akudim, kdy světlo mizí z gufu (tělo) v důsledku pozvednutí  clony spolu s rešimo od taburu v pe de-roš. Důvod je takový, že v době, kdy stvoření přestává dostávat světlo v důsledku zeslábnutí clony a uvolní se od avijutu (síly přání), masach de-guf se pozvedá zpátky do pe de-roš. Vždyť předem sestoupil do gufu pouze proto, že světlo se rozšířilo shora dolů, tj. v dostávajícím kelim (přání). A roš (hlava) parcufu je vždy působící „zdola nahoru“, protože je proti dostávání, šíření světla.       

Protože tedy guf přestává dostávat světlo ze shora dolů vzhledem k nedostatku clony, která je oslabená  srážkou vnitřních a obklopujících světel, znamená to, že masach de guf (clona těla) se uvolnil od avijutu (používání přání) a pozvedá se se svými rešimo (záznamy z minulého stavu). Stejně tak to je, když se člověk zabývá Tórou a přikázáními pro Stvořitele a nikoliv pro sebe, pozvedá jiskry zdola nahoru, stupeň po stupni, v masach de roš (clona hlava) světa Acilut. A když se zapojí do tohoto masachu, zrodí se parcuf velikosti clony a zvětší se světlo ve všech světech. A člověk, který vyvolal povýšení a světlo ve všech světech, také dostává svícení.